Doller – zápisník vašeho života?




Hned zkraje se přiznám, že k motivačním zápisníkům nemám velkou důvěru, spíš jsem se jim vysmívala a dlouho tvrdila, že takovou věc ani nepotřebuju. Jenže člověk by měl správně přistupovat k věcem bez předsudků. Tak se stalo, že jsem si objednala Doller a jala se prozkoumávat, co na tom ti lidi teda mají, že je tak hojně používaný.

I když jsem alergická na frikulínské tykání a kampaň i komunikace Dolleru na něm vždycky byla postavená, neodradilo mne to si diář za čtyři stovky koupit. Už v první fázi mne velmi potěšila komunikace s e-shopem, protože jsem si Doller chtěla vyzvednout v místě, které tou dobou jako výdejní nefungovalo, a musela jsem tedy řešit náhradní místo. Vyřízení bylo rychlé a bezproblémové. Doller přišel zabalený v klasické obálce a krom zápisníku jsem obdržela i „firemní“ propisku. Tu jsem okamžitě někomu darovala, protože jsem se chystala psát a stále píšu do zápisníku pouze plnicími pery.

K těm je papír Dolleru přívětivý, lehce propíjí jen velmi šťavnaté a silné stopy, drtivou většinu z mých per akceptuje bez problému, i když text je občas z druhé strany vidět. Desky diáře jsou vyrobeny z umělé kůže, jištěny gumičkou. Na zadní předsádce je kapsička, kam se dají schovat vizitky, účtenky a jiná drobotina. Na výběr jsou dvě barevné varianty, černá a růžová. Nevím, co mě to napadlo, že jsem si objednala růžový, ale příjemná tlumená barva desek je velmi půvabná.

Organizační rozvržení Dolleru je ve své svobodomyslnosti plné plusů a mínusů. Nemáte tam nic nadepsáno, takže začít můžete klidně v půlce roku jako já, protože jsem diář začala používat v červnu. Hned zkraje Dolleru máte velmi bohatý kus místa na úvahu, kým jsem za pět let. Tady jsem trochu nerozuměla, zdali to má být retrospektivní pohled na sebe teď a před pěti lety nebo plánování, co za tu pětiletku chci zvládnout, tak jsem to zatím nechala prázdné. Protilehlá stránka je věnována ročním cílům, které si tam v pohodě můžete vpisovat během těch tři sta pětašedesáti dnů. Další dvoustrana je věnovaná Snáři, kam můžete vepsat svoje plány a naděje. Pokud jste otrlý cynik, nechte prázdné.

Následuje stránka s čísly měsíců, proti ní první z motivačních citátů, které vždy načínají nový měsíc. Pokud motivační citáty nesnášíte jako já, se shovívavým úsměvem pokračujte dál. Doller totiž umí být užitečný i bez nich.

Každý měsíc začíná týdenním kalendářem, kam si ve zkratce můžete vpisovat, co váš čeká a nemine, vlevo máte i řádek na měsíční cíle. Pak už následuje dvoustránkový týdenní rozvrh, kde můžete využít zase rubriku cílů sedmidenních, máte místo i na poznámky, co je nutné udělat, komu zavolat, a nakonec i místo na věci, které vás onen týden nadchly, naštvaly či přinutily k zamyšlení. Na konci každého měsíce máte dvojstranu ohledně toho, co změnit, co jste splnili z předsevzatých věcí, co nesplnili, sepsat si pozitiva a negativa. Poté máte ještě dvoustranu na poznámky a hurá do dalšího měsíce.

Funkce každého diáře stojí a padá s tím, jestli do něj vůbec jste ochotni pravidelně zapisovat a používat ho. To však neznamená, že musíte používat všechny jeho funkce, pokud měsíc nepřinesl nic pozitivního nebo se vám nechce nějaká z předepsaných kolonek používat, nikdo vám za to hlavu neutrhne. Je to váš personální nástroj, uzpůsobte si ho své povaze, zvykům, náladám a prostředí, v kterém žijete. Můj Doller není třeba tak plný jako ty jiných lidí, protože nejsem tak zaměstnaná a kreativní či inspirativní jako jiné bytosti, ale to je fuk. Obrovskou devízu Dolleru jsem totiž našla v tom, že od června, kdy ho používám, už žádný jiný zápisník nepotřebuju, baví mě na konci měsíce si sednout, shrnout plusy a mínusy či promyslet, co dál. Nemusím to dělat, chci to dělat. A právě ta svoboda je příjemná.

Krchovský&Štorm: Nekonečné diárium – špetička dekadence pro celý rok

Výběr diáře na další rok je dost zapeklitá činnost a jelikož se portfolio tradičních i netradičních výrobců stále rozšiřuje, člověku z toho jde často hlava kolem. Když jsem koncem října v jedné z literárních skupin našla avízo na toto velmi neobvyklé dílko, rozhodla jsem se, že právě tento „demotivační diář“ mne bude provázet rokem 2018.

Přiznám se, že jsem mírně alergická na všechny ty motivační diáříky od úspěšných youtuberek, které jsou jen vyvařenou esencí falešných heslíček a tlakem na „naprosto dokonalý život, muck“. Samozřejmě nemusí být takové všechny, takový Doller vypadá dost střízlivě, a to i v růžové barvě. Taky musím dodat, že nejsem úplně velkou fanynkou poezie, ale i tak mne první náhledy do tohoto diária doslova „chytly za chlopeň“. A když mi konečně knížka přišla domů a já měla možnost si ji ohmatat naživo, nadšení vzrostlo.

Jelikož je nakladatelství Host domácí stájí J.H.Krchovského, který je nejmladším samizdatovým básníkem, toto diárium nemohlo ani nikde jinde vyjít. A je to dobře. Svazek je totiž nadmíru vymazlený. Přijde vám zabalen, tudíž budete mít jistotu, že vám ho nikdo jiný neměl šanci otlapkat a taky si ho sami odpaníte. Desky jsou tvrdé a matné, vyvedeny v imitaci látky a opakující se vzor „nekonečné ruky“ je vytištěn metalickou barvou. Jištění gumičkou a šedá záložka jsou samozřejmostí. Přední desku zdobí i oválný reliéf, do kterého si můžete vlepit samolepku se svým jménem nebo případně nechat tajemně anonymní. Ono to totiž tolik nevadí, neboť vzadu máte kolonku pro uvedení osobních údajů v případě ztráty.

O vizuální stránku věci se postaral grafik a typograf František Štorm, jehož práce jsou ponejvíce spojeny s česky vydanými sebranými spisy H. P. Lovecrafta. K neradostným Krchovského veršům se jeho obrazy hodí náramně, jsou groteskní i magicky podmanivé a třeba výjev pro měsíc říjen bych si klidně pověsila doma na zeď. Štormovy grafiky otevírají každý měsíc roku, Krchovského báseň nás čeká na jeho začátku a konci.

Jenže diář má být hlavně spolehlivým služebníkem po celých tři sta pětašedesát dní, a i to kniha splňuje na výbornou. První překvapení může nastat poznáním, že v diáriu nejsou dny. Je to ale logické, tato kniha má být aplikovatelná na kterýkoliv rok. Kolonky pro každý den jsou velkoryse široké, na každé stránce jsou tři. Konec měsíce je opatřen i stránkou na poznámky.

Do útrob diáře byl zvolen papír Munken Print Cream 18 100g, a až na drobné vláskování s ním i širší a mokřejší hroty mých plnicích per nemají žádný problém. Papír je krémový, není extrémně přehlazený a svou funkci plní tak jak má.

V e-shopu Hostu získáte knihu za 283,- Kč čili o padesát korun levněji než v knihkupectví a dobré duše z Hostu jsou tak velkorysé, že si ani neúčtují poštovné.

Hledáte-li diář, který naprosto vybočuje z běžné produkce, tento kousek je pro vás jako stvořený. Navíc přímo na stránkách Hostu máte na prolistování pár stránek což by mohlo váhavým střelcům pomoci v rozhodování.

InkJournal – pořádek musí být

Pokud se vaše sbírka inkoustů postupem času rozroste z několika lahviček na několik desítek, je čas katalogizovat. Můžete k tomu použít libovolný sešit s dobrým papírem a zvolit systém „urob si sám“, nebo koupit jednu z nabízených alternativ. K mání jsou speciální kartičky anebo zápisníček, přímo předtištěný pro vzorky. Jeden takový si přiblížíme dnes.

Už když navštívíme stránky https://www.inkjournal.com/ je na první pohled jasné, že tam to inkousty žije. K mání jsou buď evidenční kartičky, nebo zápisník, případně i vzorky inkoustů na ozkoušení, které posílávali i Gouleti. Pokud chcete veřejnosti prokázat, že jste opravdu blázen do klasického psaní, jsou k mání i trička.

Zápisníček, který je předmětem této recenze ovšem na stránkách nenajdete, jde evidentně o starší verzi. Princip současného, který je v e-shopu nabízen, je ale pořád stejný, jen se jedná o jeden osmdesátistránkový zápisník. Na první pohled se mi líbí víc ta moje verze, protože kresba pera chystajícího se smočit hrot v lahvičce inkoustu je překrásná.

Sešitky kapesní velikosti jsou tři, každý o dvaatřiceti stranách. Na prvních dvou je „obsah“ a pak už následují samotné evidenční listy. K sešitku je přiložena i kartička s „návodem k použití“, což mi přijde ne tak užitečné (pochopit co kam dát nedá takovou práci) jako roztomilé. Zapíšete datum, jméno inkoustu, název pera, šířku hrotu a pak už jen testujete. Tekutost, sytost, stínování, máte k dispozici okénko pro vzorek inkoustu, testovač doby zasychání a trochu čtverečků pro osobní koment. Na rubovou stranu můžete připsat další poznámky.

Bohužel kamenem úrazu u tohoto zápisníčku je papír. InkJournal má totiž velmi výrazně savý papír a tak je test vlhkosti inkoustů naprosto nemožný, protože se linka hned vpije. Navíc je na rubu vidět, že širší hroty a mokřejší inkousty zkrátka propíjejí. To mi přijde u zápisníku, který má být připraven na vyšší množství inkoustu, hrubá, neomluvitelná chyba. Osobně tedy radím si koupit třeba Rhodii nebo Oxford, případně Bullet Journal od Leuchtturm 1917, pohrát si trochu s tužkou a pravítkem a udělat si katalog inkoustů na papíru, který si vaši pozornost zaslouží.

Cena zápisníčku je deset dolarů, u nás se k němu nedostanete, takže buď je možné zneužít nějakého přítele v Americe, nebo jak jsem psala výše, udělat si tzv. DIY verzi. Vzhledem k výtkám k (ne)kvalitě papíru však doporučuju druhou možnost.

Cross Jot Pad Star Wars – ve stylu Hvězdných válek

Firma Cross vyslala do světa tři designové typy inspirované Hvězdnými válkami. K mání je jak plnicí pero, tak propiska a zápisník s motivem Darth Vadera, robota C3PO a imperiálního vojáka – stormtroopera. Já jsem dostala k Vánocům sešit darthvaderovský.

Na první pohled zaujme Cross JotPad svým designovým provedením. Stříbřitá silueta sithského lorda nad logem franšízy na pogumovaném obalu zápisníku, jištění gumičkou a lesklý rožek s logem výrobce. Na rubové straně je znak Hvězdného Impéria.

JotPad je zkrátka ponurý a úsečný jako sám Darth Vader.

Předsádka je šedá s bílým řádkovaným rohem, kde si můžete napsat svoje iniciály. Žádné štráchy s tím.

A teď se již podíváme dovnitř. Tam nastává drobné zklamání, protože jsou za prvé řádky velmi úzké a za druhé nezasahují až ke kraji stránky, neboť je zde šedivý roh. Ten ale můžete použít k číslování stránek. Přijde mi ale, že zbytečně zabírá velkou plochu stránky, kde ještě mohly být řádky. Zápisník je opatřen i fešnou rudou záložkou, což je věc, kterou mám u zápisníků nesmírně ráda.

Test psaní perem dopadl bohužel tristně. Hroty F se zčásti propíjejí, jediný, který odolal, je EF Pilotu 78G. Silnější proto ani zkoušet netřeba. Už mi došlo, proč se tento zápisník prodává případně v setu s propiskou. Je samozřejmě fajn, že můžu používat alespoň nějaké pero, bohužel jsou ale možnosti těžce omezené.

Cross JotPad Star Wars je stylovka jako hrom, jen se hodí pro propisky a ne plnicí pera. Přesto je jeho design impozantní a kdekoliv ho vytáhnete, nepochybuji, že si zasloužíte pozornost. Připravte se ale sáhnout hlouběji do kapsy – tenhle mazlíček vyjde na skoro tisíc korun.

Paperblanks Embellished Manuscripts – kus umění do každé tašky




Zápisník. Tenhle pojem může vyvolat mnoho pozitivních, či negativních asociací. Většina lidí si pod pojmem zápisník představí měkký bloček, nejlépe s kroužkovou vazbou, maličkého formátu a za pár kaček. Ale zápisníky nejsou jen kapesní, nejsou jen kroužkové a nejsou jen produktem pásové výroby. Zápisníky mohou být jedinečné a to ještě předtím, než do nich začnete něco vpisovat. A jedněmi takovými jsou zápisníky firmy Paperblanks.

Mladičká firma Paperblanks (je na trhu přes dvacet let) si zakládá na preciznosti a ruční práci. Navíc podporuje fůru skvělých institucí (třeba Lékaře bez hranic, nebo Nadaci pro kanadské stromy), kterým přispívá z dobrovolného placení uhlíkové daně. Nejen tedy, že krásné věci vyrábí, ale i krásné věci podporuje.

Ale hlavně má naprosto skvělé designové řady, jako třeba Autumn Symphony, William Morris, či v tomto článku probírané Embellished Manuscripts. Jejich výrobky jsou k dostání nejen v podobě klasických zápisníků tří velikostí (Mini, Midi, Ultra), ale i diářů, reportérských zápisníků, desetiletých plánovačů… prostě na výběr bylo, je a bude.
¨
Proč jsem se ale zamilovala právě do Embellished Manuscripts?

Protože je to řada inspirovaná význačnými umělci i jinými osobnostmi lidských dějin. A protože je tak nádherně zpracovaná, že si zaslouží pozornost.

Osobně jsem si vybrala velikost Ultra, která už se rozměry podobá skutečné knize.

Pro začátek jsem si vybrala zápisníky „William Blake“ a „Edgar Allan Poe“. Uchvátila mne jejich barevná kombinace. Zatímco „Blake“ je tmavorůžový s černým písmem, „Poe“ je vínový se zlatým písmem. Oba dva zápisníky mají na přední desce reprodukci zápisků dotyčných autorů a na překladu, který kryje necelou polovinu zápisníku, pak svisle položenou signaturu autora. Překlad je magnetický, takže se jen tak sám neotevře. Tento formát je stejný i pro další zápisníky z této řady. Jen barevné mutace se liší. „Victor Hugo“ je například ohnivě oranžový, „Florance Nightingale“ popelavě bílá, „William Wordsworth“ modravý.

Všechny ozdobné segmenty, ať už se bavíme o textu na deskách, ornamentech na hřbetu zápisníku, nebo ozdobných vzorech v rámečcích, jsou mělce vyryté přímo do matného obalu. Vnější ozdobný rámeček je na přední i zadní straně desek knihy metalický. U mnoha zápisníků této edice je i metalickým písmem reprodukce textu a samozřejmě i podpis.

Na zádech knihy najdeme jméno autora spolu s rokem narození a úmrtí. Na zlaté předsádce vpředu najdete název výrobce a řady, vzadu máte napsané i stručné info o autorovi. Německy, francouzsky, italsky, španělsky, japonsky a samozřejmě anglicky. A ještě další bonus navíc – na straně zadní předsádky, přiléhající k deskám zápisníku, máte slušivou papírovou kapsičku.

Ale nejdůležitější věc je přeci jen třeba otestovat uvnitř a to vlastnosti samotného zápisníku. V něm máme ke psaní k dispozici 144 stran, zajistitelných saténovou látkovou záložkou. Papír od Paperblanks není tak bělostný a hlazený jako například od Oxfordu (který považuji za nejlepší papír na českém trhu). Vy s propiskou problém nebudete mít vůbec, ale co když do něj budu chtít psát perem? Jak se bude papír chovat? Nebude moc krvácet? Nebude moc prosvítat?

Papír začal krvácet jen trochu a to při použití toho nejmokřejšího hrotu, který mám u pera Montblanc Classic. Jiné hroty velikostí s papírem problém neměly. Prosvítavost určitá je, vidíte, že jste na druhou stranu něco napsali, ale v pozdějším čtení textu to extrémně rušit nebude.

Samozřejmě si ale za tuhle parádu zaplatíte. Cena zápisníku je kolem 400,- Kč za formát Mini, necelých 500,- Kč za Midi a přes 560,- Kč za Ultra.

Embellished Manuscripts jsou nádherné zápisníky, ale vy, kdo píšete plnícím perem, se jim musíte ohledně psacího nástroje přizpůsobit, hlavně co se síly hrotu týče. A ti, kdo se přizpůsobovat nechtějí, musí hledat jinde.

Field Notes – sviť Měsíčku, sviť!




Americká firma Field Notes vyrábí velmi pěkné zápisníčky a hlavně velmi pěkné limitované edice. Proto když jsem mohla využít nabídky objednat si něco z USA, krom jiného jsem se rozhodla pro tyto zápisníčky, aniž bych tušila, jaká paráda mi nakonec přijde.

V balení jsou tři zápisníčky, každý s mírně odlišnými matnými černými deskami, které ukazují Měsíc ve třech fázích (srpek, půlka a úplněk). Pod výsekem desek je obrázek Měsíce v plné kráse. Záda desek zdobí reliéfní podoba Měsíce, po které mne nesmírně baví přejíždět prsty. V útrobách zápisníčku najdeme velmi pěkné „bio“ Měsíce a hlavně pár informací z názvosloví a mytologie. Co mne osobně naprosto uchvátilo, jsou návody jak zabít vlkodlaka a jak se nestat vlkodlakem. Pro praktický život nedocenitelné, nemyslíte?

Jádrem každého zápisníku je papír a tak jsem i tento hned zkraje podrobila zkoušce. Vybrala jsem si pera s nejsilnějšími hroty, které mám, a to Kaweco Classic Chess Sport s B hrotem a Kaweco Student s BB hrotem. S uspokojením kvituji, že papír, ač je nevlídně šedavý (což je mimochodem úmysl, imitující měsíční prach) a nedosahuje takové krásy jako třeba krémový u Paperblanks, svou funkci splňuje naprosto skvěle, neprosakuje a písmena nekrvácejí. Papír není linkovaný, ani tečkovaný, jako třeba Rhodia, ale má návodné terčíky. Pří psaní si na ně člověk docela rychle zvykne. Co se mi hodně líbí, je fakt, že jsou notýsky secvakány černými sponkami, aby byl dojem vesmírné temnoty obklopující měsíc dokonalý.

Pokud bych se ještě někdy dostala k nějaké limitce nebo k zápisníkům Field Notes, všemi deseti po nich hrábnu, protože jsou praktické, přitom krásné, plné zajímavých a vtipných informací a hlavně s velmi kvalitním papírem, který odolá i těm nejmokřejším a nejsilnějším perům.

A na co ty tři notýsky budu používat? To ještě nevím, ale pravdou je, že jako u jiných limitek, které mi zůstaly v pařátcích, to bude něco velmi extrovního.