Moonman Wancai Mini – váleček do dlaně

Čínští výrobci plnicích per v posledních letech prošli zajímavým vývojem. Konečně se naučili obrábět akryláty a tak se dají na eBay koupit pera z atraktivních, vícebarevných materiálů. Krom toho se rozšířily jejich vlastní designy a ne jen obšlehnuté kopie dražších kousků. Díky tomu se vyprofilovali i výrobci, o jejichž pera se strhávají doslova rvačky a rychle mizí z nabídky. Mezi takové patří například PenBBS, který vede v používání krásných různobarevných akrylátů anebo Moonman, kde vsadili na obrovskou popularitu tzv. demonstrátorů.

Pero Moonman Wancai Mini jsem prvně zaregistrovala na eBay, ale až recenze Steva Browna mne přesvědčila ke koupi. Proto jsem si na výše zmíněném portálu jeden kousek vybrala, zaplatila přes PayPal a čekala, co dorazí.

Už po rozbalení jsem zjistila, že výrobce je ke svým zákazníkům velice štědrý. V krabičce z matného plastu se ukrývá nejen samotné pero, ale i šest černých bombiček a kapátko. To vše je bezpečně uloženo ve výstelce z polystyrenu a to tak natěsno, že pero jde vyndat jen s velkým úsilím. Pro mne osobně bylo velkým a příjemným překvapením, že kapátko není plastové, ale skleněné.

Model Wancai Mini můžete sehnat buď v čiré verzi, růžové, či transparentní se světlemodrými vlnami. Posledně jmenované jsem obdržela i já.

První velkou nevýhodou, které si okamžitě všimnete, je, že pero nemá žádnou sponu ani rollstop čili kovovou kuličku, která brání peru v kutálení se. Je tedy jasné, že Wancai Mini se může nosit jen v pozdru, jištěné gumičkou. Mně osobně to nevadí, taková pouzdra používám i pro pera se sponou vyrobená.

Víčko pera je jednolitý váleček, vršek je mírně se vyvyšující ploška. Je vyrobeno ze stejného materiálu jako tělo. To je též válečkovitého tvaru, končící závitem. Jelikož je pero samo o sobě velmi maličké, bez víčka měří od hrotu ke konci pouhých 8,2 cm. Po našroubování víčka na tělo povyroste o skoro čtyři centimetry, což jsou už snesitelnější parametry.

Úchop pera je v tomto případě transparentní, zdobený stejným vzorem jako tělo i víčko. Wancai Mini je příliš malé na to, aby se do něj dal použít konvertor, můžete je však buď vybavit klasickou krátkou bombičku nebo z pera udělat tzv. eyedropper, čili do kapátka pojmout inkoust a nalít ho přímo do těla pera. Osobně tuhle možnost preferuji a využila jsem ji, protože do samotného barelu se samozřejmě vejde víc inkoustu než z bombičky. Navíc, pokud člověk použije blýskavý inkoust, vypadá to vážně parádně.

Hrot je obyčejný ocelový IPG ve zlaté barvě a šířce F. Jinou s největší pravděpodobností ani neseženete. Po malinké úpravě, kdy se mi zdálo, že pero píše příliš suše, jsem tok inkoustu dala do pořádku a pero už nemá skoro žádnou chybičku.

Vzhledem k tomu, že po čínských perech z akrylátů je velká poptávka, na cenu ve výši pár korun, jako třeba u modelu Jinhao X450 můžeme zapomenout. Moonman Wancai Mini se dá koupit za cenu okolo čtyř set a v poslední době přibyly modely i z ebonitu, které jsou ještě dražší.

Centropen 3064 – Inkoust za mřížemi

Centropen 3064 je jedním z mnoha nenápadných, celobarevných per, která začala firma chrlit v sedmdesátých letech. Konvertor, napevno umístěný pod úchopem pera a odšroubovatelným barelem, tak populární díky „desítkovým“ modelům, se definitivně stal minulostí a nastala éra celoplastových per, kdy účel zvítězil nad vzezřením.

Model 3064 na první ani druhý pohled ničím neoslní. Štíhlé, plastové pero, ozdobené tenkým prstencem okolo ústí víčka, s dlouhou kovovou sponou, která se začala používat už u modelu 10018 z konce šedesátých let.

Vršek víčka je celoplastový, což přináší jistou nevýhodu a to tu, že může prasknout, když se spona příliš vychýlí. K tomu může dojít jak pádem, tak koncentrovanou lidskou silou.

Úchop pera ctí barvu a tak je stejný jako zbytek modelu 3064. Objímá sice obyčejný, ale dobře píšící ocelový hrot velikosti 32. To ovšem při koupi nebylo, hrot škrabal jako naštvaná kočka a tak musel opět přijít ke slovu pohotovostní zásah leštících hadříků.

Asi nejzajímavější částí pera je široké inkoustové okno, které je mřížkované, a tím pádem nejen že zajišťuje kontrolu hladiny inkoustu, ale je jednoduše hezké. Navíc je zajímavé, že závity pro našroubování víčka nejsou v barvě úchopu, tak jak bývalo léta zvykem, ale jsou součástí průhledného plastu inkoustového okna. Tento trend se přenesl i minimálně na jeden následující model.

Tělo pera zdobí, tak jak jsme u československých per zvyklí, název výrobce a číslo typu, plus výrobní pořadí. Otočný závit pohybující pístem je tentokrát schován pod falešnou koncovkou barelu. I ten je v barvě zbytku pera.

Model 3064 existuje ve třech barvách, mnou recenzované světle modré, pak vínové a dle pana Henryho Forda nejoblíbenější barvě, tedy černé. Eleganci modelů 10012 – 10016 se tenhle štíhlý plastikový kousek nepřibližuje ani omylem, ale pokud na něj někdy natrefíte a bude v dobré kondici, nechte si ho.

Výhodou je, že tento typ a i další se chrlily po statisících a tak se dají ještě v jedenadvacátém století sehnat jak v dobré kondici, tak v mnoha kusech. I když se nejedná o nejatraktivnější model z dačického portfolia, je to další z řady nenápadných, ale užitečných per, které, pokud je netrápí nějaká fatální závada, ještě mají šanci popsat několik set až tisíc stránek, než odejdou definitivně do výslužby.

Centropen Shark – žralok do školního batohu

Centropen Shark se vyrábí už delší dobu, ale zatím byly pro mne jeho barevné varianty natolik nezajímavé, že jsem netoužila po něm sáhnout a vyzkoušet ho. To se ale změnilo, a tak jsem se po jednom impulzivním nákupu stala majitelkou fialovo bílého květinového cvalíka. Jaký tedy je školní Centropen pro děti jedenadvacátého století?

Prvně bylo toto pero k mání v pruhovaných dvoubarevných kombinacích. Ty sice nezmizely, ale přibyla k nim bílá s doprovodnou barvou, ještě navíc ozdobená vzorem. Dá se tak sehnat krom celobarevného i Shark květinkový či se zvětšeninou otisku prstu. Musím říct, že tenhle malý, ale viditelný zlepšovák peru dodal na atraktivitě.

Ergonomické tvary táhnou a nevyhnulo se to ani Sharku. Pero je buclaté, trojhranného profilu, se širokou plastovou sponou. Ta je v případě mnou vlastněné varianty ozdobena třemi fialovými kvítky. Riziko ovšem nastává v okamžiku, kdy má školáček nenechavé prstíky (Přiznám se, že já takový ničitel fakt byla!) a se sponou si hraje tak dlouho, až se ucho… tedy spona utrhne. Nebo spíš prachsprostě praskne.

Víčko je nasazovací a za úchop dosedne s uspokojivým cvaknutím. Dá se samozřejmě na pero nasadit a díky specifickému profilu školního pera nikam neočekávaně neodcestuje.

Boky plnicího pera z obou stran zdobí široké fialové pruhy, takže pořádkumilovné děti mohou při zavření doslova držet čáru. Pokud však v rychlosti pisatel pero zacvakne tak, že pruhy nebudou navazovat, krom estetické újmy se nic nestane. Výhoda trojhranného profilu. Na jednom z boků se skví natištěný název modelu a výrobce, nikoliv však číslo typu, jako bývalo kdysi dávno zvykem.

Úchop pera je pogumovaný, takže při psaní nebude v dětských prstech klouzat. Gumový „ostrůvek“ na úchopu není sice nijak drážkován, ale je vyroben z matného materiálu a pero drží při psaní jak helvétská víra. Navíc jsem nikde nenašla žádné plastové otřepky, což je příjemné zjištění.

Hrot Sharku je ocelový, malý a hranatý, šířky F. Proti baculatému zbytku pera působí drobet směšně, ale je dobře vyladěný, spouští, jak má, a i když je stopa tenká, pero píše sytě. Což je nejen pro školáka ideální stav. V základu se pero prodává bez obalu, do papírnictví se většinou dodává v krabičkách po deseti. Součástí Sharku je klasická centropení modrá bombička. Já místo ní použila bombičku naplněnou inkoustem KWZ Gumijagodowy, protože do fialového pera prostě patří i fialový inkoust. Malinkatým, vtipným bonusem bylo, že hopsinkový inkoust je skoro totožný s odstínem pruhů a kytiček.

Centropen Shark je ideálním mezníkem mezi plnicími pery Herlitz k mání za pár kaček v každém Tescu a dražšími školními pery jako jsou třeba Pilot Kaküno či Lamy abc. Stojí méně než dvě stovky (mě konkrétně 179,- Kč), díky ergonomickému řešení nebude vašemu potomkovi kazit úchop a už něco vydrží. No a když po něm sáhne dospělý, i pro něj tenhle školní dravec může za velmi snesitelné peníze udělat dobrou službu.

Centropen Barclay 304 – plast a kov

Dnes vám představím posledního představitele této kovové řady, který nejen že oproti předchůdcům přišel o čtyřmístné číslo, ale je od nich diametrálně odlišný i vzhledem. Jeho vznik se totiž datuje do sedmdesátých let, kde otočným konvertorům téměř odzvonilo a nahradily je hlavně bombičky a písty.

Barclay 304 je celkem zajímavý míšenec. Na první pohled zaujme klasickým kovovým leskem a gravírováním, ale pod tímto honosným kabátkem zejí vnitřnosti, které v základu patří školnímu peru.

Prvně jsem toto pero měla v nekompletním stavu, chyběl vršek víčka a spona, takže tam zela díra jako trám a pero vysychalo. Při druhém pokusu se mi ho podařilo sehnat v setu s větší a menší propiskou se stejným gravírováním. Ty zatím odpočívají v šuplíku, ale hlavně kvůli tomu, že si musím najít čas jim opatřit ty správné náplně, pokud se ještě vyrábějí.

Oproti modelům 1304 je „třistačtyřka“ nejen štíhlejší, ale i o kus delší. Víčko je nasazovací a nezasahuje až k barelu, takže je vidět i část inkoustového okna, kde je vyryto číslo modelu. Vršek víčka je chráněn kovovým plíškem, pod nímž je navařena spona.

Když však víčko odejmeme, zjistíme, že rezervoár pro inkoust je bez jakýchkoliv předělů spojen hned s úchopem. Plastový píst, kterým se do pera natahuje inkoust, a který chrání kovový zdobený barel, je úplně stejný, jako používal Centropen po minimálně celá osmdesátá léta do školních per Centropen 2130 (i když ta mají zase jinak řešenu úchopovou část).

Není na něm samozřejmě nic špatného, inkoust se s ním do pera natáhne rychle a čistě, navíc je tyčinka pístu z měkkého, ohebného plastu, takže ji jen tak člověk nezlomí. Plus je rezervoár pro inkoust solidně objemný, takže inkoust déle vydrží. Navíc jsem zjistila, že pokud do něj dám třpytivý inkoust, dělá to v peru moc pěkné efekty. Co je ale pak trochu svízelnější, je čištění, protože píst jede dolů víc ztuha než nahoru, a proto si člověk lehce zaposiluje.

A navíc má tohle pero naprosto skvělý hrot. Je to sice „jen“ ocelový Centropen 32, ale píše velmi hebce a není problém pero rozepsat i po pauze ve psaní.

Podtrženo sečteno sice není „třistačtyřka“ úplným technickým skvostem, ale píše krásně, gravírovaný kovový povrch má v mých očích velký půvab a pobere hodně inkoustu, mnou používaný kus neteče, a to je na cesty ideální stav. Takže pokud ji někde v dobrém stavu a třeba i za pár stovek někde zahlédnete, doporučuji tohle pero koupit, vypláchnout, naplnit a psát. Nu a pokud je získáte v setu s propiskami, k nim seženete tuhy, tak máte dobrý pracovní tým, který si poradí s jakýmkoliv papírem.

Sheaffer POP Star Wars – nechť vás Síla provází i při psaní!

Před dávnými časy, v předaleké galaxii… americká firma A.T. Cross koupila práva na vyrábění merchandisingu s grafikami a logem slavné Lucasovy ságy. A do téhle neprobádané krajiny šlápla velice troufale – kolekcí plnicích per Cross Townsend a dalšími, které časem přibývaly. Ale proč píšu o Crossu, když se článek týká per Sheaffer? Inu proto, že Sheaffer je subbrand Crossu, takže i pro něj platí užití licencovaných SW grafik. A proto mohla vzniknout starwarsovská edice modelu POP.

Samozřejmě také existují „popíky“ v klasickém, jednobarevném provedení, vyvedeném ve veselých, jasných barvách. Takže pokud byste zrovna neprahli po sci-fi kabátcích, máte šanci se k tomuto modelu dostat i v usedlejší podobě. Já se ale budu přeci jen věnovat těm pomalovanějším.

V první vlně byly do světa vypuštěny tři modely POP se starwarsovskou tematikou a to R2-D2, Darth Vader a Mistr Yoda. Později do nabídky přibyly Hvězda smrti, Kylo Ren a další robotek, BB8. Na výběr je buď plnicí pero nebo roller plus set rolleru a tematického zápisníku.

Jelikož je Sheaffer POP jedním z nejlevnějších modelů této firmy, i zpodobnění motivů slavné ságy není bůhvíjak řemeslně propracované – jedná se o prosté nátisky více či méně geometrických tvarů. Můj kus má malý kaz v nátisku na těle, ale nechala jsem to plavat, protože si to své aspoň poznám a jak říká klasik, na funkci to nemá vliv.
U zpodobnění R2-D2 je zajímavé, že víčko je z tmavšího šedého plastu, kdežto tělo z bílého. Víčko končí plochou, do které je zasazen černý kruhovitý plíšek se dvěma nápisy Scheaffer po okrajích. Též ho zdobí hranatá spona ozdobená bílým puntíkem, který charakterizuje modely Sheaffer po mnoho dekád. Oproti rovné lince víčka je prohnutá a dostatečně tuhá, aby plnila, co plnit má, tedy jistila pero před vypadnutím z různých částí oděvu.

Tělo pera je válečkovité a končí kovovým vyvýšeným prstencem s bílou ploškou uprostřed, který jistí víčko při nasazení. To se ale dost zlehka v této pozici protáčí kolem své osy. Nevnímám to vysloveně jako chybu, jen jako znak jisté nedomyšlenosti. Víčko před upadnutím jistí dostatečně, to tam drží pevně a když ho chci oddělit, musím použít mírnou sílu.

Pero je vybaveno ocelovým hrotem šířky M, což vnímám jako zdravý kompromis pro lidi s různou šířkou rukopisu. Bohužel nejsou na výběr žádné jiné alternativy, Sheaffer POP má prostě jen tento hrot. Což je ale vykoupeno dostatečně hebkou stopou, která majitele nepřivede k šílenství. A upřímně – to že pero koupíte, narazíte bombičku a píše, není zárukou ani u per z jiné cenové úrovně.

Když už se zmiňuju o bombičkách, zde musím potenciální zájemce připravit na lehké zklamání. Sheaffer totiž tento model nevybavil koncovkou pro klasické evropské bombičky, ale pero „baští“ jen ty své značky, které jsou robustnější než ony „obyčejné“, co známe a mají ploché ústí. Dobrou zprávou ale je, že se u nás dají bez problému sehnat a v mnoha barvách. Já zatím vypotřebovávám tu, která byla k peru dodána, naplněnou černou barvou.

Úchop pera je opatřen gumovým návlekem, který kryje celou tuto část, ale bohužel se opět protáčí kolem své osy. Naštěstí to ale nemá vliv při vyšroubování barelu, který jde oddělit lehce na pár obratů a nebudete zbytečně kroutit celým perem, než by se barel uráčil na závitech hýbat. Pod úchopem je plastový prstenec, který jistí víčko při zavření. To se tam dorazí s uspokojivým cvaknutím. A když víčko zase z pera odejmeme, ozve se pěkné „plopnutí“, které dalo celému modelu jeho název.

Nutně musí dorazit otázka: Stojí tohle pero za cenu šesti set padesáti korun? Jistě, má pár výrobních renonců, jako je vrtivé víčko a protáčející se úchop, případně ne úplně standardní typ bombiček či jedinou šířku hrotu. Ale pokud se budeme bavit o tom, co má dělat správné pero perem, jako je okamžité psaní, případně použití po malé pauze v otevřeném stavu nebo spouštění inkoustu k hrotu, vládne u mne naprostá spokojenost. A navíc si tenhle sympatický váleček může člověk vybrat jak v mnoha barvách, tak v šesti grafických variantách. Jako varianta nejen pro startovní pero se mi zdá více než dostačující.

Parker 45 – nenápadná trvalka

Firma Parker vyvedla na svět mnoho významných modelů jako Duofold, Vacumatic či 51. Tyto všechny jsou dlouhá léta sběrateli velmi vyhledávány. Ale nejdéle vyráběným modelem je pero, jehož design je nenápadný až všední, a přesto dokázal píšící zákazníky natolik učarovat a zaujmout, že se dělal neuvěřitelných sedmačtyřicet let v kuse – od roku 1960 do roku 2007.

Model 45 má „na triku“ designér Don Doman, který pomáhal mimo jiné zrodit i můj dříve recenzovaný kousek, model 61. V případě „pětačtyřicítky“ bylo cílem vyvinout levné školní pero, které bude lehčí a štíhlejší než model 51/61. I proto došlo k vývoji zcela nového ocelového hrotu. Čas a osud tomu však chtěl, že z původně plánovaného super levného pera pro školáky (v začátcích pero stálo pět dolarů) se zrodil fenomén, který zaznamenal okamžitý úspěch.

V prvních letech se proto zrodily různé varianty modelu a to: Classic (plastikové tělo, kovové víčko), Flighter (celokovový), CT (až na doplňky celoplastový), Insignia (pozlacené tělo i víčko). Krom toho se dala „pětačtyřicítka“ dostat v mnoha barevných i povrchových úpravách. Na přelomu milénia se dočkala i výrazného faceliftu, který modelu „zachránil život“ na dalších šest let dopředu.

Zajímavostí je, že existoval sesterský, designově totožný model Eversharp Challenger, pouze zbaven klasického šípovitého klipu. V roce 1956 totiž Parker firmu Eversharp koupil.

Další velkou devizou byl nový tzv. aerometrický systém. Pod tímto záhadným názvem se však skrývá velmi známý systém plnění, který v našich končinách známe hlavně z levných čínských per. Jedná se o gumový vak chráněný kovovým krytem s pohyblivou planžetou, která při stisku prsty vak stlačí a při uvolnění je pero ponořené do inkoustu naplněno. Krom toho existovala i verze bombičková, která i u ostatních výrobců zahájila svou existenci právě v šedesátých letech, kdy se lidstvo dostatečně naučilo vyrábět plasty v obstojné kvalitě. Tento plnicí systém zažil takový sukces, že se jím osazovaly i pozdější Parkery 61 nebo 75.

Mnou koupené pero bylo opět překvapivým nálezem na aukčním portálu a pro nízkou pořizovací cenu jsem se obávala, že bude pero s nějakou záludnou, nejlépe skrytou vadou. Ó, já pošetilá! Po rozbalení, povinném vypláchnutí, osušení a naplnění pera jsem zjistila, že jsem opět natrefila na hodně muziky za málo peněz. Mnou vlastněný model je sice „jen“ obyčejná klasická verze s černým tělem a matně kovovým víčkem, hrot však psal na výbornou a k žádnému dodatečnému zabrušování nemuselo vůbec dojít.

V základu se jedná o tvarově stejný design jako u modelů 51/61 – kovové víčko, plastové, dole se zužující pero, u modelu 45 nezakončené zasazenými kamínky, ale mírně propadlými ploškami jak na víčku, tak tělu pera. Na víčku krom charakteristické šípovité spony najdeme název pera, typ, znak a zemi výroby.

Hrot je polokrytý a od úchopu, který přechází až do poloviny těla, je oddělen malým plastovým „schůdkem“, který chrání jeho zbytek. Na druhé straně úchop zakončuje kovový prstenec, který z vrchu jistí víčko při zavření, zespodu zase barel, chránící plnicí systém.

Aerometrický systém pracuje na výbornou a navíc, oproti modelu 61 „pětačtyřicítka“ nevysychá, když pero nechám déle otevřené. To je veliké plus.

Podtrženo sečteno, za sto šedesát korun i s poštovným jsem dostala naprosto báječný psací nástroj, který sice vypadá fádně, ale psát s ním je velké potěšení a moje náklonnost k starožitným kouskům se sponou ve tvaru šípu prudce vzrůstá.

Pelikan Souverän M800 – druhý největší z německé letky




Po nákupu modelů Pelikan Classic M200/M205 mi bylo jasné, že tuto německou značku jen tak neopustím, ale že na luxusnější pero díky mým nepříliš opulentním financím bude šance si ho koupit tak za pár let. Jenže někdy vám do nosu cvrnknou až bláznivě výhodné nabídky, které se neodmítají. A tak se dostal jeden z modelů Souverän i ke mně. A já se o to potěšení neváhám podělit i s vámi.

Krom designově hypermoderního modelu Pura (který se mi líbí natolik, že asi časem taky jeden adoptuju do sbírky) a dětských per stojí a padá Pelikan na drobnějších modelech Classic (od skoro kapesního typu M 150 až po krapítek větší M215). Ale skutečnou páteří jsou modely Souverän, začínající modelem M300 (jen o trošku větším než Classic M200) a pokračující až k modelu M1000, který už je fakt hodně velký. Pokud by vás zajímaly rozměry, tak tady si je můžete prostudovat. Tak jak je zvykem i u modelů Classic, tak i Souveräny, pokud se jedná o pera se zlatými doplňky, končí nulou, pokud o stříbrné, končí pětkou.

V základní řadě se M800 vyrábí celočerný či v proužkované variantě, a to buď modrý, zelený, vínově rudý nebo nově, co se týče modelu M805 (který je až na stříbrné doplňky identický) šedý, tzv. Stresseman. Proužky jsou perleťové a tím pádem velmi fotogenické. Čas od času se objeví i limitované edice v jiných barvách i provedení povrchu, jako třeba loni hnědě melírovaný Renaissance Brown, a pro model M805 černo tyrkysový Ocean Swirl.

Modely Souverän mají všechny vestavěné čerpání, které v případě „osmistovky“ měřící lehce přes čtrnáct centrimetrů v zavřeném stavu poberou 1,35 ml inkoustu. Model Classic měří dvanáct a půl centimetru (taktéž v zavřeném stavu) a pobere 1,2 ml inkoustu.

Tvar těla pera i víčka je stejný jako u modelů Classic, jen je všechno o pár milimetrů větší. Vrchlík s logem pelikána krmícího své mládě je celo zlatý. Tentokrát jsou všechny doplňky pokoveny 24 karátovým zlatem. Prostor mezi proužky těla je transparentní, aby si majitel mohl kontrolovat hladinku inkoustu. Oproti modelům Classic mají Souveräny na otočném konci těla, které pohání píst, dva tenké kovové proužky místo jednoho.

Mnou vlastněný model M800 má hrot šířky F, ale je to velmi hraniční, spíš mezi F a M. Ten je dvoutónový, gravírovaný bohatěji než u nižších modelů a vyrobený z osmnáctikarátového zlata, zdobený rhodiem.

Od tak drahého pera jako je Souverän je logické očekávat, že jakmile odšroubuji víčko a naplním nádržku inkoustem, bude skvěle psát. To hrot mého kusu splnil na výbornou, a i když je to vážně kus pera (a mé oblíbené dvoustovky proti němu vypadají jako děcka), drží se mi velmi pěkně a pohodlně. To platí i po nasazení víčka, protože je plastové, a i když má na sobě pokovené segmenty, není nijak extrémně těžké, aby při psaní pero převažovalo dozadu.

Nikdy se nemá říkat nikdy a je vždycky milé, když se o tom člověk může přesvědčit. Souverän se velmi rychle stal členem mého „every day carry“ týmu, kde odvádí velmi dobrou práci, stejně jako jeho menší kolegové. A i když je cena opravdu nemalá, tedy více než dvanáct a půl tisíce, V Souveränu se ve velmi příznivé míře snoubí elegance, prestiž a skvělé dílenské zpracování. A i toto pero, ať už má jakoukoliv cenovku (ano, v tomhle se budu opakovat do nekonečna), je především nástrojem, který se má používat a dělat vám radost, kdykoliv se na něj buď podíváte, nebo ho vezmete do ruky a dotknete se s ním papíru.

Penco Lux – inkoustové okno pěkně malované




Penco Lux mi přistálo ve sbírce díky výměnnému obchodu, kdy moji sbírku opustil kovový Toison D´Or, aby jeho místo zaujal tenhle jantarový elegán, který je opravdu hodný obdivu. Jelikož mám Penca ve sbírce už dvě a jsem velmi spokojena s jejich funkčností, nebylo proč váhat.

Penco Lux je drobnější pero, o dost menší než model 40, ale pořád vzrostlejší než model Junák. Hned na první pohled uhrane velmi zajímavými krátkými svislými proužky, které se na přelévají z téměř bílé až po velmi tmavou hnědou a dodávají tak povrchu pera zajímavou živost. Inspirace Parkerem Vacumatic je evidentní. Tělo pera je celuloidové, takže je třeba dávat pozor, aby se na sluníčku moc neohřálo a nedeformovalo. Nepochybuji, že existovaly i další velmi zajímavé barevné mutace a moc by mne v budoucnu potěšilo na ně aspoň kouknout, když už by se nedostaly do mého vlastnictví.

Víčko i tělo pera končí černou částí se zeleným puntíkem, které proti hnědému tělu působí jako pěst na oko a jsou jediným rušivým elementem v jinak velmi celistvém vzhledu pera. Spona je kovová, ozdobená názvem výrobce a dostatečně tuhá, aby vám pero uchytila jak v kapse košile či kalhot, tak v penále. U ústí víčka se nacházejí tři silnější prstence, tak známé i u jiných modelů.

Lux má vestavěný píst, jehož závit se ukrývá právě pod černým koncem se zeleným puntíkem. Funguje bez chybičky.

Hrot je originální Penco, po prvním testu dost škrabal, takže prošel u mne již tradičním procesem zabroušení. Díky tomu získal širokou, hebkou, šťavnatou stopu, nevysychá a píše velmi plynule.

Nejzajímavější části krom povrchu je však inkoustové okno, které je gravírováno šikmě proužkovaným vzorem a při naklonění ke slunečnímu světlu a zvlášť se světlejšími inkousty jako jsou béžové nebo žluté působí jako kdyby mělo pero v sobě skrytý pohon. Disponuje dostatečnou šířkou, aby si i přes zdobení člověk mohl kontrolovat, kolik inkoustu mu zbývá.

Penco Lux je důkazem, že moje cesta při objevování nových typů a barev v rámci československých per ani zdaleka nekončí a budu asi ještě mnoho let překvapovat jak sama sebe, tak i vás dalšími zajímavými objevy, které neztratily jak na kráse, tak funkčnosti.

Parker Vacumatic Debutante (1940) – malá velká legenda




Když se řekne Parker, většina lidí, kteří se okolo plnicích per ochomýtají, si ihned vzpomenou na tři modely, které jsou jakýmisi pilíři této značky – Vacumatic, Duofold a model 51. I v dnešní době se jedná o sběratelsky velmi žádané kousky, i když za dobře zrestaurovaný kus člověk zaplatí v přepočtu tisíce korun. V tomto textu se budu věnovat modelu Vacumatic, peru, které bylo ve své době revoluční díky systému, jakým se plnilo, žádané díky příznivé ceně a uhrančivé pro nespočet barevných variant, ve kterých se dalo sehnat.

Po velké krizi a krachu burzy v roce 1929 v Americe skončilo mnoho menších výrobců per a trh ovládaly čtyři velké značky, Waterman, Parker, Sheaffer a Eversharp. Jejich zisky ale v té době nebyly nijak úchvatné. Recese se zkrátka dotkla všech. U Parkera se během jediného roku (1929-1930) snížily zisky na polovinu. Bylo jasné, že je třeba model Duofold, vyrábějící se od roku 1920, nahradit něčím novým. Parker nikdy neholdoval páčkovému systému plnění, pro své nejvyšší modely preferoval spíše tlačítkové, ale i tak se snažil stávající možnosti rozšířit. Proto bylo velkým štěstím, že se profesor Dahlberg z Wisconsinské univerzity rozhodl koncem dvacátých let (1927) svůj patent ohledně vakumatického systému plnění nabídnout právě Parkeru, protože potřeboval dořešit nějaké technikálie a navíc byl tak trochu švorc.

Dalších pět let chytré hlavy u Parkeru vychytávaly mouchy, aby mohl být tento systém vůbec použitelný. Mezitím angažovali designéra Josepha Platta, který navrhl podobu symbolu, jenž známe dodnes – spony ve tvaru šípu. Též byl konzultantem ohledně celkového designu Vacumaticu. A roku 1932 se naplno rozjela výroba první generace, tehdy pod názvem Vacuum Filler. První mezinárodní reklama byla uveřejněna až v březnu 1933. A od června 1933 se pero konečně jmenuje Vacumatic. Reklama zabodovala, na konci roku 1933 se prodeje zdvihly o dvaatřicet procent od zahájení hlavní kampaně. Během následujícího roku měl Parker reklamy ve 155 denících a 226 univerzitních denících. Po pár letech od zahájení výroby se Parker vyšvihl do čela amerických výrobců plnicích per a propad byl definitivně zažehnán.

Tento model byl revoluční v mnoha ohledech, za všechny jmenujme fakt, že se poprvé čerpal inkoust ne do vaku schovaného v těle pera, ale do celuloidového těla samotného a plnicí mechanismus byl radikálně odlišný od všeho, co se dosud vyrábělo. Níže na obrázcích je vidět, jak pero s vakumatickým systémem uvnitř vypadá.

Díky tomu, že se vyráběl přes dvacet let, se design Vacumaticu během této doby častokrát měnil, ať už mluvíme o tvaru spony, kdy tu s nápisem Parker a modrým kosočtvercem nahradil prostý kovový šíp nebo prstenci na víčku, který od širokého masivního s bohatým rytím přešel ve dva či tři tenké prstýnky kovu. Ale základní tvar pera se už tolik neměnil, pouze co se týče vršků, takže existují verze jak s jedním kamínkem na víčku, tak se dvěma na vršku i spodu pera. K vidění jsou jak Vacumaticy celobarevné, tak velmi výrazně vzorované či příčně nebo svisle pruhované. Vyrobilo se i pár demonstrátorů, ale to jen pro potřeby obchodních zástupců, kteří nový čerpací systém názorně ukazovali potenciálním kupcům.

Parker Vacumatic se prodával v mnoha velikostech, jejichž míry a názvy se mnohokrát měnily. Já jsem vlastníkem modelu Debutante čili toho nejmenšího, měla jsem však štěstí si ozkoušet a nafotit i tzv. Oversize model, který vlastně může za to, že jsem si přála svůj vlastní Vacumatic. Základ zůstává u obou per stejný, jsou lehká, mají vestavěné čerpání a mezírkami mezi proužky je vidět hezky dovnitř, takže si člověk krásně pohlídá, kolik inkoustu mu ještě zbývá. Debutante je velikostně spíše dámským perem, malinký, roztomilý model, který ale na ničem nebyl ošizený. Oversize je zase vhodný pro lidi co mají rádi velká pera, která se jim v ruce jen tak neschovají.

Model z roku 1940, jehož jsem vlastnicí, patří do kategorie „one jewel“ čili má černý kamínek jen na víčku. To je šroubovací. Hrozně se mi líbí, že celé tělo Vacumaticu Debutante je zdobeno perleťovými proužky, z nichž žádný není stejný a hezky přechází od světle modré až do černomodré barvy. Spona je už jen prostým šípem bez nápisu a modrého kosočtverce, ale funkci plní, je dostatečně tuhá na to, aby pero nevypadlo, ale ne extrémně, aby nešla trochu pozvednout. Plastový pístek na konci pera je chráněn krytem ve stejném vzoru jako zbytek pera, který končí zakulaceným vrškem.

Jak se ale během pár týdnů, co jsem měla svůj maličký Vacumatic v provozu, ukázalo, velmi choulostivou záležitostí se zdá být druh inkoustu, který se do pera dává. Díky tomu, že celuloid je materiál celkem porézní a nadto choulostivý, je třeba si dávat pozor. Já jsem na to doplatila při použití inkoustu Kaweco Royal Blue, který je sice pro moderní pera fajn, ale s Vacumaticem se nepohodl tak, že začal rosit skrz barel pera, a to muselo na opravu. Proto, pokud si Vacumatic chcete pořídit a k tomu vhodný inkoust, buď je třeba se poradit nebo minimálně inkoust očichat, protože pokud z něj jde ostrý pach, nebude do veterána vhodný. Proto jsem nyní dovnitř dala Pelikan Edelstein Sapphire a čekám, jak tohle rande dopadne. Inu, člověk se stále učí.

Hrot mého Debutanta je celobarevný, čtrnáctikarátový, šířkou se dá přiřadit k modernímu F a píše krásně šťavnatě a hebce. Není to sice flex, což by byl moc hezký bonus navíc a Oversize model, který už teď slouží svému právoplatnému majiteli v zahraničí, ho flexibilní měl.

Samozřejmě je jasné, že Debutante nebude jediný Vacumatic v mé sbírce, postupem času bych se ráda dostala jak ke standardnímu, tak největšímu modelu. S největší pravděpodobností to budou opět proužkované verze, ty se vyráběly v šedé, modré, červené, zelené a jantarové barvě, takže na výběr je i s jediným vzorem uspokojivý počet možností. Za Debutanta jsem dala 3500,- Kč, protože modré verze nejsou už tolik k mání a já navíc zvolila možnost odkupu renovovaného kousku od sběratele. Je to sice drobné, ale velmi fascinující pero, jedno z těch, se kterými mě baví nejen psát, ale i se na ně jen tak dívat.

Tactile Turn Gist – ryze chlapské pero




Texaská firma Tactile Turn byla založena roku 2012 a do povědomí příznivců plnicích per se zapsala během roku 2015, kdy odstartovala úspěšná kickstarterová kampaň na podporu modelu Gist. Majitel TT Will Hodges přesně věděl, jakou cestou se chce vydat. Jediný model, ovšem variabilní, co se týče materiálů. Ty jsou však vybírány ne dle měřítek elegantnosti, ale užitečnosti. Gist je totiž pro chlapy, kterým nevadí, když jim pero spadne do bláta, protože ho zvednou a stejně s ním napíšou, co potřebují.

Gist je velmi strohý, přesto zajímavý nástroj. Tělo, víčko i úchop pera jsou gravírovány jemným žebrováním, které hlavně v případě úchopu zajišťuje, že se vám nástroj při psaní nebude protáčet v prstech, i kdybyste je měli od nafty. Konec víčka je plochý, stejně jako zakončení těla pera. Spona plochá, černá, velmi tuhá, ale splňující to, co se od této části pera očekává, tedy jistit nástroj proti vypadnutí z kapsy a z částí pera je jediná lesklá.

Co se týče nabízených materiálů, možnosti jsou v jádru tři, obohacené o mírné variace. Nejlevnější je pero z polykarbonátu, takzvanou „střední třídou“ co se týče ceny je v rámci modelu Gist mosazná varianta a nejdražší je titanová. Krom základního materiálu se dají vybrat ještě doplňky (úchop a vršek víčka) z mosazi, mědi, damašku nebo titanu. Taková exponenciálně zvyšující se variabilita je nesmírně sympatická. Navíc si dle váhy základního materiálu můžete vybrat, čím chcete svou ruku zatěžovat. Plast je nejlehčí, mosaz zase nejtěžší.

Objektem dnešní recenze je varianta polykarbonátová s měděným úchopem a vrškem víčka. Výběr materiálů se samozřejmě odrazí na ceně, rozmezí se pak natahuje od devětadevadesáti dolarů k cifře ke třem stovkám. S dalším navýšením počáteční investice je třeba počítat ohledně potenciálního materiálu hrotu. Ten je značky Bock a velikosti šest čili pěkný velký kousek kovu od solidního německého výrobce s dlouholetou tradicí. K mání máte možnost ocelovou, titanovou a čtrnáctikarátové zlato. Co se týče šířky stopy, nabídka je velkorysá, od EF hrotu až po 1.1 mm stub. Mnou ozkoušený model má ocelový hrot šířky B, což je velmi pěkně píšící, šťavnatá záležitost, která je ideální pro rozmáchlejší rukopis.

Díky patinujícím materiálům se Gist velmi brzy zbaví puncu novosti, a naopak může získat šmrnc poctivého pracanta, který je do ruky brán den co den. Samotné pero je krátké, takže většina pisatelů bude psát s nasazeným víčkem. To se šroubuje díky širokému závitu, který má rozsah zhruba tři otočky. Nasazené u karbonové varianty sedí jak přibité, z jiných recenzí je ale patrné, že mosazná varianta má s tímto drobet problém.

U modelu Gist nenajdete žádný lesk, zářivé barvy, pozlacení a další „pastvy pro oko“, kterých jsou moderní pera plná, ale získáte praktický výrobek, který byl velmi promyšleně konstruován na to, aby vám vydržel co nejdéle, a to i v nejtěžších podmínkách. Víc, než v ženské kabelce mu to bude slušet v kožené pracovní brašně nebo kapse u montérek, přičemž si opravdu nemyslím, že je ostuda přesně pojmenovat, pro jaké pohlaví jsou tato pera primárně určena. A věřím, že právě takováto ryzost a syrovost okořeněná bohatým množstvím kombinací skrz velmi kvalitní a odolné materiály byla sympatická všem, kdo kampaň Gistu tehdy podpořili.

Stránky výrobce: http://www.tactileturn.com/

Za zapůjčení pera Tactile Turn Gist děkuji Peteru Marcinkovi