Visconti Van Gogh Starry Night – Umění a emoce

Italská značka Visconti je oproti jiným evropským výrobcům velmi mladá. Přesto se dokázala do srdcí pisatelů za tu dobu nesmazatelně zapsat díky podmanivým designům svých výrobků, použití jedinečných materiálů i technologickým invencím. Velmi populárním modelem je i Van Gogh pojmenovaný po jednom z nejznámějších holandských malířů – Vincentu Van Goghovi.

Firmu Visconti založili roku 1988 ve Florencii dva muži, Dante Del Vecchio a Luigi Poli. Tito dlouholetí sběratelé a znalci trhu s psacími potřebami si dali za cíl vyrábět a prodávat celuloidová pera. Celuloid jako rostlinný materiál nebyl spoustou výrobců již velmi dlouhou dobu využíván. Sběratelé po perech vyrobených z tohoto materiálu ale pátrali a šíleli stále. To se mimochodem moc nezměnilo až do dnešních dnů. Zajímavostí je, že díky Visconti se tento materiál u mnoha výrobců do portfolia vrátil.

Druhým krokem byl úkol najít vhodné stroje a pracovníky, zapálené do výroby psacích pomůcek. To se povedlo. Dva roky po uvedení první kolekce Visconti přišlo s fascinujícím počinem – vyrobilo očíslovanou a certifikovanou kolekci psacích pomůcek z celuloidu vyrobeného v padesátých letech. Visconti postupem času dosáhlo svého cíle a stalo se předním výrobcem per z celuloidu. To však nebyly všechny trumfy v italském rukávu. Spousta jejich inovací byla patentována, například pero Alhambra z roku 1995, opatřené dvojitým rezervoárem na inkoust nebo bajonetový systém uchycení víčka, hrot Dreamtouch a další vylepšení, která opět posunula laťku kvality o kus výš. Mezi nejznámější modely firmy patří Homo Sapiens, v základní podobě vyráběn z čedičové žuly sopky Etna. Na ten si můžete přečíst recenzi, spolu s modelem Rembrandt, zde.

Visconti Van Gogh, jak už název napovídá, je inspirován slavným holandským malířem, ale zdaleka ne jenom jménem. Jednotlivé barvy modelu nesou názvy Van Goghových slavných obrazů. V roce 2011 byly vyrobeny Room in Arles, Sunflowers, Portrait Blue a předmět dnešní recenze, Starry Night. A další postupně přibývaly.

Ta jména nejsou bezdůvodná. Povrch pera je totiž vyhotoven v téměř identických barvách, jako jeho obrazová předloha, včetně prolínání barev. V případě Starry Night je to tmavě tyrkysově modrá, v některých místech přecházející do špinavě žluté, přes okrovou až k bílé. Vzhledem k tomu, že povrch pera je velmi barevně rozmanitý a žádný milimetr povrchu není stejný jako ten předchozí, je velmi příjemné si pero jen tak studovat, jako kdybyste centimetr po centimetru studovali skutečnou malbu. Tento pocit ještě umocňuje třpytivost povrchu a dvanácti fasetový tvar víčka a těla pera.

Víčko pera je zakončeno ploškou s gravírovaným znakem a názvem výrobce. Spona je plochá, obloukovitá a je jedním z dominantních znaků italských per, díky které je poznáte hned na první pohled. Z obou stran je na oblouku umístěn název výrobce. Spona je pružná, ale pevná, takže svůj účel plní na jedničku. Ústí víčka zdobí masivní, nádherně gravírovaný kovový prstenec s názvem výrobce a modelu. Na pero se nasazuje a drží díky magnetům.

Barel pera je vyroben ze stejného materiálu jako víčko. Taktéž je jeho povrch doslova rozlámán do dvanácti podélných plošek. Za úchopem kopíruje šířku ústí úchopu, cirka po centimetru se mírně rozšíří. Ukončen je stříbrnou koncovkou. Pod ním se skrývá vyjímatelný konvertor, který můžete případně nahradit standardní evropskou bombičkou.

I kdyby pero vypadalo sebeúchvatněji, pořád je to psací nástroj a jeho hlavním a nejdůležitějším posláním je správně psát. To Visconti Van Gogh Starry Night plní. Byť má „jen“ ocelový hrot, v mém případě šířky F, píše výborně, spouští tak jak má, po pauze i v otevřeném stavu nevynechává a je dobře vyvážené i s nasazeným víčkem.

Cena nového Visconti Van Gogh činí necelých sedm tisíc korun, ovšem nyní se tento model dá sehnat v podobě plnicího pera už jen v zahraničí.

Už při prvním recenzování jiných modelů Visconti jsem zmínila, že tato italská pera jsou elegantní a emotivní. Za tím si stojím i v případě dvanácti fasetového Van Gogha a není tak překvapením, že se rychle stal členem skupiny per, která nosím s sebou.

Za poskytnutí pera děkuji Peteru Kotrčkovi

Sheaffer Imperial VIII Triumph Touchdown – Sláva aerodynamice!

Americká firma Sheaffer se, stejně jako její přímá konkurence, vydala začátkem dvacátého století cestou inovací. K té přidala cíl udělat z nepohodlných kapátkových per té doby čistší a příjemnější nástroje denní potřeby. Též si dala za úkol vytvořit tvarově charakteristické psací pomůcky. Díky tomu se zrodily jedny z nejaerodynamičtějších modelů amerických plnicích per, která mohl zákazník na pultech najít. My si dnes přiblížíme model Imperial se stlačným čerpacím systémem, vyrobený zkraje šedesátých let.

(Poznámka – ne všechno se musí překládat do češtiny a tak jsem dala přednost originálnímu, anglickému názvu způsobu plnění).

Aerodynamický Američan

Pro drtivou většinu plnicích per Sheaffer byl charakteristický tu podsaditější, tu štíhlejší doutníkovitý tvar a hlavně nezaměnitelný tvar hrotu, který vyšší modely tohoto výrobce provází bezmála od začátku 20. století. Též mezi prvními přišel s možností dvoutónových hrotů (většinou zlato a kov), vytvořil ryze pánskou a ryze dámskou řadu plnicích per a dvěma ikonickými plnicími systémy.

Prvním byl takzvaný „snorkel system“, kdy se zpod hrotu z prostor podavače pomocí zadního otočného závitu vysune kovová dutinka. Pak se pero ponoří do inkoustu, vysune se s pomocí dotyčného závitu píst nahoru a stiskne se dolů. Tím se dostane inkoust do gumového vaku, ukrytého pod kovovým pístem. Pak se dutinka opět zasune šroubováním do pera, to se očistí a může se psát.

Plnění jednoruč? Žádný problém!

Jednalo se o spíše efektivní než efektní systém. Pera se samotným šroubovacím a stiskacím pístem se označovala jako tzv. „touchdown fillers“.  Ten byl tak jednoduchý, že se dal ovládat pouze jedinou rukou. A právě toto plnění má i dnes recenzované pero.

Možnosti pro vybíravé zákazníky

Modely Imperial se daly sehnat jak v klasické podobě, tedy s plastovým povrchem, tak pochromované nebo potažené stříbrem, případně čtrnáctikarátovým zlatem. Imperial Sovereign disponovaly i podmanivými guilloche vzory. Materiálů, barev i vzorů měl Sheaffer vždy na výběr dost a dost. Objekt dnešního článku je celozlatý a na těle i víčku zdobený přerušovanými svislými pruhy.

Proudnicové tvary – symbol elegance

Když jsem v počátku článku uváděla aerodynamiku, i při pohledu na uzavřené pero je jasné, že hlavním cílem výrobce bylo, aby všechny části přesně a pevně lícovaly k sobě a to včetně těch zdánlivě nehybných. Proto i víčko k úchopu těsně přiléhá a jediné co nahmatáte, je slaboučký přechod, tak rozdílný od ostatních výrobců, kteří naopak nechávají často víčko výrazně širší a okraje hmatatelnější oproti tělu pera.

Vršek víčka je zakončen čtvercovou ploškou se zaoblenými rohy, kterou najdeme i na konci pohyblivého závitu. Spona plnicího pera je plochá, bez výřezu a zdobená typickým bílým bodem, podle kterého pera Sheaffer bezpečně poznáte. Tento znak přetrval dodnes. Prstenec u ústí víčka je hladký, jen označen názvem výrobce a zemí původu.

O zajištění pera v zavřeném stavu se starají tři drobné planžetky na prstenci, vsazeném do úchopu. Možná tento systém nevypadá bůhvíjak odolně, ale spolu se šířkou úchopu jistí víčko i kdybyste měli pero vzhůru nohama.

Úchop je černý, směrem k hrotu se zužující a bez jakýchkoliv drážek jistících prsty. Drží se však dobře a mně při psaní pero nijak výrazně neklouzalo.

Originální tvar hrotu jako jeden ze symbolů značky

Sheaffer Imperial osmé generace je osazený Triumph hrotem, jehož tvar je jedinečný a v perech této značky se používá doposud. Zapuštěné hroty per Sheaffer byly dvojího druhu. Výše zmíněný a pak ten, který byl od úchopu oddělen po celém obvodu a stahoval se z podavače jako náramek z ruky. Triumph zasahuje až za polovinu úchopu a i když tento efekt vypadá nadmíru elegantně, bohužel není jeho výměna úplně jednoduchá. V tomto případě se při jakékoliv svízeli s hrotem musí odšroubovat celý úchop, vydloubnout podavač a pak opravit hrot. Proto, pokud si takový druh hrotu pořídíte, ať už na moderním nebo starožitném hrotu, je třeba jeho případnou opravu nechat na expertovi.

Mnou vlastněný Sheaffer Imperial má hrot ze čtrnáctikarátového zlata, ale vyráběly se hroty i stříbrné a ocelové. Zdobeno je vygravírovaným logem výrobce Sheaffer´s a na levém okraji ryzostí kovu. Špici zapuštěnou do úchopu ještě doplňuje vyrytý nápis USA. Šířka stopy by se dala přirovnat k současnému extra fine, píše velmi tence, ale hladce a sytě. Po pauze nezasychá a má plynulý start.

Punc nenápadnosti se týká i otočného a vzápětí vytahovatelného pístu, prsty nahmatáte jen slabou spáru. I tak jde ale s takzvanou falešnou koncovkou pohybovat plynule a tak na tři otočení tuto součást pera člověk lehce odšroubuje a díky skryté pružině v těle mu po kompletním vyšroubování ještě lehce vyskočí nahoru. I pohybování samotným kovovým pístem jde dobře, samozřejmě s lehkým odporem, protože v těle pera je ještě jeden, menší tubus, přišroubovaný k úchopu a skrývající gumový vak pojímající inkoust.

Co je zajímavé, u moderních per používajících tento systém, například modelu Legacy II, je tělo od úchopu odšroubovatelné a celý systém se dá vyjmout a nahradit bombičkou. To je sice dobré v případě, že si ten systém nějak fatálně poškodíte, ovšem nastane problém s přístupem vzduchu a při reinstalaci původního plnění bude třeba asi pero přetěsnit. Ale to se pohybuji na poli hypotéz. Touchdown fillery starého ražení mají tělo k úchopu pevně přidělané. Proto nevidím důvod se do pera nijak dobývat, abych ho nenávratně nepoškodila.

Pokud neoceňujete kouzla starých, restaurovaných věcí, dá se v této podobě u Sheafferu, ať už s výše zmiňovaným plnicím systémem nebo zapuštěným hrotem vybrat spousta per. Mě ovšem pořád víc srdce táhne k veteránům a tak byl tento přes padesát let starý kousek logickým vyústěním mít aspoň jeden starožitný Sheaffer.

Platinum 3776 Century Chartres Blue – Inspirace vitráží




Model 3776 Century japonské firmy Platinum je velmi populární model, který je k dispozici v mnoha různých variantách, ať už z poloprůhledné nebo průhledné pryskyřice, případně ebonitu, v různých barevných mutacích, případně vyzdobena starou japonskou úpravou urushi maki-e. My se dnes podíváme na variantu Chartres Blue, která byla inspirována vitrážovými okny jedné francouzské katedrály.

Katedrála v Chartres je jednou ze tří nejvýznamnějších francouzských katedrál a také jednou z největších gotických vůbec. Byla vybudována jako druhá ze tří a proto je větší než Notre-Dame v Paříži, která byla dostavěna jako první. I přes pozoruhodnou architektonickou podobu jsou nejznámější právě modré vitráže, jejichž barva inspirovala dnes recenzované pero. Je fascinující, že stavební styl na jedné straně zeměkoule inspiruje k naprosto odlišnému počinu někoho na druhém konci světa.

Model 3776 Century nenese tuto číslovku jen tak zbůhdarma, je to výška hory Fuji, jednoho z nejznámějších japonských přírodních klenotů. Varianta Chartres Blue je vyrobena z poloprůhledné sytě modré pryskyřice. K mání je buď pero se zlatými nebo pochromovanými doplňky.

Pero má hladký, doutníkovitý tvar. Víčko je zakončeno zaoblenou špičkou ze stejného materiálu, jako je zbytek pera. Pod ní je umístěn prstenec s plochou, širokou sponou. U ústí zdobí víčko silný prstenec s vyrytým názvem výrobce, zemí původu a číslem typu. Též je pozlacený.

Úchop pera je vyroben opět ze stejného materiálu jako ostatní části pera. Disponuje dostatečnou šířkou a i když nemá žádné drážky, drží se dobře. Za úchopem jsou závity na našroubování víčka. U hrotu lemuje ústí úchopu plastový prstýnek.

Barel se na úchop také našroubovává a stejně jako víčko, i on končí zaoblenou špičkou, ozdobenou tenkým zlatým prstencem. K peru je přibalen Platinum konvertor.

Hrot modelu 3776 Century je vyroben ze čtrnáctikarátového zlata a bohatě gravírován. Můj kus je vybaven variantou soft fine, což je měkký hrot s tenkou stopou. Pracuje na podobném principu jako flex hrot, tedy že se při tahu dolů plátky hrotu roztáhnou a dostaneme tak širší stopu. Zatímco flex je koncipován na co největší roztažení plátků a co nejširší stopu, soft fine hrot má své limity a přílišný tlak by mohl hrot nenávratně poškodit. Je to sofistikovanější nástroj a přiznám se, že mi ještě chvíli potrvá, než se s ním naučím obstojně psát. Takovýto druh hrotu je vhodný například na psaní písma Copperplate nebo Spencerian.

Pokud si na takhle speciální hrot člověk netroufá, tak jsou k mání samozřejmě i konzervativnější varianty v podobě klasických hrotů šířky F, M nebo B. Pro ještě větší fajnšmekry je k mání i tzv. music nib pro další stupně kaligrafie.

Plnicí pero Platinum 3776 je možno koupit například v pražském Penshopu, cena se liší podle materiálu. Varianta Chartres Blue stojí necelých pět a půl tisíce korun.

Za poskytnutí pera děkuji Peteru Kotrčkovi

PAX – mír přichází z Maďarska

Dnešní recenzované pero bylo příjemným bonusem k párům Centropenů 5270 a nečekala jsem od něj nic oslňujícího. Tenhle vínový kříženec mezi Montblancem a Parkerem však skrývá několik zajímavých plusů. Jakých, to se dočtete v tomto článku.

Soudruzi ze zemí Varšavské dohody si nikdy moc s dodržováním práv hlavu nelámali a nejinak to bylo i ohledně psacích pomůcek. Zatímco československý Centropen se v tomto případě vydal svou cestou, maďarský PAX (latinsky mír), alespoň tento konkrétní typ, je mixem všeho možného.

Na první pohled zaujme toto štíhlé pero kombinací plastového těla a kovového víčka. Spona víčka je až podezřele podobná šípu používanému u Parkeru. Víčko je vyrobeno z lesklého kovu a ukončené kulatým vrškem.

Tělo pera už je mnohem zajímavější. Mnou vlastněný kus je vyveden v příjemné vínové barvě se stříbrnými doplňky. Této barvy je silný prstenec pod inkoustovým oknem jistící víčko při zavření a tenký stříbrný kroužek oddělující otočný závit posunující pístem od zbytku těla. Koncovka závitu je hladká, uprostřed s prohloubeným kroužkem.

Hrot pera je krytý. Tento zákryt je od úchopu oddělen malým schůdkem. Úchop je hladký, směrem k inkoustovému oknu se rozšiřuje a ač nedisponuje žádnými drážkami, drží se dobře. Tvarem těla PAX připomíná sedmdesátkové modely západních výrobců jako např. Montblanc Classic nebo Pelikan Silvexa a další. Inkoustové okno je tvořeno fazetkami a i přes pár škrábanců je přes něj hezky vidět. Ale celé pero trochu mate tělem.

Evidentně pro rychlou vyměnitelnost a snadnou údržbu jsou mnohé části těla pera odmontovatelné. Dá se odšroubovat úchop, pod kterým je ještě jedna, tenší část, inkoustové okno je vlastně falešné a pod ním je široká průhledná část a celá podsekce s hrotem se dá též vyšroubovat. Pro náhradu jednotlivých dílů je to vynikající strategie.

Uvnitř pera je pak klasický píst, kterým pohybuje koncovka, oddělená od zbytku těla výše zmiňovaným prstencem. Otáčet pístem jde celkem ztuha, ale ne přes nějaký extrémní odpor, aby otáčecí mechanismus nedejbože praskl.

Milé překvapení si pro uživatele PAX přichystal v podobě hrotu. Ten je zlatý a hlavně flexibilní. Možná je to i československý hrot, ale zatím jsem neměla odvahu jej vymontovat. Bohužel má trochu složitější start, ale když se rozepíše, má krásnou a šťavnatou stopu. Jen potřebuje trochu trpělivosti a přemlouvání. Není to zrovna dobrá vlastnost, takže zřejmě přijdou zase ke slovu nějaké ty úpravy průtoku inkoustu.

Od tohoto pera jsem nečekala vůbec nic a až na drobné škobrtání při začátku psaní jsem dostala příjemný nástroj s překvapujícím hrotem a zajímavou, až stavebnicovou konstrukcí.

Parker IM Premium SE Midnight Astral – souhvězdí v kapse

Myslím, že narozeniny jsou dobrým důvodem si koupit nový přírůstek a tak jsem se v půli června rozhodovala, kdo to bude. V užším výběru byl Faber Castell Neo Slim v černém laku s doplňky z růžového zlata. Ale pak jsem narazila na speciální edici od Parkeru pro rok 2019 Midnight Astral a ta mi doslova zlomila srdce. Jenže jsem notnou chvíli váhala, zdali si toto pero pořídit. Pro mluvila atraktivní povrchová úprava. Proti zase fakt, že o moderních plnicích perech Parker, konkrétně modelu IM, jsem toho po léta neslýchala mnoho dobrého. Jenže v roce 2016 Parker přistoupil k radikálnímu faceliftu svých klíčových modelů. Zdali to bylo v případě IM Premium k dobrému a jestli jsem si vybrala dobře, poodhalím v této recenzi.

Firma Parker je jedním z titánů na poli psacích potřeb, ostatně její vznik se datuje na konec devatenáctého století. Dlouho jsem však měla zkušenosti pouze se starožitnými modely Vacumatic, 61 a 45, se kterými jsem velmi spokojená. Ale propast mezi pery vyrobenými během čtyřicátých, padesátých a šedesátých let vůči současným Parkerům nezeje pouze v čase, ale i v kvalitě. Mnozí fanoušci se od značky odvrátili po zjištění, že se valná většina Parkerů vyrábí v Číně. Reputaci modelu IM nepomohly ani časté stížnosti, že v podobě plnicího pera rád vysychá a to díky velkému větracímu otvoru, schovanému pod sponou.

Parker se však evidentně z chyb poučil a jedna z letošních speciálních edicí, model IM Premium SE Midnight Astral, naznačuje v mnoha věcech zlepšení. Z vnějšku se model dočkal opravdu jen kosmetických změn – kratší vršek víčka, redesignovaná spona a z centrálního prstence se stal trojprstenec.

První, co dokáže na tomto modelu člověka takzvaně „zaháčkovat“, je nesmírně krásná povrchová úprava víčka a těla pera. Je totiž doslova poseta hvězdami. Nejsou to ale žádné nesmyslně rozsypané roztomilé hvězdičky, ale skutečná souhvězdí. Ta jsou podložena lakováním v modročerném odstínu, který imituje noční oblohu.

Parker IM Premium je relativně těžké pero, protože je až na podavač celé z kovu. Víčko je seshora ozdobeno kloboučkovou koncovkou z leštěného chromu. Klasická šípovitá spona, tak charakteristická pro modely Parker už od začátku jejich existence, dostala v tomto případě moderní, dynamický vzhled. Též je z leštěného kovu. Pod ní je sice tmavá ploška, ale evidentně to není „díra jak vjezd do pískovny“, jak se o tomto nešvaru minulé generace vyjádřil kamarád. Tmavomodré víčko se vzorem zdobí nad ústím silný prstenec dělený dvěma rýhami, s nápisem Parker a drobným znakem výrobce.

Tělo pera se směrem dolů zužuje a končí stříbrným „tlačítkem“. Víčko se dá na pero nandat, drží dobře a nevypadává. Navíc při nasazení stěny víčka nedřou o povrch těla pera a tak se nic nepošrábe.

Oproti vyleštěným vnějším částem je úchop Parkeru z matného kartáčovaného kovu a na to, že nemá žádné drážky pro opěru prstů, neklouže v nich, aby to ztěžovalo psaní. Jediným nešvarem je, že když pero zůstane moc dlouho na sluníčku, pěkně se rozpálí. Ale to je prostě kov.

Bohužel však u tohoto modelu chybí konvertor, což mi u pera za více než dva tisíce korun přijde poněkud krátkozraké. K dispozici je v základu dlouhá bombička Parker s modrým Quink inkoustem.

Za co má Parker ale obrovskou pochvalu, je hrot. Sice je malý a podsaditý, ale už je to opravdu hrot, ne ta parodie, která vězela v peru minulé generace. Já si zvolila šířku M a při prvotním psaní mi přišel dost suchý. Takže přišlo na lehkou úpravu pomocí pilníčku a teď už pero píše hezky sytě a nepřerušovaně. Povrch hrotu je zdoben sice stroze, ale elegantně. Nechybí název výrobce a prvky navíc jsou tři vygravírované jednoduché šipky.

Přehled redesignu hrotů Parker

Model IM nové generace je na tom s kvalitou zpracování rozhodně líp než ta minulá, minimálně díky vyřešenému problému s vysycháním a pěknějším hrotem. Midnight Astral sbírá ještě body navíc za atraktivní vnější vzhled. Cenové rozpětí modelu IM je celkem velkorysé, od základních modelů s cenou 1250,- Kč až po elegantně gravírovaná pera za 2200,- Kč, kam patří i to mé. Koupit je můžete například zde.

Centropen 5270 – zlatočerný luxus

Koncem sedmdesátých let se v dačickém podniku začala vyrábět řada plnicích per s charakteristickým dlouhým černým úchopem a polokrytým hrotem. Jednalo se o prototyp Streamline bez číselného zařazení, model 3770 s ocelovým hrotem i víčkem a jeho luxusnější obdobu 5270 se zlatými doplňky. A právě na posledně jmenovaný se zaměříme v dnešním článku.

Tak jak bylo v šedesátých a sedmdesátých letech zvykem, plnicí pera Centropen se často prodávala ve dvojici s propiskou. Já jsem získala místo propisky modely 5270 dva. Je to doslova dvojnásobné potěšení, protože tento model byl jedním z posledních, který byl osazen flexibilním hrotem Ripet.

Vrchní část 5270 je vyrobena z celočerného lesklého plastu, bez zvýrazněného úchopu. Přechod mezi úchopem a tělem pera je pouze ozdoben kovovým prstencem, který jistí víčko při zavření. To je zlaté, s matným povrchem, stříbřitě kovovým vrškem a ocelovou sponou. Ústí víčka je lemováno prstencem vyleštěným do hladka, což s matnou většinou víčka působí zajímavě kontrastně.

Tělo pera zdobí název a číslo typu pera, tentokrát však chybí to výrobní. Konec je opět uzavřen stříbrným „tlačítkem“, podobným tomu na sponě, jen je menší, protože se tato část zužuje. Tělo skrývá klasický vestavěný pístový konvertor, který je do většiny Centropenů dáván už od padesátých let. Nedá se vyšroubovat, tak jako to bývá u moderních per. Oba mnou vlastněné exempláře jej mají naštěstí plně funkční.

Jak jsem již zmínila výše, 5270 píší díky starým dobrým Ripetům, čtrnáctikarátovým zlatým hrotům, které byly v drtivě většině flexibilní, takže si s nimi člověk užije víc zábavy, když může psát směrem dolů jinou šířkou stopy než směrem nahoru. Chce to ale trochu jemného, opatrného cvičení, než se s ním člověk naučí zacházet, protože těžká ruka flex hrotům neprospívá. Částečnou ochranou je v tomto případě úchop, protože maličko přesahuje na úroveň boků hrotu a shora jej z poloviny zakrývá. Odpůrci polokrytých a celokrytých hrotů často lamentují, že není tím pádem vidět jedna z nejkrásnějších částí pera, ale na druhou stranu se tím posiluje elegantní, u krytých hrotů až proudnicový tvar.

5270 je dostatečně dlouhá, aby se dalo psát bez víčka, to se však samozřejmě nasadit dá. Vzhledem k tomu, že je pero takřka celoplastové, bez víčka je velmi lehké. Ale i když je víčko kovové, má relativně tenké stěny a tak se pero nijak brutálně nepřevažuje.

Černozlatý Centropen je dnes nabízen na aukčních portálech za až nesmyslnou cenu, já měla obrovské štěstí a získala oba kusy ještě s jedním plnicím perem (o kterém bude řeč v některém z dalších článků) za symbolických pár set korun.

Seewi Olive Drill II – když design zvítězí nad hmotou

Českých výrobců plnicích per se v posledních letech vynořilo jako hub po dešti. Většinou se drží jednotného válcovitého tvaru a prefabrikovaných kovových doplňků. Ale i mezi takovou záplavou monotónních výrobků se našlo světlo na konci tunelu. Jen ne u nás, ale kousek dál na východ, cirka dvacet kilometrů od česko-slovenských hranic, v Trenčíně.

Seewi je mladá, slovenská firma, která u nás nemá sice zastoupení a nákup je možný primárně přes e-shop. Je však schopna zaslat své výrobky kamkoliv do světa. Též nechybí možnost nechat si na pero vygravírovat například jméno nebo iniciály. Jak jsem se přesvědčila i já, jimi vybraná kurýrní firma je rychlá a spolehlivá. Po oznámení, že mi je pero odesíláno, jsem je do tři pracovních dnů obdržela.

V e-shopu je k výběru jak druh pera, kdy si můžete vybrat kuličkové či plnicí, tak tvar. Nabízené modely jsou tři. Ceylon II je tvarově konzervativnější a nelakovaný, Gold Rush II zase disponuje dřevěným tělem, protkaným žilkami ze čtyřiadvaceti karátového zlata. V posledně zmiňovaném stylu lze pořídit i set pera, manžetových knoflíčků a motýlku, přičemž je na výběr z bukového, či ořechového dřeva. Bez zlatého žilkování je k mání set vyrobený ze dřeva ovocných stromů. Já jsem dostala k recenzi třetí, tvarově nekonvenčnější, lakovaný model – Drill II, vyrobený z olivového dřeva.

Název Seewi je složeninou slov „see“a prvních písmen obratu „woodworker instinct“. A že je na co se dívat, prozradí hned zkraje dřevěný box, ve kterém pero dostanete. Uvnitř krom pera, bezpečně uloženého na semišovém povrchu a jištěného páskou, dostanete i „uvítací dopis“, který je umístěn na vnitřní straně víka.

Už když pero prvně uvidíte, je jasné, že se nejedná o další generický prefabrikát válečkovitého tvaru, jakých jsou obzvláště na českých internetech desítky. Zvenčí je totiž Seewi od vršku víčka až po konec těla opravdu originální. A právě zmiňované části pera, tedy plošky, kterými začíná i končí, jsou ozdobeny plátkem černé perleti. Tento materiál najdeme i v podobě „slzy“, která zdobí konec spony. U per vyrobených například z ebenu či cocobola jsou perleťové doplňky zase bělostné.

Spona je celodřevěná, nádherně asymetrická a jediné, co by se jí dalo mírně vytknout, je vzhledem k rozměrům pera větší tloušťka. Je napevno přidělaná a mezi ní a povrchem víčka tkví dostatečná mezera na to, aby se pero mohlo zasunout do kapsy košile či za klopu saka. Všechny části pera jsou precizně prolakované a vyleštěné, takže tím lépe vystoupí překrásná kresba olivového dřeva.

Nerovnoměrný je ovšem celý tvar pera. Na první pohled to člověk jen tak nerozluští, lepší je si pero pořádně ohmatat, poctivě ho prozkoumat centimetr po centimetru. Jedinou viditelnou částí, která tuto zajímavou vlastnost prozrazuje, jsou perleťové konce. Ty obzvlášť pod slunečním světlem přechází do zajímavých tónů.

Rozměrově je Drill II štíhlé, ale dostatečně dlouhé. Uzavřené měří na výšku 136 mm, otevřené 125 mm. Nasadit víčko se nedá, protože díky kruhovému ocelovému tubusu uvnitř víčka nepasuje na asymetrický konec. Pro srovnání jsem vybrala Pelikan Classic M200 a nad ním Drill II co do délky vítězí s víčkem i bez něj, takže ani majitelé větších dlaní by s ním neměli zápolit.

Po otevření se okouzlení z originality drobet vytratí, protože úchop i hrot, dva kovové tubusy vyztužující víčko a tělo pera plus konvertor jsou standardní výrobky Schmidt. Hrot je v případě mnou testovaného kusu zlaté barvy a šířky M, což je stará dobrá zlatá střední cesta. Určitě by stálo za zamyšlení si místo obyčejného Schmidt Iridium Point nápisu na hroty nechat vygravírovat logo, třeba podobné, které zdobí tělo pera pod úchopem. A v budoucnu by neuškodil ani výběr z různých šířek hrotů. Stroprocentně by se tak posílil exkluzivnější dojem z celé práce. Německý hrot je spolehlivý pracant a nemá problém se psaním ani po plánované týdenní pauze. Je však maličký, standardní velikosti 5, tedy rozměru, který můžete potkat například u kapesních per Kaweco.

Úchop je černý, plastový a v nejširších místech má šířku jednoho centimetru, což je ale nutnost, vyšlá z menší šířky pera. Dojem kazí i jistá uniformita této části pera, ať už si vyberete světlé nebo tmavé dřevo, úchop je pořád stejný. I zde vidím prostor pro zlepšení, například použitím ebonitu, byť by to s největší pravděpodobností znamenalo vyšší cenu pro zákazníky, ale na druhou stranu, přibyl by další ručně dělaný díl.

Ať už na model Seewi Olive Drill II koukám z jakéhokoliv úhlu, pozitiva stále převažují. Tvarově je to pero podmanivé, kombinací rostlinného a nerostného materiálu jedinečné. Zpracováním velmi kvalitní a i přes mé výtky bylo použití prefabrikátů sníženo když ne na minimum, tak únosnou míru. Cena per se liší vzhledem k použitým materiálům. Za model Olive Drill II dáte 85 euro, v přepočtu lehce přes dva tisíce korun. U jiných modelů a dřevin bude částka vyšší. Není to sice málo, ale právě výše uvedené plusy, zůstaneme-li v segmentu dřevěných ručně vyráběných per, mě vedou k oprávněnosti takové cenovky. A vzhledem k tomu, že je Seewi mladou firmou se slibným potenciálem, pevně doufám, že se budou posouvat vpřed a my se od nich dočkáme ještě zajímavějších psacích pomůcek.

Za poskytnutí pera děkuji firmě Seewi

www.see-wi.com
https://www.facebook.com/SeewiSK/
https://www.instagram.com/seewi_sk/

Diamine Smoke on the water a Purple rain – rock v lahvi




První z nich začíná snad nejprofláklejším kytarovým riffem všech dob a díky tomu je rozpoznatelná během pár vteřin. Druhá je sedmi minutovou rockovou baladou, která se v roce 1984 stala nejen titulní písní stejnojmenného alba, ale stala se doslova erbovním songem svého tvůrce. Ano, řeč je o skladbách „Smoke on the water“ od Deep Purple a „Purple rain“ od Prince. A právě tyto dvě nezapomenutelné písně si začátkem roku 2019 vysloužily od britské firmy Diamine vlastní inkoust.

Pojmenovat inkoust po písni je stejně střelené jako ho pojmenovat po fyzikálním jevu (zdravíme Colorverse), ale právě díky těmto bláznovstvím mají fanatici do inkoustů možnost óchat a áchat nad novým úlovkem. V tomto případě dvěma. Oba tyto inkousty byly původně plánovány jako limitované edice pouze pro Německo, díky nátlaku kupujících se nakonec dostaly i mimo Evropu.

Jak Smoke on the water tak Purple rain patří mezi tzv. „sheeing inks“, tedy inkousty stínující. Takové například vyrábí Organics Studios nebo Robert Oster a spousta, spousta dalších. Inkousty seženeme jak v třiceti mililitrovém tak osmdesáti mililitrovém balení. Já disponuji tím větším.

Lahvičky jsou stejné jako u klasických inkoustů, tedy skleněné, čtyřhranné, se zlatým víčkem. Etiketu zdobí krom klasického výtvarného pojetí názvu i pásek, vyvedený v barvě inkoustu. U Smoke on the water je tyrkysový s růžovými písmeny a u Purple Rain fialový se zlatým písmem. Stejné provedení mají i nadpisové štítky na krabičkách.

Smoke on the water svou temně tyrkysovou barvou, přecházející na světle do růžova, hodně připomíná Emerald of Chivor od J. Herbina, ale postrádá zlaté třpytky a je mnohem temnější. Možná se někomu bude zdát taková kombinace nevkusná, ale není tomu tak. Růžová je totiž taky celkem tmavá a tak žádné řvavě barvy nehrozí.

Purple rain má základovou barvu temně fialovou, přecházející do zlatavých odstínů. Ty jsou opět hodně tmavé a podtrhují decentnost tohoto výběru. Stejně jako u blyštivých inkoustú, tak i ty stínované si člověk víc užije při psaní širšími hroty, případně kaligrafickými. Dobrou vizitkou je i to, že pero píše i po týdenní pauze, jako by se nechumelilo.

Oba tyto inkousty bezesporu patří mezi to lepší, co z britské továrny na inkousty vyšlo. Nevysychají, nehrudkují, nezpůsobují škobrtavé starty při psaní, což jsem otestovala na perech, která jsem nechala týden na pokoji a pak s nimi hned mohla psát. Též disponují krásným stínováním a vydrží díky osmdesáti mililitrovému objemu skutečně dlouho. U nás je sice neseženete, ale například němečtí Papier und Stift mají obě barvy. Třiceti mililitrová vás vyjde na tři eura padesát, osmdesáti mililitrová na rovných devět euro.

Moonman Wancai Mini – váleček do dlaně

Čínští výrobci plnicích per v posledních letech prošli zajímavým vývojem. Konečně se naučili obrábět akryláty a tak se dají na eBay koupit pera z atraktivních, vícebarevných materiálů. Krom toho se rozšířily jejich vlastní designy a ne jen obšlehnuté kopie dražších kousků. Díky tomu se vyprofilovali i výrobci, o jejichž pera se strhávají doslova rvačky a rychle mizí z nabídky. Mezi takové patří například PenBBS, který vede v používání krásných různobarevných akrylátů anebo Moonman, kde vsadili na obrovskou popularitu tzv. demonstrátorů.

Kapesní plnicí pero Moonman Wancai Mini jsem prvně zaregistrovala na eBay, ale až recenze Steva Browna mne přesvědčila ke koupi. Proto jsem si na výše zmíněném portálu jeden kousek vybrala, zaplatila přes PayPal a čekala, co dorazí.

Už po rozbalení jsem zjistila, že výrobce je ke svým zákazníkům velice štědrý. V krabičce z matného plastu se ukrývá nejen samotné pero, ale i šest černých bombiček a kapátko. To vše je bezpečně uloženo ve výstelce z polystyrenu a to tak natěsno, že pero jde vyndat jen s velkým úsilím. Pro mne osobně bylo velkým a příjemným překvapením, že kapátko není plastové, ale skleněné.

Model Wancai Mini můžete sehnat buď v čiré verzi, růžové, či transparentní se světlemodrými vlnami. Posledně jmenované jsem obdržela i já.

První velkou nevýhodou, které si okamžitě všimnete, je, že pero nemá žádnou sponu ani rollstop čili kovovou kuličku, která brání peru v kutálení se. Je tedy jasné, že Wancai Mini se může nosit jen v pozdru, jištěné gumičkou. Mně osobně to nevadí, taková pouzdra používám i pro pera se sponou vyrobená.

Víčko pera je jednolitý váleček, vršek je mírně se vyvyšující ploška. Je vyrobeno ze stejného materiálu jako tělo. To je též válečkovitého tvaru, končící závitem. Jelikož je pero samo o sobě velmi maličké, bez víčka měří od hrotu ke konci pouhých 8,2 cm. Po našroubování víčka na tělo povyroste o skoro čtyři centimetry, což jsou už snesitelnější parametry.

Úchop pera je v tomto případě transparentní, zdobený stejným vzorem jako tělo i víčko. Wancai Mini je příliš malé na to, aby se do něj dal použít konvertor, můžete je však buď vybavit klasickou krátkou bombičku nebo z pera udělat tzv. eyedropper, čili do kapátka pojmout inkoust a nalít ho přímo do těla pera. Osobně tuhle možnost preferuji a využila jsem ji, protože do samotného barelu se samozřejmě vejde víc inkoustu než z bombičky. Navíc, pokud člověk použije blýskavý inkoust, vypadá to vážně parádně.

Hrot je obyčejný ocelový IPG ve zlaté barvě a šířce F. Jinou s největší pravděpodobností ani neseženete. Po malinké úpravě, kdy se mi zdálo, že pero píše příliš suše, jsem tok inkoustu dala do pořádku a pero už nemá skoro žádnou chybičku.

Vzhledem k tomu, že po čínských perech z akrylátů je velká poptávka, na cenu ve výši pár korun, jako třeba u modelu Jinhao X450 můžeme zapomenout. Moonman Wancai Mini se dá koupit za cenu okolo čtyř set a v poslední době přibyly modely i z ebonitu, které jsou ještě dražší.

Centropen 3064 – Inkoust za mřížemi

Centropen 3064 je jedním z mnoha nenápadných, celobarevných per, která začala firma chrlit v sedmdesátých letech. Konvertor, napevno umístěný pod úchopem pera a odšroubovatelným barelem, tak populární díky „desítkovým“ modelům, se definitivně stal minulostí a nastala éra celoplastových per, kdy účel zvítězil nad vzezřením.

Model 3064 na první ani druhý pohled ničím neoslní. Štíhlé, plastové pero, ozdobené tenkým prstencem okolo ústí víčka, s dlouhou kovovou sponou, která se začala používat už u modelu 10018 z konce šedesátých let.

Vršek víčka je celoplastový, což přináší jistou nevýhodu a to tu, že může prasknout, když se spona příliš vychýlí. K tomu může dojít jak pádem, tak koncentrovanou lidskou silou.

Úchop pera ctí barvu a tak je stejný jako zbytek modelu 3064. Objímá sice obyčejný, ale dobře píšící ocelový hrot velikosti 32. To ovšem při koupi nebylo, hrot škrabal jako naštvaná kočka a tak musel opět přijít ke slovu pohotovostní zásah leštících hadříků.

Asi nejzajímavější částí pera je široké inkoustové okno, které je mřížkované, a tím pádem nejen že zajišťuje kontrolu hladiny inkoustu, ale je jednoduše hezké. Navíc je zajímavé, že závity pro našroubování víčka nejsou v barvě úchopu, tak jak bývalo léta zvykem, ale jsou součástí průhledného plastu inkoustového okna. Tento trend se přenesl i minimálně na jeden následující model.

Tělo pera zdobí, tak jak jsme u československých per zvyklí, název výrobce a číslo typu, plus výrobní pořadí. Otočný závit pohybující pístem je tentokrát schován pod falešnou koncovkou barelu. I ten je v barvě zbytku pera.

Model 3064 existuje ve třech barvách, mnou recenzované světle modré, pak vínové a dle pana Henryho Forda nejoblíbenější barvě, tedy černé. Eleganci modelů 10012 – 10016 se tenhle štíhlý plastikový kousek nepřibližuje ani omylem, ale pokud na něj někdy natrefíte a bude v dobré kondici, nechte si ho.

Výhodou je, že tento typ a i další se chrlily po statisících a tak se dají ještě v jedenadvacátém století sehnat jak v dobré kondici, tak v mnoha kusech. I když se nejedná o nejatraktivnější model z dačického portfolia, je to další z řady nenápadných, ale užitečných per, které, pokud je netrápí nějaká fatální závada, ještě mají šanci popsat několik set až tisíc stránek, než odejdou definitivně do výslužby.