Parker 45 – nenápadná trvalka

Firma Parker vyvedla na svět mnoho významných modelů jako Duofold, Vacumatic či 51. Tyto všechny jsou dlouhá léta sběrateli velmi vyhledávány. Ale nejdéle vyráběným modelem je pero, jehož design je nenápadný až všední, a přesto dokázal píšící zákazníky natolik učarovat a zaujmout, že se dělal neuvěřitelných sedmačtyřicet let v kuse – od roku 1960 do roku 2007.

Model 45 má „na triku“ designér Don Doman, který pomáhal mimo jiné zrodit i můj dříve recenzovaný kousek, model 61. V případě „pětačtyřicítky“ bylo cílem vyvinout levné školní pero, které bude lehčí a štíhlejší než model 51/61. I proto došlo k vývoji zcela nového ocelového hrotu. Čas a osud tomu však chtěl, že z původně plánovaného super levného pera pro školáky (v začátcích pero stálo pět dolarů) se zrodil fenomén, který zaznamenal okamžitý úspěch.

V prvních letech se proto zrodily různé varianty modelu a to: Classic (plastikové tělo, kovové víčko), Flighter (celokovový), CT (až na doplňky celoplastový), Insignia (pozlacené tělo i víčko). Krom toho se dala „pětačtyřicítka“ dostat v mnoha barevných i povrchových úpravách. Na přelomu milénia se dočkala i výrazného faceliftu, který modelu „zachránil život“ na dalších šest let dopředu.

Zajímavostí je, že existoval sesterský, designově totožný model Eversharp Challenger, pouze zbaven klasického šípovitého klipu. V roce 1956 totiž Parker firmu Eversharp koupil.

Další velkou devizou byl nový tzv. aerometrický systém. Pod tímto záhadným názvem se však skrývá velmi známý systém plnění, který v našich končinách známe hlavně z levných čínských per. Jedná se o gumový vak chráněný kovovým krytem s pohyblivou planžetou, která při stisku prsty vak stlačí a při uvolnění je pero ponořené do inkoustu naplněno. Krom toho existovala i verze bombičková, která i u ostatních výrobců zahájila svou existenci právě v šedesátých letech, kdy se lidstvo dostatečně naučilo vyrábět plasty v obstojné kvalitě. Tento plnicí systém zažil takový sukces, že se jím osazovaly i pozdější Parkery 61 nebo 75.

Mnou koupené pero bylo opět překvapivým nálezem na aukčním portálu a pro nízkou pořizovací cenu jsem se obávala, že bude pero s nějakou záludnou, nejlépe skrytou vadou. Ó, já pošetilá! Po rozbalení, povinném vypláchnutí, osušení a naplnění pera jsem zjistila, že jsem opět natrefila na hodně muziky za málo peněz. Mnou vlastněný model je sice „jen“ obyčejná klasická verze s černým tělem a matně kovovým víčkem, hrot však psal na výbornou a k žádnému dodatečnému zabrušování nemuselo vůbec dojít.

V základu se jedná o tvarově stejný design jako u modelů 51/61 – kovové víčko, plastové, dole se zužující pero, u modelu 45 nezakončené zasazenými kamínky, ale mírně propadlými ploškami jak na víčku, tak tělu pera. Na víčku krom charakteristické šípovité spony najdeme název pera, typ, znak a zemi výroby.

Hrot je polokrytý a od úchopu, který přechází až do poloviny těla, je oddělen malým plastovým „schůdkem“, který chrání jeho zbytek. Na druhé straně úchop zakončuje kovový prstenec, který z vrchu jistí víčko při zavření, zespodu zase barel, chránící plnicí systém.

Aerometrický systém pracuje na výbornou a navíc, oproti modelu 61 „pětačtyřicítka“ nevysychá, když pero nechám déle otevřené. To je veliké plus.

Podtrženo sečteno, za sto šedesát korun i s poštovným jsem dostala naprosto báječný psací nástroj, který sice vypadá fádně, ale psát s ním je velké potěšení a moje náklonnost k starožitným kouskům se sponou ve tvaru šípu prudce vzrůstá.

Parker Vacumatic Debutante (1940) – malá velká legenda




Když se řekne Parker, většina lidí, kteří se okolo plnicích per ochomýtají, si ihned vzpomenou na tři modely, které jsou jakýmisi pilíři této značky – Vacumatic, Duofold a model 51. I v dnešní době se jedná o sběratelsky velmi žádané kousky, i když za dobře zrestaurovaný kus člověk zaplatí v přepočtu tisíce korun. V tomto textu se budu věnovat modelu Vacumatic, peru, které bylo ve své době revoluční díky systému, jakým se plnilo, žádané díky příznivé ceně a uhrančivé pro nespočet barevných variant, ve kterých se dalo sehnat.

Po velké krizi a krachu burzy v roce 1929 v Americe skončilo mnoho menších výrobců per a trh ovládaly čtyři velké značky, Waterman, Parker, Sheaffer a Eversharp. Jejich zisky ale v té době nebyly nijak úchvatné. Recese se zkrátka dotkla všech. U Parkera se během jediného roku (1929-1930) snížily zisky na polovinu. Bylo jasné, že je třeba model Duofold, vyrábějící se od roku 1920, nahradit něčím novým. Parker nikdy neholdoval páčkovému systému plnění, pro své nejvyšší modely preferoval spíše tlačítkové, ale i tak se snažil stávající možnosti rozšířit. Proto bylo velkým štěstím, že se profesor Dahlberg z Wisconsinské univerzity rozhodl koncem dvacátých let (1927) svůj patent ohledně vakumatického systému plnění nabídnout právě Parkeru, protože potřeboval dořešit nějaké technikálie a navíc byl tak trochu švorc.

Dalších pět let chytré hlavy u Parkeru vychytávaly mouchy, aby mohl být tento systém vůbec použitelný. Mezitím angažovali designéra Josepha Platta, který navrhl podobu symbolu, jenž známe dodnes – spony ve tvaru šípu. Též byl konzultantem ohledně celkového designu Vacumaticu. A roku 1932 se naplno rozjela výroba první generace, tehdy pod názvem Vacuum Filler. První mezinárodní reklama byla uveřejněna až v březnu 1933. A od června 1933 se pero konečně jmenuje Vacumatic. Reklama zabodovala, na konci roku 1933 se prodeje zdvihly o dvaatřicet procent od zahájení hlavní kampaně. Během následujícího roku měl Parker reklamy ve 155 denících a 226 univerzitních denících. Po pár letech od zahájení výroby se Parker vyšvihl do čela amerických výrobců plnicích per a propad byl definitivně zažehnán.

Tento model byl revoluční v mnoha ohledech, za všechny jmenujme fakt, že se poprvé čerpal inkoust ne do vaku schovaného v těle pera, ale do celuloidového těla samotného a plnicí mechanismus byl radikálně odlišný od všeho, co se dosud vyrábělo. Níže na obrázcích je vidět, jak pero s vakumatickým systémem uvnitř vypadá.

Díky tomu, že se vyráběl přes dvacet let, se design Vacumaticu během této doby častokrát měnil, ať už mluvíme o tvaru spony, kdy tu s nápisem Parker a modrým kosočtvercem nahradil prostý kovový šíp nebo prstenci na víčku, který od širokého masivního s bohatým rytím přešel ve dva či tři tenké prstýnky kovu. Ale základní tvar pera se už tolik neměnil, pouze co se týče vršků, takže existují verze jak s jedním kamínkem na víčku, tak se dvěma na vršku i spodu pera. K vidění jsou jak Vacumaticy celobarevné, tak velmi výrazně vzorované či příčně nebo svisle pruhované. Vyrobilo se i pár demonstrátorů, ale to jen pro potřeby obchodních zástupců, kteří nový čerpací systém názorně ukazovali potenciálním kupcům.

Parker Vacumatic se prodával v mnoha velikostech, jejichž míry a názvy se mnohokrát měnily. Já jsem vlastníkem modelu Debutante čili toho nejmenšího, měla jsem však štěstí si ozkoušet a nafotit i tzv. Oversize model, který vlastně může za to, že jsem si přála svůj vlastní Vacumatic. Základ zůstává u obou per stejný, jsou lehká, mají vestavěné čerpání a mezírkami mezi proužky je vidět hezky dovnitř, takže si člověk krásně pohlídá, kolik inkoustu mu ještě zbývá. Debutante je velikostně spíše dámským perem, malinký, roztomilý model, který ale na ničem nebyl ošizený. Oversize je zase vhodný pro lidi co mají rádi velká pera, která se jim v ruce jen tak neschovají.

Model z roku 1940, jehož jsem vlastnicí, patří do kategorie „one jewel“ čili má černý kamínek jen na víčku. To je šroubovací. Hrozně se mi líbí, že celé tělo Vacumaticu Debutante je zdobeno perleťovými proužky, z nichž žádný není stejný a hezky přechází od světle modré až do černomodré barvy. Spona je už jen prostým šípem bez nápisu a modrého kosočtverce, ale funkci plní, je dostatečně tuhá na to, aby pero nevypadlo, ale ne extrémně, aby nešla trochu pozvednout. Plastový pístek na konci pera je chráněn krytem ve stejném vzoru jako zbytek pera, který končí zakulaceným vrškem.

Jak se ale během pár týdnů, co jsem měla svůj maličký Vacumatic v provozu, ukázalo, velmi choulostivou záležitostí se zdá být druh inkoustu, který se do pera dává. Díky tomu, že celuloid je materiál celkem porézní a nadto choulostivý, je třeba si dávat pozor. Já jsem na to doplatila při použití inkoustu Kaweco Royal Blue, který je sice pro moderní pera fajn, ale s Vacumaticem se nepohodl tak, že začal rosit skrz barel pera, a to muselo na opravu. Proto, pokud si Vacumatic chcete pořídit a k tomu vhodný inkoust, buď je třeba se poradit nebo minimálně inkoust očichat, protože pokud z něj jde ostrý pach, nebude do veterána vhodný. Proto jsem nyní dovnitř dala Pelikan Edelstein Sapphire a čekám, jak tohle rande dopadne. Inu, člověk se stále učí.

Hrot mého Debutanta je celobarevný, čtrnáctikarátový, šířkou se dá přiřadit k modernímu F a píše krásně šťavnatě a hebce. Není to sice flex, což by byl moc hezký bonus navíc a Oversize model, který už teď slouží svému právoplatnému majiteli v zahraničí, ho flexibilní měl.

Samozřejmě je jasné, že Debutante nebude jediný Vacumatic v mé sbírce, postupem času bych se ráda dostala jak ke standardnímu, tak největšímu modelu. S největší pravděpodobností to budou opět proužkované verze, ty se vyráběly v šedé, modré, červené, zelené a jantarové barvě, takže na výběr je i s jediným vzorem uspokojivý počet možností. Za Debutanta jsem dala 3500,- Kč, protože modré verze nejsou už tolik k mání a já navíc zvolila možnost odkupu renovovaného kousku od sběratele. Je to sice drobné, ale velmi fascinující pero, jedno z těch, se kterými mě baví nejen psát, ale i se na ně jen tak dívat.

Parker 61 – mladší brácha legendy

Když se řekne Parker, tak nadšencům do historických kousků vyvstanou před očima tři názvy – Duofold, Vacumatic a Parker 51. Tyto jsou bezesporu v kategorii vintage pen jedny z nejžádanějších. Já jsem spíš tak trochu náhodou sáhla po mladším Parkeru a to modelu 61 ze šedesátých let s velmi zajímavým čerpacím mechanismem.

Černé pero se zlatým víčkem, tak působí „jedenašedesátka“ na první pohled. Nebýt nápisů Parker a Made in England, doplněných klasickým oválem přetínaným šípem, člověk by řekl, že drží nějakou levnou čínu za pár kaček. Když ale zaostříme trochu pozorněji, začne vnímat bezesporu zajímavé detaily.

Na vršku víčka trůní drobný šedavý kámen, jehož dvojče najdeme v pozlaceném prstenci i na spodku krytu těla pera. Víčko, krom výše zmíněných nápisů, je gravírováno jemnými svislými proužky a spona samotná má typický tvar šípu. Když víčko sundáme, odkryje nám aerodynamický kryt hrotu. Odšroubovatelný kryt těla pera od krytu hrotu odděluje tenoučký zlatý prstenec. Na krytu hrotu upoutá pozornost šípovitá zlatá ploška. Vše je vyhlazeno do elegantního lesku. Pod kapotáží se skrývá hebce píšící čtrnáctikarátový hrot. Inkoust, který zatím v peru mám, je černomodrý, možná se jedná o Parker Quink. To nejzajímavější se ale skrývá ve spodní části pera.

Model 61 se vyráběl se dvěma druhy čerpacího systému. Prvním byl klasický vak v kovové kostře, který se plnil stisknutím, ponořením hrotu do inkoustu a pomalým povolováním prstů. Druhým byl teflonový tubus s dírkami vespod, přičemž se pero dotyčnými otvory smočilo v inkoustu a zhruba minutu se čekalo, až se inkoust dostane skrz kapilární systém dovnitř. A právě tím disponuje i můj Parker 61. Plnění je sice pohodlné, ale čištění bude asi dost pekelné, podle návodu na internetu to bude nejlepší pomocí balonku, nebo vlastní pusy (pokud vám nevadí příchuť inkoustu). Nebo si trochu pomoci kompromisem a tankovat do Parkeru 61 jen černé nebo černomodré inkousty.

Musím přiznat, že jakmile jsem s tímto perem začala psát, okamžitě jsem si ho zamilovala a je jednou ze stálic v mém cestovním pouzdře, které tahám po světě. Což mne navádí k myšlence – pokud si koupíte pero, ať už starožitné, nebo moderní a pořizovací cena se šplhá k pár tisícům (zde za Parker jsem dala 900,- Kč), stále se jedná hlavně o věc, která potřebuje být v provozu. Takže s ním je nutno psát.