Centropen 10012/10014 (1953/1954) – Perleťová padesátá




Zatímco lidé se v padesátých letech po počáteční euforii z nástupu nové síly k moci pomalu propracovávali k deziluzi, podpořené vykonstruovanými politickými procesy a v roce 1953 zlodějskou měnovou reformou, Centropen v Dačicích, nyní už národní podnik, dál dělal to, v čem byl nejlepší.

Vyráběl psací potřeby a mezi nimi i plnicí pera.

Kulatých tvarů se pera od Centropenu nezbavila po celá padesátá léta. K drobným inovacím ale přeci jen došlo. Modely 10012 a 10014 už hýřily mnoha barevnými vzory. Zelené, červené, modré, hnědé, šedé… k mání byly jak perletově vzorované, tak i decentně pruhované, či snobárna nejvyššího kalibru – stříbrná Barclay pera, pro nemajetnější bylo možno zakoupit hliníková. Ovšem tvarově si oba prvně zmiňované typy doslova z oka vypadly, jen 10014 je o kousíček větší a i rozměry transparentních vršků víčka a těla se liší. Plus pokovení hrotů. Spona je totožná s modelem 10010 – oválná plastová. Modely 10012 s jedním prstencem dnes nejsou téměř k sehnání, s největší pravděpodobností potkáte totožné víčko, co se týče zdobení, jako u 10014, čili s jedním silnějším a dvěma tenčími prstenci. Na těle per je vyrytý název výrobku, typ a pořadové číslo výroby. Ty zlacené nejsou, ale bývaly.

Krom přenádherného vzoru na celuloidových částech jsou velmi líbivým prvkem transparentní konce, které jsou lemovány tenkou červenou linkou.

Co ale mají obě pera takřka totožné, jsou útroby. Obě pera jsou vybavena pístovým čerpacím mechanismem, obě byla z tohoto pohledu nepoškozena.

A jak tahle smečka píše?

Po pár peripetiích se ve všech perleťových uhnízdil klasický ocelový hrot velikosti 42, který píše dost hebce na to, aby člověka neomrzelo pera brát opakovaně do ruky.

A cena? Pro pero v opravdu top kondici si připravte pár tisíc.

Centropen 10010 (1951) – socialistický elegán




Česká firma Centropen byla založena v roce 1940 a již v prvních letech své existence začala krom jiných kancelářských potřeb vyrábět i plnicí pera. My se zaměříme až na léta padesátá, kdy začal československá papírnictví zaplavovat model 10010, kopie slavného Angličana – Parkeru 51. Koneckonců, z tohoto designu dodnes vychází kvantum levných čínských per.

Centropen 10010 jsem získala za pár stovek ve velmi žalostném stavu – celuloidový povrch byl velmi zašlý, pero mělo poškozený čerpací mechanismus a jak se později ukázalo, i zlomený hrot. Nechala jsem se nakonec přemluvit na celkovou repasi, což sice vyšlo na vysokou částku, ale při zpětném ohlédnutí toho nelituji. Pero se mi vrátilo vyleštěné, s obnoveným zlacením, funkčním čerpacím mechanismem a naprosto bezchybným hrotem.

Když se podíváme na tvar Centropenu 10010, je úsporný, elegantní a zlacené prvky razí heslo „méně znamená více“. Spona je protáhle oválná, plastová a pružná. Víčko je zdobeno jedním zlatým proužkem, ale dalo se sehnat pero i s dvěma proužky. Vršek víčka je zakulacený a propůjčuje tak peru příjemný aerodynamický tvar. Konec krytu těla pera je též kulatý, ale protáhlejší. Jeho povrch zdobí název výrobku a pořadové číslo. Zlacené prvky však po určité době opět zmatněly.

Co je na tomto peru ale nesporně zajímavé, je chování použitého materiálu. To pero používám takřka denně a po nějaké době začalo opět hnědnout. Byla jsem z toho celkem vyděšená, protože ho přímému slunci opravdu nevystavuji, ale dostalo se mi ujištění, že je to norrmální a pero časem opět ztmavne. Zatím je spíše takové legračně kropenaté, tmavohnědé až černé.

Hrot je až na špičku skrytý a jeho vlastnosti jsou naprosto vynikající. Nevynechává, krásně pouští inkoust, zanechává sytou stopu a hlavně je to ten nejhebčí hrot (tedy naprosto bez odporu a neslyšně klouže po papíře), který zatím ve sbírce mám. Díky tomu ho velmi často beru do ruky a psaní s ním si hodně užívám.

Čerpací mechanismus je pístový, přičemž píst se posunuje otáčením podlouhlého černého závitu. Po opravě je přiměřeně tuhý a zcela těsní. Cena vč. pořízení a opravy se nakonec vyšplhala na 2750,- Kč, což je věru dost, ale pero za takovou láci opravdu stojí.

Imperial (40. léta) – napsáno sklem




Dnes vám představím zajímavého veterána, kterého jsem získala na Vánoce roku 2015. Jedná se o Imperial z válečných let, vyrobený v Pardubicích. I když se sama pofiderním vlastencům dost často směji, zatím se ve vyhledávání starožitných kousků specializuji hlavně na pera československá. Tohle je nejstarší z nich, čilý sedmdesátník zelené barvy se skleněným hrotem. Tato pera se prý používala jako průpisová, protože vydržela větší tlak rukou. A samozřejmě, na rozdíl od klasického hrotu, není co rozskřípat.

Na první pohled vypadá pero velmi decentně. Tmavozelený vzor na celuloidových částech je díky restaurátorskému umu předchozího majitele sytý a kontrastní i po mnoha desetiletích od data výroby. Koncové části víčka a těla pera sice drobet zašly, ale aspoň mi to připomíná, kdy se tenhle střízlík opravdu narodil. Je to zasloužená historická patina. Předpokládám, že kdysi byly černé, nyní zhnědly.

Spona je celkem tuhá a zdobená geometrickými tvary. Víčko je ještě ozdobeno dvěma tenkými prstenci, kdysi zřejmě „zlacenými“.

Hrot pera je skleněný, opatřený drobnými svažujícími se drážkami až k otvoru, kterým vytéká inkoust ven. Ještě dnes se dají sehnat i celoskleněná pera, ale pouze jako dip pen, čili namáčecí pera. Imperial zásobník na inkoust má. Někdy se ale může stát, že starožitné pero má neopravitelný čerpací mechanismus a stejně se namáčení nevyhnete. Tak dopadlo mé druhé pero se skleněným hrotem. Hroty se vyráběly žluté, oranžové, mléčné, i čiré bílé.

Čerpací mechanismus je tlačítkový. Nad úchopovou částí je vak, který pojímá inkoust a je stlačován tlačítkem v zadní části krytu těla pera. Dnes už se takovýto mechanismus nepoužívá, narazíte spíše na pístový, nebo sice váčkový, ale se stlačením ze stran, kde je kovový kryt vaku. Starožitná pera často trpí zpuchřelostí těchto vaků.

Psaní skleněným hrotem je až šokantně příjemné, nechává šťavnatou, tmavou stopu. Jediným dlouhodobějším nešvarem je kumulace inkoustu u hrotu, když začnu psát. To řeším odsáním do ubrousku. Takže ano, psaní není bezchybné, protože se často dočkáte nějaké té kapky na papíře, ale skleněný hrot je dnes už tak neobvyklý, že to za trochu proplýtvaného inkoustu stojí.

A cena? To se liší kus od kusu, ale toto opravené a plně funkční mne přišlo na sedm set.