Kaweco Ice Sport – s úctou zimním sportům

Řadu Sport jsem již představila v podobě modelu věnovaného šachistům, jelikož jde ale o vlajkovou řadu německé firmy Kaweco, jeho verzí je obrovské množství. Hliníkové, mosazné, dozdobené karbonem, neprůhledné plastové a průhledné, kterému se budu věnovat v dnešní recenzi. Jako poctu zimním sportům, které miluji (obzvláště hokej a curling) jsem si je nemohla nenechat ujít.

Není překvapením, že jsem si koupila modrou verzi, protože se mi odstín této barvy, ať už u modelu Sport nebo Student zkrátka líbí. Jinak má i tento kousek stále stejné tvary jako model Classic Sport Chess, čili oktagonální víčko zdobené kovovým plíškem s logem výrobce na vrchu a krátké válečkovité tělo. V případě Ice Sportu jsou víčko a úchopová část vyvedeny v barvě, kterou si vyberete, barel, kde se skrývá bombička nebo konvertor je tentokrát z čirého plastu. Hrot u edice Ice Sport není pozlacený, ale je klasický ocelový, proto pero stojí o stokorunu méně.

Při starém je i koupě v základu bez spony, jakožto připomínka válečných let, kdy kvůli vyhlášce měly všechny německé firmy odevzdat veškeré použitelné kovy k armádním účelům. Můžete si vybrat v případě retro klipu ze tří barev (bronzová, chromová a zlatá), v případě moderního, po kterém jsem sáhla tentokrát, je k mání zlatá a chromová varianta. Upřímně, líbí se mi oba klipy.

V případě Ice Sport jsem si vybrala EF hrot, tedy nejtenčí z vyráběných. Pero píše hebce, plynule, je spíš sušší, což zase může šetřit inkoust. Místo bombiček jsem do tohoto i jeho staršího bratříčka nainstalovala miniaturní pístový konvertor, který je jak roztomilý, tak praktický a funguje bez chybičky. V transparentním těle Ice Sportu naplněný zabírá skoro celou výšku těla pera.

Je pravdou, že i když v základu stojí Kaweco Ice Sport rovných šest set korun, s pořízením klipu (retro 140,- Kč, moderní 60,- Kč) a konvertoru (doporučuji pístový za 140,- Kč, ten stiskací je celkem k ničemu) už se ale můžete dostat k devíti stům korunám. Sympatické je, že každá z těchto investic navíc je jen a jen na vaší rozvaze.
¨
Asi nebude překvapením, že mi Ice Sport sedí jak zpracováním, tak barvou a vlastnostmi při psaní. V plastovém provedení jde stále o lowcostové modely, kovové a měděné už jsou dražší, tím pádem ale i reprezentativnější. Pravdou je, že takový AL Sport ve Stonewashed Blue by se mi líbil, to už by byla investice lehce pod dva tisíce.

Centropen 4164 – decentní pracant

Šedesátá léta se nesla v duchu povolování ledů a nesla s sebou naději na pozvolnou demokratizaci, kterou však v srpnu 1968 rozdrtily pásy vojsk Varšavské smlouvy. Mnoho lidí usoudilo, že je to pro ně poslední možnost emigrovat, než klec natvrdo na dalších dvacet let spadne. A v dačickém podniku jsou dál vyráběna pera, protože psát je potřeba, ať už vládne kdokoliv.

Tento Centropen jsem získala na před pár lety na Aukru, měl však poškozený plnicí mechanismus a hrot. Následovala tedy oprava. Pak jsem ho odprodala kamarádce, ale shodou okolností se mi do sbírky vrátil a to letos za neskutečně směšnou cenu – padesát korun.

Centropen 4164 už jde naprosto jiným designovým směrem než předchůdci. Decentní stříbročerná kombinace, větší, masivnější spona hranatého tvaru a hlavně plně vestavěný čerpací mechanismus. Odšroubovatelný je, krom víčka, jen kryt otočného umělohmotného šroubu čerpacího mechanismu. Hladinu inkoustu pisatel kontroluje skrz průhledné, dvěma stříbrnými pruhy lemované „okýnko“ v první třetině krytu pístu.

Víčko je na vrcholu zdobeno černou tlustou ploškou, kryt šroubu je naopak opatřen ploškou stříbrnou. A právě rozumně nakombinované křížení kovových částí s plastovými činí toto pero v ruce dobře vyváženým a příjemným na úchop.

Hrot tohoto Centropenu je velmi nepoddajný, ostatně písmenko T za číslem 42 znamená tuhý. Přesto však píše velmi pěkně a nevynechává.

Centropeny z pozdních šedesátých a pak dalších let už zkrátka nejsou tak podmanivě krásné, jako když se používal perleťovaný celuloid, přesto se jedná, alespoň v případě 4164, o pěkné náčiní, které ještě odvede dobrou práci.

Centropen 10016 – hypnotické vlny perleťových vzorů

V roce 1964 podnik Centropen oficiálně zanikl, ale výrobna v Dačicích spadala pod značku Koh-i-noor Hardmuth, která se tak stala monopolním výrobcem školních potřeb pro československé děti. Dačický podnik nevyráběl jen pomůcky pro psaní. Pera Centropen svůj název neztratila, právě naopak, nosí jej až do současnosti. Navíc vešel do výroby systém, který používáme i v jedenadvacátém století – bombičkové pero.

Model 10016 byl posledním celuloidovým perem s perleťovým vzorem, který byl tak oblíbený na perech předchozí dekády. Sehnat se dal v modré, tyrkysové, šedé, hnědé verzi. Ubyly oblé konce, přibyly stříbrné či zlaté plošky, kvalitní psaní však zůstalo. I Centropen 10016 má integrovaný čerpací mechanismus. Dnes se člověk nejvíce setká s možností odnímatelného pístového, či membránového konvertoru.

Trvalo mi pár let, než jsem ke svému modrému jedináčkovi dokázala získat další tři variety, ale v duchu hesla „Dostaň je všechny“ se mi to nakonec opravdu povedlo.

Modely 10016 nejsou tak výrazně opalizující jako 10012, perleťové vlny jsou spíš decentnější. Pera mají samozřejmě nějaké škrábance, ostatně, je jim kolem padesáti let.

Vršek víčka a konec takzvaného barelu zdobí kulaté stříbrné, případně zlaté plošky plošky, na vrchní si někdo z bývalých majitelů vyryl písmenko H. Těžko říct, zdali šlo o muže, či ženu, případně chlapce nebo dívku. Ústí víčka zdobí stříbrný prstenec, který při koupi chyběl.

Spona je hranatá, opět buď stříbrná nebo zlatá.

Jak již bylo zmíněno, opět nechybí vestavěný čerpací mechanismus.

Hrot všech verzí je standardní 42, příjemně píše. Tak jako u modelu 10012, tak i zde se snažím najít inkoust, který pasuje k barvě pera. Cena se kus od kusu lišila, některý jsem získala za tři sta, některý za padesát korun a ve vynikající kondici.

Centropen Barclay 1304 – Hliníkový švihák z Dačic

Dnes se podíváme na plnicí pero, které bylo vyrobeno sice též v padesátých letech, ale z úplně jiného materiálu, než je celuloid. Přivítejte Barclay 1304, další chloubu dačické továrny.

Barclay 1304 se vyrábělo ve čtyřech verzích – z tvrzené gumy, celuloidové, hliníkové a stříbrné. Mnou ukořistěný je zdobený krásným proužkováním. Samozřejmě se přes šedesát let svého života neubránil nějakým odřeninám – povrch u otvoru víčka je prošoupaný až na základ.

Designově se dá říct, že se jedná o hybrid mezi modelem 10010 se svými oblými konci víčka a těla a 10016 s již hranatou, kovovou sponou. Barclay byla věcí výhradně padesátých let – pak už se nenašel zlatník, který by je tak kvalitně potahoval drahými kovy a ryl.

Když sundáme blyštivý kabátek, zbude nám klasický centropenovský čerpací systém, který jsme viděli i předtím. Nejzajímavější je na tomto peru ale hrot. S největší pravděpodobností nebude originální, protože Barclay se při výrobě osazovaly výhradně hroty od p. Kroutla. I tak mi dělá radost, protože se jedná o hrot 42 S tedy soft. Je ohebný, čili se můžeme bavit o tzv. flex hrotu, který po mírnějším zatlačení od sebe oddálí obě části hrotu a pero tak píše silnější stopou. Když píšete zlehka, pero píše takřka standardní stopou.

Jelikož mne můj kamarád a velká inspirace ohledně per (děkuji Peter) velmi inspiruje, moc jsem si takovýto hrot nebo něco jemu podobného chtěla vyzkoušet a už chápu, proč je s ním taková zábava. Teď už se jen naučit psát hezky ozdobně.

Ač proti svým celuloidovým bratříčkům vypadá Barclay drobet štíhleji, váhou vyhrává na plné čáře. Ne, že by byla celuloidová pera nějak nepříjemně lehká, aby vyskakovala při psaní z ruky, ale kov je kov, i když „jen“ hliník. Malým problémem je poněkud neukotvené víčko, když ho nasadím na tělo pera. Zkrátka ho tam musím poctivě narazit. Ale i tak je 1304 je stabilní, těžší pero, které je radost používat a já ho považuji za velmi reprezentativní šperk mezi svými pery.

Po pár měsících od nákupu stříbrné 1304 se mi podařilo získat i zlatou, jinak vzorkovanou, která měla úplně stejný hrot jako hliníkové pero, takže se potěšení a radost z kvalitního psacího zážitku zdvojnásobila.

Centropen 10012/10014 (1953/1954) – Perleťová padesátá




Zatímco lidé se v padesátých letech po počáteční euforii z nástupu nové síly k moci pomalu propracovávali k deziluzi, podpořené vykonstruovanými politickými procesy a v roce 1953 zlodějskou měnovou reformou, Centropen v Dačicích, nyní už národní podnik, dál dělal to, v čem byl nejlepší.

Vyráběl psací potřeby a mezi nimi i plnicí pera.

Kulatých tvarů se pera od Centropenu nezbavila po celá padesátá léta. K drobným inovacím ale přeci jen došlo. Modely 10012 a 10014 už hýřily mnoha barevnými vzory. Zelené, červené, modré, hnědé, šedé… k mání byly jak perletově vzorované, tak i decentně pruhované, či snobárna nejvyššího kalibru – stříbrná Barclay pera, pro nemajetnější bylo možno zakoupit hliníková. Ovšem tvarově si oba prvně zmiňované typy doslova z oka vypadly, jen 10014 je o kousíček větší a i rozměry transparentních vršků víčka a těla se liší. Plus pokovení hrotů. Spona je totožná s modelem 10010 – oválná plastová. Modely 10012 s jedním prstencem dnes nejsou téměř k sehnání, s největší pravděpodobností potkáte totožné víčko, co se týče zdobení, jako u 10014, čili s jedním silnějším a dvěma tenčími prstenci. Na těle per je vyrytý název výrobku, typ a pořadové číslo výroby. Ty zlacené nejsou, ale bývaly.

Krom přenádherného vzoru na celuloidových částech jsou velmi líbivým prvkem transparentní konce, které jsou lemovány tenkou červenou linkou.

Co ale mají obě pera takřka totožné, jsou útroby. Obě pera jsou vybavena pístovým čerpacím mechanismem, obě byla z tohoto pohledu nepoškozena.

A jak tahle smečka píše?

Po pár peripetiích se ve všech perleťových uhnízdil klasický ocelový hrot velikosti 42, který píše dost hebce na to, aby člověka neomrzelo pera brát opakovaně do ruky.

A cena? Pro pero v opravdu top kondici si připravte pár tisíc.

Centropen 10010 (1951) – socialistický elegán




Česká firma Centropen byla založena v roce 1940 a již v prvních letech své existence začala krom jiných kancelářských potřeb vyrábět i plnicí pera. My se zaměříme až na léta padesátá, kdy začal československá papírnictví zaplavovat model 10010, kopie slavného Angličana – Parkeru 51. Koneckonců, z tohoto designu dodnes vychází kvantum levných čínských per.

Centropen 10010 jsem získala za pár stovek ve velmi žalostném stavu – celuloidový povrch byl velmi zašlý, pero mělo poškozený čerpací mechanismus a jak se později ukázalo, i zlomený hrot. Nechala jsem se nakonec přemluvit na celkovou repasi, což sice vyšlo na vysokou částku, ale při zpětném ohlédnutí toho nelituji. Pero se mi vrátilo vyleštěné, s obnoveným zlacením, funkčním čerpacím mechanismem a naprosto bezchybným hrotem.

Když se podíváme na tvar Centropenu 10010, je úsporný, elegantní a zlacené prvky razí heslo „méně znamená více“. Spona je protáhle oválná, plastová a pružná. Víčko je zdobeno jedním zlatým proužkem, ale dalo se sehnat pero i s dvěma proužky. Vršek víčka je zakulacený a propůjčuje tak peru příjemný aerodynamický tvar. Konec krytu těla pera je též kulatý, ale protáhlejší. Jeho povrch zdobí název výrobku a pořadové číslo. Zlacené prvky však po určité době opět zmatněly.

Co je na tomto peru ale nesporně zajímavé, je chování použitého materiálu. To pero používám takřka denně a po nějaké době začalo opět hnědnout. Byla jsem z toho celkem vyděšená, protože ho přímému slunci opravdu nevystavuji, ale dostalo se mi ujištění, že je to norrmální a pero časem opět ztmavne. Zatím je spíše takové legračně kropenaté, tmavohnědé až černé.

Hrot je až na špičku skrytý a jeho vlastnosti jsou naprosto vynikající. Nevynechává, krásně pouští inkoust, zanechává sytou stopu a hlavně je to ten nejhebčí hrot (tedy naprosto bez odporu a neslyšně klouže po papíře), který zatím ve sbírce mám. Díky tomu ho velmi často beru do ruky a psaní s ním si hodně užívám.

Čerpací mechanismus je pístový, přičemž píst se posunuje otáčením podlouhlého černého závitu. Po opravě je přiměřeně tuhý a zcela těsní. Cena vč. pořízení a opravy se nakonec vyšplhala na 2750,- Kč, což je věru dost, ale pero za takovou láci opravdu stojí.

Imperial (40. léta) – napsáno sklem




Dnes vám představím zajímavého veterána, kterého jsem získala na Vánoce roku 2015. Jedná se o Imperial z válečných let, vyrobený v Pardubicích. I když se sama pofiderním vlastencům dost často směji, zatím se ve vyhledávání starožitných kousků specializuji hlavně na pera československá. Tohle je nejstarší z nich, čilý sedmdesátník zelené barvy se skleněným hrotem. Tato pera se prý používala jako průpisová, protože vydržela větší tlak rukou. A samozřejmě, na rozdíl od klasického hrotu, není co rozskřípat.

Na první pohled vypadá pero velmi decentně. Tmavozelený vzor na celuloidových částech je díky restaurátorskému umu předchozího majitele sytý a kontrastní i po mnoha desetiletích od data výroby. Koncové části víčka a těla pera sice drobet zašly, ale aspoň mi to připomíná, kdy se tenhle střízlík opravdu narodil. Je to zasloužená historická patina. Předpokládám, že kdysi byly černé, nyní zhnědly.

Spona je celkem tuhá a zdobená geometrickými tvary. Víčko je ještě ozdobeno dvěma tenkými prstenci, kdysi zřejmě „zlacenými“.

Hrot pera je skleněný, opatřený drobnými svažujícími se drážkami až k otvoru, kterým vytéká inkoust ven. Ještě dnes se dají sehnat i celoskleněná pera, ale pouze jako dip pen, čili namáčecí pera. Imperial zásobník na inkoust má. Někdy se ale může stát, že starožitné pero má neopravitelný čerpací mechanismus a stejně se namáčení nevyhnete. Tak dopadlo mé druhé pero se skleněným hrotem. Hroty se vyráběly žluté, oranžové, mléčné, i čiré bílé.

Čerpací mechanismus je tlačítkový. Nad úchopovou částí je vak, který pojímá inkoust a je stlačován tlačítkem v zadní části krytu těla pera. Dnes už se takovýto mechanismus nepoužívá, narazíte spíše na pístový, nebo sice váčkový, ale se stlačením ze stran, kde je kovový kryt vaku. Starožitná pera často trpí zpuchřelostí těchto vaků.

Psaní skleněným hrotem je až šokantně příjemné, nechává šťavnatou, tmavou stopu. Jediným dlouhodobějším nešvarem je kumulace inkoustu u hrotu, když začnu psát. To řeším odsáním do ubrousku. Takže ano, psaní není bezchybné, protože se často dočkáte nějaké té kapky na papíře, ale skleněný hrot je dnes už tak neobvyklý, že to za trochu proplýtvaného inkoustu stojí.

A cena? To se liší kus od kusu, ale toto opravené a plně funkční mne přišlo na sedm set.

Příběh jednoho Centropenu




Na podzim roku 2015 jsem se rozhodla sehnat si své první starožitné pero. Dívala jsem se na Aukro, ale tam mne zatím žádné neoslnilo, hlavně kvůli ceně, natolik, abych podlehla. Problém u starožitných per je v tom, že jsou často nefunkční. Mají rozbitý pístový mechanismus, často pokřivený hrot a mohou být i zašlá, jako můj první kousek, Centropen 10010. Ten jsem ukořistila díky dotazu a odezvě jednoho pána za 250,- Kč. Samozřejmě byl ve špatném stavu a ten stav zahrnoval všechny věci, které jsem vyjmenovala výše. Ale já ho chtěla opravit. Takže – co s tím?

První možnost byla zkontaktovat přímo firmu Centropen. Ta sice už takováto dražší pera nevyrábí, pouze levné plasťáky pro školy, ale na specializovaném fóru jeden z uživatelů psal, že mu tam pero opravili. Měl víc štěstí, než já. Přišla mi odpověď, která mi alespoň něco objasnila, ale jinak nepotěšila:

Vážená paní,

přijali jsme Váš dotaz na opravu starého plnící pera a jen nás potěšilo, že
ještě vůbec píše.

S politováním ale musím sdělit, že ani dodání náhradního dílu ani oprava
není v našich současných silách. Toto pero se vyrábělo v 60tých letech
minulého století a podle nemnoha dostupných informací z té doby jeho výroba
byla ukončena v roce 1962.
Určitě, i kdyby tento díl byl k dispozici, z pohledu vlastností plastů a
dávné doby výroby(dochází k jisté molekulární degradaci a křehnutí, což
ostatně potvrzuje i u Vás vzniklý problém), že by byl nepoužitelný.

Je mi i osobně líto, že nemůžeme vyhovět. Je to opravdu hodně a hodně dávno.

Přeji hezké dny

Takže tudy cesta nepovede. Je vůbec jiná možnost, jak pero přivést zpět k životu?

Writing sample

Kamarád Peter, který je mým rádcem a dobrou duší ohledně plnicích per, mi říkal o pánovi, který žije v Praze a velmi pěkně mu opravil hroty jeho per. Poprosila jsem ho tedy o kontakt a pánovi hned napsala. Peter mne upozornil, ať jsem trpělivá, že může reakce chvilku trvat.

Odpověď došla hned další den. Pán je cizinec, ale odpověděl mi velmi obstojnou češtinou.

Následující sobotu, šestadvacátého září, jsme se sešli v kavárně na Floře. Dozvěděla jsem se pak, kdy bylo pero opravdu vyrobeno. Srpen 1951. Pán mi řekl, co může opravit. Buď jen pístový mechanismus, nebo celé pero za cenu, při které ve mně trochu hrklo. Ale souhlasila jsem s celkovou renovací. Říkala jsem mu, ať nespěchá a on odhadoval, že vše zvládne do listopadu.

V pátek šestnáctého října mi volal, že je pero hotové. Sešli jsme se tedy v sobotu sedmnáctého a pero mi předal.

Ta změna mi vyrazila dech. Ale nejpodstatnější opravy se udály uvnitř. Pero mělo i zlomený hrot, prasklý čerpací mechanismus. Opraveno. Navíc bylo vyleštěno a obnoveno zdobení zlatou barvou.

Takhle vypadalo, když si ho před čtyřiašedesáti lety koupil první majitel. Nebo mu bylo darováno… to už nezjistím.

Predtim

Potom

A samozřejmě tou renovací získalo pero na hodnotě. I když mne celá ta legrace stála dva a půl tisíce, neplánuju ho prodat, ale hýčkat ho a psát s ním. Protože i když je to pero z dob socialismu, je to krásný kus práce a jsem hrdá, že ho konečně mám ve stavu, ve kterém si zaslouží být.

Navíc v klubu veteránů nebude sám. V době, kdy bylo pero v opravě, se mi podařilo získat Centropen 4164 z roku 1968 a Imperial se skleněným hrotem ze čtyřicátých let minulého století. Ty však neprojdou celkovou obnovou, ale „jen“ opravou čerpacího mechanismu a případně hrotu.

Ale o těch někdy jindy.