Platinum 3776 Century Chartres Blue – Inspirace vitráží




Model 3776 Century japonské firmy Platinum je její vlajkovou lodí, která je k dispozici v mnoha různých variantách, ať už z poloprůhledné nebo průhledné pryskyřice, případně ebonitu, v různých barevných mutacích, případně vyzdobena starou japonskou úpravou urushi maki-e. My se dnes podíváme na variantu Chartres Blue, která byla inspirována vitrážovými okny jedné francouzské katedrály.

Katedrála v Chartres je jednou ze tří nejvýznamnějších francouzských katedrál a také jednou z největších gotických vůbec. Byla vybudována jako druhá ze tří a proto je větší než Notre-Dame v Paříži, která byla dostavěna jako první. I přes pozoruhodnou architektonickou podobu jsou nejznámější právě modré vitráže, jejichž barva inspirovala dnes recenzované pero. Je fascinující, že stavební styl na jedné straně zeměkoule inspiruje k naprosto odlišnému počinu někoho na druhém konci světa.

Model 3776 Century nenese tuto číslovku jen tak zbůhdarma, je to výška hory Fuji, jednoho z nejznámějších japonských přírodních klenotů. Varianta Chartres Blue je vyrobena z poloprůhledné sytě modré pryskyřice. K mání je buď pero se zlatými nebo pochromovanými doplňky.

Pero má hladký, doutníkovitý tvar. Víčko je zakončeno zaoblenou špičkou ze stejného materiálu, jako je zbytek pera. Pod ní je umístěn prstenec s plochou, širokou sponou. U ústí zdobí víčko silný prstenec s vyrytým názvem výrobce, zemí původu a číslem typu. Též je pozlacený.

Úchop pera je vyroben opět ze stejného materiálu jako ostatní části pera. Disponuje dostatečnou šířkou a i když nemá žádné drážky, drží se dobře. Za úchopem jsou závity na našroubování víčka. U hrotu lemuje ústí úchopu plastový prstýnek.

Barel se na úchop také našroubovává a stejně jako víčko, i on končí zaoblenou špičkou, ozdobenou tenkým zlatým prstencem. K peru je přibalen Platinum konvertor.

Hrot modelu 3776 Century je vyroben ze čtrnáctikarátového zlata a bohatě gravírován. Můj kus je vybaven variantou soft fine, což je měkký hrot s tenkou stopou. Pracuje na podobném principu jako flex hrot, tedy že se při tahu dolů plátky hrotu roztáhnou a dostaneme tak širší stopu. Zatímco flex je koncipován na co největší roztažení plátků a co nejširší stopu, soft fine hrot má své limity a přílišný tlak by mohl hrot nenávratně poškodit. Je to sofistikovanější nástroj a přiznám se, že mi ještě chvíli potrvá, než se s ním naučím obstojně psát. Takovýto druh hrotu je vhodný například na psaní písma Copperplate nebo Spencerian.

Pokud si na takhle speciální hrot člověk netroufá, tak jsou k mání samozřejmě i konzervativnější varianty v podobě klasických hrotů šířky F, M nebo B. Pro ještě větší fajnšmekry je k mání i tzv. music nib pro další stupně kaligrafie.

Platinum 3776 je možno koupit například v pražském Penshopu, cena se liší podle materiálu. Varianta Chartres Blue stojí necelých pět a půl tisíce korun.

Za poskytnutí pera děkuji Peteru Kotrčkovi

PAX – mír přichází z Maďarska

Dnešní recenzované pero bylo příjemným bonusem k párům Centropenů 5270 a nečekala jsem od něj nic oslňujícího. Tenhle vínový kříženec mezi Montblancem a Parkerem však skrývá několik zajímavých plusů. Jakých, to se dočtete v tomto článku.

Soudruzi ze zemí Varšavské dohody si nikdy moc s dodržováním práv hlavu nelámali a nejinak to bylo i ohledně psacích pomůcek. Zatímco československý Centropen se v tomto případě vydal svou cestou, maďarský PAX (latinsky mír), alespoň tento konkrétní typ, je mixem všeho možného.

Na první pohled zaujme toto štíhlé pero kombinací plastového těla a kovového víčka. Spona víčka je až podezřele podobná šípu používanému u Parkeru. Víčko je vyrobeno z lesklého kovu a ukončené kulatým vrškem.

Tělo pera už je mnohem zajímavější. Mnou vlastněný kus je vyveden v příjemné vínové barvě se stříbrnými doplňky. Této barvy je silný prstenec pod inkoustovým oknem jistící víčko při zavření a tenký stříbrný kroužek oddělující otočný závit posunující pístem od zbytku těla. Koncovka závitu je hladká, uprostřed s prohloubeným kroužkem.

Hrot pera je krytý. Tento zákryt je od úchopu oddělen malým schůdkem. Úchop je hladký, směrem k inkoustovému oknu se rozšiřuje a ač nedisponuje žádnými drážkami, drží se dobře. Tvarem těla PAX připomíná sedmdesátkové modely západních výrobců jako např. Montblanc Classic nebo Pelikan Silvexa a další. Inkoustové okno je tvořeno fazetkami a i přes pár škrábanců je přes něj hezky vidět. Ale celé pero trochu mate tělem.

Evidentně pro rychlou vyměnitelnost a snadnou údržbu jsou mnohé části těla pera odmontovatelné. Dá se odšroubovat úchop, pod kterým je ještě jedna, tenší část, inkoustové okno je vlastně falešné a pod ním je široká průhledná část a celá podsekce s hrotem se dá též vyšroubovat. Pro náhradu jednotlivých dílů je to vynikající strategie.

Uvnitř pera je pak klasický píst, kterým pohybuje koncovka, oddělená od zbytku těla výše zmiňovaným prstencem. Otáčet pístem jde celkem ztuha, ale ne přes nějaký extrémní odpor, aby otáčecí mechanismus nedejbože praskl.

Milé překvapení si pro uživatele PAX přichystal v podobě hrotu. Ten je zlatý a hlavně flexibilní. Možná je to i československý hrot, ale zatím jsem neměla odvahu jej vymontovat. Bohužel má trochu složitější start, ale když se rozepíše, má krásnou a šťavnatou stopu. Jen potřebuje trochu trpělivosti a přemlouvání. Není to zrovna dobrá vlastnost, takže zřejmě přijdou zase ke slovu nějaké ty úpravy průtoku inkoustu.

Od tohoto pera jsem nečekala vůbec nic a až na drobné škobrtání při začátku psaní jsem dostala příjemný nástroj s překvapujícím hrotem a zajímavou, až stavebnicovou konstrukcí.

Parker IM Premium SE Midnight Astral – souhvězdí v kapse

Myslím, že narozeniny jsou dobrým důvodem si koupit nový přírůstek a tak jsem se v půli června rozhodovala, kdo to bude. V užším výběru byl Faber Castell Neo Slim v černém laku s doplňky z růžového zlata. Ale pak jsem narazila na speciální edici pro rok 2019 Midnight Astral a ta mi doslova zlomila srdce. Jenže jsem notnou chvíli váhala, zdali si toto pero pořídit. Pro mluvila atraktivní povrchová úprava. Proti zase fakt, že o moderních Parkerech, konkrétně modelu IM, jsem toho po léta neslýchala mnoho dobrého. Jenže v roce 2016 Parker přistoupil k radikálnímu faceliftu svých klíčových modelů. Zdali to bylo v případě IM Premium k dobrému a jestli jsem si vybrala dobře, poodhalím v této recenzi.

Firma Parker je jedním z titánů na poli psacích potřeb, ostatně její vznik se datuje na konec devatenáctého století. Dlouho jsem však měla zkušenosti pouze se starožitnými modely, se kterými jsem velmi spokojená. Ale propast mezi pery vyrobenými během čtyřicátých, padesátých a šedesátých let vůči současným Parkerům nezeje pouze v čase, ale i v kvalitě. Mnozí fanoušci se od značky odvrátili po zjištění, že se valná většina Parkerů vyrábí v Číně. Reputaci modelu IM nepomohly ani časté stížnosti, že rád vysychá a to díky velkému větracímu otvoru, schovanému pod sponou.

Parker se však evidentně z chyb poučil a jedna z letošních speciálních edicí, model IM Premium SE Midnight Astral, naznačuje v mnoha věcech zlepšení. Z vnějšku se model dočkal opravdu jen kosmetických změn – kratší vršek víčka, redesignovaná spona a z centrálního prstence se stal trojprstenec.

První, co dokáže na tomto modelu člověka takzvaně „zaháčkovat“, je nesmírně krásná povrchová úprava víčka a těla pera. Je totiž doslova poseta hvězdami. Nejsou to ale žádné nesmyslně rozsypané roztomilé hvězdičky, ale skutečná souhvězdí. Ta jsou podložena lakováním v modročerném odstínu, který imituje noční oblohu.

Parker IM Premium je relativně těžké pero, protože je až na podavač celé z kovu. Víčko je seshora ozdobeno kloboučkovou koncovkou z leštěného chromu. Klasická šípovitá spona, tak charakteristická pro modely Parker už od začátku jejich existence, dostala v tomto případě moderní, dynamický vzhled. Též je z leštěného kovu. Pod ní je sice tmavá ploška, ale evidentně to není „díra jak vjezd do pískovny“, jak se o tomto nešvaru minulé generace vyjádřil kamarád. Tmavomodré víčko se vzorem zdobí nad ústím silný prstenec dělený dvěma rýhami, s nápisem Parker a drobným znakem výrobce.

Tělo pera se směrem dolů zužuje a končí stříbrným „tlačítkem“. Víčko se dá na pero nandat, drží dobře a nevypadává. Navíc při nasazení stěny víčka nedřou o povrch těla pera a tak se nic nepošrabe.

Oproti vyleštěným vnějším částem je úchop Parkeru z matného kartáčovaného kovu a na to, že nemá žádné drážky pro opěru prstů, neklouže v nich, aby to ztěžovalo psaní. Jediným nešvarem je, že když pero zůstane moc dlouho na sluníčku, pěkně se rozpálí. Ale to je prostě kov.

Bohužel však u tohoto modelu chybí konvertor, což mi u pera za více než dva tisíce korun přijde poněkud krátkozraké. K dispozici je v základu dlouhá bombička Parker s modrým Quink inkoustem.

Za co má Parker ale obrovskou pochvalu, je hrot. Sice je malý a podsaditý, ale už je to opravdu hrot, ne ta parodie, která vězela v peru minulé generace. Já si zvolila šířku M a při prvotním psaní mi přišel dost suchý. Takže přišlo na lehkou úpravu pomocí pilníčku a teď už pero píše hezky sytě a nepřerušovaně. Povrch hrotu je zdoben sice stroze, ale elegantně. Nechybí název výrobce a prvky navíc jsou tři vygravírované jednoduché šipky.

Přehled redesignu hrotů Parker

Model IM nové generace je na tom s kvalitou zpracování rozhodně líp než ta minulá, minimálně díky vyřešenému problému s vysycháním a pěknějším hrotem. Midnight Astral sbírá ještě body navíc za atraktivní vnější vzhled. Cenové rozpětí modelu IM je celkem velkorysé, od základních modelů s cenou 1250,- Kč až po elegantně gravírovaná pera za 2200,- Kč, kam patří i to mé.

Centropen 5270 – zlatočerný luxus

Koncem sedmdesátých let se v dačickém podniku začala vyrábět řada plnicích per s charakteristickým dlouhým černým úchopem a polokrytým hrotem. Jednalo se o prototyp Streamline bez číselného zařazení, model 3770 s ocelovým hrotem i víčkem a jeho luxusnější obdobu 5270 se zlatými doplňky. A právě na posledně jmenovaný se zaměříme v dnešním článku.

Tak jak bylo v šedesátých a sedmdesátých letech zvykem, plnicí pera Centropen se často prodávala ve dvojici s propiskou. Já jsem získala místo propisky modely 5270 dva. Je to doslova dvojnásobné potěšení, protože tento model byl jedním z posledních, který byl osazen flexibilním hrotem Ripet.

Vrchní část 5270 je vyrobena z celočerného lesklého plastu, bez zvýrazněného úchopu. Přechod mezi úchopem a tělem pera je pouze ozdoben kovovým prstencem, který jistí víčko při zavření. To je zlaté, s matným povrchem, stříbřitě kovovým vrškem a ocelovou sponou. Ústí víčka je lemováno prstencem vyleštěným do hladka, což s matnou většinou víčka působí zajímavě kontrastně.

Tělo pera zdobí název a číslo typu pera, tentokrát však chybí to výrobní. Konec je opět uzavřen stříbrným „tlačítkem“, podobným tomu na sponě, jen je menší, protože se tato část zužuje. Tělo skrývá klasický vestavěný pístový konvertor, který je do většiny Centropenů dáván už od padesátých let. Nedá se vyšroubovat, tak jako to bývá u moderních per. Oba mnou vlastněné exempláře jej mají naštěstí plně funkční.

Jak jsem již zmínila výše, 5270 píší díky starým dobrým Ripetům, čtrnáctikarátovým zlatým hrotům, které byly v drtivě většině flexibilní, takže si s nimi člověk užije víc zábavy, když může psát směrem dolů jinou šířkou stopy než směrem nahoru. Chce to ale trochu jemného, opatrného cvičení, než se s ním člověk naučí zacházet, protože těžká ruka flex hrotům neprospívá. Částečnou ochranou je v tomto případě úchop, protože maličko přesahuje na úroveň boků hrotu a shora jej z poloviny zakrývá. Odpůrci polokrytých a celokrytých hrotů často lamentují, že není tím pádem vidět jedna z nejkrásnějších částí pera, ale na druhou stranu se tím posiluje elegantní, u krytých hrotů až proudnicový tvar.

5270 je dostatečně dlouhá, aby se dalo psát bez víčka, to se však samozřejmě nasadit dá. Vzhledem k tomu, že je pero takřka celoplastové, bez víčka je velmi lehké. Ale i když je víčko kovové, má relativně tenké stěny a tak se pero nijak brutálně nepřevažuje.

Černozlatý Centropen je dnes nabízen na aukčních portálech za až nesmyslnou cenu, já měla obrovské štěstí a získala oba kusy ještě s jedním plnicím perem (o kterém bude řeč v některém z dalších článků) za symbolických pár set korun.

Seewi Olive Drill II – když design zvítězí nad hmotou

Českých výrobců plnicích per se v posledních letech vynořilo jako hub po dešti, ale většinou se drží jednotného válcovitého tvaru a prefabrikovaných kovových doplňků. Ale i mezi takovou záplavou monotónních výrobků se našlo světlo na konci tunelu. Jen ne u nás, ale kousek dál na východ, cirka dvacet kilometrů od česko-slovenských hranic, v Trenčíně.

Seewi je mladá, slovenská firma, která u nás nemá sice zastoupení a nákup je možný primárně přes e-shop, je však schopna zaslat své výrobky kamkoliv do světa. Též nechybí možnost nechat si na pero vygravírovat například jméno nebo iniciály. Jak jsem se přesvědčila i já, jimi vybraná kurýrní firma je rychlá a spolehlivá. Po oznámení, že mi je pero odesíláno, jsem je do tři pracovních dnů obdržela.

V e-shopu je k výběru jak druh pera, kdy si můžete vybrat kuličkové či plnicí, tak tvar. Nabízené modely jsou tři. Ceylon II je tvarově konzervativnější a nelakovaný, Gold Rush II zase disponuje dřevěným tělem, protkaným žilkami ze čtyřiadvaceti karátového zlata. V posledně zmiňovaném stylu lze pořídit i set pera, manžetových knoflíčků a motýlku, přičemž je na výběr z bukového, či ořechového dřeva. Bez zlatého žilkování je k mání set vyrobený ze dřeva ovocných stromů. Já jsem dostala k recenzi třetí, tvarově nekonvenčnější, lakovaný model – Drill II, vyrobený z olivového dřeva.

Název Seewi je složeninou slov „see“a prvních písmen obratu „woodworker instinct“. A že je na co se dívat, prozradí hned zkraje dřevěný box, ve kterém pero dostanete. Uvnitř krom pera, bezpečně uloženého na semišovém povrchu a jištěného páskou, dostanete i „uvítací dopis“, který je umístěn na vnitřní straně víka.

Už když pero prvně uvidíte, je jasné, že se nejedná o další generický prefabrikát válečkovitého tvaru, jakých jsou obzvláště na českých internetech desítky. Zvenčí je totiž Seewi od vršku víčka až po konec těla opravdu originální. A právě zmiňované části pera, tedy plošky, kterými začíná i končí, jsou ozdobeny plátkem černé perleti. Tento materiál najdeme i v podobě „slzy“, která zdobí konec spony. U per vyrobených například z ebenu či cocobola jsou perleťové doplňky zase bělostné.

Spona je celodřevěná, nádherně asymetrická a jediné, co by se jí dalo mírně vytknout, je vzhledem k rozměrům pera větší tloušťka. Je napevno přidělaná a mezi ní a povrchem víčka tkví dostatečná mezera na to, aby se pero mohlo zasunout do kapsy košile či za klopu saka. Všechny části pera jsou precizně prolakované a vyleštěné, takže tím lépe vystoupí překrásná kresba olivového dřeva.

Nerovnoměrný je ovšem celý tvar pera. Na první pohled to člověk jen tak nerozluští, lepší je si pero pořádně ohmatat, poctivě ho prozkoumat centimetr po centimetru. Jedinou viditelnou částí, která tuto zajímavou vlastnost prozrazuje, jsou perleťové konce. Ty obzvlášť pod slunečním světlem přechází do zajímavých tónů.

Rozměrově je Drill II štíhlé, ale dostatečně dlouhé. Uzavřené měří na výšku 136 mm, otevřené 125 mm. Nasadit víčko se nedá, protože díky kruhovému ocelovému tubusu uvnitř víčka nepasuje na asymetrický konec. Pro srovnání jsem vybrala Pelikan Classic M200 a nad ním Drill II co do délky vítězí s víčkem i bez něj, takže ani majitelé větších dlaní by s ním neměli zápolit.

Po otevření se okouzlení z originality drobet vytratí, protože úchop i hrot, dva kovové tubusy vyztužující víčko a tělo pera plus konvertor jsou standardní výrobky Schmidt. Hrot je v případě mnou testovaného kusu zlaté barvy a šířky M, což je stará dobrá zlatá střední cesta. Určitě by stálo za zamyšlení si místo obyčejného Schmidt Iridium Point nápisu na hroty nechat vygravírovat logo, třeba podobné, které zdobí tělo pera pod úchopem. A v budoucnu by neuškodil ani výběr z různých šířek hrotů. Stroprocentně by se tak posílil exkluzivnější dojem z celé práce. Německý hrot je spolehlivý pracant a nemá problém se psaním ani po plánované týdenní pauze. Je však maličký, standardní velikosti 5, tedy rozměru, který můžete potkat například u kapesních per Kaweco.

Úchop je černý, plastový a v nejširších místech má šířku jednoho centimetru, což je ale nutnost, vyšlá z menší šířky pera. Dojem kazí i jistá uniformita této části pera, ať už si vyberete světlé nebo tmavé dřevo, úchop je pořád stejný. I zde vidím prostor pro zlepšení, například použitím ebonitu, byť by to s největší pravděpodobností znamenalo vyšší cenu pro zákazníky, ale na druhou stranu, přibyl by další ručně dělaný díl.

Ať už na model Seewi Olive Drill II koukám z jakéhokoliv úhlu, pozitiva stále převažují. Tvarově je to pero podmanivé, kombinací rostlinného a nerostného materiálu jedinečné, zpracováním velmi kvalitní a i přes mé výtky bylo použití prefabrikátů sníženo když ne na minimum, tak únosnou míru. Cena per se liší vzhledem k použitým materiálům, za model Olive Drill II dáte 85 euro, v přepočtu lehce přes dva tisíce korun, u jiných modelů a dřevin bude částka vyšší. Není to sice málo, ale právě výše uvedené plusy, zůstaneme-li v segmentu dřevěných ručně vyráběných per, mě vedou k oprávněnosti takové cenovky. A vzhledem k tomu, že je Seewi mladou firmou se slibným potenciálem, pevně doufám, že se budou posouvat vpřed a my se od nich dočkáme ještě zajímavějších psacích pomůcek.

Za poskytnutí pera děkuji firmě Seewi

www.see-wi.com
https://www.facebook.com/SeewiSK/
https://www.instagram.com/seewi_sk/

Diamine Smoke on the water a Purple rain – rock v lahvi




První z nich začíná snad nejprofláklejším kytarovým riffem všech dob a díky tomu je rozpoznatelná během pár vteřin. Druhá je sedmi minutovou rockovou baladou, která se v roce 1984 stala nejen titulní písní stejnojmenného alba, ale stala se doslova erbovním songem svého tvůrce. Ano, řeč je o skladbách „Smoke on the water“ od Deep Purple a „Purple rain“ od Prince. A právě tyto dvě nezapomenutelné písně si začátkem roku 2019 vysloužily od britské firmy Diamine vlastní inkoust.

Pojmenovat inkoust po písni je stejně střelené jako ho pojmenovat po fyzikálním jevu (zdravíme Colorverse), ale právě díky těmto bláznovstvím mají fanatici do inkoustů možnost óchat a áchat nad novým úlovkem. V tomto případě dvěma. Oba tyto inkousty byly původně plánovány jako limitované edice pouze pro Německo, díky nátlaku kupujících se nakonec dostaly i mimo Evropu.

Jak Smoke on the water tak Purple rain patří mezi tzv. „sheeing inks“, tedy inkousty stínující. Takové například vyrábí Organics Studios nebo Robert Oster a spousta, spousta dalších. Inkousty seženeme jak v třiceti mililitrovém tak osmdesáti mililitrovém balení. Já disponuji tím větším.

Lahvičky jsou stejné jako u klasických inkoustů, tedy skleněné, čtyřhranné, se zlatým víčkem. Etiketu zdobí krom klasického výtvarného pojetí názvu i pásek, vyvedený v barvě inkoustu. U Smoke on the water je tyrkysový s růžovými písmeny a u Purple Rain fialový se zlatým písmem. Stejné provedení mají i nadpisové štítky na krabičkách.

Smoke on the water svou temně tyrkysovou barvou, přecházející na světle do růžova, hodně připomíná Emerald of Chivor od J. Herbina, ale postrádá zlaté třpytky a je mnohem temnější. Možná se někomu bude zdát taková kombinace nevkusná, ale není tomu tak. Růžová je totiž taky celkem tmavá a tak žádné řvavě barvy nehrozí.

Purple rain má základovou barvu temně fialovou, přecházející do zlatavých odstínů. Ty jsou opět hodně tmavé a podtrhují decentnost tohoto výběru. Stejně jako u blyštivých inkoustú, tak i ty stínované si člověk víc užije při psaní širšími hroty, případně kaligrafickými. Dobrou vizitkou je i to, že pero píše i po týdenní pauze, jako by se nechumelilo.

Oba tyto inkousty bezesporu patří mezi to lepší, co z britské továrny na inkousty vyšlo. Nevysychají, nehrudkují, nezpůsobují škobrtavé starty při psaní, což jsem otestovala na perech, která jsem nechala týden na pokoji a pak s nimi hned mohla psát. Též disponují krásným stínováním a vydrží díky osmdesáti mililitrovému objemu skutečně dlouho. U nás je sice neseženete, ale například němečtí Papier und Stift mají obě barvy. Třiceti mililitrová vás vyjde na tři eura padesát, osmdesáti mililitrová na rovných devět euro.

Moonman Wancai Mini – váleček do dlaně

Čínští výrobci plnicích per v posledních letech prošli zajímavým vývojem. Konečně se naučili obrábět akryláty a tak se dají na eBay koupit pera z atraktivních, vícebarevných materiálů. Krom toho se rozšířily jejich vlastní designy a ne jen obšlehnuté kopie dražších kousků. Díky tomu se vyprofilovali i výrobci, o jejichž pera se strhávají doslova rvačky a rychle mizí z nabídky. Mezi takové patří například PenBBS, který vede v používání krásných různobarevných akrylátů anebo Moonman, kde vsadili na obrovskou popularitu tzv. demonstrátorů.

Pero Moonman Wancai Mini jsem prvně zaregistrovala na eBay, ale až recenze Steva Browna mne přesvědčila ke koupi. Proto jsem si na výše zmíněném portálu jeden kousek vybrala, zaplatila přes PayPal a čekala, co dorazí.

Už po rozbalení jsem zjistila, že výrobce je ke svým zákazníkům velice štědrý. V krabičce z matného plastu se ukrývá nejen samotné pero, ale i šest černých bombiček a kapátko. To vše je bezpečně uloženo ve výstelce z polystyrenu a to tak natěsno, že pero jde vyndat jen s velkým úsilím. Pro mne osobně bylo velkým a příjemným překvapením, že kapátko není plastové, ale skleněné.

Model Wancai Mini můžete sehnat buď v čiré verzi, růžové, či transparentní se světlemodrými vlnami. Posledně jmenované jsem obdržela i já.

První velkou nevýhodou, které si okamžitě všimnete, je, že pero nemá žádnou sponu ani rollstop čili kovovou kuličku, která brání peru v kutálení se. Je tedy jasné, že Wancai Mini se může nosit jen v pozdru, jištěné gumičkou. Mně osobně to nevadí, taková pouzdra používám i pro pera se sponou vyrobená.

Víčko pera je jednolitý váleček, vršek je mírně se vyvyšující ploška. Je vyrobeno ze stejného materiálu jako tělo. To je též válečkovitého tvaru, končící závitem. Jelikož je pero samo o sobě velmi maličké, bez víčka měří od hrotu ke konci pouhých 8,2 cm. Po našroubování víčka na tělo povyroste o skoro čtyři centimetry, což jsou už snesitelnější parametry.

Úchop pera je v tomto případě transparentní, zdobený stejným vzorem jako tělo i víčko. Wancai Mini je příliš malé na to, aby se do něj dal použít konvertor, můžete je však buď vybavit klasickou krátkou bombičku nebo z pera udělat tzv. eyedropper, čili do kapátka pojmout inkoust a nalít ho přímo do těla pera. Osobně tuhle možnost preferuji a využila jsem ji, protože do samotného barelu se samozřejmě vejde víc inkoustu než z bombičky. Navíc, pokud člověk použije blýskavý inkoust, vypadá to vážně parádně.

Hrot je obyčejný ocelový IPG ve zlaté barvě a šířce F. Jinou s největší pravděpodobností ani neseženete. Po malinké úpravě, kdy se mi zdálo, že pero píše příliš suše, jsem tok inkoustu dala do pořádku a pero už nemá skoro žádnou chybičku.

Vzhledem k tomu, že po čínských perech z akrylátů je velká poptávka, na cenu ve výši pár korun, jako třeba u modelu Jinhao X450 můžeme zapomenout. Moonman Wancai Mini se dá koupit za cenu okolo čtyř set a v poslední době přibyly modely i z ebonitu, které jsou ještě dražší.

Centropen 3064 – Inkoust za mřížemi

Centropen 3064 je jedním z mnoha nenápadných, celobarevných per, která začala firma chrlit v sedmdesátých letech. Konvertor, napevno umístěný pod úchopem pera a odšroubovatelným barelem, tak populární díky „desítkovým“ modelům, se definitivně stal minulostí a nastala éra celoplastových per, kdy účel zvítězil nad vzezřením.

Model 3064 na první ani druhý pohled ničím neoslní. Štíhlé, plastové pero, ozdobené tenkým prstencem okolo ústí víčka, s dlouhou kovovou sponou, která se začala používat už u modelu 10018 z konce šedesátých let.

Vršek víčka je celoplastový, což přináší jistou nevýhodu a to tu, že může prasknout, když se spona příliš vychýlí. K tomu může dojít jak pádem, tak koncentrovanou lidskou silou.

Úchop pera ctí barvu a tak je stejný jako zbytek modelu 3064. Objímá sice obyčejný, ale dobře píšící ocelový hrot velikosti 32. To ovšem při koupi nebylo, hrot škrabal jako naštvaná kočka a tak musel opět přijít ke slovu pohotovostní zásah leštících hadříků.

Asi nejzajímavější částí pera je široké inkoustové okno, které je mřížkované, a tím pádem nejen že zajišťuje kontrolu hladiny inkoustu, ale je jednoduše hezké. Navíc je zajímavé, že závity pro našroubování víčka nejsou v barvě úchopu, tak jak bývalo léta zvykem, ale jsou součástí průhledného plastu inkoustového okna. Tento trend se přenesl i minimálně na jeden následující model.

Tělo pera zdobí, tak jak jsme u československých per zvyklí, název výrobce a číslo typu, plus výrobní pořadí. Otočný závit pohybující pístem je tentokrát schován pod falešnou koncovkou barelu. I ten je v barvě zbytku pera.

Model 3064 existuje ve třech barvách, mnou recenzované světle modré, pak vínové a dle pana Henryho Forda nejoblíbenější barvě, tedy černé. Eleganci modelů 10012 – 10016 se tenhle štíhlý plastikový kousek nepřibližuje ani omylem, ale pokud na něj někdy natrefíte a bude v dobré kondici, nechte si ho.

Výhodou je, že tento typ a i další se chrlily po statisících a tak se dají ještě v jedenadvacátém století sehnat jak v dobré kondici, tak v mnoha kusech. I když se nejedná o nejatraktivnější model z dačického portfolia, je to další z řady nenápadných, ale užitečných per, které, pokud je netrápí nějaká fatální závada, ještě mají šanci popsat několik set až tisíc stránek, než odejdou definitivně do výslužby.

KWZ Walk over Vistula – jak poctít řeku

Na podzim minulého roku polský výrobce inkoustů KWZ vyslal do světa tři barvy, které jsou originální poctou Polsku – Baltic Memories, Warszaw Dreaming a Walk over Vistula. A právě barva posledně jmenovaného mne zaujala nejvíc – je totiž nepřekvapivě modrá. Ale teprve tenhle rok se vyskytl čas a příležitost tento inkoust získat.

Visla si jako jeden z evropských veletoků a přes tisíc kilometrů dlouhá srdeční tepna Baltu určitě poctu zaslouží, však živila a živí generace polských lidí, pobírá při tání sníh z Karpat a protéká jedněmi z nejdůležitějších míst v Polsku jako Varšavou, Krakovem či přístavním městem Gdaňsk.

Inkousty KWZ mám v oblibě už od loňska, kdy jsem si na polské penshow koupila první tři – limitovanou edici určenou jedině pro tuto akci, příjemně červený višňový a vesele fialový hopsinkový. Letos na jaře díky laskavosti kamarádky přibyla nová limitka, opět pro katovickou akci a teď na podzim, zcela záměrně do páru pro modré TWSBI Eco, konečně Procházka kolem Visly.

Na první pohled se jedná o standardní balení, na které jsme od polského výrobce zvyklí čili bílou krabičku s logem výrobce a na vrchu se samolepkou označující kód, název a barvu inkoustu. I samotný tvar lahvinky je pořád stejný, baňatá, pádesáti mililitrová s širokým hrdlem a černým víčkem. To je taky veliké plus, pero i prsty si v klidu opřete a bez potíží naplníte.

Etiketa je však oproti tradicím lesklá, což kvituji s povděkem, protože si je jen tak lehce nezašpiním a hlavně ozdobená půvabným obrázkem Siekierkowskeho mostu ve Varšavě od polské výtvarnice Kingy Spiczko.

Pod víčkem čeká nádherná tmavě tyrkysová tekutina, kterou jsem krom výše zmiňovaného TWSBI natankovala i do starožitného Barclay. Obě pera si s inkoustem rozumí bez problémů, nikde se nic neucpává, žádné hrudkování nebo tuhé starty po delší pauze. Walk over Vistula v kličkách přebíhá od velmi tmavých do světlejších tónu, které dávají pak písmu živější vyznění. Koneckonců, i samotná říční voda nemá jen jeden odstín a tak je taková proměnnost velmi pěknou nadstavbou.

V našich končinách mívá pár lahviček KWZ třeba pražské papírnictví Kaš-mi-daš, ale zrovna tenhle a ani dva další z polské trojice odkazující na známá místa tam nenajdete. Pro české zákazníky je nejoptimálnější variantou vzít nějakou tu lahvinku z Polska, já inkoust kupovala (a zároveň si odbyla nákupní premiéru) u mých oblíbených https://www.lacouronneducomte.nl/.

Inkoustům od KWZ z mnoha důvodů jako jsou výborné reakce se starými i novými pery, pěkné, syté barvy, velkorysý obsah a příznivá cena, ráda zachovám přízeň i dále a možná se konečně rozhodnu i pro nějakou z duběnkových variant.

Centropen Shark – žralok do školního batohu

Centropen Shark se vyrábí už delší dobu, ale zatím byly pro mne jeho barevné varianty natolik nezajímavé, že jsem netoužila po něm sáhnout a vyzkoušet ho. To se ale změnilo, a tak jsem se po jednom impulzivním nákupu stala majitelkou fialovo bílého květinového cvalíka. Jaký tedy je školní Centropen pro děti jedenadvacátého století?

Prvně bylo toto pero k mání v pruhovaných dvoubarevných kombinacích. Ty sice nezmizely, ale přibyla k nim bílá s doprovodnou barvou, ještě navíc ozdobená vzorem. Dá se tak sehnat krom celobarevného i Shark květinkový či se zvětšeninou otisku prstu. Musím říct, že tenhle malý, ale viditelný zlepšovák peru dodal na atraktivitě.

Ergonomické tvary táhnou a nevyhnulo se to ani Sharku. Pero je buclaté, trojhranného profilu, se širokou plastovou sponou. Ta je v případě mnou vlastněné varianty ozdobena třemi fialovými kvítky. Riziko ovšem nastává v okamžiku, kdy má školáček nenechavé prstíky (Přiznám se, že já takový ničitel fakt byla!) a se sponou si hraje tak dlouho, až se ucho… tedy spona utrhne. Nebo spíš prachsprostě praskne.

Víčko je nasazovací a za úchop dosedne s uspokojivým cvaknutím. Dá se samozřejmě na pero nasadit a díky specifickému profilu školního pera nikam neočekávaně neodcestuje.

Boky plnicího pera z obou stran zdobí široké fialové pruhy, takže pořádkumilovné děti mohou při zavření doslova držet čáru. Pokud však v rychlosti pisatel pero zacvakne tak, že pruhy nebudou navazovat, krom estetické újmy se nic nestane. Výhoda trojhranného profilu. Na jednom z boků se skví natištěný název modelu a výrobce, nikoliv však číslo typu, jako bývalo kdysi dávno zvykem.

Úchop pera je pogumovaný, takže při psaní nebude v dětských prstech klouzat. Gumový „ostrůvek“ na úchopu není sice nijak drážkován, ale je vyroben z matného materiálu a pero drží při psaní jak helvétská víra. Navíc jsem nikde nenašla žádné plastové otřepky, což je příjemné zjištění.

Hrot Sharku je ocelový, malý a hranatý, šířky F. Proti baculatému zbytku pera působí drobet směšně, ale je dobře vyladěný, spouští, jak má, a i když je stopa tenká, pero píše sytě. Což je nejen pro školáka ideální stav. V základu se pero prodává bez obalu, do papírnictví se většinou dodává v krabičkách po deseti. Součástí Sharku je klasická centropení modrá bombička. Já místo ní použila bombičku naplněnou inkoustem KWZ Gumijagodowy, protože do fialového pera prostě patří i fialový inkoust. Malinkatým, vtipným bonusem bylo, že hopsinkový inkoust je skoro totožný s odstínem pruhů a kytiček.

Centropen Shark je ideálním mezníkem mezi plnicími pery Herlitz k mání za pár kaček v každém Tescu a dražšími školními pery jako jsou třeba Pilot Kaküno či Lamy abc. Stojí méně než dvě stovky (mě konkrétně 179,- Kč), díky ergonomickému řešení nebude vašemu potomkovi kazit úchop a už něco vydrží. No a když po něm sáhne dospělý, i pro něj tenhle školní dravec může za velmi snesitelné peníze udělat dobrou službu.