Montblanc Classic – decentní Němec s kouskem francouzského šarmu

Už drahnou dobu jsem si přála nějaké pero s bílou hvězdou na víčku, ale modely, které se v české distribuci dají sehnat, stojí tisíce až desetitisíce korun. Proto mi jako požehnání z čistého nebe přišla loni v květnu nabídka mého kamaráda, že mi přenechá model Classic. Samozřejmě jsem souhlasila a po několikaměsíčních zkušenostech jsem se rozhodla, že je čas toto pero ohodnotit. Dobrá, přiznávám, já ho prostě ZAPOMNĚLA zrecenzovat. Ale to nevadí, jako dobré burgundské zraje i tenhle kousek plastu a zlata.

Když se na Classic podíváme prvně, uvidíme prosté vínové pero s useknutým vrškem víčka i krytu těla, kde trůní drobná bílá hvězdička. Ploška s hvězdičkou na víčku je ozdobena zlatým prstencem, ten nechybí ani kolem ústí víčka a krytu pera. Víčko se nacvakává, k čemuž slouží maličké magnetické sponečky v černém prstenci, které zdobí část mezi úchopem a šasi Montblancu. Spona na víčku je hranatá a celkem dost tuhá. Úchop je dlouhatánský, hladký a pero se díky němu bez problémů drží. Designově toto pero spadá zhruba do 80. let minulého století.

Barva mnou vlastněného kusu se nazývá Burgundy Red, a jelikož se prodává stejně nazvaný i inkoust či bombičky od německého výrobce, bylo nasnadě, čím pero prvně nakrmím. Classic přijímá standardní krátké bombičky, dlouhou jsem do něj ještě nezkoušela, předpokládám, že by ale s ní problém nebyl, protože zúžení těla pera je velmi pozvolné. Totéž s konvertorem.

Alfou a omegou tohoto pera je však hrot, který je naprosto famózní. Hranatý, s vyraženým názvem výrobce, zbroušený doleva a hlavně disponující šťavnatou, neuvěřitelně hebkou a silnou stopou. Tento tzv. oblique hrot strčí do kapsy i můj oblíbený Centropen 10010 a jiná pera, byť s uspokojivou hladkostí hrotu, jsou proti Classicu totální škrabadla. S jakou lehkostí klouže máslo po rozpáleném teflonu, s takovou se hrot Montblanc Classic pohybuje na papíře. Tím pádem je nejen zábavné, ale nevýslovně příjemné s ním cokoliv psát. Myslím, že Classic v tomto ohledu ještě dlouho zůstane nejzářivější hvězdou mé sbírky.

Na eBay se toto pero dá sehnat zhruba za tři tisíce korun, ale zkuste si počkat, jestli přeci jen neulovíte levnější. Co se týče designu, jedná se o velmi nenápadné, možná až nudné pero, ale tu největší devizu má mezi úchopem a papírem.

Hodíme se k sobě, miláčku? aneb pár slov ke kompatibilitě




Myšlenkou, že by snad do plnicího pera nacpali kaligrafický inkoust, své čtenáře urážet nehodlám. Přesto mne však za těch pár chvil, co plním pera inkoustem k tomu určeným, pár zajímavých překvapení potkalo a tak doufám, že tímto článkem je ušetřím ostatním, alespoň částečně.

Není bombička jako bombička

Koupíte si nové plnicí pero. Třeba na eBay. Koupíte k němu bombičky. Tady. Pak zjistíte, že ten malý špunt, co má přivést inkoust ke špičce hrotu je jinačí než profil bombičky. A ono to tam… jaksi… do háje… vůbec nepasuje! Naprostým expertem je na to japonská firma Pilot. Nejen, že u nás se určité modely jmenují ne Metropolitan ale Middle Range nebo ne Vanishing Point, ale Capless. Zakopaný pes není jen v jiných názvech, ale i koncovkách pro nasazovatelné konvertory či výše zmiňované bombičky. Proto je třeba si při koupi dávat pozor. Pokud je v peru již přítomen konvertor se správným otvorem, není problém. Pokud se ovšem konvertor rozsype nebo budete chtít koupit bombičky v tuzemských shopech k peru koupenému mimo Evropu, asi dost ostrouháte. To, co napíšu, bude znít hrozně ošklivě, ale s pery koupenými v Evropě se spletete minimálně. Pokud si koupíte něco za oceánem, zjistěte si, co písátko skutečně baští, případně berte kousky s konvertorem ve výbavě nebo s integrovaným plněním. Většina evropských značek ale razí rovnostářský režim a prodává standardní evropské náplně i za velkou louží.

Pero a inkoust stejné značky? To k sobě prostě musí jít!

Haha. Jaká naivita. To jsem takhle koupila černý Parker Quink, napojila jím starožitný Parker 61 a… vono to nepsalo. S řidšími inkousty od Diamine pero problém nemělo. Mimochodem, s černými je vůbec dost nehezká svízel. Dobrou černou aby člověk pohledal a Diamine Jet Black to v tomto případě fakt není. Já mám ty inkousty hrozně ráda, bez uzardění je cpu i do starožitných per, ale černá není sytě černá ani omylem. Nejlepší černou, kterou jsem měla možnost ozkoušet, byl inkoust Noodler´s Heart of Darkness, který byl darem od kamaráda Petera, ale tady ho bohužel neseženete. Dá se tu však za drobet… ok… zkrátka nadstandardní cenovku najít třeba Sailor Kiwaguro nebo Sailor Jentle Ink, ovšem mručení uživatelů je velmi pochvalné. A když už se dotýkám tématu ceny – dražší inkousty jsou jako dražší paliva. Dobře tečou, promazávají útroby pera, tolik nezasychají a jejich světlostálost je jinde než u „lowcostových“ inkoustů. Ale třeba řada 4001 od Pelikanu je skvělá (tyrkysový pořád cpu do starožitného Centropenu 10012 a okoštoval ho i Esterbrook J), jenže pak zkusíte něco z jejich řady Edelstein a už je ten dojem zase někde jinde.

Další celkem nepříjemnou svízelí je hrudkování. Zjistila jsem, že touhle lapálií trpí hlavně oranžové a hnědé inkousty od Diamine, když s perem natankovaným takovou tekutinou dlouho nepíšete. To pak musíte vzít ubrousek, hrudku z hrotu sejmout, nejlíp odkápnout nějakou tu kapku zmaru do kapesníku… a funguje se dál. Široká paleta barev je zkrátka u těchto Angličanů vykupována drobnými svízelemi, které nikoho nepotěší, ale jsou otravné. A protřepávání lahvičky shimmer inku je pak to nejmenší. Přiznám se, že jsem ještě nezkusila jejich dokumentní a výroční barvy, tak uvidíme, zdali budu překvapená, nebo rozpačitá.

Pokus – omyl…

se zkrátka stává. Při představě, že bych razila heslo: „do starožitných per jen starožitný inkoust!“ tak bych se na své poklady asi jen dívala smutně do nějaké vitrínky. Jenže já svoje pera prostě chci mít v provozu. Takže zkouším, stopuju a zapisuju si za uši, co kterému peru chutná a co ne. Třeba s polskými inkousty KWZ, které jsem si přivezla z Katovic, nemají problém ani se stařečci, ani mladíci. Jsem kacíř a do Montblanc Classic klidně zapíchnu shimmer ink od Diamine v dlouhé bombičce od Pelikanu Edelstein, do Centropenu Montblanc nebo KWZ, ve TWSBI Eco je tou dobou Diamine Apple Glory, stejně jako v zelené 10012. Většinou je tahle mezinárodní spolupráce náramně vyhovující, když ne, vypláchneme a načepujeme něčím jiným. I proto má smysl mít víc inkoustů různých značek, i když si, porovnáme-li objem standardního konvertoru a klasické lahvičky, zakládáte na dlouhodobé zásoby. Není zločin začít levnými 4001 nebo Diamine a pak to přes Edelstein, případně inkousty od Visconti a Sailor Jentle Ink dotáhnout třeba až k Pilotu Iroshizuku. Kvalitě se totiž musí přivyknout… pokud to tedy vaše pero vůbec spolkne.