Leonardo Momento Zero – mistři podmanivých vzorů

Italové to s materiály, co se týče psacích pomůcek, umí náramně. V dnešní době najdete v Itálii minimálně tři velmi výrazné výrobce plnicích per. Visconti, Pineider a firmu s nejdelším názvem – Leonardo Officina Italia. Ti se sice hlásí k pětačtyřicetileté tradici výroby, do podvědomí světového trhu se ale zapsali relativně nedávno, a to i díky modelu Momento Zero, který si představíme dnes.

Prvním výrazným znakem výrobků z italské oficíny je široká paleta používaných pryskyřic různých barev a vzorů. Mnou recenzovaný model je vyrobený z materiálu nazvaného „Blue Hawaii“. Vyznačuje se krásnou nejednotností a proměnlivostí vzoru, kvalitním leštěním, a navíc na sluníčku odkryje i perleťový nádech. Zkrátka povrch, který nemá šanci svého majitele jen tak omrzet.

Tvar pera je kulatý, ale povrch je vybroušen do podélných širokých plošek. Vršek i spodek pera jsou zakončeny nízkou špičkou. Úchop pera je ze stejného materiálu jako zbytek, mírně prohnutý, vyleštěný a bez drážek. Víčko je šroubovací, ozdobené třemi tenkými ocelovými prstenci u ústí. Tělo pera má pod užší částí se závity širší prstenec, od kterého se průměr zvětšuje, aby se směrem ke konci pera, též ohraničeném ocelovým prstencem, zase zužovalo. Zajímavé je, že spodní koncovka pera je odšroubovávací, což je praktické pro rychlou výměnu v případě poškození tohoto dílu. Na těle pera najdete vyrytý název výrobce a pořadové číslo vyrobeného kusu, ale název modelu nikde. Ne, že by mi to nějak extrémně vadilo, spíš to zmiňuji jako zajímavost.

Druhým znakem per Leonardo je variabilita. Nejen model Momento Zero, ale i jeho větší verzi s přívlastkem „grande“ si lze koupit buď se zlatými nebo ocelovými doplňky a totéž se týká hrotu. Velmi zajímavé je, že se cena těchto verzí vůbec neliší. Recenzovaný kus je variantou první. Velmi mě v tomto případě zaujala spona s malým pohyblivým kolečkem na špici, což je velmi praktické řešení, protože pokud se pero strčí do kapsy, prostě tam „vjede“ jako po másle a nebude rvát okraje látky.

Hrot pera Leonardo je velikosti 6 a po lehké úpravě, o kterou jsem byla požádána kamarádem (a u které se mi pěkně opotila záda, protože je to Leonardo a co když to úplně zvořu!) píše krásně. Mnou recenzovaný kus je šířky B a zde je potřeba upozornit na riziko, se kterým se zákazníci mohou setkat například i u per Kaweco – hroty B a BB mají tendenci trpět na takzvaný dětský zadeček (v angličtině baby bottom), kdy není iridiová kulička na špičce hrotu úplně doladěná a pero při psaní vynechává. Já to spravila pomocí micromesh hadříků, které pořád všude doporučuji horem dolem a nehodlám s tím přestat.

Momento Zero je příjemně široké pero, takže pisatele nebude při delším psaní trápit křeč v prstech. Úchop má šířku 14 mm, zavřené měří 142 mm, bez víčka 129 mm, s nasazeným víčkem 169 mm.

Pera Leonardo byla v mém hledáčku dlouho, takže jsem velmi vděčná za tuto možnost si jedno z nich ozkoušet a rozhodnout se napevno, že si jedno pro sebe také pořídím. Cena není tak brutální (od 150 do 180 euro za model Momento Zero, varianta Grande už je o více než stovku eur dražší) a nabízené barvy jsou nesmírně zajímavé. Pera Leonardo v Česku neseženete, ale v Evropě ano, například u holandských La Couronne du Commte.

Za zapůjčení pera děkuji Peteru Marcinkovi

Robert Oster – krásné barvy Austrálie

Inkousty Robert Oster jsem poprvé a velmi zběžně zaznamenala na katovické penshow v roce 2017. Od té doby jsem v různých zahraničních skupinách četla na tyto inkousty velmi mnoho chvály. Ale přeci jen, vlastní zkušenost nic nenahradí. Nakonec jsem díky spolupráci s novým českým e-shopem měla konečně možnost dvě barvy této značky vyzkoušet a jak to dopadlo, se dočtete níže.

Inkousty Robert Oster jsou snadno rozpoznatelné už na dálku díky štíhlé tmavé lahvičce ozdobené zlatistou samolepkou. O jakou barvu inkoustu se jedná vždy napovídá samolepka přilepená na vršku víčka, což je velmi praktické, pokud máte více stejných lahviček například v šuplíku a nemusíte tak jednu každou vytahovat, aby se člověk podíval, po jakém inkoustu zrovna sáhnul.

Ze zcela praktického důvodu u lahviček inkoustu oceňuji široké hrdlo, skrz které půjdou naplnit pera skoro všech šířek. Robert Oster tuto podmínku splňuje. Objem lahvičky je 50 mililitrů.

První barvu, kterou jsem ozkoušela, je tyrkysový Fire and Ice. Jako testovací nástroj jsem zvolila transparentní pero TWSBI Eco s hrotem šířky M, protože je v něm inkoust pěkně vidět. Navíc se i v peru moc hezky chová, nezasychá, nehrudkuje a pero nemusíte ani po pauze ve psaní pracně rozepisovat. Fire and Ice nejen že při psaní velmi pěkně stínuje, ale navíc se při silnější vrstvě na papíře přelévá do zajímavé, tmavě růžové barvy.

Zato Aussie Gold, druhá testovaná barva, nevypadá při psaní nic moc, jen jako nanicovatá žlutá barva, kterou často najdete i u jiných výrobců. Jenže v tomto případě si stojí za to počkat. Aussie Gold totiž při zasychání, jak stárne, přechází do krásného, sytého zlatooranžového odstínu, který nakonec vypadá mnohem parádněji než na začátku.

I zde jsem zvolila pro testování pero TWSBI Eco, tentokrát s hrotem B a opět nemám k chování inkoustu žádné výhrady. V obou perech už mám oba inkousty Robert Oster několik dní a ještě nikdy mě nezklamaly, co se týče provozuschopnosti.

Mám hroznou radost, že se tak dobré inkousty jako jsou Robert Oster konečně dostaly do Česka a to díky e-shopu Atramentum. Ten právě otevírá, a kromě výše jmenovaných inkoustů v něm samozřejmě najdete i další zajímavé věci pro ruční psaní.

http://www.atramentum.cz

VF Pen Theta – symbióza olivy a palisandru

Před více než rokem jsem psala o situaci na českém trhu, co se ručně vyráběných plnicích per týče. Ta se od té doby změnila jen lehce. Pořád vedou dva výrobci, kteří jsou pro mě symbolem inovací a schopnosti se posouvat dál. Nicméně moji dlouhotrvající skepsi nedávno alespoň částečně oslabil severočeský výrobce plnicích per Václav Fiedler, který svá pera označuje jednoduše – VF Pen.

Model Theta je na první pohled robustní a kompaktní psací nástroj. Pero není lakované do leskla, což nemusí každému sedět, ale v tomto rozhodl vkus výrobce a já ho bez problému budu respektovat. Mnou vlastněný kus označený číslem 44 je vyroben z olivovníku a doplněn koncovkou víčka z palisandru santos.

Za velmi uspokojivou vizitku výrobce považuji „výbavičku“, se kterou pero k novému zákazníkovi přijde – papírový box s krásnou dřevěnou pečetí, jednomístné pouzdro, do kterého pero padne jako ulité a plastová obálka, ukrývající rodný list pera, hadřík na čištění, bombičku a konvertor.

K mé veliké radosti výrobce nemá rád ony tradičně nudné soudkovité tvary, ke kterým inklinuje většina výrobců používajících jednotné kovové segmenty, tzv. kity, ale zvolil doutníkovitý tvar. Spona pera je dřevěná a nepříliš pohyblivá, což je ale u dřeva logické. Model Theta tak zvenčí vypadá sympaticky baculatě.

I tady se výrobce kitům nevyhnul. Po odšroubování víčka se ukáže subtilní, dlouhý a vlnitý úchop bez drážek. V tomto případě mi nejvíc vadí robustní „schod“ mezi hranou barelu a závity pro uchycení víčka. To je ale nutné zlo prefabrikovaných úchopů. Nicméně člověk často už z fotografií od výrobce ví, do čeho jde.
Hrot mé „čtyřiačtyřicítky“ byl dle mého přání – Bock šířky M v barvě růžového zlata. Po propláchnutí píše dobře, jen si lépe tyká s inkoustem naplněným přes konvertor než z bombičky.

VF Pen Theta není dokonalé pero. Mě si ale získalo kombinací atraktivních dřev, mně milým tvarem a chutí výrobce jít aspoň trochu odlišnou cestou než drtivá většina českých výrobců, kteří používají kity.

Za poskytnutí pera děkuji panu Václavu Fiedlerovi.

https://www.facebook.com/kulickova.pera/

Faber Castell Hexo – hliníkový šestihran

Němečtí Faber-Castell mají velmi široké portfolio zahrnující výtvarné potřeby velmi vysoké kvality, školní pomůcky, a i ty psací, včetně plnicích per. V dnešní recenzi si představíme poslední přírůstek v posledně jmenované skupině a to model, který dostal jméno podle svého tvaru – Hexo.

Šestihranné plnicí pero je vyrobeno z hliníku a díky tomu nabylo příjemné lehkosti, v zavřeném stavu váží 18 gramů, bez víčka a s bombičkou 12 gramů. Na výběr jsou tři barevné varianty – stříbrná, v barvě růžového zlata a celočerná.

Jak už název napovídá, víčko i tělo pera jsou buclaté, šestihranné a končí na vrchu i konci vypouklou ploškou. Tu vrchní zdobí vyryté logo výrobce.
Spona víčka je plochá a oproti lesklému povrchu těla vyvedena v matné úpravě. Zakončena je mírně se zvedajícím „zobáčkem“. Je dostatečně pružná.

Směrem dolů se tělo pera zužuje. Jeho povrch zdobí natištěné jméno a logo výrobce.
Víčko pera je zacvakávací. Pod ním najdeme hladký, z poloprůhledného plastu vyrobený úchop, který je dost široký pro pohodlné držení. Směrem k hrotu se úchop rozšířuje. Hexo lze krmit buď standardními evropskými bombičkami (já zvolila černé od stejného výrobce) nebo koupit klasický pístový konvertor.

Hrot černé varianty je vyveden ve stejné barvě. Jeho povrch je zdobený puntíky, logem výrobce a šířkou hrotu. Vzhledem k tomu, že se jedná o hrot velikosti 5, působí gravírování dost nahňácaně. Sám hrot proti ostatním, relativně mohutným částem pera vypadá značně legračně. Píše však skvěle a je výborně vyladěný, protože se jedná o hrot, se kterým se můžete setkat i u vyšších modelů.

Ne, že by Hexo nemělo i chyby. Tou první je, že se na hladkém hliníkovém těle hrozně dobře zanechávají otisky, takže budete pero dost často čistit hadříkem nebo kapesníkem. Tou druhou je malý nedoraz při zašroubování mezi úchopem a tělem pera, kde zůstává drobná vůle, a tak čtvrtmilimetrová škvírka. Pro mě osobně je to mírně iritující záležitost.

Faber-Castell Hexo je moderně designované pero s nízkou váhou, volbou tří barevných variant, sympatickou cenou pod tisíc korun, legračně vypadajícím, ale parádně píšícím hrotem a dvěma drobnými chybami. Pokud byste se s touto značkou seznamovali poprvé, je Hexo zajímavou možností, jak tak učinit.

Sailor Lecoule Rose Quartz – něžný námořník

Řekne-li se pojem japonská pera, hned vyvstanou na mysli tři značky – Pilot, Platinum a Sailor. V dnešním článku se budu věnovat jednomu ze základních modelů posledně jmenovaného výrobce, který dostal trochu záhadné jméno Lecoule. Možná to znamená zkomoleninu z francouzského le couleur, možná vůbec nic.

Model Lecoule není na českém trhu nováčkem, prodává se zde s krátkými přestávkami již několik let. Barevných verzí tohoto malého pera vznikla kvanta – s transparentním víčkem, koncovkou a bílým tělem, celotransparentní nebo aktuálně v kolekci Power Stone. Z té jsem si koupila pro mě, věčnou obdivovatelku modré, poněkud neobvyklou barvu – pastelově růžovou nazvanou Rose Quartz. Krom něj je k dostání i varianta modrá, červená, černá a krémová.

Povrch pera je hladký a takřka jednolitý, vyrobený z takzvané PMMA pryskyřice alias akrylátového skla, používaného například pro kryty čoček periskopů nebo střeleckých věží bombardérů. Ten doplňují strohé, avšak elegantní ocelové doplňky. U kolekce Power Stones vystoupí na sluníčku krásně perleťový povrch, který příjemně doplní v mém případě pastelově růžový lak. Víčko se směrem od ústí ke sponě zužuje a končí ploškou se znakem výrobce. Spona modelu Lecoule je plochá, s mírně vystouplým středem, ale pružná. Nechybí ani jednoduchý kovový prstenec u ústí víčka a bíle vytištěný název typu pera pod sponou. Na druhé straně víčka je vytištěna země původu.

Barel pera se mírně zužuje směrem ke koncovce, která je ozdobena tenkým ocelovým prstencem a zakončena velmi nepatrně vypoulenou ploškou.

Potěšující je, že i úchop je ve stejné barvě jako tělo a víčko pera, včetně perleťového odstínu. Je prost jakýchkoliv drážek, ovšem u ústí nad hrotem se prstencovitě rozšiřuje. Pro komfortní držení je úchop dostatečně široký. Model Lecoule patří mezi ty buclatější, disponuje šířkou 17 mm. Výška v zavřeném stavu činí 12,3 cm, s nasazeným víčkem 14 cm.

Hrot modelu Lecoule nevypadá nijak komplikovaně, prostá ocel s mělce vygravírovaným logem a vyznačenou šířkou hrotu, ale je naprosto skvěle vyladěný. Nepíše úplně extrémně hladce jako „po másle“, při psaní určitou zpětnou vazbu dává, ale škrabání se nedočkáte.

Sailor se v základu dodává pouze s bombičkou, takže pokud si budete chtít koupit inkoust, rovnou přibírejte i konvertor. Já tak učinila a jako sparingpartnera jsem pro Rose Quartz vybrala inkoust stejné značky – Sailor Shikiori Sakuramori. Bylo to příhodné, protože v době, kdy jsem si pero kupovala, zrovna kvetly sakury. Jak si spolu sedli, je vidět na ukázce psaní.

Po pár týdnech soužití mi rychle tohle buclaté pero přirostlo k srdci, i když jsem chvíli váhala, jestli nebyla tak něžná barva trochu přešlap vedle. Když vše shrneme, Lecoule je příjemný lehký psací nástroj s nenápadným, ale výborným hrotem a velkým výběrem barevných variant.

Model Lecoule stojí 1360,- Kč, konvertor 210,- Kč a 20 ml inkoustu Sailor (které ale patří obecně mezi ty dražší) seženete za 410,- Kč.

Pelikan Jazz Elegance – třpytivý a superlevný

Pelikan Jazz Elegance je jedno z nejlevnějších per, která se na našem trhu dají od německého výrobce najít. Má spoustu plusů, což se netýká jen ceny, ale taky jedno velké mínus, které se sice dá vyřešit, ale i tak hodně zamrzí. Níže tedy rozebereme, zdali má smysl elegantního jazzmana vůbec pořizovat.

Toto pero se dá sehnat ve dvou barevných variantách, černé a bílé. Já tentokrát zvolila světlejší verzi. Prvním příjemným překvapením je, že má Jazz Elegance víčko i barel kovové. Dalším plusem je krásný perleťový nádech, který se na sluníčku krásně rozzáří a dodá peru půvabný vzhled. Pero má štíhlý, doutníkovitý tvar.

Ani u tohoto pera nechybí spona připomínající zobák pelikána, tentokrát je vypouklá, a ne placatá tak jako u většiny modelů této firmy. Stejně jako strohý prstenec u ústí víčka je i spona kovová. Nad prstencem je černě natištěný název výrobce.

Víčko je nasazovací a drží velmi dobře. I v tomto případě se dá nasadit i na barel a prodlouží tak délku celého pera. Při nákupu nového kusu je víčko opatřeno samolepkou, která držela jak helvétská víra a její odstranění mi přineslo pár perných chvilek.

Pod víčkem se skrývá úchop z leštěného kovu bez jakýchkoliv drážek. Směrem k peru se mírně zužuje. Hodně jsou na něm vidět otisky, na sponě taky, takže bude čas od času fajn obě části pera otřít, aby neztratily původní lesk.
Hrot modelu Jazz Elegance je kovový, pouze s logem výrobce a nedozvíme se ani, jaká je jeho šířka. Dle mého skromného názoru tipuji klasickou zlatou střední cestu, tedy šířku M.

Bohužel právě hrot je obrovskou slabinou celého pera. Škrabavý, suchý a špatně spouštěl inkoust k iridiové špičce. Samozřejmě může jít jen o můj vadný kus, ale vzhledem k jedné videorecenzi, kterou jsem našla, to asi tak nebude. Hrot se dá samozřejmě vyladit, stačí pár minut s micromesh hadříky, vodou a spoustou trpělivosti, ale ten, kdo tyhle úpravy nezvládá, bude z pera hodně zklamaný.

Pokud se ale dá hrot do kupy, píše pero moc hezky. Navíc se do něj dá kromě standardních evropských bombiček napasovat i konvertor, ale chce to malé množství koncentrované síly. Já si zvolila konvertor pro Kaweco a pero naplnila inkoustem Pelikan Highlighter Green.

Kromě plnicího pera si můžete pořídit i stiskací propisku. Ta dostala do vínku mnohem víc atraktivních barev, například nejnověji ty pastelové. Cena plnicího pera je 159,- Kč, propisky 139,- Kč.

Jako celek Jazz Elegance nedopadl vůbec špatně. Na to, že se dá v ČR bez poštovného sehnat za míň než dvě stě korun, přináší hodně plusů. Takže o to víc celkovému resumé škodí nedoladěný hrot, což mi přijde zvlášť u firmy jako je Pelikan jako špatný vtip.

Cross Century II Wanderlust – k zázrakům přírody

Během minulého roku americká firma Cross vyslala do světa novou kolekci per Cross Century II, nazvanou Wanderlust. A zatímco předchozí série Botanica vzdávala hold krásám pozemské flory, Wanderlust se věnuje kreacím pozemského povrchu. Vybráni byli čtyři zástupci. Krystalicky modré vody Středozemního moře kolem Malty, šťavnatá a životem kypící krása Bornea, skrytý půvab Antilopího kaňonu a nejvyšší hora na Zemi – Mount Everest. A právě na pero inspirované ikonickou osmitisícovkou se podíváme v dnešním článku.

Model Century II je jedním z nejštíhlejších od Crossu, na šířku měří limitních 11 milimetrů. V zavřeném stavu měří 13,5 centimetrů. Kovové prvky zdobící víčko jsou černé. V tomto případě jde o hladký, zužující se vršek s ploškou navrchu, krátkou, kapkovitou sponu s názvem výrobce a tenký, černý prstenec lemující ústí víčka. Lehce zakulacenou ploškou končí i lehce se zužující barel pera. Každý z kusů kolekce má ale barvy doplňků různé – Malta a Borneo zlaté, Antilope Canyon z růžového zlata a Everest černé.

Povrch “Everestu” je jedním slovem fascinující. Víčko i tělo pera jsou z kovu. Slonovinový základ pomalovaný ostrůvky hnědé barvy a nadto dozdobený vyrytými říčkami stříbra. Nádherně proměnlivý a na pohmat velmi lákavý povrch. Ony stříbrné říčky navíc na sluníčku půvabně září.

Je to pouze můj subjektivní pohled, ale myslím, že touto povrchovou úpravou byl velmi pěkně zachycen jak vliv povětrnostních podmínek, které Everest bombardují co vteřinu, tak i dojem pomalé eroze, které každá hora čelí de facto od svého vzniku.

Model Cross Century II Wanderlust Everest má víčko nasazovací a v tomto stavu je v ruce příjemně vyvážené. Úchop je velkoryse dlouhý avroubkovaný svislými drážkami. Byť je pero štíhloučké, drží se dobře. Ale právě jeho subtilní rozměry neumožňují do něj dávat klasické evropské konvertory nebo bombičky, Century má přímo speciální náplně se zúženou špičkou.

Hrot Everestu je černý, ozdobený znakem ve tvaru stylizované lví hlavy, názvem výrobce, rokem vzniku firmy, zemí původu a šířkou hrotu. Mnou recenzovaný kus má hrot šířky M. Ten je velmi příjemný, spouští dobře a při psaní neškobrtá. Též nevysychá, když pero mezi psaním nechám otevřené.

Paradoxně se mi do ruky dostal dříve jeden z kolekce Wanderlust, než mnou dávno vytoužená Botanica. Jsem za to ráda. Protože toto pero je velmi krásně zpracované. Pokud jsou všechny Century II pěkně vyladěné pro psaní jako tento Everest, bude velká radost psát s jakýmkoliv z nich. Kolekce Wanderlust je k mání i u nás. Například v pražském Penshopu ji najdete v ceně 1980,- Kč za propisku, 2230,- Kč za roller a 2480,- za plnicí pero.

Za poskytnutí pera děkuji Peteru Kotrčkovi

Waldmann Cosmo – Konzervativní každým coulem

Žádné dřevo, plast nebo akryláty. Jenom kov. Nejlépe zlato nebo stříbro v kombinaci s jinými kovy, například mosazí. Takový cíl si dal německý výrobce plnicích per Waldmann. Letos je výrobci z Pforzheimu sto a jeden rok a ze svého cíle, který si vytyčil koncem první světové války, neustoupil ani o krok. V tomto článku vám představím model Cosmo, který může být se svými konzervativními tvary partnerem nejednoho elegána.

Proč to neříct hned zkraje – model Cosmo je prostý váleček. A taky pěkně těžký. K tomu dopomáhá hlavně mosazné tělo, ale i víčko z mincovního stříbra pár gramů na váze přihodí. Mnou recenzované pero má černě lakované tělo, na výběr jsou krom něj celo stříbrná, modrá a červená varianta.

Vrchlík víčka zdobí název výrobce a země původu. Samotné tělo víčka rozdělují svislé pruhy. Samozřejmě nechybí označení ryzosti a puncovní značka. Na pero se nacvakává a spolehlivě drží. Svízelí je, že po čase začíná víčko oxidovat, ale to se dá vyřešit čistícím prostředkem na stříbro. Jediným narušením strohého tvaru je spona pokovená rhodiem, která je úzká, dlouhá, hranatá a pružná. Na jejím vršku se skví logo výrobce.

Právě proto, že je tělo Waldmannu Cosmo z mosazi, víčko se nedá na pero nasadit. Důvody jsou prosté, váha pera by se při psaní nepříjemně znásobila a při psaní by se s největší pravděpodobností převažovalo dozadu. Cosmo je samo o sobě dostatečně dlouhé, jenom si roztržitější lidé budou muset dávat pozor na to, aby stříbrné víčko někde nezapomněli. Samotné tělo je opět váleček bez jakýchkoliv ozdob. Černé lakování propůjčuje Cosmu velmi důstojné vzezření. Koncovka těla je stříbrná, s kruhovou prohlubní uprostřed.

Úchop má Cosmo stejně strohý jako zbytek, hladký, leštěný a bez jakýchkoliv drážek. Mezi úchopem a tělem pera zeje dost výrazný schod, který mi přijde drobet neestetický, není však tak široký, aby vadil při psaní.

I Cosmo se, tak jako drtivá většina evropských per bez vestavěného čerpacího systému, živí buď evropskými krátkými bombičkami, případně se dá dokoupit konvertor a pohodlně pak čerpat inkoust z lahviček.

Hrot pera sice nedisponuje žádnými ušlechtilými materiály, ale občas je kus prosté oceli to nejlepší, co člověk může dostat. A tady to platí stoprocentně. Můj kus má hrot šířky F a píše pěkně, šťavnatě a nevynechává. Upřímně – co víc si mohu přát…

Můžete říkat, že je jeho design úsporný, strohý, nudný, případně elegantní a můžete mít ve všech bodech pravdu. Záleží na úhlu pohledu. V mých očích se jedná o důstojný psací nástroj, který se jeho vlastník vůbec nemusí bát vzít na schůzi vysokého managementu, aby s ním podepsal důležité smlouvy. A přitom za něj neutratí tisíce euro nebo desetitisíce korun. Klasická lakovaná verze Cosma stojí lehce nad pět tisíc korun, za postříbřené dáte něco přes šest a půl tisíce korun.

Za poskytnutí pera děkuji Peteru Kotrčkovi

Visconti Van Gogh Starry Night – Umění a emoce

Italská značka Visconti je oproti jiným evropským výrobcům velmi mladá. Přesto se dokázala do srdcí pisatelů za tu dobu nesmazatelně zapsat díky podmanivým designům svých výrobků, použití jedinečných materiálů i technologickým invencím. Velmi populárním modelem je i Van Gogh pojmenovaný po jednom z nejznámějších holandských malířů – Vincentu Van Goghovi.

Firmu Visconti založili roku 1988 ve Florencii dva muži, Dante Del Vecchio a Luigi Poli. Tito dlouholetí sběratelé a znalci trhu s psacími potřebami si dali za cíl vyrábět a prodávat celuloidová pera. Celuloid jako rostlinný materiál nebyl spoustou výrobců již velmi dlouhou dobu využíván. Sběratelé po perech vyrobených z tohoto materiálu ale pátrali a šíleli stále. To se mimochodem moc nezměnilo až do dnešních dnů. Zajímavostí je, že díky Visconti se tento materiál u mnoha výrobců do portfolia vrátil.

Druhým krokem byl úkol najít vhodné stroje a pracovníky, zapálené do výroby psacích pomůcek. To se povedlo. Dva roky po uvedení první kolekce Visconti přišlo s fascinujícím počinem – vyrobilo očíslovanou a certifikovanou kolekci psacích pomůcek z celuloidu vyrobeného v padesátých letech. Visconti postupem času dosáhlo svého cíle a stalo se předním výrobcem per z celuloidu. To však nebyly všechny trumfy v italském rukávu. Spousta jejich inovací byla patentována, například pero Alhambra z roku 1995, opatřené dvojitým rezervoárem na inkoust nebo bajonetový systém uchycení víčka, hrot Dreamtouch a další vylepšení, která opět posunula laťku kvality o kus výš. Mezi nejznámější modely firmy patří Homo Sapiens, v základní podobě vyráběn z čedičové žuly sopky Etna. Na ten si můžete přečíst recenzi, spolu s modelem Rembrandt, zde.

Visconti Van Gogh, jak už název napovídá, je inspirován slavným holandským malířem, ale zdaleka ne jenom jménem. Jednotlivé barvy modelu nesou názvy Van Goghových slavných obrazů. V roce 2011 byly vyrobeny Room in Arles, Sunflowers, Portrait Blue a předmět dnešní recenze, Starry Night. A další postupně přibývaly.

Ta jména nejsou bezdůvodná. Povrch pera je totiž vyhotoven v téměř identických barvách, jako jeho obrazová předloha, včetně prolínání barev. V případě Starry Night je to tmavě tyrkysově modrá, v některých místech přecházející do špinavě žluté, přes okrovou až k bílé. Vzhledem k tomu, že povrch pera je velmi barevně rozmanitý a žádný milimetr povrchu není stejný jako ten předchozí, je velmi příjemné si pero jen tak studovat, jako kdybyste centimetr po centimetru studovali skutečnou malbu. Tento pocit ještě umocňuje třpytivost povrchu a dvanácti fasetový tvar víčka a těla pera.

Víčko pera je zakončeno ploškou s gravírovaným znakem a názvem výrobce. Spona je plochá, obloukovitá a je jedním z dominantních znaků italských per, díky které je poznáte hned na první pohled. Z obou stran je na oblouku umístěn název výrobce. Spona je pružná, ale pevná, takže svůj účel plní na jedničku. Ústí víčka zdobí masivní, nádherně gravírovaný kovový prstenec s názvem výrobce a modelu. Na pero se nasazuje a drží díky magnetům.

Barel pera je vyroben ze stejného materiálu jako víčko. Taktéž je jeho povrch doslova rozlámán do dvanácti podélných plošek. Za úchopem kopíruje šířku ústí úchopu, cirka po centimetru se mírně rozšíří. Ukončen je stříbrnou koncovkou. Pod ním se skrývá vyjímatelný konvertor, který můžete případně nahradit standardní evropskou bombičkou.

I kdyby pero vypadalo sebeúchvatněji, pořád je to psací nástroj a jeho hlavním a nejdůležitějším posláním je správně psát. To Visconti Van Gogh Starry Night plní. Byť má „jen“ ocelový hrot, v mém případě šířky F, píše výborně, spouští tak jak má, po pauze i v otevřeném stavu nevynechává a je dobře vyvážené i s nasazeným víčkem.

Cena nového Visconti Van Gogh činí necelých sedm tisíc korun, ovšem nyní se tento model dá sehnat v podobě plnicího pera už jen v zahraničí.

Už při prvním recenzování jiných modelů Visconti jsem zmínila, že tato italská pera jsou elegantní a emotivní. Za tím si stojím i v případě dvanácti fasetového Van Gogha a není tak překvapením, že se rychle stal členem skupiny per, která nosím s sebou.

Za poskytnutí pera děkuji Peteru Kotrčkovi

Sheaffer Imperial VIII Triumph Touchdown – Sláva aerodynamice!

Americká firma Sheaffer se, stejně jako její přímá konkurence, vydala začátkem dvacátého století cestou inovací. K té přidala cíl udělat z nepohodlných kapátkových per té doby čistší a příjemnější nástroje denní potřeby. Též si dala za úkol vytvořit tvarově charakteristické psací pomůcky. Díky tomu se zrodily jedny z nejaerodynamičtějších modelů amerických plnicích per, která mohl zákazník na pultech najít. My si dnes přiblížíme model Imperial se stlačným čerpacím systémem, vyrobený zkraje šedesátých let.

(Poznámka – ne všechno se musí překládat do češtiny a tak jsem dala přednost originálnímu, anglickému názvu způsobu plnění).

Aerodynamický Američan

Pro drtivou většinu plnicích per Sheaffer byl charakteristický tu podsaditější, tu štíhlejší doutníkovitý tvar a hlavně nezaměnitelný tvar hrotu, který vyšší modely tohoto výrobce provází bezmála od začátku 20. století. Též mezi prvními přišel s možností dvoutónových hrotů (většinou zlato a kov), vytvořil ryze pánskou a ryze dámskou řadu plnicích per a dvěma ikonickými plnicími systémy.

Prvním byl takzvaný „snorkel system“, kdy se zpod hrotu z prostor podavače pomocí zadního otočného závitu vysune kovová dutinka. Pak se pero ponoří do inkoustu, vysune se s pomocí dotyčného závitu píst nahoru a stiskne se dolů. Tím se dostane inkoust do gumového vaku, ukrytého pod kovovým pístem. Pak se dutinka opět zasune šroubováním do pera, to se očistí a může se psát.

Plnění jednoruč? Žádný problém!

Jednalo se o spíše efektivní než efektní systém. Pera se samotným šroubovacím a stiskacím pístem se označovala jako tzv. „touchdown fillers“.  Ten byl tak jednoduchý, že se dal ovládat pouze jedinou rukou. A právě toto plnění má i dnes recenzované pero.

Možnosti pro vybíravé zákazníky

Modely Imperial se daly sehnat jak v klasické podobě, tedy s plastovým povrchem, tak pochromované nebo potažené stříbrem, případně čtrnáctikarátovým zlatem. Imperial Sovereign disponovaly i podmanivými guilloche vzory. Materiálů, barev i vzorů měl Sheaffer vždy na výběr dost a dost. Objekt dnešního článku je celozlatý a na těle i víčku zdobený přerušovanými svislými pruhy.

Proudnicové tvary – symbol elegance

Když jsem v počátku článku uváděla aerodynamiku, i při pohledu na uzavřené pero je jasné, že hlavním cílem výrobce bylo, aby všechny části přesně a pevně lícovaly k sobě a to včetně těch zdánlivě nehybných. Proto i víčko k úchopu těsně přiléhá a jediné co nahmatáte, je slaboučký přechod, tak rozdílný od ostatních výrobců, kteří naopak nechávají často víčko výrazně širší a okraje hmatatelnější oproti tělu pera.

Vršek víčka je zakončen čtvercovou ploškou se zaoblenými rohy, kterou najdeme i na konci pohyblivého závitu. Spona plnicího pera je plochá, bez výřezu a zdobená typickým bílým bodem, podle kterého pera Sheaffer bezpečně poznáte. Tento znak přetrval dodnes. Prstenec u ústí víčka je hladký, jen označen názvem výrobce a zemí původu.

O zajištění pera v zavřeném stavu se starají tři drobné planžetky na prstenci, vsazeném do úchopu. Možná tento systém nevypadá bůhvíjak odolně, ale spolu se šířkou úchopu jistí víčko i kdybyste měli pero vzhůru nohama.

Úchop je černý, směrem k hrotu se zužující a bez jakýchkoliv drážek jistících prsty. Drží se však dobře a mně při psaní pero nijak výrazně neklouzalo.

Originální tvar hrotu jako jeden ze symbolů značky

Sheaffer Imperial osmé generace je osazený Triumph hrotem, jehož tvar je jedinečný a v perech této značky se používá doposud. Zapuštěné hroty per Sheaffer byly dvojího druhu. Výše zmíněný a pak ten, který byl od úchopu oddělen po celém obvodu a stahoval se z podavače jako náramek z ruky. Triumph zasahuje až za polovinu úchopu a i když tento efekt vypadá nadmíru elegantně, bohužel není jeho výměna úplně jednoduchá. V tomto případě se při jakékoliv svízeli s hrotem musí odšroubovat celý úchop, vydloubnout podavač a pak opravit hrot. Proto, pokud si takový druh hrotu pořídíte, ať už na moderním nebo starožitném hrotu, je třeba jeho případnou opravu nechat na expertovi.

Mnou vlastněný Sheaffer Imperial má hrot ze čtrnáctikarátového zlata, ale vyráběly se hroty i stříbrné a ocelové. Zdobeno je vygravírovaným logem výrobce Sheaffer´s a na levém okraji ryzostí kovu. Špici zapuštěnou do úchopu ještě doplňuje vyrytý nápis USA. Šířka stopy by se dala přirovnat k současnému extra fine, píše velmi tence, ale hladce a sytě. Po pauze nezasychá a má plynulý start.

Punc nenápadnosti se týká i otočného a vzápětí vytahovatelného pístu, prsty nahmatáte jen slabou spáru. I tak jde ale s takzvanou falešnou koncovkou pohybovat plynule a tak na tři otočení tuto součást pera člověk lehce odšroubuje a díky skryté pružině v těle mu po kompletním vyšroubování ještě lehce vyskočí nahoru. I pohybování samotným kovovým pístem jde dobře, samozřejmě s lehkým odporem, protože v těle pera je ještě jeden, menší tubus, přišroubovaný k úchopu a skrývající gumový vak pojímající inkoust.

Co je zajímavé, u moderních per používajících tento systém, například modelu Legacy II, je tělo od úchopu odšroubovatelné a celý systém se dá vyjmout a nahradit bombičkou. To je sice dobré v případě, že si ten systém nějak fatálně poškodíte, ovšem nastane problém s přístupem vzduchu a při reinstalaci původního plnění bude třeba asi pero přetěsnit. Ale to se pohybuji na poli hypotéz. Touchdown fillery starého ražení mají tělo k úchopu pevně přidělané. Proto nevidím důvod se do pera nijak dobývat, abych ho nenávratně nepoškodila.

Pokud neoceňujete kouzla starých, restaurovaných věcí, dá se v této podobě u Sheafferu, ať už s výše zmiňovaným plnicím systémem nebo zapuštěným hrotem vybrat spousta per. Mě ovšem pořád víc srdce táhne k veteránům a tak byl tento přes padesát let starý kousek logickým vyústěním mít aspoň jeden starožitný Sheaffer.