Pelikan Souverän M800 – druhý největší z německé letky




Po nákupu modelů Pelikan Classic M200/M205 mi bylo jasné, že tuto německou značku jen tak neopustím. Luxusnější pero díky mým nepříliš opulentním financím bude šance si koupit tak za pár let. Jenže někdy vám do nosu cvrnknou až bláznivě výhodné nabídky, které se neodmítají. A tak se dostal jeden z modelů Souverän i ke mně. A já se o to potěšení neváhám podělit i s vámi.

Krom designově hypermoderního modelu Pura (který se mi líbí natolik, že asi časem taky jeden adoptuju do sbírky) a dětských per stojí a padá Pelikan na velmi konzervativně vypadajících perech. Startuje drobnějšími modely Classic (od skoro kapesního typu M 150 až po krapítek větší M215). Ale skutečnou páteří jsou modely Souverän, začínající modelem M300 (jen o trošku větším než Classic M200) a pokračující až k modelu M1000, který už je fakt hodně velký. Pokud by vás zajímaly rozměry, tak tady si je můžete prostudovat. Jak modely Classic, tak i Souveräny, pokud se jedná o pera se zlatými doplňky, končí nulou, pokud o stříbrné, končí pětkou.

V základní řadě se M800 vyrábí celočerný či v proužkované variantě. Barevné varianty jsou různé – modrý, zelený, vínově rudý nebo šedý. Proužky jsou perleťové a tím pádem velmi fotogenické. Čas od času se objeví i limitované edice v jiných barvách i provedení povrchu. Jako třeba loni hnědě melírovaný Renaissance Brown, a pro model M805 černo tyrkysový Ocean Swirl.

Modely Souverän mají všechny vestavěné čerpání, které v případě „osmistovky“ měřící lehce přes čtrnáct centrimetrů. V zavřeném stavu poberou 1,35 ml inkoustu. Model Classic měří dvanáct a půl centimetru (taktéž v zavřeném stavu) a pobere 1,2 ml inkoustu.

Tvar těla pera i víčka je stejný jako u modelů Classic. Jen je všechno o pár milimetrů větší. Tentokrát jsou všechny doplňky pokoveny 24 karátovým zlatem. Prostor mezi proužky těla je transparentní, aby si majitel mohl kontrolovat hladinku inkoustu. Oproti modelům Classic mají Souveräny na otočném konci těla, které pohání píst, dva tenké kovové proužky místo jednoho.

Mnou vlastněný model M800 má hrot šířky F. Ten je dvoutónový, gravírovaný bohatěji než u nižších modelů a vyrobený z osmnáctikarátového zlata, zdobený rhodiem.

Od tak drahého pera jako je Souverän je logické očekávat, že jakmile odšroubuji víčko a naplním nádržku inkoustem, bude skvěle psát. To hrot mého kusu splnil na výbornou. I když je to vážně kus pera a mé oblíbené dvoustovky proti němu vypadají jako děcka- Drží se mi velmi pěkně a pohodlně. To platí i po nasazení víčka.  Přesto, že je plastové, a  má na sobě pokovené segmenty, není nijak extrémně těžké, aby při psaní pero převažovalo dozadu.

Nikdy se nemá říkat nikdy a je vždycky milé, když se o tom člověk může přesvědčit. Souverän se velmi rychle stal členem mého „every day carry“ týmu, kde odvádí velmi dobrou práci, stejně jako jeho menší kolegové. A i když je cena opravdu nemalá, tedy více než dvanáct a půl tisíce, V Souveränu se ve velmi příznivé míře snoubí elegance, prestiž a skvělé dílenské zpracování. A i toto pero, ať už má jakoukoliv cenovku (ano, v tomhle se budu opakovat do nekonečna), je především nástrojem, který se má používat a dělat vám radost, kdykoliv se na něj buď podíváte, nebo ho vezmete do ruky a dotknete se s ním papíru.

Pelikan M200/M205 – perleťoví opeřenci




Německá firma Pelikan patří mezi výrobce, jejichž nejnižší modely jsou dostupné i pro méně movitého smrtelníka, a přitom uživatel dostane pěkně zpracované pero, se kterým je radost psát. Poté, co jsem zjistila, že Pelikan vypustí na veřejnost model Classic M205 v modré perleti, přísahala jsem si, že ho jednou budu mít. A tak se i díky laskavosti dobrých lidí z Penshopu stalo. Ale to jsem ještě netušila, že modře mramorovaný Pelikan nezůstane dlouho sám…

Řada Classic sestává ze čtyř modelů, přičemž nejmenší je označen číslem 150, největší číslem 215. Modely 200 a 205 jsou druhým nejmenším modelem klasické řady, přičemž se dá sehnat jak verze s vestavěným pístem, značená M, tak verze na bombičku/konvertor, značená P. A právě u verze s integrovaným čerpáním jsou k mání tři perleťové variety – dvě „dvoustovky“ s hnědým a zeleným melírováním a „dvěstěpětka“ s modrým. A právě modrá a hnědá varianta budou objekty dnešní recenze.

Designově jsou modely 200/205 úplně stejné. Vyrobené z plastu, vybavené širokým „oknem“ pro kontrolu hladiny inkoustu a ve spodní části těla závitem, který uvnitř pohybuje pístem. Hrot je krytý víčkem, které se směrem nahoru zužuje a končí zdobnou hlavicí – u modelu 200 je černá, u 205 stříbrná – s logem výrobce. Spona imitující profil pelikáního zobáku je u obou modelů dost tuhá, ale svou funkci plní.

Čím se modely odlišují je zbarvení. U Pelikanu 200 jsou kovové doplňky včetně hrotu pozlacené, u 205 zůstaly všechny tyto prvky v barvě oceli. K mání jsou i tradiční barvy jako černá, bílá a v zahraničí i červená, a i poloprůhledné limitované edice dodávané s vybranými barvami inkoustu Pelikan Edelstein, jako například aktuální verze Smoky Quartz, kterou si můžete koupit sólo nebo s inkoustem. Perleťové verze mi přišly mnohem atraktivnější.

U modré dvěstěpětky jsou plast víčka, úchopu a koncovky těla černé, u hnědé dvoustovky tyto části dostaly barvu hořké čokolády. Při umělém světle je vidět jen nepatrný rozdíl. Vezměte ale oba Pelikany na sluníčko a ukážou se v celé své nádheře. A právě tohle mne na perleťových perech baví nejvíc – povrch melírování jako kdyby ožil vlastním životem, který je ještě podtržen drobným třpytem.

Modely Classic M 200/205 jsou malá pera, zavřené mají na výšku pod dvanáct a půl centimetru, s nasazeným víčkem lehce nad čtrnáct a půl centimetru. Úchop je dost krátký, ale naštěstí plynule přechází v inkoustové okno, takže se dá pohodlně držet celá tato část, máte-li širší prsty. Nádrž pojme 1,2 ml inkoustu, což není žádný rekord, ale na pár desítek stránek vám vydrží.

U modrého pera jsem si hrot nevybírala, tam mi byla přisouzena šířka M a vůbec mi to nevadí, stopa je hezky mokrá a sytá. U hnědého už jsem si poručila šířku B. Co mne ale u obou hrotů dost nepříjemně překvapilo, byl fakt, že zezačátku dost škrabaly. Pár tahů na brusném hadříku celou věc napravilo, ale u per s cenovkou nad sto euro je to dost nemilý problém, zvlášť pro člověka, který by nevěděl, co s tím. Snad jsem měla jen tak trochu smůlu. Každopádně příjemným faktem je, že se dají do obou verzí za sedm a osm set dokoupit hroty, takže si pak člověk může hrát dle libosti se šířkami stopy.

V českých korunách za obě pera zaplatíte do tří tisíc, modré vyjde na necelých 2700,- Kč, hnědé na bez pár korun 2900,-. Nejsou z nejlevnějších, ale zase je třeba si připočíst vestavěný píst, v tomto případě atraktivní provedení a zavedenou německou značku. Modrá varianta u nás zatím není k mání, ale hnědá a zelená ano. K těmto perům nejen já, ale i výrobce doporučuje inkousty Pelikan Edelstein, o kterých si víc povíme v jiném článku.

Senator Regent – nenápadná poctivost




Německá značka Senator sice není tak známá jako titáni typu Montblanc, Kaweco nebo Pelikan, přesto vyráběla kvalitní plnicí pera. Objekt dnešní recenze, typ Regent, je toho důkazem. Vraťme se tedy v duchu do šedesátých let a zjistěme, čím je toto elegantní, ale trochu konzervativní pero zajímavé.

Pero se ke mně dostalo jako dar přítele Petera s drobným varováním, že dávkovač inkoustu pod hrotem nefunguje tak jak má – chvilku píše dobře, chvilku pouští do stopy extrémně moc inkoustu. OK, řekla jsem si a pár dní jsem nechala pero tak jak leží a běží, dokud mne nenapadlo vyndat hrot a dávkovač ven, vyčistit a opatrně, ale pořádně ho zarazit zpátky. Od té doby se problém s pliváním inkoustu neobjevil a já mohla vychutnávat devizy tohoto vínového psacího nástroje.

Můj Regent je vyveden ve vínové barvě, velmi podobné „burgundy red“ u Montblancu Classic. K dostání jsou i varianty zelená a černá, tuším, že jsem viděla i modrou. Spona je elegantní s vyraženým názvem výrobce a celý vrchlík nad ní je odšroubovatelný, pokud byste náhodou sponu zlomili, ale opravdu netuším, co byste museli dělat, aby se vám to povedlo, přijde mi dost tuhá a bytelná.

Regent disponuje integrovaným pístovým systémem, který funguje na sto procent. Otočný závit je schovaný pod odšroubovatelnou zadní částí těla, kdy musím ocenit řemeslné zpracování, protože když kryt zašroubujete, není ani památky po nějaké spáře. Nejvýraznějším prvkem pera je krásné, široké inkoustové okno, kde vidíte, kolik vám zbývá „šťávy“ do konce.

Pero je osazeno „jen“ Iridium Point Germany hrotem, tedy klasickým ocelovým, ale ten je hebký a velmi sympaticky mokrý. Můj kus má šířku hrotu M. Mírně pruží, takže při tahu dolů dokáže udělat širší linku, ale jako semiflex nebo dokonce flex bych ho asi neoznačovala.

A cena? U mého kusu nemohu soudit, neb jsem ho dostala darem, ale na eBay se cena modelu Regent pohybuje kolem jednoho a půl tisíce korun a výš, přičemž máte šanci koupit celý set včetně dobového inkoustu a příslušenství.
Pokud tedy chcete starožitné pero, ale zároveň s ním chcete psát a vyžadujete, aby se vám během provozu nijak fatálně nepokazilo, je Senator Regent dobrou volbou. Designově sympaticky konzervativní, spolehlivé a s klidným srdcem mohu říct, že jako startovní pero do vaší budoucí starožitné kolekce by to nebyla špatná volba.

Montblanc Classic – decentní Němec s kouskem francouzského šarmu

Už drahnou dobu jsem si přála nějaké pero s bílou hvězdou na víčku, ale modely, které se v české distribuci dají sehnat, stojí tisíce až desetitisíce korun. Proto mi jako požehnání z čistého nebe přišla loni v květnu nabídka mého kamaráda, že mi přenechá model Classic. Samozřejmě jsem souhlasila a po několikaměsíčních zkušenostech jsem se rozhodla, že je čas toto pero ohodnotit. Dobrá, přiznávám, já ho prostě ZAPOMNĚLA zrecenzovat. Ale to nevadí, jako dobré burgundské zraje i tenhle kousek plastu a zlata.

Když se na Classic podíváme prvně, uvidíme prosté vínové pero s useknutým vrškem víčka i krytu těla, kde trůní drobná bílá hvězdička. Ploška s hvězdičkou na víčku je ozdobena zlatým prstencem, ten nechybí ani kolem ústí víčka a krytu pera. Víčko se nacvakává, k čemuž slouží maličké magnetické sponečky v černém prstenci, které zdobí část mezi úchopem a šasi Montblancu. Spona na víčku je hranatá a celkem dost tuhá. Úchop je dlouhatánský, hladký a pero se díky němu bez problémů drží. Designově toto pero spadá zhruba do 80. let minulého století.

Barva mnou vlastněného kusu se nazývá Burgundy Red, a jelikož se prodává stejně nazvaný i inkoust či bombičky od německého výrobce, bylo nasnadě, čím pero prvně nakrmím. Classic přijímá standardní krátké bombičky, dlouhou jsem do něj ještě nezkoušela, předpokládám, že by ale s ní problém nebyl, protože zúžení těla pera je velmi pozvolné. Totéž s konvertorem.

Alfou a omegou tohoto pera je však hrot, který je naprosto famózní. Hranatý, s vyraženým názvem výrobce, zbroušený doleva a hlavně disponující šťavnatou, neuvěřitelně hebkou a silnou stopou. Tento tzv. oblique hrot strčí do kapsy i můj oblíbený Centropen 10010 a jiná pera, byť s uspokojivou hladkostí hrotu, jsou proti Classicu totální škrabadla. S jakou lehkostí klouže máslo po rozpáleném teflonu, s takovou se hrot Montblanc Classic pohybuje na papíře. Tím pádem je nejen zábavné, ale nevýslovně příjemné s ním cokoliv psát. Myslím, že Classic v tomto ohledu ještě dlouho zůstane nejzářivější hvězdou mé sbírky.

Na eBay se toto pero dá sehnat zhruba za tři tisíce korun, ale zkuste si počkat, jestli přeci jen neulovíte levnější. Co se týče designu, jedná se o velmi nenápadné, možná až nudné pero, ale tu největší devizu má mezi úchopem a papírem.