Waldmann Cosmo – Konzervativní každým coulem

Žádné dřevo, plast nebo akryláty. Jenom kov. Nejlépe zlato nebo stříbro v kombinaci s jinými kovy, například mosazí. Takový cíl si dal německý výrobce plnicích per Waldmann. Letos je výrobci z Pforzheimu sto a jeden rok a ze svého cíle, který si vytyčil koncem první světové války, neustoupil ani o krok. V tomto článku vám představím model Cosmo, který může být se svými konzervativními tvary partnerem nejednoho elegána.

Proč to neříct hned zkraje – model Cosmo je prostý váleček. A taky pěkně těžký. K tomu dopomáhá hlavně mosazné tělo, ale i víčko z mincovního stříbra pár gramů na váze přihodí. Mnou recenzované pero má černě lakované tělo, na výběr jsou krom něj celo stříbrná, modrá a červená varianta.

Vrchlík víčka zdobí název výrobce a země původu. Samotné tělo víčka rozdělují svislé pruhy. Samozřejmě nechybí označení ryzosti a puncovní značka. Na pero se nacvakává a spolehlivě drží. Svízelí je, že po čase začíná víčko oxidovat, ale to se dá vyřešit čistícím prostředkem na stříbro. Jediným narušením strohého tvaru je spona pokovená rhodiem, která je úzká, dlouhá, hranatá a pružná. Na jejím vršku se skví logo výrobce.

Právě proto, že je tělo Waldmannu Cosmo z mosazi, víčko se nedá na pero nasadit. Důvody jsou prosté, váha pera by se při psaní nepříjemně znásobila a při psaní by se s největší pravděpodobností převažovalo dozadu. Cosmo je samo o sobě dostatečně dlouhé, jenom si roztržitější lidé budou muset dávat pozor na to, aby stříbrné víčko někde nezapomněli. Samotné tělo je opět váleček bez jakýchkoliv ozdob. Černé lakování propůjčuje Cosmu velmi důstojné vzezření. Koncovka těla je stříbrná, s kruhovou prohlubní uprostřed.

Úchop má Cosmo stejně strohý jako zbytek, hladký, leštěný a bez jakýchkoliv drážek. Mezi úchopem a tělem pera zeje dost výrazný schod, který mi přijde drobet neestetický, není však tak široký, aby vadil při psaní.

I Cosmo se, tak jako drtivá většina evropských per bez vestavěného čerpacího systému, živí buď evropskými krátkými bombičkami, případně se dá dokoupit konvertor a pohodlně pak čerpat inkoust z lahviček.

Hrot pera sice nedisponuje žádnými ušlechtilými materiály, ale občas je kus prosté oceli to nejlepší, co člověk může dostat. A tady to platí stoprocentně. Můj kus má hrot šířky F a píše pěkně, šťavnatě a nevynechává. Upřímně – co víc si mohu přát…

Můžete říkat, že je jeho design úsporný, strohý, nudný, případně elegantní a můžete mít ve všech bodech pravdu. Záleží na úhlu pohledu. V mých očích se jedná o důstojný psací nástroj, který se jeho vlastník vůbec nemusí bát vzít na schůzi vysokého managementu, aby s ním podepsal důležité smlouvy. A přitom za něj neutratí tisíce euro nebo desetitisíce korun. Klasická lakovaná verze Cosma stojí lehce nad pět tisíc korun, za postříbřené dáte něco přes šest a půl tisíce korun.

Za poskytnutí pera děkuji Peteru Kotrčkovi

Sheaffer Imperial VIII Triumph Touchdown – Sláva aerodynamice!

Americká firma Sheaffer se, stejně jako její přímá konkurence, vydala začátkem dvacátého století cestou inovací. K té přidala cíl udělat z nepohodlných kapátkových per té doby čistší a příjemnější nástroje denní potřeby. Též si dala za úkol vytvořit tvarově charakteristické psací pomůcky. Díky tomu se zrodily jedny z nejaerodynamičtějších modelů amerických plnicích per, která mohl zákazník na pultech najít. My si dnes přiblížíme model Imperial se stlačným čerpacím systémem, vyrobený zkraje šedesátých let.

(Poznámka – ne všechno se musí překládat do češtiny a tak jsem dala přednost originálnímu, anglickému názvu způsobu plnění).

Aerodynamický Američan

Pro drtivou většinu plnicích per Sheaffer byl charakteristický tu podsaditější, tu štíhlejší doutníkovitý tvar a hlavně nezaměnitelný tvar hrotu, který vyšší modely tohoto výrobce provází bezmála od začátku 20. století. Též mezi prvními přišel s možností dvoutónových hrotů (většinou zlato a kov), vytvořil ryze pánskou a ryze dámskou řadu plnicích per a dvěma ikonickými plnicími systémy.

Prvním byl takzvaný „snorkel system“, kdy se zpod hrotu z prostor podavače pomocí zadního otočného závitu vysune kovová dutinka. Pak se pero ponoří do inkoustu, vysune se s pomocí dotyčného závitu píst nahoru a stiskne se dolů. Tím se dostane inkoust do gumového vaku, ukrytého pod kovovým pístem. Pak se dutinka opět zasune šroubováním do pera, to se očistí a může se psát.

Plnění jednoruč? Žádný problém!

Jednalo se o spíše efektivní než efektní systém. Pera se samotným šroubovacím a stiskacím pístem se označovala jako tzv. „touchdown fillers“.  Ten byl tak jednoduchý, že se dal ovládat pouze jedinou rukou. A právě toto plnění má i dnes recenzované pero.

Možnosti pro vybíravé zákazníky

Modely Imperial se daly sehnat jak v klasické podobě, tedy s plastovým povrchem, tak pochromované nebo potažené stříbrem, případně čtrnáctikarátovým zlatem. Imperial Sovereign disponovaly i podmanivými guilloche vzory. Materiálů, barev i vzorů měl Sheaffer vždy na výběr dost a dost. Objekt dnešního článku je celozlatý a na těle i víčku zdobený přerušovanými svislými pruhy.

Proudnicové tvary – symbol elegance

Když jsem v počátku článku uváděla aerodynamiku, i při pohledu na uzavřené pero je jasné, že hlavním cílem výrobce bylo, aby všechny části přesně a pevně lícovaly k sobě a to včetně těch zdánlivě nehybných. Proto i víčko k úchopu těsně přiléhá a jediné co nahmatáte, je slaboučký přechod, tak rozdílný od ostatních výrobců, kteří naopak nechávají často víčko výrazně širší a okraje hmatatelnější oproti tělu pera.

Vršek víčka je zakončen čtvercovou ploškou se zaoblenými rohy, kterou najdeme i na konci pohyblivého závitu. Spona plnicího pera je plochá, bez výřezu a zdobená typickým bílým bodem, podle kterého pera Sheaffer bezpečně poznáte. Tento znak přetrval dodnes. Prstenec u ústí víčka je hladký, jen označen názvem výrobce a zemí původu.

O zajištění pera v zavřeném stavu se starají tři drobné planžetky na prstenci, vsazeném do úchopu. Možná tento systém nevypadá bůhvíjak odolně, ale spolu se šířkou úchopu jistí víčko i kdybyste měli pero vzhůru nohama.

Úchop je černý, směrem k hrotu se zužující a bez jakýchkoliv drážek jistících prsty. Drží se však dobře a mně při psaní pero nijak výrazně neklouzalo.

Originální tvar hrotu jako jeden ze symbolů značky

Sheaffer Imperial osmé generace je osazený Triumph hrotem, jehož tvar je jedinečný a v perech této značky se používá doposud. Zapuštěné hroty per Sheaffer byly dvojího druhu. Výše zmíněný a pak ten, který byl od úchopu oddělen po celém obvodu a stahoval se z podavače jako náramek z ruky. Triumph zasahuje až za polovinu úchopu a i když tento efekt vypadá nadmíru elegantně, bohužel není jeho výměna úplně jednoduchá. V tomto případě se při jakékoliv svízeli s hrotem musí odšroubovat celý úchop, vydloubnout podavač a pak opravit hrot. Proto, pokud si takový druh hrotu pořídíte, ať už na moderním nebo starožitném hrotu, je třeba jeho případnou opravu nechat na expertovi.

Mnou vlastněný Sheaffer Imperial má hrot ze čtrnáctikarátového zlata, ale vyráběly se hroty i stříbrné a ocelové. Zdobeno je vygravírovaným logem výrobce Sheaffer´s a na levém okraji ryzostí kovu. Špici zapuštěnou do úchopu ještě doplňuje vyrytý nápis USA. Šířka stopy by se dala přirovnat k současnému extra fine, píše velmi tence, ale hladce a sytě. Po pauze nezasychá a má plynulý start.

Punc nenápadnosti se týká i otočného a vzápětí vytahovatelného pístu, prsty nahmatáte jen slabou spáru. I tak jde ale s takzvanou falešnou koncovkou pohybovat plynule a tak na tři otočení tuto součást pera člověk lehce odšroubuje a díky skryté pružině v těle mu po kompletním vyšroubování ještě lehce vyskočí nahoru. I pohybování samotným kovovým pístem jde dobře, samozřejmě s lehkým odporem, protože v těle pera je ještě jeden, menší tubus, přišroubovaný k úchopu a skrývající gumový vak pojímající inkoust.

Co je zajímavé, u moderních per používajících tento systém, například modelu Legacy II, je tělo od úchopu odšroubovatelné a celý systém se dá vyjmout a nahradit bombičkou. To je sice dobré v případě, že si ten systém nějak fatálně poškodíte, ovšem nastane problém s přístupem vzduchu a při reinstalaci původního plnění bude třeba asi pero přetěsnit. Ale to se pohybuji na poli hypotéz. Touchdown fillery starého ražení mají tělo k úchopu pevně přidělané. Proto nevidím důvod se do pera nijak dobývat, abych ho nenávratně nepoškodila.

Pokud neoceňujete kouzla starých, restaurovaných věcí, dá se v této podobě u Sheafferu, ať už s výše zmiňovaným plnicím systémem nebo zapuštěným hrotem vybrat spousta per. Mě ovšem pořád víc srdce táhne k veteránům a tak byl tento přes padesát let starý kousek logickým vyústěním mít aspoň jeden starožitný Sheaffer.

Platinum 3776 Century Chartres Blue – Inspirace vitráží




Model 3776 Century japonské firmy Platinum je velmi populární model, který je k dispozici v mnoha různých variantách, ať už z poloprůhledné nebo průhledné pryskyřice, případně ebonitu, v různých barevných mutacích, případně vyzdobena starou japonskou úpravou urushi maki-e. My se dnes podíváme na variantu Chartres Blue, která byla inspirována vitrážovými okny jedné francouzské katedrály.

Katedrála v Chartres je jednou ze tří nejvýznamnějších francouzských katedrál a také jednou z největších gotických vůbec. Byla vybudována jako druhá ze tří a proto je větší než Notre-Dame v Paříži, která byla dostavěna jako první. I přes pozoruhodnou architektonickou podobu jsou nejznámější právě modré vitráže, jejichž barva inspirovala dnes recenzované pero. Je fascinující, že stavební styl na jedné straně zeměkoule inspiruje k naprosto odlišnému počinu někoho na druhém konci světa.

Model 3776 Century nenese tuto číslovku jen tak zbůhdarma, je to výška hory Fuji, jednoho z nejznámějších japonských přírodních klenotů. Varianta Chartres Blue je vyrobena z poloprůhledné sytě modré pryskyřice. K mání je buď pero se zlatými nebo pochromovanými doplňky.

Pero má hladký, doutníkovitý tvar. Víčko je zakončeno zaoblenou špičkou ze stejného materiálu, jako je zbytek pera. Pod ní je umístěn prstenec s plochou, širokou sponou. U ústí zdobí víčko silný prstenec s vyrytým názvem výrobce, zemí původu a číslem typu. Též je pozlacený.

Úchop pera je vyroben opět ze stejného materiálu jako ostatní části pera. Disponuje dostatečnou šířkou a i když nemá žádné drážky, drží se dobře. Za úchopem jsou závity na našroubování víčka. U hrotu lemuje ústí úchopu plastový prstýnek.

Barel se na úchop také našroubovává a stejně jako víčko, i on končí zaoblenou špičkou, ozdobenou tenkým zlatým prstencem. K peru je přibalen Platinum konvertor.

Hrot modelu 3776 Century je vyroben ze čtrnáctikarátového zlata a bohatě gravírován. Můj kus je vybaven variantou soft fine, což je měkký hrot s tenkou stopou. Pracuje na podobném principu jako flex hrot, tedy že se při tahu dolů plátky hrotu roztáhnou a dostaneme tak širší stopu. Zatímco flex je koncipován na co největší roztažení plátků a co nejširší stopu, soft fine hrot má své limity a přílišný tlak by mohl hrot nenávratně poškodit. Je to sofistikovanější nástroj a přiznám se, že mi ještě chvíli potrvá, než se s ním naučím obstojně psát. Takovýto druh hrotu je vhodný například na psaní písma Copperplate nebo Spencerian.

Pokud si na takhle speciální hrot člověk netroufá, tak jsou k mání samozřejmě i konzervativnější varianty v podobě klasických hrotů šířky F, M nebo B. Pro ještě větší fajnšmekry je k mání i tzv. music nib pro další stupně kaligrafie.

Plnicí pero Platinum 3776 je možno koupit například v pražském Penshopu, cena se liší podle materiálu. Varianta Chartres Blue stojí necelých pět a půl tisíce korun.

Za poskytnutí pera děkuji Peteru Kotrčkovi

Parker IM Premium SE Midnight Astral – souhvězdí v kapse

Myslím, že narozeniny jsou dobrým důvodem si koupit nový přírůstek a tak jsem se v půli června rozhodovala, kdo to bude. V užším výběru byl Faber Castell Neo Slim v černém laku s doplňky z růžového zlata. Ale pak jsem narazila na speciální edici od Parkeru pro rok 2019 Midnight Astral a ta mi doslova zlomila srdce. Jenže jsem notnou chvíli váhala, zdali si toto pero pořídit. Pro mluvila atraktivní povrchová úprava. Proti zase fakt, že o moderních plnicích perech Parker, konkrétně modelu IM, jsem toho po léta neslýchala mnoho dobrého. Jenže v roce 2016 Parker přistoupil k radikálnímu faceliftu svých klíčových modelů. Zdali to bylo v případě IM Premium k dobrému a jestli jsem si vybrala dobře, poodhalím v této recenzi.

Firma Parker je jedním z titánů na poli psacích potřeb, ostatně její vznik se datuje na konec devatenáctého století. Dlouho jsem však měla zkušenosti pouze se starožitnými modely Vacumatic, 61 a 45, se kterými jsem velmi spokojená. Ale propast mezi pery vyrobenými během čtyřicátých, padesátých a šedesátých let vůči současným Parkerům nezeje pouze v čase, ale i v kvalitě. Mnozí fanoušci se od značky odvrátili po zjištění, že se valná většina Parkerů vyrábí v Číně. Reputaci modelu IM nepomohly ani časté stížnosti, že v podobě plnicího pera rád vysychá a to díky velkému větracímu otvoru, schovanému pod sponou.

Parker se však evidentně z chyb poučil a jedna z letošních speciálních edicí, model IM Premium SE Midnight Astral, naznačuje v mnoha věcech zlepšení. Z vnějšku se model dočkal opravdu jen kosmetických změn – kratší vršek víčka, redesignovaná spona a z centrálního prstence se stal trojprstenec.

První, co dokáže na tomto modelu člověka takzvaně „zaháčkovat“, je nesmírně krásná povrchová úprava víčka a těla pera. Je totiž doslova poseta hvězdami. Nejsou to ale žádné nesmyslně rozsypané roztomilé hvězdičky, ale skutečná souhvězdí. Ta jsou podložena lakováním v modročerném odstínu, který imituje noční oblohu.

Parker IM Premium je relativně těžké pero, protože je až na podavač celé z kovu. Víčko je seshora ozdobeno kloboučkovou koncovkou z leštěného chromu. Klasická šípovitá spona, tak charakteristická pro modely Parker už od začátku jejich existence, dostala v tomto případě moderní, dynamický vzhled. Též je z leštěného kovu. Pod ní je sice tmavá ploška, ale evidentně to není „díra jak vjezd do pískovny“, jak se o tomto nešvaru minulé generace vyjádřil kamarád. Tmavomodré víčko se vzorem zdobí nad ústím silný prstenec dělený dvěma rýhami, s nápisem Parker a drobným znakem výrobce.

Tělo pera se směrem dolů zužuje a končí stříbrným „tlačítkem“. Víčko se dá na pero nandat, drží dobře a nevypadává. Navíc při nasazení stěny víčka nedřou o povrch těla pera a tak se nic nepošrábe.

Oproti vyleštěným vnějším částem je úchop Parkeru z matného kartáčovaného kovu a na to, že nemá žádné drážky pro opěru prstů, neklouže v nich, aby to ztěžovalo psaní. Jediným nešvarem je, že když pero zůstane moc dlouho na sluníčku, pěkně se rozpálí. Ale to je prostě kov.

Bohužel však u tohoto modelu chybí konvertor, což mi u pera za více než dva tisíce korun přijde poněkud krátkozraké. K dispozici je v základu dlouhá bombička Parker s modrým Quink inkoustem.

Za co má Parker ale obrovskou pochvalu, je hrot. Sice je malý a podsaditý, ale už je to opravdu hrot, ne ta parodie, která vězela v peru minulé generace. Já si zvolila šířku M a při prvotním psaní mi přišel dost suchý. Takže přišlo na lehkou úpravu pomocí pilníčku a teď už pero píše hezky sytě a nepřerušovaně. Povrch hrotu je zdoben sice stroze, ale elegantně. Nechybí název výrobce a prvky navíc jsou tři vygravírované jednoduché šipky.

Přehled redesignu hrotů Parker

Model IM nové generace je na tom s kvalitou zpracování rozhodně líp než ta minulá, minimálně díky vyřešenému problému s vysycháním a pěknějším hrotem. Midnight Astral sbírá ještě body navíc za atraktivní vnější vzhled. Cenové rozpětí modelu IM je celkem velkorysé, od základních modelů s cenou 1250,- Kč až po elegantně gravírovaná pera za 2200,- Kč, kam patří i to mé. Koupit je můžete například zde.

Centropen 5270 – zlatočerný luxus

Koncem sedmdesátých let se v dačickém podniku začala vyrábět řada plnicích per s charakteristickým dlouhým černým úchopem a polokrytým hrotem. Jednalo se o prototyp Streamline bez číselného zařazení, model 3770 s ocelovým hrotem i víčkem a jeho luxusnější obdobu 5270 se zlatými doplňky. A právě na posledně jmenovaný se zaměříme v dnešním článku.

Tak jak bylo v šedesátých a sedmdesátých letech zvykem, plnicí pera Centropen se často prodávala ve dvojici s propiskou. Já jsem získala místo propisky modely 5270 dva. Je to doslova dvojnásobné potěšení, protože tento model byl jedním z posledních, který byl osazen flexibilním hrotem Ripet.

Vrchní část 5270 je vyrobena z celočerného lesklého plastu, bez zvýrazněného úchopu. Přechod mezi úchopem a tělem pera je pouze ozdoben kovovým prstencem, který jistí víčko při zavření. To je zlaté, s matným povrchem, stříbřitě kovovým vrškem a ocelovou sponou. Ústí víčka je lemováno prstencem vyleštěným do hladka, což s matnou většinou víčka působí zajímavě kontrastně.

Tělo pera zdobí název a číslo typu pera, tentokrát však chybí to výrobní. Konec je opět uzavřen stříbrným „tlačítkem“, podobným tomu na sponě, jen je menší, protože se tato část zužuje. Tělo skrývá klasický vestavěný pístový konvertor, který je do většiny Centropenů dáván už od padesátých let. Nedá se vyšroubovat, tak jako to bývá u moderních per. Oba mnou vlastněné exempláře jej mají naštěstí plně funkční.

Jak jsem již zmínila výše, 5270 píší díky starým dobrým Ripetům, čtrnáctikarátovým zlatým hrotům, které byly v drtivě většině flexibilní, takže si s nimi člověk užije víc zábavy, když může psát směrem dolů jinou šířkou stopy než směrem nahoru. Chce to ale trochu jemného, opatrného cvičení, než se s ním člověk naučí zacházet, protože těžká ruka flex hrotům neprospívá. Částečnou ochranou je v tomto případě úchop, protože maličko přesahuje na úroveň boků hrotu a shora jej z poloviny zakrývá. Odpůrci polokrytých a celokrytých hrotů často lamentují, že není tím pádem vidět jedna z nejkrásnějších částí pera, ale na druhou stranu se tím posiluje elegantní, u krytých hrotů až proudnicový tvar.

5270 je dostatečně dlouhá, aby se dalo psát bez víčka, to se však samozřejmě nasadit dá. Vzhledem k tomu, že je pero takřka celoplastové, bez víčka je velmi lehké. Ale i když je víčko kovové, má relativně tenké stěny a tak se pero nijak brutálně nepřevažuje.

Černozlatý Centropen je dnes nabízen na aukčních portálech za až nesmyslnou cenu, já měla obrovské štěstí a získala oba kusy ještě s jedním plnicím perem (o kterém bude řeč v některém z dalších článků) za symbolických pár set korun.

Tactile Turn Gist – ryze chlapské pero




Texaská firma Tactile Turn byla založena roku 2012 a do povědomí příznivců plnicích per se zapsala během roku 2015, kdy odstartovala úspěšná kickstarterová kampaň na podporu modelu Gist. Majitel TT Will Hodges přesně věděl, jakou cestou se chce vydat. Jediný model, ovšem variabilní, co se týče materiálů. Ty jsou však vybírány ne dle měřítek elegantnosti, ale užitečnosti. Gist je totiž pro chlapy, kterým nevadí, když jim pero spadne do bláta, protože ho zvednou a stejně s ním napíšou, co potřebují.

Gist je velmi strohý, přesto zajímavý nástroj. Tělo, víčko i úchop pera jsou gravírovány jemným žebrováním, které hlavně v případě úchopu zajišťuje, že se vám nástroj při psaní nebude protáčet v prstech, i kdybyste je měli od nafty. Konec víčka je plochý, stejně jako zakončení těla pera. Spona plochá, černá, velmi tuhá, ale splňující to, co se od této části pera očekává, tedy jistit nástroj proti vypadnutí z kapsy a z částí pera je jediná lesklá.

Co se týče nabízených materiálů, možnosti jsou v jádru tři, obohacené o mírné variace. Nejlevnější je pero z polykarbonátu, takzvanou „střední třídou“ co se týče ceny je v rámci modelu Gist mosazná varianta a nejdražší je titanová. Krom základního materiálu se dají vybrat ještě doplňky (úchop a vršek víčka) z mosazi, mědi, damašku nebo titanu. Taková exponenciálně zvyšující se variabilita je nesmírně sympatická. Navíc si dle váhy základního materiálu můžete vybrat, čím chcete svou ruku zatěžovat. Plast je nejlehčí, mosaz zase nejtěžší.

Objektem dnešní recenze je varianta polykarbonátová s měděným úchopem a vrškem víčka. Výběr materiálů se samozřejmě odrazí na ceně, rozmezí se pak natahuje od devětadevadesáti dolarů k cifře ke třem stovkám. S dalším navýšením počáteční investice je třeba počítat ohledně potenciálního materiálu hrotu. Ten je značky Bock a velikosti šest čili pěkný velký kousek kovu od solidního německého výrobce s dlouholetou tradicí. K mání máte možnost ocelovou, titanovou a čtrnáctikarátové zlato. Co se týče šířky stopy, nabídka je velkorysá, od EF hrotu až po 1.1 mm stub. Mnou ozkoušený model má ocelový hrot šířky B, což je velmi pěkně píšící, šťavnatá záležitost, která je ideální pro rozmáchlejší rukopis.

Díky patinujícím materiálům se Gist velmi brzy zbaví puncu novosti, a naopak může získat šmrnc poctivého pracanta, který je do ruky brán den co den. Samotné pero je krátké, takže většina pisatelů bude psát s nasazeným víčkem. To se šroubuje díky širokému závitu, který má rozsah zhruba tři otočky. Nasazené u karbonové varianty sedí jak přibité, z jiných recenzí je ale patrné, že mosazná varianta má s tímto drobet problém.

U modelu Gist nenajdete žádný lesk, zářivé barvy, pozlacení a další „pastvy pro oko“, kterých jsou moderní pera plná, ale získáte praktický výrobek, který byl velmi promyšleně konstruován na to, aby vám vydržel co nejdéle, a to i v nejtěžších podmínkách. Víc, než v ženské kabelce mu to bude slušet v kožené pracovní brašně nebo kapse u montérek, přičemž si opravdu nemyslím, že je ostuda přesně pojmenovat, pro jaké pohlaví jsou tato pera primárně určena. A věřím, že právě takováto ryzost a syrovost okořeněná bohatým množstvím kombinací skrz velmi kvalitní a odolné materiály byla sympatická všem, kdo kampaň Gistu tehdy podpořili.

Stránky výrobce: http://www.tactileturn.com/

Za zapůjčení pera Tactile Turn Gist děkuji Peteru Marcinkovi

Centropen 10011 – něco starého, něco nového




S příběhem mého prvního starožitného Centropenu jste se mohli seznámit tady. Model 10010 byl začátkem designové řady, která vládla Československu v obměnách po celá padesátá léta. Ale mezi „desítkou“ s krytým hrotem a „dvanáctkou“ zdobenou podmanivou perletí či proužky v mnoha barevných mutacích se přeci jen skryl ještě jeden typ – 10011.

Uznávám, že je asi trochu zbytečné psát další článek o modelu, který je s drobnými obměnami nemlich to samé jako ten před ním a ty po něm, jenže celá desítková řada je prostě tak dobrá a hodná pozornosti, že i modelu 10011 musím věnovat pár řádků. A nebudou poslední – koneckonců, ještě nemám doma všechny varianty tohoto pera.

I tento Centropen snoubí to nejlepší a hlavně osvědčené z předchozího a nadcházejícího modelu. Ostala tmavá barva i celuloid, zůstaly tři barevné prstence charakterizující už model Barclay 1304 ze začátku padesátých let, ale hrot ztratil krytí. Jinak je mladší bratříček typu 10010 stále tím stejným buclatým perem doutníkového tvaru, na první pohled vlastně dost obyčejným. Osazen je hrotem Centropen Iridium 42, který sice neoplývá zlatem jako hroty Ripet, dostatečně hebký a příjemný pro psaní je i tak. Oválná spona je stejně jako proužky na víčku věčným leitmotivem Centropenů padesátých let a i v tomto případě svou funkci plní na jedničku.

I toto pero má v útrobách skrytý integrovaný pístový konvertor, který se v takřka nezměněné podobě probojoval až do doby o dvacet let později. Když je totiž správně funkční, odvádí velmi dlouho dobrou práci a nejsou třeba další servisní zásahy.

Modely 10010, 10011, 10012 i 10014 sice vypadají tvarově nachlup stejně, ale rozměry by vás často dost překvapily. Netýká se to tolik šířky, která je standardizovaná, aby se do nich vešel konvertor, ale délky, protože se každý kus této řady vyráběl ručně a tak se občas můžeme setkat s rozdílem až několik milimetrů. I proto jsou starožitné Centropeny okouzlující – co kus to originál. Dokonce i spony nikdo nenasekal jako Baťa cvičky.

Není překvapením, že i toto pero jsem získala na Aukru a opět muselo na opravnou a ozdravnou kůru, která mu samozřejmě prospěla a je stejně kvalitním dříčem, jako model 10010 i ty následné. Připočítáme-li si cenu za opravu a pořizovací cenu, vyšlo mne pero na bratru 1500,- Kč.

Protože znám lidi, kterým se kryté hroty opravdu nelíbí, protože dle nich tím krása pera celkově upadá, je dobře, že model 10011 skýtá kompromis v decentním tmavém celuloidu, krytém hrotu a vlastnostech, které poskytnou dobrou službu i po více než šedesáti letech od data výroby. Navíc doba devadesátých let, kdy těchto per měl každý plnou půdu a sklep pomalu končí a to co bylo k mání celkem snadno, už třeba za rok za dva nebude.

Penco 40 – krátkou dobu na výsluní




Po válce, v květnu 1945, byl zatčen spolumajitel Imperialu Alfred Gerlach a zatímco trávil nastupující léto ve vězení, továrny se chopili sami zaměstnanci a pod značkou Penco začali plnit lukrativní kontrakt, který jim byl brzy zadán – vyrábět pera pro důstojníky Rudé armády. Samotná značka zůstala v platnosti až do poloviny padesátých let, kdy byla v rámci znárodnění definitivně strávena Centropenem.

Model Penco 40 se vyráběl jak v černé variantě, tak i barevných. Jedná se o velké plnicí pero s vestavěným čerpacím systémem a velkoryse pojatým inkoustovým oknem, kde si člověk může kontrolovat, kolik mu na psaní ještě zbývá inkoustu. Čerň „čtyřicítky“ doplňují zlaté elegantní prvky, jako jsou plošky s černými kamínky na vršku víčka i spodu barelu, plochá pružná spona a dva tenké prstence u ústí víčka. Tělo pera končí odšroubovatelným krytem, který skrývá otočný závit pro pohyb pístu. Tvarově je Penco 40 hodně podobné jak modelu Smaragd 1001, tak modelu Barclay Vacuum 1302, o kterém si povíme něco v další recenzi. Zkrátka dlouhé černé pero, které při prvním pohledu úplně neoslní.

Když jsem pero poprvé naplnila, zjistila jsem, že mezi úchopem a závitem z mikroskopické škvírky uniká inkoust, což mne iritovalo, protože jsem měla díky tomu pořád špinavé prsty. Pero sice šlo na opravu, protože teklo i spodem, ale po navrácení se únik okolo úchopu pořád nedařilo vyřešit. Lámala jsem si hlavu, jak se k bolístce pořádně dostat, až jsem se odhodlala zkusit odšroubovat úchop. Některá pera s vestavěným pístem ho nemají napevno spojený se zbytkem těla, některá mají. Tady naštěstí fungovala varianta první, a tak s pomocí mírné brutality se povedlo pero rozdělat, namazat zevnitř silikonovým gelem a nepříjemná inkontinence byla fuč.

Po absolvování této procedury se z Penca 40 stal sice na první pohled fádní, ale velmi dobrý pracovní nástroj. Může za to ocelový hrot Warranted Iridum Point 60R, který je velikostně srovnatelný se současnými hroty číslo 5. Co do šířky hrotu bych tipovala někam mezi F a M. Opět, tak jak je tomu u kupovaných per stává, musel být hrot zabroušen, aby psal dobře, tentokrát se o to nepostarala moje maličkost, ale toto bylo ošetřeno při opravě.

Spolu s výše zmíněnými poslední dobou Penco 40 hodně využívám v práci či při soukromých zápiscích a po opravě funguje už několik měsíců tak, jak má. Jeho devizou jsou hebký, nevynechávající hrot, velká kapacita pro inkoust a příznivé rozměry i pro majitele větších dlaní. Pero mne stálo čtyři stovky plus nějaké drobné za opravu. Nepochybuji, že barevné verze Penca byly určitě lákavější, ale pokud chce člověk důstojného, ne tak křiklavého veterána, není toto pero vůbec špatnou volbou.

Centropen 4164 – decentní pracant

Šedesátá léta se nesla v duchu povolování ledů a nesla s sebou naději na pozvolnou demokratizaci, kterou však v srpnu 1968 rozdrtily pásy vojsk Varšavské smlouvy. Mnoho lidí usoudilo, že je to pro ně poslední možnost emigrovat, než klec natvrdo na dalších dvacet let spadne. A v dačickém podniku jsou dál vyráběna pera, protože psát je potřeba, ať už vládne kdokoliv.

Tento Centropen jsem získala na před pár lety na Aukru, měl však poškozený plnicí mechanismus a hrot. Následovala tedy oprava. Pak jsem ho odprodala kamarádce, ale shodou okolností se mi do sbírky vrátil a to letos za neskutečně směšnou cenu – padesát korun.

Centropen 4164 už jde naprosto jiným designovým směrem než předchůdci. Decentní stříbročerná kombinace, větší, masivnější spona hranatého tvaru a hlavně plně vestavěný čerpací mechanismus. Odšroubovatelný je, krom víčka, jen kryt otočného umělohmotného šroubu čerpacího mechanismu. Hladinu inkoustu pisatel kontroluje skrz průhledné, dvěma stříbrnými pruhy lemované „okýnko“ v první třetině krytu pístu.

Víčko je na vrcholu zdobeno černou tlustou ploškou, kryt šroubu je naopak opatřen ploškou stříbrnou. A právě rozumně nakombinované křížení kovových částí s plastovými činí toto pero v ruce dobře vyváženým a příjemným na úchop.

Hrot tohoto Centropenu je velmi nepoddajný, ostatně písmenko T za číslem 42 znamená tuhý. Přesto však píše velmi pěkně a nevynechává.

Centropeny z pozdních šedesátých a pak dalších let už zkrátka nejsou tak podmanivě krásné, jako když se používal perleťovaný celuloid, přesto se jedná, alespoň v případě 4164, o pěkné náčiní, které ještě odvede dobrou práci.

Centropen Barclay 1304 – Hliníkový švihák z Dačic

Dnes se podíváme na plnicí pero, které bylo vyrobeno sice též v padesátých letech, ale z úplně jiného materiálu, než je celuloid. Přivítejte Barclay 1304, další chloubu dačické továrny.

Barclay 1304 se vyrábělo ve čtyřech verzích – z tvrzené gumy, celuloidové, hliníkové a stříbrné. Mnou ukořistěný je zdobený krásným proužkováním. Samozřejmě se přes šedesát let svého života neubránil nějakým odřeninám – povrch u otvoru víčka je prošoupaný až na základ.

Designově se dá říct, že se jedná o hybrid mezi modelem 10010 se svými oblými konci víčka a těla a 10016 s již hranatou, kovovou sponou. Barclay byla věcí výhradně padesátých let – pak už se nenašel zlatník, který by je tak kvalitně potahoval drahými kovy a ryl.

Když sundáme blyštivý kabátek, zbude nám klasický centropenovský čerpací systém, který jsme viděli i předtím. Nejzajímavější je na tomto peru ale hrot. S největší pravděpodobností nebude originální, protože Barclay se při výrobě osazovaly výhradně hroty od p. Kroutla. I tak mi dělá radost, protože se jedná o hrot 42 S tedy soft. Je ohebný, čili se můžeme bavit o tzv. flex hrotu, který po mírnějším zatlačení od sebe oddálí obě části hrotu a pero tak píše silnější stopou. Když píšete zlehka, pero píše takřka standardní stopou.

Jelikož mne můj kamarád a velká inspirace ohledně per (děkuji Peter) velmi inspiruje, moc jsem si takovýto hrot nebo něco jemu podobného chtěla vyzkoušet a už chápu, proč je s ním taková zábava. Teď už se jen naučit psát hezky ozdobně.

Ač proti svým celuloidovým bratříčkům vypadá Barclay drobet štíhleji, váhou vyhrává na plné čáře. Ne, že by byla celuloidová pera nějak nepříjemně lehká, aby vyskakovala při psaní z ruky, ale kov je kov, i když „jen“ hliník. Malým problémem je poněkud neukotvené víčko, když ho nasadím na tělo pera. Zkrátka ho tam musím poctivě narazit. Ale i tak je 1304 je stabilní, těžší pero, které je radost používat a já ho považuji za velmi reprezentativní šperk mezi svými pery.

Po pár měsících od nákupu stříbrné 1304 se mi podařilo získat i zlatou, jinak vzorkovanou, která měla úplně stejný hrot jako hliníkové pero, takže se potěšení a radost z kvalitního psacího zážitku zdvojnásobila.