Sagitta 2030 – poslední nádechy před zánikem




Válka sice skončila, ale sotva si lidi oddechli od tíhy protektorátního jha, už se chystalo nebezpečí nové – drtivé vítězství Komunistické strany Československa. A právě v této době o sobě dává vědět modelem Sagitta firma, která válku přežila, s největší pravděpodobností díky německým kontraktům, ale u Vítězného únoru už se jí to nepovedlo.

Firma Polák&Lukesle byla jedním z významných výrobců plnicích per, sídlící podobně jako konkureční firma J.Brod a spol. v Pardubicích. Vznikla roku 1938 odkupem od pánů Picka a Ganze (kteří v prostorách předtím vyráběli ručně soustružené luxusní zboží). V roce 1941 pánové Polák a Lukesle firmu rozšiřují a ta i během války funguje až do roku 1948, kdy je, tak jako spousta dalších soukromých podniků, znárodněna.

Výroba modelu Sagitta 2030 byla zahájena v roce 1946 jako start nové generace plnicích per. Vyrábělo se ve dvou verzích, s polokrytým a zcela odkrytým hrotem, celočerné s tzv. guilloche vzorem na víčku i v mnoha barevných mutacích. Já osobně jsem viděla krom mé šedomodré ještě zelenou verzi, věřím však, že škála musela být mnohem pestřejší. Zajímavostí budiž fakt, že celuloid pro tato pera dodávala firma UMA, taktéž sídlící v Pardubicích.

Tento konkrétní kus jsem získala před Vánoci 2015, ale dlouho jsem na něj zanevřela, protože bylo pero mírně zdeformované (pádný důkaz toho, proč není radno nechávat celuloidová pera na sluníčku) a pístový mechanismus nefungoval, tak jak měl a ani zásah mého dvorního opraváře nepomohl. Což mi bylo strašně líto a tak jsem jednoho dne, inspirována postupem jednoho japonského restaurátora, který jsem tou dobou viděla, dostala bláznivý nápad zkusit pero narovnat. Nahřála jsem celuloid opatrně nad sporákem, párkrát zakroutila pístem, aby si to zase správně „sedlo“ a voilá – pero fungovalo! Ale přiznám se, že tehdy jsem měla asi víc štěstí než rozumu.

I tak bych ale pero do svého „every day carry“ setu moc nezařazovala, protože sice neteče, ale je mokré jak blázen a dost rychle vysychá. Je ale pravdou, že u per koupených na aukčních portálech může být člověk nezřídka rád, že vůbec, byť malou svépomocí, fungují.

Největším lákadlem je na Sagittě samozřejmě povrch, nádherné vlny šedé a modré perleti, které se do sebe vmíchávají do hypnotických vzorů. Už chápu slova mého vrchního restaurátora, když říká, že poválečné Centropeny jsou mnohem ošklivější, než válečné či předválečné modely.

Spona je pružná, ale ne křehká, vršek víčka vyplňuje mírně zašpičatělá, odšroubovatelná koncovka, u ústí víčka najdeme elegantní zlatavý prstenec. Úchop pera přechází rovnou v překryt hrotu, který je nepozlacený. Zde jsem musela také trochu zasáhnout a hrot „doladit“ pomocí MicroMesh plátýnek. Teď už tedy píše dostatečně hebce. Šířku bych hodnotila dle moderních měřítek jako M. Za úchopem trůní široké okno, kde vidíme kolik inkoustu nám zbývá do konce. Je už dost matné a poškrábané, přesto skrz něj vidět je.

Tělo pera je zakončeno černou krytkou, pod níž je schován otočný závit, který pohybuje vnitřním pístem. Ten po riskantní operaci funguje tak jak má.

Je paradoxem, že objevujeme úžasnou, ale v moderní době skoro ztracenou epochu předválečných, válečných a poválečných per, která jako kdyby se s nástupem socialismu doslova vypařila. Jako bezesporu hořkou tečku za dnešním článkem ještě přidávám příběh firmy J.Brod a spol., kterou fatálně poznamenala nejen druhá světová válka, ale i vítězství dělnické třídy. Přesto bych ráda skončila optimisticky. Modelu 2030 je jedenasedmdesát let a přesto se tato pera mezi sběrateli objevují, jsou opravována a používána. Což si myslím, že by se pánům Polákovi s Lukeslem náramně líbilo.

Senator Regent – nenápadná poctivost




Německá značka Senator sice není tak známá jako titáni typu Montblanc, Kaweco nebo Pelikan, přesto vyráběla kvalitní plnicí pera. Objekt dnešní recenze, typ Regent, je toho důkazem. Vraťme se tedy v duchu do šedesátých let a zjistěme, čím je toto elegantní, ale trochu konzervativní pero zajímavé.

Pero se ke mně dostalo jako dar přítele Petera s drobným varováním, že dávkovač inkoustu pod hrotem nefunguje tak jak má – chvilku píše dobře, chvilku pouští do stopy extrémně moc inkoustu. OK, řekla jsem si a pár dní jsem nechala pero tak jak leží a běží, dokud mne nenapadlo vyndat hrot a dávkovač ven, vyčistit a opatrně, ale pořádně ho zarazit zpátky. Od té doby se problém s pliváním inkoustu neobjevil a já mohla vychutnávat devizy tohoto vínového psacího nástroje.

Můj Regent je vyveden ve vínové barvě, velmi podobné „burgundy red“ u Montblancu Classic. K dostání jsou i varianty zelená a černá, tuším, že jsem viděla i modrou. Spona je elegantní s vyraženým názvem výrobce a celý vrchlík nad ní je odšroubovatelný, pokud byste náhodou sponu zlomili, ale opravdu netuším, co byste museli dělat, aby se vám to povedlo, přijde mi dost tuhá a bytelná.

Regent disponuje integrovaným pístovým systémem, který funguje na sto procent. Otočný závit je schovaný pod odšroubovatelnou zadní částí těla, kdy musím ocenit řemeslné zpracování, protože když kryt zašroubujete, není ani památky po nějaké spáře. Nejvýraznějším prvkem pera je krásné, široké inkoustové okno, kde vidíte, kolik vám zbývá „šťávy“ do konce.

Pero je osazeno „jen“ Iridium Point Germany hrotem, tedy klasickým ocelovým, ale ten je hebký a velmi sympaticky mokrý. Můj kus má šířku hrotu M. Mírně pruží, takže při tahu dolů dokáže udělat širší linku, ale jako semiflex nebo dokonce flex bych ho asi neoznačovala.

A cena? U mého kusu nemohu soudit, neb jsem ho dostala darem, ale na eBay se cena modelu Regent pohybuje kolem jednoho a půl tisíce korun a výš, přičemž máte šanci koupit celý set včetně dobového inkoustu a příslušenství.
Pokud tedy chcete starožitné pero, ale zároveň s ním chcete psát a vyžadujete, aby se vám během provozu nijak fatálně nepokazilo, je Senator Regent dobrou volbou. Designově sympaticky konzervativní, spolehlivé a s klidným srdcem mohu říct, že jako startovní pero do vaší budoucí starožitné kolekce by to nebyla špatná volba.

Centropen Barclay 1306 a verzatilka – do kapsy či do dlaně




Dnes si představíme rovnou tři kousky z padesátých let minulého století – kapesní plnicí pera Centropen Barclay 1306 plus versatilku, kterou jsem s jedním získala v krásném setu.

Šperkařský podnik Kovotep Praha (1954-1957), jehož název se skví na obalu onoho setu, vznikl v době celostátního znárodňování a to nepřekvapivě sloučením soukromých kovotepeckých firem. A právě tento podnik měl na starosti zdobení kovových variant jinak běžných celuloidových či bakelitových per, zvaných Barclay. Existovaly verze z ryzího stříbra, ale i hliníku, buď též ryzího, nebo se zlatým nádechem a i různých velikostí. My si dnes obhlédneme modely nejmenší, doslova trpasličí, označené číslem 1306. Dokonce i toto trpasličí pero existovalo i v klasické, černé verzi.

Jako první si prohlédneme set rytého plnicího pera a verzatilky, které jsou vyrobeny z hliníku. Zabaleny byly v dvoumístném rudém pouzdře s nápisem Kovotep Praha. Obě psací potřeby jsou gravírovány tenkými svislými a přetínány silnějšími vodorovnými proužky. Verzatilka je stiskací, ale nemá šroubovací tlačítko a v něm skryté krouhátko, jak jsme bývali zvyklí u větších kousků ze školy. Špice se odšroubovává a odkryje nám celý mechanismus posuvu tuhy. Ten je bezproblémový a funkční, což je u starších kousků vždy důvod k radosti. Nad stiskacím tlačítkem je pohyblivý, jemně gravírovaný úchyt modrého střapečku. Verzatilka píše velmi pěkně, ale vzhledem k nedostatku takhle malých tuh si ji budu muset šetřit.

Druhým kouskem ze sady je stejně designově řešené plnicí pero Centropen Barclay 1306, maličký, ale plně funkční kousek. Osazen je čtrnáctikarátovým hrotem Ripet, který po odborném zásahu píše hebce a nevynechává. Plnicí systém je stiskací, zakončen malou skleněnou nádržkou na inkoust. U tohoto pera se odšroubovává pouze spodní část krytu těla, kde je schován právě onen rezervoár. S výdrží nelze čekat žádné zázraky, tohle pero je hlavně reklamní suvenýrek, takže mnoho stránek s ním nepopíšete.

Sólová 1306 se od té v setu liší na první pohled daleko víc, než by se zdálo. Jistě, absence ozdobného střapce je patrná hned na první pohled, ale rozdíly jsou i pod víčkem a tělem. Zatímce první pero mělo zlatý Ripet, zde je „jen“ Centropen Iridium velikosti 32, který ale také píše velmi uspokojivě. U tohoto pera se odšroubovává celý kryt těla, ale systém pod ním je zcela totožný s první 1306. Také funguje tak jak má, ale opět, výdrž je minimální, tak den dva, když s ním napíšete jen pár větiček. Jak set, tak druhé pero jsem získala na Aukru za pár stovek, ale je pravdou, že onen set jsem tam už od svého nákupu neviděla, spíše jsou k dostání pouze samostatná Barclay 1306.

Nejen pera, ale i verzatilka jsou důkazem velmi vysoké rukodělné úrovně, kterou jsme si i po nástupu komunismu dokázali udržet a následovali jsme ne sovětskou, ale německou konstrukční školu. Pořád mne nepřestane fascinovat, že právě v padesátých letech, době kolchozů, politických procesů, zlodějské finanční reformy a malých či větších lidských tragédií se u nás vyráběla jedna z nejkrásnějších československých plnicích per a i Barclay 1306, které člověk schová v dlani, mi tuto fascinaci jenom prohlubuje.

Papi pen Blue Hyacinth a Blue Brava – vysocháno na přání

Bylo nebylo, v jedné facebookové skupině se sešla banda nadšenců, které jistý šikovný člověk, říkejme mu třeba papi, nabídl, že vyrobí pera. Účastníci tohoto podniku si vyberou materiál, z kterého chtějí, aby pero bylo, taky hrot, co se barvy a šířky stopy týče, penízky se přesunou a bude se čekat, jak to všechno dopadne, přičemž zprávy z bojiště jsou v ceně.

On už ten výběr je věc naprosto neuvěřitelně pekelná, zvlášť když je k mání taková paleta vzorů a barev jako tady. Takže počítejte s tím, že pokud do takového dobrodružství půjdete, s výběrem strávíte několik hodin. Bez přehánění. Pak ještě hrot, který se vybíral zde. Hroty JOWO jsou dostatečně solidní a dobře zpracované, aby tam nehrozilo riziko nějakého nepodarku a velikost 6 je dostatečně rozměrná na to, aby v masivním peru nevypadala nepatřičně. Čerstvě jsou k výběru i barevné varianty, i když ty mohou působit dost kolotočářsky.

Jelikož je mou oblíbenou barvou modrá, volby automaticky padly tam. Po tvrdém boji jsem si vybrala materiály Blue Hyacinth a Blue Brava. Upřímně, jen jsem si vybírala hezké vzory, takže mne celkem překvapilo, jak v reálu opravdu ty materiály vypadají a chovají se. Zkrátka a dobře, nakonec můžete dostat příjemné bonusy navíc.

Blue Hyacinth je totiž nejen částečně perleťový, ale i poloprůhledný, takže je vidět do víčka, jak se tam otáčí hrot, když šroubujete. Je to blbinka, která nemá na funkci vliv, ale já se na ni hrozně ráda koukám. Blue Brava mne prvně zklamala, protože je oproti obrázku hodně tyrkysová, jenže taky oplývá perleťovým nádechem, vzor vypadá jak rozbouřené moře a na určitých ploškách přechází až do zelena. Paradoxně jsem z ní nakonec mnohem víc uchvácená než z Hyacinthu.

Pero má krom kovového hrotu i kovový úchop a prstenec se závity na víčku, takže je to celkem pořez. Tvar je jednoduše válcovitý, bez spony či rollstopu, což mi nevadí, protože je obě nosím v pouzdře a ta stručná tvarová čistota se mi zkrátka líbí. Čeho jsem se trochu bála, je výrazný schod mezi tělem pera a úchopem, ale zjistila jsem, že mi při psaní nevadí a nepřekáží. U obou per víčko na tělo nenasadíte a to pro mne byl zprvu trochu nezvyk. Jsou však dostatečně velká, že s nimi nemá problém ani velká mužská tlapa (ozkoušeno tátou), takže jediné, na co si třeba dát pozor, je víčka neztratit.

Hroty jsem si vybrala F (šedý) a M (černý), ovšem první už jsem si upravila ke komfortu svému a tak nemá tenkou stopu ani náhodou. Oba hroty píšou skvěle a velká výhoda je, že si můžete klidně další přiobjednat a měnit si je podle nálady.

Papi pera jsou tak skvělá nejen na psaní, ale i na kochání se a chlubení ostatním, hodně oceňuji možnost si vybrat jak materiál, tak hrot doslova na míru, což u českých výrobců není až takovou samozřejmostí. A jestli si myslíte, že jsou to poslední custom pera od papiho, která v mé sbírce zakotví, tak správně tušíte, že nebudou.

Pilot Petit – veselý trpaslík

Další pero ukořistěné na eBay, protože není, a osobně to prostě nechápu, u nás k sehnání. Pilot Petit je jedním z tzv. kapesních per. Vejde se vám nejen u kapsičky u košile, ale i té u džín (osobně vyzkoušeno). Navíc je k mání ve spoustě krásných, veselých barev.

Já jsem si trochu nezvykle vybrala oranžovou verzi. K ní jsem ještě dostala tři bombičky stejné barvy. To je hodně fajn krok, protože se tu neprodává jak samotný Petit, tak i krátké pilotí bombičky. Aby to totiž nebylo tak jednoduché, evropské Piloty a asijské Piloty mají trochu jiný tvar bombičky a otvoru v samotném peru.

Petit patří mezi tzv. demonstratory, či transparentní pera. Jsou v nich tedy průhledné části, které v běžném peru nevidíte. Hlavně se to týká dávkovače inkoustu pod a za hrotem. Kromě těla hrotu se šířkou F jsou všechny části Petitu plastové, a to včetně trubičky, která přivádí inkoust k hrotu. Hrot pera je velice stručný, ale proč plýtvat na víc, když to není potřeba. Píše příjemně, ale není úplně jemný, občas i škrábe. Není to však nic katastrofálního.

Tělo Pilotu Petit je malé a buclaté. To znamená, že vy, kdo máte silnější, či delší prsty a větší dlaně, nebudete moci psát s Pilotem Petit bez víčka nasazeného na těle. Teprve pak dostává toto pero délku, která je akceptovatelná pro většinu lidí. Velmi hezkým a i praktickým prvkem je systém, díky kterému víčko na těle pera drží. Jsou to malé výstupky po obvodu šasi pera, do kterých přesně zapadne prstencová prohlubnička na víčku pera.

Vzhledem k tomu, že je pero plastové, i spona je z tohoto materiálu a tak bych si s ní být vámi moc nepohrávala. Ne, že by se rozsypala při prvním dotyku, ale tady ztrácí pevnost na úkor pružnosti.

Pilot Petit může být takzvanou „kápézetkou“ v oblasti plnících per. Díky plastům vám nebude trhat kapsu, přesto dobře píše a díky ceně lehce nad dvě stovky je možné sehnat poněkud střelenou psací potřebu, se kterou může psát jak dítě, student, tak dospělák.

Na začátku jsem říkala, že pilotí bombičky tu nejsou k mání a že jsem obdržela tři s oranžovým inkoustem. Tak jak je možné, že v něm mám růžový Noodler´s Saguaro Wine? To vám prozradím v některém z pozdějších článků.

TWSBI Eco – naháč s velkou nádrží

Čirá plnicí pera, takzvané demonstrátory, jsou tak trochu jako pornohvězdy – ukážou se vám v celé své nahotě. Pokud jste jako děti milovali takové ty obrázky, které odhalovaly, jak co pracuje, tak demonstrátory fungují na naprosto stejném principu. Původně sloužily obchodním zástupcům pro ukázky fungování různých čerpacích systémů, dnes má demonstrátory v portfoliu skoro každý větší výrobce plnicích per. V následujících řádcích si představíme asijského zástupce čirých per – TWSBI Eco.

Taiwanská firma TWSBI má své heslo jednoznačné – inspirováno psaním. K tomu se vztahuje i název značky. První tři písmena jsou reversem čínského pojmu „San Wen Tong“, který odkazuje na památku, vystavěnou na počest třem mistrovským dílům čínské kaligrafie. Písmeny „BI“ jsou myšleny psací potřeby. Podpořena mnohaletou zkušeností v opracovávání plastů a kovů, firma TaShin Precison se rozhodla vsadit na vlastní značku plnicích per a vzhledem k tomu, že jsou velmi populární jak v Americe, tak v Evropě, učinila správně.

Model TWSBI Eco je sice z nabízených modelů nejlevnější, ale v žádném případě se nejedná o laciný šunt. TaShin Precision si zakládá na použití kvalitních materiálů, konkrétně u Eca akrylátů, které by při pádu z rozumné výšky (třeba ze stolu) nemělo prasknout. Trochu nechtěně to mám ozkoušeno, protože mi jedna z mých koček při malé chvilce nepozornosti pero shodila na zem. Přežilo, i naplněné, bez ztráty kytičky.

V balení, jež sestává z plastové krabičky schované pod papírovým obalem, najdeme krom pera i klíč k povolování pístu, silikonový gel a návod, co s těmi věcmi dělat. Před prvním načerpáním je totiž nutno odšroubovat píst, natřít jej silikonem a zašroubovat zpět, aby se zabránilo průniku vzduchu na nevhodných místech a pero tak nekapalo. Pokud tak neuděláte, může vás pod víčkem čekat dost nepříjemné překvapení v podobě malé inkoustové potopy.

Eco je zkratkou slova economy a má nabídnout hybrid mezi přijatelnou cenou a kvalitním zpracováním, neřku-li funkčností. Pero je k dostání ve čtyřech variantách – komplet čiré, s černým, bílým nebo limetkově zeleným víčkem a otáčením pístu. Já si vybrala posledně jmenovanou barvu. Je hodně výrazná a nápadná, to přiznávám, ale konzervativní barvy mám plus mínus u všech ostatních per, tak proč nezkusit změnu…

Hexagonální tvar víčka sice připomíná německé Kaweco, ale u Eca končí kulatým prstencem, takže se pero při položení kutálí, dokud se nezarazí o sponku. Ta je stručná, s výřezem uprostřed, ale dostatečně pružná na to, aby plnila funkci. Na vršku je víčko ozdobeno rudým znakem s logem výrobce. Co oceňuji, je odšroubování víčka na jeden obrat, takže zbytečně neztrácíte čas. Eco je dost velké na to, abyste psali bez nasazeného víčka. Pokud však víčko nasadíte, můžete mít lehké potíže s disbalancí, protože se bude pero díky váze navíc sklánět dozadu. O to, aby na peru zezadu víčko drželo, se stará gumový O kroužek.

Přiznám se, že při koupi na polské Penshow jsem neměla vůbec na vybranou, co se týče tloušťky hrotu, takže jsem vzala, co bylo a tím pádem moje Eco disponuje hrotem šířky B. To však není takový průšvih, alternativy se dají dokoupit. Oproti jiným modelům od TWSBI (například Diamond AL 580 nebo Vac) není odšroubovatelný, ale je možné ho vytáhnout ven. Vzhledem ke křehkosti distribuční části je třeba tuto operaci dělat pomalu a opatrně, například pokud chcete vystřídat hroty z důvodu poškození či změny tloušťky stopy. Hrot je německý ocelový od firmy JOWO, píše však dostatečně hebce a mokře. Zajímavým zjištěním ale je, že taiwanský B hrot je jakýmsi mezitypem mezi evropským B a asijským B, který bývá (například u Pilotu nebo Sailoru) o stupeň nižší, čili asijský hrot B bývá evropský M. Níže na obrázku porovnání s evropským B u pera Kaweco Classic Sport Chess. Rozdílná tloušťka hrotu je patrná.

Úchop je hladký, bez drážkování, ale zakončený nad bází hrotu drobnými růžky, které zabrání sklouznutí. Pístový mechanismus pera je po ošetření vazelínou hladký a bezproblémový. Rezervoár Eca pojme impozantních 1,78 ml inkoustu, takže jako podpisové pero na autogramiádě, či dlouhé, nepřerušované psaní, je více než ideální. Pro test jsem zvolila další kořist z polské akce – inkoust od firmy KWZ a to limitovanou edici s názvem „Liquid words“. Pero si s ním rozumí dobře, takže předpokládám i standardně dobrou interakci jak s evropskými, tak asijskými inkousty.

Taiwanský výrobce je jedním z těch, kteří do České Republiky své výrobky nevyváží, takže pokud od něj nějaké pero chcete, je třeba objednat buď v zahraničních obchodech (třeba v Nizozemsku nebo Velké Británii) nebo na eBay. Model Eco by vás měl vyjít kolem tisíce korun.

Kaweco Ice Sport – s úctou zimním sportům

Řadu Sport jsem již představila v podobě modelu věnovaného šachistům, jelikož jde ale o vlajkovou řadu německé firmy Kaweco, jeho verzí je obrovské množství. Hliníkové, mosazné, dozdobené karbonem, neprůhledné plastové a průhledné, kterému se budu věnovat v dnešní recenzi. Jako poctu zimním sportům, které miluji (obzvláště hokej a curling) jsem si je nemohla nenechat ujít.

Není překvapením, že jsem si koupila modrou verzi, protože se mi odstín této barvy, ať už u modelu Sport nebo Student zkrátka líbí. Jinak má i tento kousek stále stejné tvary jako model Classic Sport Chess, čili oktagonální víčko zdobené kovovým plíškem s logem výrobce na vrchu a krátké válečkovité tělo. V případě Ice Sportu jsou víčko a úchopová část vyvedeny v barvě, kterou si vyberete, barel, kde se skrývá bombička nebo konvertor je tentokrát z čirého plastu. Hrot u edice Ice Sport není pozlacený, ale je klasický ocelový, proto pero stojí o stokorunu méně.

Při starém je i koupě v základu bez spony, jakožto připomínka válečných let, kdy kvůli vyhlášce měly všechny německé firmy odevzdat veškeré použitelné kovy k armádním účelům. Můžete si vybrat v případě retro klipu ze tří barev (bronzová, chromová a zlatá), v případě moderního, po kterém jsem sáhla tentokrát, je k mání zlatá a chromová varianta. Upřímně, líbí se mi oba klipy.

V případě Ice Sport jsem si vybrala EF hrot, tedy nejtenčí z vyráběných. Pero píše hebce, plynule, je spíš sušší, což zase může šetřit inkoust. Místo bombiček jsem do tohoto i jeho staršího bratříčka nainstalovala miniaturní pístový konvertor, který je jak roztomilý, tak praktický a funguje bez chybičky. V transparentním těle Ice Sportu naplněný zabírá skoro celou výšku těla pera.

Je pravdou, že i když v základu stojí Kaweco Ice Sport rovných šest set korun, s pořízením klipu (retro 140,- Kč, moderní 60,- Kč) a konvertoru (doporučuji pístový za 140,- Kč, ten stiskací je celkem k ničemu) už se ale můžete dostat k devíti stům korunám. Sympatické je, že každá z těchto investic navíc je jen a jen na vaší rozvaze.
¨
Asi nebude překvapením, že mi Ice Sport sedí jak zpracováním, tak barvou a vlastnostmi při psaní. V plastovém provedení jde stále o lowcostové modely, kovové a měděné už jsou dražší, tím pádem ale i reprezentativnější. Pravdou je, že takový AL Sport ve Stonewashed Blue by se mi líbil, to už by byla investice lehce pod dva tisíce.

Kaweco Student – pero nejen školou povinné

Na rozdíl od předchozích recenzovaných modelů jsem toto pero už měla v ruce a to při hromadné recenzi per této značky pro Penshop.cz. Už tehdy mne uchvátilo jeho provedení a ani cena mi nezabránila doufat v to, že si jednou pořídím svoje vlastní. A tak se stalo. Jaký tedy je model svým názvem prioritně určený pro lidi školou povinné?

Pokud si Studenta koupíte, vyfasujete krásnou kovovou krabičku, do které výrobce balí dražší modely ze své kolekce. Ta má reliéfní povrch a příjemný retrodesign. Vevnitř krom letáčku s návodem na použití a stříbřité samolepky s logem výrobce najdete výstelku s prohlubněmi do Z, kde sice leží jen jedno pero, ale vejdou se tam klidně dvě. Velmi vítaný bonus.

Model, který jsem v předtím testovala, byl doslova to samé v modrém (určitě neuhádnete, jaká je moje oblíbená barva, ha ha), jen mělo jiný hrot. Tehdy jsem psala EF, nyní jsem se rozhodla si pořídit kus se šířkou z opačného spektra nabídky a tak má tento kousek šťavnatý BB hrot. Zůstala jsem věrná provedení v transparentní modré, protože se dle mého jedná o nejatraktivnější provedení, které je na trhu k mání. Ostatní jsou z neprůhledného plastu a ani barev není na výběr málo, namátkou tyrkysově modrá, černá nebo dokonce žlutá, ale tmavomodrý průhledný plast je přeci jen něco jiného. Nejen že skrz víčko a tělo vidíme jak na hrot, tak úchop a konvertor, pokud si ho dokoupíme, na sluníčku vrhá hrozně hezké modravé stíny. Já si konvertor dokoupila a velmi se mi na něm líbí jemně mřížkovaný, průhledný závit. Je to drobná manýra, která nemá na funkčnost vliv, ale pod transparentní modrou působí o to efektněji.

Doplňky Studenta jsou všechny ze stříbřité oceli, kovový je i hrot s iridiovou špičkou. Vršek víčka je ozdoben kovovým znakem s logem firmy, na sponě si také přečteme, kdo pero vyrobil. Na druhé straně okraje víčka je bílým nápisem napsán typ pera a země původu. Kdybychom náhodou ztratili rychle paměť, je nám název výrobce připomenut ještě na masivním prstenci ve spodní části víčka, kde je krom roztomilých puntíků opět vyražena země původu. To víte, paměť je ošidná věc.

Úchop pera není kdovíjak dlouhý, ale drží se dobře, ač je z leštěné oceli a bez drážek, nijak výrazně neklouže.

Hrot je gravírovaný úplně stejně jako u modelu Classic Sport Chess, tak jak vidíte na obrázku, jen se liší vyraženým písmenem pro šířku pera. Bohužel u hrotů se silnější šířkou se někdy vylíhne nepříjemnost, zvaná „dětský zadeček“. Jde o vadu, která zabraňuje inkoustu protéct z hrotu k papíru, alespoň pro první sekundy ano. Bohužel i můj Student touto vadou trpěl, stačilo však lehce zabrousit a pero už potíže nedělalo. Zahraniční návody radí hrotem jemně přejíždět po brusných papírech Micromash, já takovou vymoženost nemám a tak si humpoláčtěji pomáhám jemným pilníčkem na nehty. A fungovalo to i zde.

Student má silnou, šťavnatou stopu a i když mám zpravidla drobné písmo, pomalu, ale jistě si pera se silnými hroty řadím mezi své oblíbence. Nejinak je to u Studenta, který je překrásný svým zpracováním, příjemný komfortem při psaní a teď už i spolehlivý svou funkčností. Nevadí, že už nejste dávno školou povinní, Student své úkoly splní všude. Stojí 1150,- Kč, s konvertorem o sedmdesát korun víc.

Montblanc Classic – decentní Němec s kouskem francouzského šarmu

Už drahnou dobu jsem si přála nějaké pero s bílou hvězdou na víčku, ale modely, které se v české distribuci dají sehnat, stojí tisíce až desetitisíce korun. Proto mi jako požehnání z čistého nebe přišla loni v květnu nabídka mého kamaráda, že mi přenechá model Classic. Samozřejmě jsem souhlasila a po několikaměsíčních zkušenostech jsem se rozhodla, že je čas toto pero ohodnotit. Dobrá, přiznávám, já ho prostě ZAPOMNĚLA zrecenzovat. Ale to nevadí, jako dobré burgundské zraje i tenhle kousek plastu a zlata.

Když se na Classic podíváme prvně, uvidíme prosté vínové pero s useknutým vrškem víčka i krytu těla, kde trůní drobná bílá hvězdička. Ploška s hvězdičkou na víčku je ozdobena zlatým prstencem, ten nechybí ani kolem ústí víčka a krytu pera. Víčko se nacvakává, k čemuž slouží maličké magnetické sponečky v černém prstenci, které zdobí část mezi úchopem a šasi Montblancu. Spona na víčku je hranatá a celkem dost tuhá. Úchop je dlouhatánský, hladký a pero se díky němu bez problémů drží. Designově toto pero spadá zhruba do 80. let minulého století.

Barva mnou vlastněného kusu se nazývá Burgundy Red, a jelikož se prodává stejně nazvaný i inkoust či bombičky od německého výrobce, bylo nasnadě, čím pero prvně nakrmím. Classic přijímá standardní krátké bombičky, dlouhou jsem do něj ještě nezkoušela, předpokládám, že by ale s ní problém nebyl, protože zúžení těla pera je velmi pozvolné. Totéž s konvertorem.

Alfou a omegou tohoto pera je však hrot, který je naprosto famózní. Hranatý, s vyraženým názvem výrobce, zbroušený doleva a hlavně disponující šťavnatou, neuvěřitelně hebkou a silnou stopou. Tento tzv. oblique hrot strčí do kapsy i můj oblíbený Centropen 10010 a jiná pera, byť s uspokojivou hladkostí hrotu, jsou proti Classicu totální škrabadla. S jakou lehkostí klouže máslo po rozpáleném teflonu, s takovou se hrot Montblanc Classic pohybuje na papíře. Tím pádem je nejen zábavné, ale nevýslovně příjemné s ním cokoliv psát. Myslím, že Classic v tomto ohledu ještě dlouho zůstane nejzářivější hvězdou mé sbírky.

Na eBay se toto pero dá sehnat zhruba za tři tisíce korun, ale zkuste si počkat, jestli přeci jen neulovíte levnější. Co se týče designu, jedná se o velmi nenápadné, možná až nudné pero, ale tu největší devizu má mezi úchopem a papírem.

Kaweco Classic Sport Chess – pro milovníky královské hry

Hraní šachu má v naší rodině dlouholetou tradici, i když nikdy nešlo o žádnou sportovní, ba vrcholovou úroveň. Jako dítě si pamatuju pasáže z návštěv u babičky, kde jsem vídávala hrát mámu s dědečkem šachy. Jak jsem povyrostla, máma mne též naučila hrát a moji pubertu jsme nesčetněkrát strávily nad čtyřiašedesáti políčky a dvaatřiceti figurkami protichůdných barev, které proti sobě bojovaly do posledního kusu. Proto jsem měla velikou radost, když jsem dostala před dvěma lety trochu opožděný, ale o to neméně skvělý dárek k narozeninám od nejstarší sestry v podobě malého tmavomodrého pera se zlatými prvky a šachovým vzorem na víčku.

V první řadě musím zmínit pár faktů ohledně kolekce Sport. Tato řada německé firmy Kaweco, která vznikla v roce 1883 v Heidelbergu, je jednou z nejpopulárnějších a nejdéle vyráběných (už od 30. let minulého století) řad nejen plnicích per. K dispozici jsou nejen různé psací mechanismy (plnicí pero, propiska, roller, kaligrafické pero), ale i materiály. Vybrat si tak můžete pera z matného či transparentního barevného plastu, hliníku, mosazi nebo s pogumovanými prvky na těle. Čeho se ale Kaweco při výrobě modelů Sport za ona desetiletí nikdy nevzdalo, byl hexagonální tvar buď víčka u plnicích per či rollerů nebo celého těla u propisek a mikrotužek. Mnou vlastněný model má víčko navíc dozdobeno výrazným šachovnicovým reliéfem. U modelu Classic Sport Chess je na výběr buď z modré, nebo černé varianty.

Pero má 23 karátovým zlatem potažený hrot, zlacený je též znak výrobce na vršku víčka a je možné i dokoupit sponu, což platí u všech modelů Sport, protože žádný z nich v základu tuto proprietku nemá. Je to vzpomínka na válečné časy, kdy musely německé firmy drtivou většinu kovových segmentů oželet, protože kovy byly třeba na frontě a ne v kanceláři. Já jsem tuto sponu (též opět zlatou) k peru obdržela a musím říct, že se mi velice líbí. Kopíruje hranatý tvar víčka, i když samotný klip je hezky oblý a elegantní. A pro lidi s dušemi straky – krásně se leskne na sluníčku, ať už ve stříbrné, nebo zlaté barvě.

Šířku hrotu jsem tentokrát zvolila B, čili broad, škála pro výběr začíná od EF hrotů až po velmi silné BB. Při psaní ve správném úhlu se jedná o velmi příjemný zážitek, hrot je dostatečně hebký a nevynechává. To však nemusí být výsadou každého hrotu, je třeba si tedy pero před koupením osobně vyzkoušet, o riziku takzvaných „dětských zadečků“ na perech Kaweco už kolují legendy. Na testovací psaní vám bude stačit bombička ukrytá v těle pera, Classic Sport Chess si rozumí s drtivou většinou náplní v evropském standardu a chcete-li být věrni značce, je u nás na výběr ze zhruba osmi barev inkoustů a to i v klasických třicetimililitrových lahvičkách. Za hranicemi se dá sehnat ještě šedá a oranžová. Ale pokud byste moc trpěli při nasazování bombiček, lze dokoupit za pár desetikorun membránový konvertor, i když v tomto případě je zase za hranicemi tráva zelenější, protože tam se dá sehnat i pístový minikonvertor přímo šitý na míru maličkým sporťákům.

Jelikož je Kaweco přísně kapesním perem, moc nenarostlo, jen deset centimetrů a půl. Je to něco za něco – zabere při transportu málo prostoru, ale bez víčka si s ním zábavu neužijete, s ním se přeci jen o velmi významné tři centimetry povýší. Mně, majitelce malých rukou to nevadí, dokonce se domluvíme i při psaní bez víčka, ale výjimka potvrzuje pravidlo a na dlouhé psaní s touto možností už nekoketuji.
Do per Kaweco jsem se zamilovala už během testování pro Penshop, takže není těžké uhodnout, za jak dlouho jsem si přisvojila i maličkého šachistu. Ano, asi tak po první napsané větě.

Cena modelu Classic Chess Sport je v základu 700,- Kč, pokud budete chtít sponku, připlatíte si 140,- Kč, pokud konvertor, sáhnete pro dalších sedm desetikorun. Určitě se ptáte, proč dávat skoro tisíc korun se vším všudy za takového plastového prcka (ceny Sportů z jiných materiálů už se tyčí hodně nad tisíc korun), ale dostanete za ně německou kvalitu, pozlacený hrot, který pak už najdete jen ve vyšších cenových hladinách, nadčasový design a hlavně velké množství voleb co se barev a kombinací týče.