Diamine Smoke on the water a Purple rain – rock v lahvi

První z nich začíná snad nejprofláklejším kytarovým riffem všech dob a díky tomu je rozpoznatelná během pár vteřin. Druhá je sedmi minutovou rockovou baladou, která se v roce 1984 stala nejen titulní písní stejnojmenného alba, ale stala se doslova erbovním songem svého tvůrce. Ano, řeč je o skladbách „Smoke on the water“ od Deep Purple a „Purple rain“ od Prince. A právě tyto dvě nezapomenutelné písně si začátkem roku 2019 vysloužily od britské firmy Diamine vlastní inkoust.

Pojmenovat inkoust po písni je stejně střelené jako ho pojmenovat po fyzikálním jevu (zdravíme Colorverse), ale právě díky těmto bláznovstvím mají fanatici do inkoustů možnost óchat a áchat nad novým úlovkem. V tomto případě dvěma. Oba tyto inkousty byly původně plánovány jako limitované edice pouze pro Německo, díky nátlaku kupujících se nakonec dostaly i mimo Evropu.

Jak Smoke on the water tak Purple rain patří mezi tzv. „sheeing inks“, tedy inkousty stínující. Takové například vyrábí Organics Studios nebo Robert Oster a spousta, spousta dalších. Inkousty seženeme jak v třiceti mililitrovém tak osmdesáti mililitrovém balení. Já disponuji tím větším.

Lahvičky jsou stejné jako u klasických inkoustů, tedy skleněné, čtyřhranné, se zlatým víčkem. Etiketu zdobí krom klasického výtvarného pojetí názvu i pásek, vyvedený v barvě inkoustu. U Smoke on the water je tyrkysový s růžovými písmeny a u Purple Rain fialový se zlatým písmem. Stejné provedení mají i nadpisové štítky na krabičkách.

Smoke on the water svou temně tyrkysovou barvou, přecházející na světle do růžova, hodně připomíná Emerald of Chivor od J. Herbina, ale postrádá zlaté třpytky a je mnohem temnější. Možná se někomu bude zdát taková kombinace nevkusná, ale není tomu tak. Růžová je totiž taky celkem tmavá a tak žádné řvavě barvy nehrozí.

Purple rain má základovou barvu temně fialovou, přecházející do zlatavých odstínů. Ty jsou opět hodně tmavé a podtrhují decentnost tohoto výběru. Stejně jako u blyštivých inkoustú, tak i ty stínované si člověk víc užije při psaní širšími hroty, případně kaligrafickými. Dobrou vizitkou je i to, že pero píše i po týdenní pauze, jako by se nechumelilo.

Oba tyto inkousty bezesporu patří mezi to lepší, co z britské továrny na inkousty vyšlo. Nevysychají, nehrudkují, nezpůsobují škobrtavé starty při psaní, což jsem otestovala na perech, která jsem nechala týden na pokoji a pak s nimi hned mohla psát. Též disponují krásným stínováním a vydrží díky osmdesáti mililitrovému objemu skutečně dlouho. U nás je sice neseženete, ale například němečtí Papier und Stift mají obě barvy. Třiceti mililitrová vás vyjde na tři eura padesát, osmdesáti mililitrová na rovných devět euro.

KWZ Walk over Vistula – jak poctít řeku

Na podzim minulého roku polský výrobce inkoustů KWZ vyslal do světa tři barvy, které jsou originální poctou Polsku – Baltic Memories, Warszaw Dreaming a Walk over Vistula. A právě barva posledně jmenovaného mne zaujala nejvíc – je totiž nepřekvapivě modrá. Ale teprve tenhle rok se vyskytl čas a příležitost tento inkoust získat.

Visla si jako jeden z evropských veletoků a přes tisíc kilometrů dlouhá srdeční tepna Baltu určitě poctu zaslouží, však živila a živí generace polských lidí, pobírá při tání sníh z Karpat a protéká jedněmi z nejdůležitějších míst v Polsku jako Varšavou, Krakovem či přístavním městem Gdaňsk.

Inkousty KWZ mám v oblibě už od loňska, kdy jsem si na polské penshow koupila první tři – limitovanou edici určenou jedině pro tuto akci, příjemně červený višňový a vesele fialový hopsinkový. Letos na jaře díky laskavosti kamarádky přibyla nová limitka, opět pro katovickou akci a teď na podzim, zcela záměrně do páru pro modré TWSBI Eco, konečně Procházka kolem Visly.

Na první pohled se jedná o standardní balení, na které jsme od polského výrobce zvyklí čili bílou krabičku s logem výrobce a na vrchu se samolepkou označující kód, název a barvu inkoustu. I samotný tvar lahvinky je pořád stejný, baňatá, pádesáti mililitrová s širokým hrdlem a černým víčkem. To je taky veliké plus, pero i prsty si v klidu opřete a bez potíží naplníte.

Etiketa je však oproti tradicím lesklá, což kvituji s povděkem, protože si je jen tak lehce nezašpiním a hlavně ozdobená půvabným obrázkem Siekierkowskeho mostu ve Varšavě od polské výtvarnice Kingy Spiczko.

Pod víčkem čeká nádherná tmavě tyrkysová tekutina, kterou jsem krom výše zmiňovaného TWSBI natankovala i do starožitného Barclay. Obě pera si s inkoustem rozumí bez problémů, nikde se nic neucpává, žádné hrudkování nebo tuhé starty po delší pauze. Walk over Vistula v kličkách přebíhá od velmi tmavých do světlejších tónu, které dávají pak písmu živější vyznění. Koneckonců, i samotná říční voda nemá jen jeden odstín a tak je taková proměnnost velmi pěknou nadstavbou.

V našich končinách mívá pár lahviček KWZ třeba pražské papírnictví Kaš-mi-daš, ale zrovna tenhle a ani dva další z polské trojice odkazující na známá místa tam nenajdete. Pro české zákazníky je nejoptimálnější variantou vzít nějakou tu lahvinku z Polska, já inkoust kupovala (a zároveň si odbyla nákupní premiéru) u mých oblíbených https://www.lacouronneducomte.nl/.

Inkoustům od KWZ z mnoha důvodů jako jsou výborné reakce se starými i novými pery, pěkné, syté barvy, velkorysý obsah a příznivá cena, ráda zachovám přízeň i dále a možná se konečně rozhodnu i pro nějakou z duběnkových variant.

J. Herbin 1670 Emerald of Chivor – potěšení v luxusním balení

I když už jsem měla tu čest zkusit inkousty Herbin a to jejich klasickou i parfémovanou řadu, mé srdce toužilo hlavně po lahvičce jejich nejimpozantnější řady a to té, která nese letopočet 1670, tedy rok vzniku Herbinova podniku. Do ní patří pět různých barev. Každá má stejné lákadlo pro zákazníky – půvabné balení, které chrání nehorázně zajímavý inkoust.

S Emerald of Chivor jsem se nesetkala poprvé, již loni jsem získala malý vzoreček od kamarádky. Ten mi stačil absolutně k přesvědčení, že jednou, až nazraje čas, budu chtít celou lahvičku této barvy. No a letos se tak stalo, díky laskavosti té samé kamarádky.

Už honosně vyzdobené balení vám napovídá, že jste dostali do rukou něco nevšedního. Krabička je chráněna i igelitovou folií, což mám ráda, protože inkousty jsou choulostivé na transport. Vroubkovaný karton krabičky je velmi pěkným, i když nijak důležitým rozptýlením, zato metalickými kresbičkami se člověk pokochá trochu déle, než vůbec sáhne k rozbalení, protože jsou vyvedeny ve zlaté barvě a na sluníčku se krásně blyští. Samotný letopočet je nakreslený jako kdyby byl spletený z lodních lan.

Uvnitř krabičky čeká jak samotná lahvička, tak i propagační letáček, což mne celkem překvapilo, protože na ty jsem zvyklá pouze u plnicích per. Ale přeci jen, teď už se člověk soustředí hlavně na samotný inkoust.

Ten se skrývá v masivní skleněné čtyřhranné lahvičce, jež je kolem hrdla obmotána zlatým provázkem, který pokračuje přes hranu dolů až na stěnu lahvičky, kde ho jistí masivní (v tomto případě tyrkysová) pečeť s vyraženým letopočtem. Navíc i víčko je máčené ve vosku, takže vám po něm jen tak prsty klouzat nebudou. Něco tak krásného, a přitom důstojného jen tak nepotkáte, a tak bude i po vypotřebování inkoustu lahvička velmi reprezentativním předmětem na vašem ať už domácím nebo pracovním stole.

Ale hlavní, o co kráčí je samozřejmě tekutina samotná. Emerald of Chivor se v základu představuje velmi tmavou tyrkysovou barvou. Jenže to je jen jedna z jejích tváří. Ta druhá se ukáže po zatřepání lahvičkou a naplnění do pera a ta třetí až po napsání. Inkousty řady 1670 a nově i 1798 jsou totiž jak blýskavé, tak velmi výrazně stínující.

O blýskavých inkoustech, například od anglické firmy Diamine, se často zmiňuji. Emerald of Chivor má za prvé tmavé, velmi elegantní barvy a za druhé evidentně méně metalických, v tomto případě zlatých částeček než Shimmer Inks, což velmi výrazně ohraničuje linii mezi sice metalickým, ale stále důstojným inkoustem a veselou zábavou, kterou byste si ale na podpisovou listinu asi nikdy nevzali.

Posledním bonusem je výrazné stínování, které u tyrkysového Emerald of Chivor přechází až do purpurové barvy. Tenhle efekt, ale i onu blýskavou část si užijete nejvíc, když máte pero se širším (minimálně M, optimálně B), opravdu pěkně šťavnatým hrotem, protože právě skrz něj vám inkousty řady 1670 a 1798 ukážou svůj potenciál v plné síle. Proto jsem si pro test vybrala Centropen 10010, který přesně takovým hrotem disponuje.

Cena řady 1670 je kolem čtyř set korun, což umožňuje tuhle nádheru získat klidně jako narozeninový či vánoční dárek, aniž byste brutálně zbankrotovali. Bohužel nejsou k dostání u nás, ale u sousedů v Polsku si je můžete bez problémů objednat, i když ne aktuálně všechny.

Pelikan Edelstein – tekuté drahokamy

Pěkné pero potřebuje pěkný inkoust a pokud jsem spokojena s určitou značkou, proč jí nebýt věrná i co se inkoustů týče? Proto se dnes podíváme na inkousty Pelikan Edelstein – prémiovou řadu německého výrobce.

Barvy řady Edelstein jsou inspirovány tím nejbarevnějším z nerostných pokladů planety Země, a tak jsou tyto inkousty pojmenovány po drahokamech a polodrahokamech. Můžete tak psát onyxově černou, safírově modrou, od loňského roku i barvou kouřového křemene. Barevných variant je i s letošním olivínem patnáct.

K dostání jsou jak v dlouhých bombičkách, tak v reprezentativních lahvičkách. Náplně jsem už měla možnost vyzkoušet, koupíte je v krásné kovové krabičce po šesti kusech. Lahvičky jsou ovšem mnohem reprezentativnější a mnohem objemnější. Samozřejmě, že i násobně dražší.

Inkousty Edelstein jsou baleny v papírové krabičce s molitanovými výstelkami, což je skvělé jištění při exportu. Mimochodem – inkousty se nesmí přepravovat letecky, jen povrchovou a vodní dopravou. Samotné lahvičky jsou obdélníkové, z masivního skla a velmi reprezentativní, takže dostanete hezký doplněk na stůl a smrtící zbraň v jednom. Já mám k dispozici barvu Smoky Quartz, získanou při loňském Pelikan Hubu a Sapphire, se kterým jsem měla už tu čest skrz náplně.

Lahvička Edelsteinu stojí přes čtyři sta korun a jen atraktivními barvami a padesátimililtrovým objemem se taková cenovka těžko omluví. Proč má vlastně smysl kupovat drahé inkousty?

Většinou proto, že jsou vyrobeny z kvalitnějších ingrediencí, než jsou ty levnější a konkrétně u Edelsteinů jsou to ještě speciální přísady, které zajišťují hladké psaní (tedy inkoust nevysychá a nehrudkuje, jak se mi stává třeba u hnědých a oranžových inkoustů Diamine) a starají se o vnitřní mechaniku pera. Zkrátka a dobře, něco jako když tankujete benzin s aditivy. A pokud máte pero za x tisíc, což je třeba u modelů Souverän od Pelikanu záležitost běžná, určitě do nich nebudete cpát levné inkousty. Jasně, pero by psalo i s Koh-i-Noorem za šestnáct kaček z papírnictví, ale výsledek by asi žádná sláva nebyl. Proto jsem dvoustovku i dvěstěpětku natankovala Edelsteiny, hned jak to bylo možné. Navíc jsem bombičky i lahvový Smoky Quartz vyzkoušela i ve veteránech a potykal si s nimi velmi obstojně.

Navíc jsou inkousty Edelstein velmi často vypuštěny do světa i s plnicím perem ve stejné barvě. Svět se tak dočkal akvamarínového či ametystového modelu M205 a M200 v barvě dýmového křemene, která byla limitovanou edicí pro loňský rok. A když si to propočítáme, tak objem rezervoáru modelu Pelikan Classic M200/205 je 1,2 ml čili při padesáti mililitrovém objemu stačí jedna lahvička na skoro dvaačtyřicet načerpání, přičemž mililitr inkoustu stojí 8,18,- Kč. Není to levný pohon pro pera, ale je zkrátka kvalitní. Proto si s největší pravděpodobností časem pořídím ještě další inkousty z této řady.