Pár slov o českých a moravských malovýrobcích per




I když už uplynulo pár desetiletí od doby, kdy Centropen vyrobil poslední dospělácké plnicí pero, v posledních letech se vyrojilo několik „zlatých českých ručiček“.Ty  tradici výroby nejen plnicích per v srdci Evropy vrací zpátky k životu. Ale i to má svá pro a proti. Následující řádky by měly pomoci hlavně začátečníkům, kteří hledají pro sebe či své příbuzné originální psací pomůcku, vyrobenou u nás.

Upozornění: Text je subjektivním názorem stránky penmania.cz a v žádném případě nemá za cíl někoho poškodit, pouze upozornit na možnosti na českém trhu dostupné.

Na tuzemském trhu se v současné době výrobou a prodejem plnicích per stabilně živí pět až šest výrobců. To je velmi radostná zpráva. Drtivá většina z nich používá pro výrobu velmi zajímavé jak zdejší, tak exotické dřeviny. Není problém si vybrat, pokud máte rádi světlé dřevo více než tmavé nebo chcete pero z materiálu, který u nás zkrátka neroste. Co se ale týče dalších možností na míru dle přání zákazníka, tam už se u valné části výrobců možnosti drasticky zužují.

Je totiž třeba zmínit, že velká většina těchto per má základ postavený na tzv. kitech. To jsou kovové prefabrikované části pera, kupované za malý peníz ve velkých množstvích od dodavatelů těchto součástek.

Tuzemský výrobce tak nakoupí sponu, vršek víčka i spodek těla, kovové tubusy, které jsou kostrou celého pera. Včetně úchopu, hrotu a podavače inkoustu. U posledních dvou částí to není žádný zločin, to dělají i výrobci, kteří zbytek pera vyrobí komplet sami. Na výše zmíněné tubusy nalepí předvrtané kvádry dotyčného těla. Pak brousí, brousí a leští, nakonec vše sešroubují dohromady a hle – „originální“ české pero je na světě.

Proto má i drtivá většina per nabízených těmito výrobci velmi podobný, bachratý vzhled, neboť použití kitů má své tvarové limity. Dokonce i cenově se mohou lišit, to co jeden nabízí za necelé dva tisíce, druhý může prodávat za částku vyšší. Samozřejmě chápu zákon nabídky a poptávky či cenovou rozdílnost mezi různými druhy dřeva. Doporučuji aspoň pár minutek věnovat prozkoumání stránek různých výrobců a malému cenovému srovnání.

Někteří z takových výrobců evidentně nechtějí ani pomyslet na nějakou evoluci. Neznalým zákazníkům to stačí a těžko se budou pídit po něčem lepším. Mě osobně jen mrzí, že se na takto prefabrikované kousky někdo neštítí nalepit název „exkluzivní pera“. Pasuje na to takové krásné židovské slovíčko – chucpe. A možnost vygravírování nápisu na přání nebo vytvoření „exkluzivních per k výročí republiky“ či experimenty s jiným druhem materiálu kříženým se dřevem tuhle nehezkou nepravdu moc neuhladí. Trochu se mi zdá, že si spousta z dotyčných výrobců nedohlédne ani na špičku nosu. Na zahraničních webech je inspirací od lidí, kteří začínali s kity a pak se hnuli dál k vlastním parádním výrobkům, dost a dost. Ale samozřejmě i tam najdete kitaře, co se své jistoty vzdát nechtějí a jejich výroba stále stojí a padá na prefabrikátech. Protože jejich zákazníci jsou konzervativní a inovace buď nechtějí nebo o takových možnostech ani nevědí.

Exkluzivita totiž leží úplně jinde. Pokud si přeji něco neobvyklého, mimo rámec běžné produkce, čekám maximální míru přizpůsobení se mým požadavkům. Třeba co do výběru materiálu. A pokud zákazník dokáže ovlivnit barvu určitých částí pera, tím lépe! V tomhle případě se dostáváme ke světlu na konci tunelu, tedy někomu, kdo tyhle možnosti poskytuje.

Existuje i v České republice, bohužel, zatím jen jeden, ale už když najedete na jeho stránky, vidíte, že se vydal úplně jinou cestou než jeho kolegové. Jako zákazníci si můžete vybrat ze dvou tvarů per, je možné si krom druhu dřeva vybrat barvu kovových částí pera, barvu a šířku hrotu… a dotyčný vůbec nespí na vavřínech, snaží se posouvat dál a dál, v nynější době například testuje celokovové pero. Osobně očekávám, že na řadu přijdou ještě další materiály.

Jako posledního zmíním výrobce, který vlastně ani ryzím výrobcem per není. Protože jeho hlavní zájmy leží v hodinkách a nožích. Pera dělá pro radost, v málopočetném množství, ale jím nabízené možnosti personalizace jsou největší, výběrem materiálu, šířky a barvy hrotu či čerpacího systému. Ano, hádáte správně, od něj mám pera já a vidíte je i na ilustračních obrázcích.

Nikoho nenutím kupovat podle toho, co se líbí mně. Spíš jen tímto článkem chci upozornit, že jsou tu i jiné možnosti, než vám nabízejí firmy, jejichž odkazy leží na nejvyšších příčkách vyhledávačů. Pokud si přeci jen chcete koupit pero postavené na kitech, zvažte, zdali se taková investice nehodí nasměrovat jinam. Nebo aspoň počítejte s tím, že dotyčné „exkluzivní pero“ je výjimečné akorát tím kouskem dřeva, co obepíná prefabrikované části. Zkrátka a dobře, abych parafrázovala památnou větu z legendárního filmu, tenhle článek vznikl hlavně proto, „ať víte, do čeho jdete.“

Papi pen Blue Hyacinth a Blue Brava – vysocháno na přání

Bylo nebylo, v jedné facebookové skupině se sešla banda nadšenců, které jistý šikovný člověk, říkejme mu třeba papi, nabídl, že vyrobí pera. Účastníci tohoto podniku si vyberou materiál, z kterého chtějí, aby pero bylo, taky hrot, co se barvy a šířky stopy týče, penízky se přesunou a bude se čekat, jak to všechno dopadne, přičemž zprávy z bojiště jsou v ceně.

On už ten výběr je věc naprosto neuvěřitelně pekelná, zvlášť když je k mání taková paleta vzorů a barev jako tady. Takže počítejte s tím, že pokud do takového dobrodružství půjdete, s výběrem strávíte několik hodin. Bez přehánění. Pak ještě hrot, který se vybíral zde. Hroty JOWO jsou dostatečně solidní a dobře zpracované, aby tam nehrozilo riziko nějakého nepodarku a velikost 6 je dostatečně rozměrná na to, aby v masivním peru nevypadala nepatřičně. Čerstvě jsou k výběru i barevné varianty, i když ty mohou působit dost kolotočářsky.

Jelikož je mou oblíbenou barvou modrá, volby automaticky padly tam. Po tvrdém boji jsem si vybrala materiály Blue Hyacinth a Blue Brava. Upřímně, jen jsem si vybírala hezké vzory, takže mne celkem překvapilo, jak v reálu opravdu ty materiály vypadají a chovají se. Zkrátka a dobře, nakonec můžete dostat příjemné bonusy navíc.

Blue Hyacinth je totiž nejen částečně perleťový, ale i poloprůhledný, takže je vidět do víčka, jak se tam otáčí hrot, když šroubujete. Je to blbinka, která nemá na funkci vliv, ale já se na ni hrozně ráda koukám. Blue Brava mne prvně zklamala, protože je oproti obrázku hodně tyrkysová, jenže taky oplývá perleťovým nádechem, vzor vypadá jak rozbouřené moře a na určitých ploškách přechází až do zelena. Paradoxně jsem z ní nakonec mnohem víc uchvácená než z Hyacinthu.

Pero má krom kovového hrotu i kovový úchop a prstenec se závity na víčku, takže je to celkem pořez. Tvar je jednoduše válcovitý, bez spony či rollstopu, což mi nevadí, protože je obě nosím v pouzdře a ta stručná tvarová čistota se mi zkrátka líbí. Čeho jsem se trochu bála, je výrazný schod mezi tělem pera a úchopem, ale zjistila jsem, že mi při psaní nevadí a nepřekáží. U obou per víčko na tělo nenasadíte a to pro mne byl zprvu trochu nezvyk. Jsou však dostatečně velká, že s nimi nemá problém ani velká mužská tlapa (ozkoušeno tátou), takže jediné, na co si třeba dát pozor, je víčka neztratit.

Hroty jsem si vybrala F (šedý) a M (černý), ovšem první už jsem si upravila ke komfortu svému a tak nemá tenkou stopu ani náhodou. Oba hroty píšou skvěle a velká výhoda je, že si můžete klidně další přiobjednat a měnit si je podle nálady.

Papi pera jsou tak skvělá nejen na psaní, ale i na kochání se a chlubení ostatním, hodně oceňuji možnost si vybrat jak materiál, tak hrot doslova na míru, což u českých výrobců není až takovou samozřejmostí. A jestli si myslíte, že jsou to poslední custom pera od papiho, která v mé sbírce zakotví, tak správně tušíte, že nebudou.

Centropen 4164 – decentní pracant

Šedesátá léta se nesla v duchu povolování ledů a nesla s sebou naději na pozvolnou demokratizaci, kterou však v srpnu 1968 rozdrtily pásy vojsk Varšavské smlouvy. Mnoho lidí usoudilo, že je to pro ně poslední možnost emigrovat, než klec natvrdo na dalších dvacet let spadne. A v dačickém podniku jsou dál vyráběna pera, protože psát je potřeba, ať už vládne kdokoliv.

Tento Centropen jsem získala na před pár lety na Aukru, měl však poškozený plnicí mechanismus a hrot. Následovala tedy oprava. Pak jsem ho odprodala kamarádce, ale shodou okolností se mi do sbírky vrátil a to letos za neskutečně směšnou cenu – padesát korun.

Centropen 4164 už jde naprosto jiným designovým směrem než předchůdci. Decentní stříbročerná kombinace, větší, masivnější spona hranatého tvaru a hlavně plně vestavěný čerpací mechanismus. Odšroubovatelný je, krom víčka, jen kryt otočného umělohmotného šroubu čerpacího mechanismu. Hladinu inkoustu pisatel kontroluje skrz průhledné, dvěma stříbrnými pruhy lemované „okýnko“ v první třetině krytu pístu.

Víčko je na vrcholu zdobeno černou tlustou ploškou, kryt šroubu je naopak opatřen ploškou stříbrnou. A právě rozumně nakombinované křížení kovových částí s plastovými činí toto pero v ruce dobře vyváženým a příjemným na úchop.

Hrot tohoto Centropenu je velmi nepoddajný, ostatně písmenko T za číslem 42 znamená tuhý. Přesto však píše velmi pěkně a nevynechává.

Centropeny z pozdních šedesátých a pak dalších let už zkrátka nejsou tak podmanivě krásné, jako když se používal perleťovaný celuloid, přesto se jedná, alespoň v případě 4164, o pěkné náčiní, které ještě odvede dobrou práci.

Centropen 10016 – hypnotické vlny perleťových vzorů

V roce 1964 podnik Centropen oficiálně zanikl, ale výrobna v Dačicích spadala pod značku Koh-i-noor Hardmuth, která se tak stala monopolním výrobcem školních potřeb pro československé děti. Dačický podnik nevyráběl jen pomůcky pro psaní. Pera Centropen svůj název neztratila, právě naopak, nosí jej až do současnosti. Navíc vešel do výroby systém, který používáme i v jedenadvacátém století – bombičkové pero.

Model 10016 byl posledním celuloidovým perem s perleťovým vzorem, který byl tak oblíbený na perech předchozí dekády. Sehnat se dal v modré, tyrkysové, šedé, hnědé verzi. Ubyly oblé konce, přibyly stříbrné či zlaté plošky, kvalitní psaní však zůstalo. I Centropen 10016 má integrovaný čerpací mechanismus. Dnes se člověk nejvíce setká s možností odnímatelného pístového, či membránového konvertoru.

Trvalo mi pár let, než jsem ke svému modrému jedináčkovi dokázala získat další tři variety, ale v duchu hesla „Dostaň je všechny“ se mi to nakonec opravdu povedlo.

Modely 10016 nejsou tak výrazně opalizující jako 10012, perleťové vlny jsou spíš decentnější. Pera mají samozřejmě nějaké škrábance, ostatně, je jim kolem padesáti let.

Vršek víčka a konec takzvaného barelu zdobí kulaté stříbrné, případně zlaté plošky plošky, na vrchní si někdo z bývalých majitelů vyryl písmenko H. Těžko říct, zdali šlo o muže, či ženu, případně chlapce nebo dívku. Ústí víčka zdobí stříbrný prstenec, který při koupi chyběl.

Spona je hranatá, opět buď stříbrná nebo zlatá.

Jak již bylo zmíněno, opět nechybí vestavěný čerpací mechanismus.

Hrot všech verzí je standardní 42, příjemně píše. Tak jako u modelu 10012, tak i zde se snažím najít inkoust, který pasuje k barvě pera. Cena se kus od kusu lišila, některý jsem získala za tři sta, některý za padesát korun a ve vynikající kondici.

Ručně vyráběná pera – láska ke psaní zkřížená s řemeslem




Na fakt, že si můžeme nechat ušít oblek nebo vyrobit boty na míru, jsme si už zvykli. Ale pokud chcete odbočit od masově vyráběných plnicích per a koupit si něco originálnějšího, máte vůbec možnost? Odpověď zní ano. I když v českých luzích a hájích byste spočítali výrobce ručně vyráběných per na prstech jedné ruky, v zahraničí jde o velmi oblíbenou a dlouholetou disciplínu. Ale pozor, i zde se nacházejí různá úskalí.

Výrobce a většinou i prodejce v jedné osobě u tohoto bezesporu zajímavého odvětví můžeme rozdělit na dvě skupiny. Na ty, kteří vyrobí celé pero ať už z akrylátu, dřeva nebo kovu doslova od A až do Z a ty, kteří si kupují tzv. kity. Většinou se jedná o kovové části pera a ručně zhotovené jsou jen víčko a tělo pera. Tam se často používají barevné akryláty, exotické dřevo a různé další kombinace. Právě díky použití kitů mohou být i ručně vyrobená pera relativně levná (třeba do dvou tisíc korun), s mírou vlastní práce vložené do výrobku pochopitelně cena roste. Drobným handicapem bývá, že jsou pera již vyrobena, často osazena obyčejným IPG (Iridium Point Germany) hrotem a bez možnosti si zvolit šířku stopy. Ale jsou i výrobci, kteří udělají pero doslova „na přání“. Vyberete si vzor a barvu materiálu, šířku a barvu hrotu a pak… čekáte, až se vám pero vyrobí. Takováhle maximální optimalizace je příjemná, ale samozřejmě sáhnete hlouběji do peněženky.

Tactile-turn-gist

Dobré je si i na YouTube najít recenze (byť většinou v angličtině) na handmade pera, jejich kvalitu, zpracování, cenu a dostupnost, protože co si budeme říkat, cena per od výrobců z USA nabobtná ještě o poštovné a clo. I bez těchto dodatečných nákladů jsou občas ceny přemrštěné a je třeba pozorně vybírat a promýšlet, případně se poradit s někým zkušenějším, například na tematickém diskusním fóru.

Karas-kustoms

Stejně jako svět starožitných a moderních per, je i ten okolo ručně vyráběných kousků fascinující a zajímavý, ale i plný pastí a ošemetností. Níže připojuji seznam vybraných (jistě je jich po světě víc) výrobců handmade per z různých koutů světa, kde zjistíte, že někteří krom plnicích per vyrábějí i pera kuličková či jiné vychytávky například do domácnosti nebo jenom na ozdobu. Jednoho českého výrobce jsem vynechala a to z důvodu, že se mu budu věnovat v samostatném článku – recenzi dvou per, která jsem si od něj nechala vyrobit.

Čeští výrobci

http://peranovak.cz/

https://www.fler.cz/ceska-pera

www.kayu.cz

Irsko

http://www.donegalpens.com/

USA

https://karaskustoms.com/

https://www.pensbyron.com/

https://www.lanierpens.com/

http://www.handhpens.com/

http://www.fountainpenstudios.com/

https://www.djwooddesigns.com/

https://scriptoriumpens.com/

http://www.jcwoodpens.com/

https://www.cadillacpens.com/

http://www.kingpencraft.com/

http://www.jebspens.com/

http://www.broadwellstudios.com/

http://www.oceanviewhandcraftedpens.com/

http://www.tactileturn.com/

Japonsko

http://www.nakaya.org/en/

Indie

http://stores.ebay.com/rangahandmadepens

Příběh jednoho Centropenu




Na podzim roku 2015 jsem se rozhodla sehnat si své první starožitné pero. Dívala jsem se na Aukro, ale tam mne zatím žádné neoslnilo, hlavně kvůli ceně, natolik, abych podlehla. Problém u starožitných per je v tom, že jsou často nefunkční. Mají rozbitý pístový mechanismus, často pokřivený hrot a mohou být i zašlá, jako můj první kousek, Centropen 10010. Ten jsem ukořistila díky dotazu a odezvě jednoho pána za 250,- Kč. Samozřejmě byl ve špatném stavu a ten stav zahrnoval všechny věci, které jsem vyjmenovala výše. Ale já ho chtěla opravit. Takže – co s tím?

První možnost byla zkontaktovat přímo firmu Centropen. Ta sice už takováto dražší pera nevyrábí, pouze levné plasťáky pro školy, ale na specializovaném fóru jeden z uživatelů psal, že mu tam pero opravili. Měl víc štěstí, než já. Přišla mi odpověď, která mi alespoň něco objasnila, ale jinak nepotěšila:

Vážená paní,

přijali jsme Váš dotaz na opravu starého plnící pera a jen nás potěšilo, že
ještě vůbec píše.

S politováním ale musím sdělit, že ani dodání náhradního dílu ani oprava
není v našich současných silách. Toto pero se vyrábělo v 60tých letech
minulého století a podle nemnoha dostupných informací z té doby jeho výroba
byla ukončena v roce 1962.
Určitě, i kdyby tento díl byl k dispozici, z pohledu vlastností plastů a
dávné doby výroby(dochází k jisté molekulární degradaci a křehnutí, což
ostatně potvrzuje i u Vás vzniklý problém), že by byl nepoužitelný.

Je mi i osobně líto, že nemůžeme vyhovět. Je to opravdu hodně a hodně dávno.

Přeji hezké dny

Takže tudy cesta nepovede. Je vůbec jiná možnost, jak pero přivést zpět k životu?

Writing sample

Kamarád Peter, který je mým rádcem a dobrou duší ohledně plnicích per, mi říkal o pánovi, který žije v Praze a velmi pěkně mu opravil hroty jeho per. Poprosila jsem ho tedy o kontakt a pánovi hned napsala. Peter mne upozornil, ať jsem trpělivá, že může reakce chvilku trvat.

Odpověď došla hned další den. Pán je cizinec, ale odpověděl mi velmi obstojnou češtinou.

Následující sobotu, šestadvacátého září, jsme se sešli v kavárně na Floře. Dozvěděla jsem se pak, kdy bylo pero opravdu vyrobeno. Srpen 1951. Pán mi řekl, co může opravit. Buď jen pístový mechanismus, nebo celé pero za cenu, při které ve mně trochu hrklo. Ale souhlasila jsem s celkovou renovací. Říkala jsem mu, ať nespěchá a on odhadoval, že vše zvládne do listopadu.

V pátek šestnáctého října mi volal, že je pero hotové. Sešli jsme se tedy v sobotu sedmnáctého a pero mi předal.

Ta změna mi vyrazila dech. Ale nejpodstatnější opravy se udály uvnitř. Pero mělo i zlomený hrot, prasklý čerpací mechanismus. Opraveno. Navíc bylo vyleštěno a obnoveno zdobení zlatou barvou.

Takhle vypadalo, když si ho před čtyřiašedesáti lety koupil první majitel. Nebo mu bylo darováno… to už nezjistím.

Predtim

Potom

A samozřejmě tou renovací získalo pero na hodnotě. I když mne celá ta legrace stála dva a půl tisíce, neplánuju ho prodat, ale hýčkat ho a psát s ním. Protože i když je to pero z dob socialismu, je to krásný kus práce a jsem hrdá, že ho konečně mám ve stavu, ve kterém si zaslouží být.

Navíc v klubu veteránů nebude sám. V době, kdy bylo pero v opravě, se mi podařilo získat Centropen 4164 z roku 1968 a Imperial se skleněným hrotem ze čtyřicátých let minulého století. Ty však neprojdou celkovou obnovou, ale „jen“ opravou čerpacího mechanismu a případně hrotu.

Ale o těch někdy jindy.