Centropen 5270 – zlatočerný luxus

Koncem sedmdesátých let se v dačickém podniku začala vyrábět řada plnicích per s charakteristickým dlouhým černým úchopem a polokrytým hrotem. Jednalo se o prototyp Streamline bez číselného zařazení, model 3770 s ocelovým hrotem i víčkem a jeho luxusnější obdobu 5270 se zlatými doplňky. A právě na posledně jmenovaný se zaměříme v dnešním článku.

Tak jak bylo v šedesátých a sedmdesátých letech zvykem, plnicí pera Centropen se často prodávala ve dvojici s propiskou. Já jsem získala místo propisky modely 5270 dva. Je to doslova dvojnásobné potěšení, protože tento model byl jedním z posledních, který byl osazen flexibilním hrotem Ripet.

Vrchní část 5270 je vyrobena z celočerného lesklého plastu, bez zvýrazněného úchopu. Přechod mezi úchopem a tělem pera je pouze ozdoben kovovým prstencem, který jistí víčko při zavření. To je zlaté, s matným povrchem, stříbřitě kovovým vrškem a ocelovou sponou. Ústí víčka je lemováno prstencem vyleštěným do hladka, což s matnou většinou víčka působí zajímavě kontrastně.

Tělo pera zdobí název a číslo typu pera, tentokrát však chybí to výrobní. Konec je opět uzavřen stříbrným „tlačítkem“, podobným tomu na sponě, jen je menší, protože se tato část zužuje. Tělo skrývá klasický vestavěný pístový konvertor, který je do většiny Centropenů dáván už od padesátých let. Nedá se vyšroubovat, tak jako to bývá u moderních per. Oba mnou vlastněné exempláře jej mají naštěstí plně funkční.

Jak jsem již zmínila výše, 5270 píší díky starým dobrým Ripetům, čtrnáctikarátovým zlatým hrotům, které byly v drtivě většině flexibilní, takže si s nimi člověk užije víc zábavy, když může psát směrem dolů jinou šířkou stopy než směrem nahoru. Chce to ale trochu jemného, opatrného cvičení, než se s ním člověk naučí zacházet, protože těžká ruka flex hrotům neprospívá. Částečnou ochranou je v tomto případě úchop, protože maličko přesahuje na úroveň boků hrotu a shora jej z poloviny zakrývá. Odpůrci polokrytých a celokrytých hrotů často lamentují, že není tím pádem vidět jedna z nejkrásnějších částí pera, ale na druhou stranu se tím posiluje elegantní, u krytých hrotů až proudnicový tvar.

5270 je dostatečně dlouhá, aby se dalo psát bez víčka, to se však samozřejmě nasadit dá. Vzhledem k tomu, že je pero takřka celoplastové, bez víčka je velmi lehké. Ale i když je víčko kovové, má relativně tenké stěny a tak se pero nijak brutálně nepřevažuje.

Černozlatý Centropen je dnes nabízen na aukčních portálech za až nesmyslnou cenu, já měla obrovské štěstí a získala oba kusy ještě s jedním plnicím perem (o kterém bude řeč v některém z dalších článků) za symbolických pár set korun.

Seewi Olive Drill II – když design zvítězí nad hmotou

Českých výrobců plnicích per se v posledních letech vynořilo jako hub po dešti, ale většinou se drží jednotného válcovitého tvaru a prefabrikovaných kovových doplňků. Ale i mezi takovou záplavou monotónních výrobků se našlo světlo na konci tunelu. Jen ne u nás, ale kousek dál na východ, cirka dvacet kilometrů od česko-slovenských hranic, v Trenčíně.

Seewi je mladá, slovenská firma, která u nás nemá sice zastoupení a nákup je možný primárně přes e-shop, je však schopna zaslat své výrobky kamkoliv do světa. Též nechybí možnost nechat si na pero vygravírovat například jméno nebo iniciály. Jak jsem se přesvědčila i já, jimi vybraná kurýrní firma je rychlá a spolehlivá. Po oznámení, že mi je pero odesíláno, jsem je do tři pracovních dnů obdržela.

V e-shopu je k výběru jak druh pera, kdy si můžete vybrat kuličkové či plnicí, tak tvar. Nabízené modely jsou tři. Ceylon II je tvarově konzervativnější a nelakovaný, Gold Rush II zase disponuje dřevěným tělem, protkaným žilkami ze čtyřiadvaceti karátového zlata. V posledně zmiňovaném stylu lze pořídit i set pera, manžetových knoflíčků a motýlku, přičemž je na výběr z bukového, či ořechového dřeva. Bez zlatého žilkování je k mání set vyrobený ze dřeva ovocných stromů. Já jsem dostala k recenzi třetí, tvarově nekonvenčnější, lakovaný model – Drill II, vyrobený z olivového dřeva.

Název Seewi je složeninou slov „see“a prvních písmen obratu „woodworker instinct“. A že je na co se dívat, prozradí hned zkraje dřevěný box, ve kterém pero dostanete. Uvnitř krom pera, bezpečně uloženého na semišovém povrchu a jištěného páskou, dostanete i „uvítací dopis“, který je umístěn na vnitřní straně víka.

Už když pero prvně uvidíte, je jasné, že se nejedná o další generický prefabrikát válečkovitého tvaru, jakých jsou obzvláště na českých internetech desítky. Zvenčí je totiž Seewi od vršku víčka až po konec těla opravdu originální. A právě zmiňované části pera, tedy plošky, kterými začíná i končí, jsou ozdobeny plátkem černé perleti. Tento materiál najdeme i v podobě „slzy“, která zdobí konec spony. U per vyrobených například z ebenu či cocobola jsou perleťové doplňky zase bělostné.

Spona je celodřevěná, nádherně asymetrická a jediné, co by se jí dalo mírně vytknout, je vzhledem k rozměrům pera větší tloušťka. Je napevno přidělaná a mezi ní a povrchem víčka tkví dostatečná mezera na to, aby se pero mohlo zasunout do kapsy košile či za klopu saka. Všechny části pera jsou precizně prolakované a vyleštěné, takže tím lépe vystoupí překrásná kresba olivového dřeva.

Nerovnoměrný je ovšem celý tvar pera. Na první pohled to člověk jen tak nerozluští, lepší je si pero pořádně ohmatat, poctivě ho prozkoumat centimetr po centimetru. Jedinou viditelnou částí, která tuto zajímavou vlastnost prozrazuje, jsou perleťové konce. Ty obzvlášť pod slunečním světlem přechází do zajímavých tónů.

Rozměrově je Drill II štíhlé, ale dostatečně dlouhé. Uzavřené měří na výšku 136 mm, otevřené 125 mm. Nasadit víčko se nedá, protože díky kruhovému ocelovému tubusu uvnitř víčka nepasuje na asymetrický konec. Pro srovnání jsem vybrala Pelikan Classic M200 a nad ním Drill II co do délky vítězí s víčkem i bez něj, takže ani majitelé větších dlaní by s ním neměli zápolit.

Po otevření se okouzlení z originality drobet vytratí, protože úchop i hrot, dva kovové tubusy vyztužující víčko a tělo pera plus konvertor jsou standardní výrobky Schmidt. Hrot je v případě mnou testovaného kusu zlaté barvy a šířky M, což je stará dobrá zlatá střední cesta. Určitě by stálo za zamyšlení si místo obyčejného Schmidt Iridium Point nápisu na hroty nechat vygravírovat logo, třeba podobné, které zdobí tělo pera pod úchopem. A v budoucnu by neuškodil ani výběr z různých šířek hrotů. Stroprocentně by se tak posílil exkluzivnější dojem z celé práce. Německý hrot je spolehlivý pracant a nemá problém se psaním ani po plánované týdenní pauze. Je však maličký, standardní velikosti 5, tedy rozměru, který můžete potkat například u kapesních per Kaweco.

Úchop je černý, plastový a v nejširších místech má šířku jednoho centimetru, což je ale nutnost, vyšlá z menší šířky pera. Dojem kazí i jistá uniformita této části pera, ať už si vyberete světlé nebo tmavé dřevo, úchop je pořád stejný. I zde vidím prostor pro zlepšení, například použitím ebonitu, byť by to s největší pravděpodobností znamenalo vyšší cenu pro zákazníky, ale na druhou stranu, přibyl by další ručně dělaný díl.

Ať už na model Seewi Olive Drill II koukám z jakéhokoliv úhlu, pozitiva stále převažují. Tvarově je to pero podmanivé, kombinací rostlinného a nerostného materiálu jedinečné, zpracováním velmi kvalitní a i přes mé výtky bylo použití prefabrikátů sníženo když ne na minimum, tak únosnou míru. Cena per se liší vzhledem k použitým materiálům, za model Olive Drill II dáte 85 euro, v přepočtu lehce přes dva tisíce korun, u jiných modelů a dřevin bude částka vyšší. Není to sice málo, ale právě výše uvedené plusy, zůstaneme-li v segmentu dřevěných ručně vyráběných per, mě vedou k oprávněnosti takové cenovky. A vzhledem k tomu, že je Seewi mladou firmou se slibným potenciálem, pevně doufám, že se budou posouvat vpřed a my se od nich dočkáme ještě zajímavějších psacích pomůcek.

Za poskytnutí pera děkuji firmě Seewi

www.see-wi.com
https://www.facebook.com/SeewiSK/
https://www.instagram.com/seewi_sk/

Centropen 3064 – Inkoust za mřížemi

Centropen 3064 je jedním z mnoha nenápadných, celobarevných per, která začala firma chrlit v sedmdesátých letech. Konvertor, napevno umístěný pod úchopem pera a odšroubovatelným barelem, tak populární díky „desítkovým“ modelům, se definitivně stal minulostí a nastala éra celoplastových per, kdy účel zvítězil nad vzezřením.

Model 3064 na první ani druhý pohled ničím neoslní. Štíhlé, plastové pero, ozdobené tenkým prstencem okolo ústí víčka, s dlouhou kovovou sponou, která se začala používat už u modelu 10018 z konce šedesátých let.

Vršek víčka je celoplastový, což přináší jistou nevýhodu a to tu, že může prasknout, když se spona příliš vychýlí. K tomu může dojít jak pádem, tak koncentrovanou lidskou silou.

Úchop pera ctí barvu a tak je stejný jako zbytek modelu 3064. Objímá sice obyčejný, ale dobře píšící ocelový hrot velikosti 32. To ovšem při koupi nebylo, hrot škrabal jako naštvaná kočka a tak musel opět přijít ke slovu pohotovostní zásah leštících hadříků.

Asi nejzajímavější částí pera je široké inkoustové okno, které je mřížkované, a tím pádem nejen že zajišťuje kontrolu hladiny inkoustu, ale je jednoduše hezké. Navíc je zajímavé, že závity pro našroubování víčka nejsou v barvě úchopu, tak jak bývalo léta zvykem, ale jsou součástí průhledného plastu inkoustového okna. Tento trend se přenesl i minimálně na jeden následující model.

Tělo pera zdobí, tak jak jsme u československých per zvyklí, název výrobce a číslo typu, plus výrobní pořadí. Otočný závit pohybující pístem je tentokrát schován pod falešnou koncovkou barelu. I ten je v barvě zbytku pera.

Model 3064 existuje ve třech barvách, mnou recenzované světle modré, pak vínové a dle pana Henryho Forda nejoblíbenější barvě, tedy černé. Eleganci modelů 10012 – 10016 se tenhle štíhlý plastikový kousek nepřibližuje ani omylem, ale pokud na něj někdy natrefíte a bude v dobré kondici, nechte si ho.

Výhodou je, že tento typ a i další se chrlily po statisících a tak se dají ještě v jedenadvacátém století sehnat jak v dobré kondici, tak v mnoha kusech. I když se nejedná o nejatraktivnější model z dačického portfolia, je to další z řady nenápadných, ale užitečných per, které, pokud je netrápí nějaká fatální závada, ještě mají šanci popsat několik set až tisíc stránek, než odejdou definitivně do výslužby.

Centropen Shark – žralok do školního batohu

Centropen Shark se vyrábí už delší dobu, ale zatím byly pro mne jeho barevné varianty natolik nezajímavé, že jsem netoužila po něm sáhnout a vyzkoušet ho. To se ale změnilo, a tak jsem se po jednom impulzivním nákupu stala majitelkou fialovo bílého květinového cvalíka. Jaký tedy je školní Centropen pro děti jedenadvacátého století?

Prvně bylo toto pero k mání v pruhovaných dvoubarevných kombinacích. Ty sice nezmizely, ale přibyla k nim bílá s doprovodnou barvou, ještě navíc ozdobená vzorem. Dá se tak sehnat krom celobarevného i Shark květinkový či se zvětšeninou otisku prstu. Musím říct, že tenhle malý, ale viditelný zlepšovák peru dodal na atraktivitě.

Ergonomické tvary táhnou a nevyhnulo se to ani Sharku. Pero je buclaté, trojhranného profilu, se širokou plastovou sponou. Ta je v případě mnou vlastněné varianty ozdobena třemi fialovými kvítky. Riziko ovšem nastává v okamžiku, kdy má školáček nenechavé prstíky (Přiznám se, že já takový ničitel fakt byla!) a se sponou si hraje tak dlouho, až se ucho… tedy spona utrhne. Nebo spíš prachsprostě praskne.

Víčko je nasazovací a za úchop dosedne s uspokojivým cvaknutím. Dá se samozřejmě na pero nasadit a díky specifickému profilu školního pera nikam neočekávaně neodcestuje.

Boky plnicího pera z obou stran zdobí široké fialové pruhy, takže pořádkumilovné děti mohou při zavření doslova držet čáru. Pokud však v rychlosti pisatel pero zacvakne tak, že pruhy nebudou navazovat, krom estetické újmy se nic nestane. Výhoda trojhranného profilu. Na jednom z boků se skví natištěný název modelu a výrobce, nikoliv však číslo typu, jako bývalo kdysi dávno zvykem.

Úchop pera je pogumovaný, takže při psaní nebude v dětských prstech klouzat. Gumový „ostrůvek“ na úchopu není sice nijak drážkován, ale je vyroben z matného materiálu a pero drží při psaní jak helvétská víra. Navíc jsem nikde nenašla žádné plastové otřepky, což je příjemné zjištění.

Hrot Sharku je ocelový, malý a hranatý, šířky F. Proti baculatému zbytku pera působí drobet směšně, ale je dobře vyladěný, spouští, jak má, a i když je stopa tenká, pero píše sytě. Což je nejen pro školáka ideální stav. V základu se pero prodává bez obalu, do papírnictví se většinou dodává v krabičkách po deseti. Součástí Sharku je klasická centropení modrá bombička. Já místo ní použila bombičku naplněnou inkoustem KWZ Gumijagodowy, protože do fialového pera prostě patří i fialový inkoust. Malinkatým, vtipným bonusem bylo, že hopsinkový inkoust je skoro totožný s odstínem pruhů a kytiček.

Centropen Shark je ideálním mezníkem mezi plnicími pery Herlitz k mání za pár kaček v každém Tescu a dražšími školními pery jako jsou třeba Pilot Kaküno či Lamy abc. Stojí méně než dvě stovky (mě konkrétně 179,- Kč), díky ergonomickému řešení nebude vašemu potomkovi kazit úchop a už něco vydrží. No a když po něm sáhne dospělý, i pro něj tenhle školní dravec může za velmi snesitelné peníze udělat dobrou službu.

Centropen Barclay 304 – plast a kov

Dnes vám představím posledního představitele této kovové řady, který nejen že oproti předchůdcům přišel o čtyřmístné číslo, ale je od nich diametrálně odlišný i vzhledem. Jeho vznik se totiž datuje do sedmdesátých let, kde otočným konvertorům téměř odzvonilo a nahradily je hlavně bombičky a písty.

Barclay 304 je celkem zajímavý míšenec. Na první pohled zaujme klasickým kovovým leskem a gravírováním, ale pod tímto honosným kabátkem zejí vnitřnosti, které v základu patří školnímu peru.

Prvně jsem toto pero měla v nekompletním stavu, chyběl vršek víčka a spona, takže tam zela díra jako trám a pero vysychalo. Při druhém pokusu se mi ho podařilo sehnat v setu s větší a menší propiskou se stejným gravírováním. Ty zatím odpočívají v šuplíku, ale hlavně kvůli tomu, že si musím najít čas jim opatřit ty správné náplně, pokud se ještě vyrábějí.

Oproti modelům 1304 je „třistačtyřka“ nejen štíhlejší, ale i o kus delší. Víčko je nasazovací a nezasahuje až k barelu, takže je vidět i část inkoustového okna, kde je vyryto číslo modelu. Vršek víčka je chráněn kovovým plíškem, pod nímž je navařena spona.

Když však víčko odejmeme, zjistíme, že rezervoár pro inkoust je bez jakýchkoliv předělů spojen hned s úchopem. Plastový píst, kterým se do pera natahuje inkoust, a který chrání kovový zdobený barel, je úplně stejný, jako používal Centropen po minimálně celá osmdesátá léta do školních per Centropen 2130 (i když ta mají zase jinak řešenu úchopovou část).

Není na něm samozřejmě nic špatného, inkoust se s ním do pera natáhne rychle a čistě, navíc je tyčinka pístu z měkkého, ohebného plastu, takže ji jen tak člověk nezlomí. Plus je rezervoár pro inkoust solidně objemný, takže inkoust déle vydrží. Navíc jsem zjistila, že pokud do něj dám třpytivý inkoust, dělá to v peru moc pěkné efekty. Co je ale pak trochu svízelnější, je čištění, protože píst jede dolů víc ztuha než nahoru, a proto si člověk lehce zaposiluje.

A navíc má tohle pero naprosto skvělý hrot. Je to sice „jen“ ocelový Centropen 32, ale píše velmi hebce a není problém pero rozepsat i po pauze ve psaní.

Podtrženo sečteno sice není „třistačtyřka“ úplným technickým skvostem, ale píše krásně, gravírovaný kovový povrch má v mých očích velký půvab a pobere hodně inkoustu, mnou používaný kus neteče, a to je na cesty ideální stav. Takže pokud ji někde v dobrém stavu a třeba i za pár stovek někde zahlédnete, doporučuji tohle pero koupit, vypláchnout, naplnit a psát. Nu a pokud je získáte v setu s propiskami, k nim seženete tuhy, tak máte dobrý pracovní tým, který si poradí s jakýmkoliv papírem.

Sheaffer POP Star Wars – nechť vás Síla provází i při psaní!

Před dávnými časy, v předaleké galaxii… americká firma A.T. Cross koupila práva na vyrábění merchandisingu s grafikami a logem slavné Lucasovy ságy. A do téhle neprobádané krajiny šlápla velice troufale – kolekcí plnicích per Cross Townsend a dalšími, které časem přibývaly. Ale proč píšu o Crossu, když se článek týká per Sheaffer? Inu proto, že Sheaffer je subbrand Crossu, takže i pro něj platí užití licencovaných SW grafik. A proto mohla vzniknout starwarsovská edice modelu POP.

Samozřejmě také existují „popíky“ v klasickém, jednobarevném provedení, vyvedeném ve veselých, jasných barvách. Takže pokud byste zrovna neprahli po sci-fi kabátcích, máte šanci se k tomuto modelu dostat i v usedlejší podobě. Já se ale budu přeci jen věnovat těm pomalovanějším.

V první vlně byly do světa vypuštěny tři modely POP se starwarsovskou tematikou a to R2-D2, Darth Vader a Mistr Yoda. Později do nabídky přibyly Hvězda smrti, Kylo Ren a další robotek, BB8. Na výběr je buď plnicí pero nebo roller plus set rolleru a tematického zápisníku.

Jelikož je Sheaffer POP jedním z nejlevnějších modelů této firmy, i zpodobnění motivů slavné ságy není bůhvíjak řemeslně propracované – jedná se o prosté nátisky více či méně geometrických tvarů. Můj kus má malý kaz v nátisku na těle, ale nechala jsem to plavat, protože si to své aspoň poznám a jak říká klasik, na funkci to nemá vliv.
U zpodobnění R2-D2 je zajímavé, že víčko je z tmavšího šedého plastu, kdežto tělo z bílého. Víčko končí plochou, do které je zasazen černý kruhovitý plíšek se dvěma nápisy Scheaffer po okrajích. Též ho zdobí hranatá spona ozdobená bílým puntíkem, který charakterizuje modely Sheaffer po mnoho dekád. Oproti rovné lince víčka je prohnutá a dostatečně tuhá, aby plnila, co plnit má, tedy jistila pero před vypadnutím z různých částí oděvu.

Tělo pera je válečkovité a končí kovovým vyvýšeným prstencem s bílou ploškou uprostřed, který jistí víčko při nasazení. To se ale dost zlehka v této pozici protáčí kolem své osy. Nevnímám to vysloveně jako chybu, jen jako znak jisté nedomyšlenosti. Víčko před upadnutím jistí dostatečně, to tam drží pevně a když ho chci oddělit, musím použít mírnou sílu.

Pero je vybaveno ocelovým hrotem šířky M, což vnímám jako zdravý kompromis pro lidi s různou šířkou rukopisu. Bohužel nejsou na výběr žádné jiné alternativy, Sheaffer POP má prostě jen tento hrot. Což je ale vykoupeno dostatečně hebkou stopou, která majitele nepřivede k šílenství. A upřímně – to že pero koupíte, narazíte bombičku a píše, není zárukou ani u per z jiné cenové úrovně.

Když už se zmiňuju o bombičkách, zde musím potenciální zájemce připravit na lehké zklamání. Sheaffer totiž tento model nevybavil koncovkou pro klasické evropské bombičky, ale pero „baští“ jen ty své značky, které jsou robustnější než ony „obyčejné“, co známe a mají ploché ústí. Dobrou zprávou ale je, že se u nás dají bez problému sehnat a v mnoha barvách. Já zatím vypotřebovávám tu, která byla k peru dodána, naplněnou černou barvou.

Úchop pera je opatřen gumovým návlekem, který kryje celou tuto část, ale bohužel se opět protáčí kolem své osy. Naštěstí to ale nemá vliv při vyšroubování barelu, který jde oddělit lehce na pár obratů a nebudete zbytečně kroutit celým perem, než by se barel uráčil na závitech hýbat. Pod úchopem je plastový prstenec, který jistí víčko při zavření. To se tam dorazí s uspokojivým cvaknutím. A když víčko zase z pera odejmeme, ozve se pěkné „plopnutí“, které dalo celému modelu jeho název.

Nutně musí dorazit otázka: Stojí tohle pero za cenu šesti set padesáti korun? Jistě, má pár výrobních renonců, jako je vrtivé víčko a protáčející se úchop, případně ne úplně standardní typ bombiček či jedinou šířku hrotu. Ale pokud se budeme bavit o tom, co má dělat správné pero perem, jako je okamžité psaní, případně použití po malé pauze v otevřeném stavu nebo spouštění inkoustu k hrotu, vládne u mne naprostá spokojenost. A navíc si tenhle sympatický váleček může člověk vybrat jak v mnoha barvách, tak v šesti grafických variantách. Jako varianta nejen pro startovní pero se mi zdá více než dostačující.

Parker 45 – nenápadná trvalka

Firma Parker vyvedla na svět mnoho významných modelů jako Duofold, Vacumatic či 51. Tyto všechny jsou dlouhá léta sběrateli velmi vyhledávány. Ale nejdéle vyráběným modelem je pero, jehož design je nenápadný až všední, a přesto dokázal píšící zákazníky natolik učarovat a zaujmout, že se dělal neuvěřitelných sedmačtyřicet let v kuse – od roku 1960 do roku 2007.

Model 45 má „na triku“ designér Don Doman, který pomáhal mimo jiné zrodit i můj dříve recenzovaný kousek, model 61. V případě „pětačtyřicítky“ bylo cílem vyvinout levné školní pero, které bude lehčí a štíhlejší než model 51/61. I proto došlo k vývoji zcela nového ocelového hrotu. Čas a osud tomu však chtěl, že z původně plánovaného super levného pera pro školáky (v začátcích pero stálo pět dolarů) se zrodil fenomén, který zaznamenal okamžitý úspěch.

V prvních letech se proto zrodily různé varianty modelu a to: Classic (plastikové tělo, kovové víčko), Flighter (celokovový), CT (až na doplňky celoplastový), Insignia (pozlacené tělo i víčko). Krom toho se dala „pětačtyřicítka“ dostat v mnoha barevných i povrchových úpravách. Na přelomu milénia se dočkala i výrazného faceliftu, který modelu „zachránil život“ na dalších šest let dopředu.

Zajímavostí je, že existoval sesterský, designově totožný model Eversharp Challenger, pouze zbaven klasického šípovitého klipu. V roce 1956 totiž Parker firmu Eversharp koupil.

Další velkou devizou byl nový tzv. aerometrický systém. Pod tímto záhadným názvem se však skrývá velmi známý systém plnění, který v našich končinách známe hlavně z levných čínských per. Jedná se o gumový vak chráněný kovovým krytem s pohyblivou planžetou, která při stisku prsty vak stlačí a při uvolnění je pero ponořené do inkoustu naplněno. Krom toho existovala i verze bombičková, která i u ostatních výrobců zahájila svou existenci právě v šedesátých letech, kdy se lidstvo dostatečně naučilo vyrábět plasty v obstojné kvalitě. Tento plnicí systém zažil takový sukces, že se jím osazovaly i pozdější Parkery 61 nebo 75.

Mnou koupené pero bylo opět překvapivým nálezem na aukčním portálu a pro nízkou pořizovací cenu jsem se obávala, že bude pero s nějakou záludnou, nejlépe skrytou vadou. Ó, já pošetilá! Po rozbalení, povinném vypláchnutí, osušení a naplnění pera jsem zjistila, že jsem opět natrefila na hodně muziky za málo peněz. Mnou vlastněný model je sice „jen“ obyčejná klasická verze s černým tělem a matně kovovým víčkem, hrot však psal na výbornou a k žádnému dodatečnému zabrušování nemuselo vůbec dojít.

V základu se jedná o tvarově stejný design jako u modelů 51/61 – kovové víčko, plastové, dole se zužující pero, u modelu 45 nezakončené zasazenými kamínky, ale mírně propadlými ploškami jak na víčku, tak tělu pera. Na víčku krom charakteristické šípovité spony najdeme název pera, typ, znak a zemi výroby.

Hrot je polokrytý a od úchopu, který přechází až do poloviny těla, je oddělen malým plastovým „schůdkem“, který chrání jeho zbytek. Na druhé straně úchop zakončuje kovový prstenec, který z vrchu jistí víčko při zavření, zespodu zase barel, chránící plnicí systém.

Aerometrický systém pracuje na výbornou a navíc, oproti modelu 61 „pětačtyřicítka“ nevysychá, když pero nechám déle otevřené. To je veliké plus.

Podtrženo sečteno, za sto šedesát korun i s poštovným jsem dostala naprosto báječný psací nástroj, který sice vypadá fádně, ale psát s ním je velké potěšení a moje náklonnost k starožitným kouskům se sponou ve tvaru šípu prudce vzrůstá.

Pelikan Souverän M800 – druhý největší z německé letky




Po nákupu modelů Pelikan Classic M200/M205 mi bylo jasné, že tuto německou značku jen tak neopustím, ale že na luxusnější pero díky mým nepříliš opulentním financím bude šance si ho koupit tak za pár let. Jenže někdy vám do nosu cvrnknou až bláznivě výhodné nabídky, které se neodmítají. A tak se dostal jeden z modelů Souverän i ke mně. A já se o to potěšení neváhám podělit i s vámi.

Krom designově hypermoderního modelu Pura (který se mi líbí natolik, že asi časem taky jeden adoptuju do sbírky) a dětských per stojí a padá Pelikan na drobnějších modelech Classic (od skoro kapesního typu M 150 až po krapítek větší M215). Ale skutečnou páteří jsou modely Souverän, začínající modelem M300 (jen o trošku větším než Classic M200) a pokračující až k modelu M1000, který už je fakt hodně velký. Pokud by vás zajímaly rozměry, tak tady si je můžete prostudovat. Tak jak je zvykem i u modelů Classic, tak i Souveräny, pokud se jedná o pera se zlatými doplňky, končí nulou, pokud o stříbrné, končí pětkou.

V základní řadě se M800 vyrábí celočerný či v proužkované variantě, a to buď modrý, zelený, vínově rudý nebo nově, co se týče modelu M805 (který je až na stříbrné doplňky identický) šedý, tzv. Stresseman. Proužky jsou perleťové a tím pádem velmi fotogenické. Čas od času se objeví i limitované edice v jiných barvách i provedení povrchu, jako třeba loni hnědě melírovaný Renaissance Brown, a pro model M805 černo tyrkysový Ocean Swirl.

Modely Souverän mají všechny vestavěné čerpání, které v případě „osmistovky“ měřící lehce přes čtrnáct centrimetrů v zavřeném stavu poberou 1,35 ml inkoustu. Model Classic měří dvanáct a půl centimetru (taktéž v zavřeném stavu) a pobere 1,2 ml inkoustu.

Tvar těla pera i víčka je stejný jako u modelů Classic, jen je všechno o pár milimetrů větší. Vrchlík s logem pelikána krmícího své mládě je celo zlatý. Tentokrát jsou všechny doplňky pokoveny 24 karátovým zlatem. Prostor mezi proužky těla je transparentní, aby si majitel mohl kontrolovat hladinku inkoustu. Oproti modelům Classic mají Souveräny na otočném konci těla, které pohání píst, dva tenké kovové proužky místo jednoho.

Mnou vlastněný model M800 má hrot šířky F, ale je to velmi hraniční, spíš mezi F a M. Ten je dvoutónový, gravírovaný bohatěji než u nižších modelů a vyrobený z osmnáctikarátového zlata, zdobený rhodiem.

Od tak drahého pera jako je Souverän je logické očekávat, že jakmile odšroubuji víčko a naplním nádržku inkoustem, bude skvěle psát. To hrot mého kusu splnil na výbornou, a i když je to vážně kus pera (a mé oblíbené dvoustovky proti němu vypadají jako děcka), drží se mi velmi pěkně a pohodlně. To platí i po nasazení víčka, protože je plastové, a i když má na sobě pokovené segmenty, není nijak extrémně těžké, aby při psaní pero převažovalo dozadu.

Nikdy se nemá říkat nikdy a je vždycky milé, když se o tom člověk může přesvědčit. Souverän se velmi rychle stal členem mého „every day carry“ týmu, kde odvádí velmi dobrou práci, stejně jako jeho menší kolegové. A i když je cena opravdu nemalá, tedy více než dvanáct a půl tisíce, V Souveränu se ve velmi příznivé míře snoubí elegance, prestiž a skvělé dílenské zpracování. A i toto pero, ať už má jakoukoliv cenovku (ano, v tomhle se budu opakovat do nekonečna), je především nástrojem, který se má používat a dělat vám radost, kdykoliv se na něj buď podíváte, nebo ho vezmete do ruky a dotknete se s ním papíru.

Pár slov o českých a moravských malovýrobcích per




I když už uplynulo pár desetiletí od doby, kdy Centropen vyrobil poslední dospělácké plnicí pero, v posledních letech se vyrojilo několik „zlatých českých ručiček“, které tradici výroby nejen plnicích per v srdci Evropy vrací zpátky k životu. Ale i to má svá pro a proti. Následující řádky by měly pomoci hlavně začátečníkům, kteří hledají pro sebe či své příbuzné originální psací pomůcku, vyrobenou u nás.

Upozornění: Text je subjektivním názorem stránky penmania.cz a v žádném případě nemá za cíl někoho poškodit, pouze upozornit na možnosti na českém trhu dostupné.

Na tuzemském trhu se v současné době výrobou a prodejem plnicích per stabilně živí cirka pět až šest subjektů. To je velmi radostná zpráva. Drtivá většina z nich používá pro výrobu velmi zajímavé jak zdejší, tak exotické dřeviny, takže není problém si vybrat, pokud máte rádi světlé dřevo více než tmavé nebo chcete pero z materiálu, který u nás zkrátka neroste. Co se ale týče dalších možností na míru dle přání zákazníka, tam už se u valné části výrobců možnosti drasticky zužují.

Je totiž třeba zmínit, že velká většina těchto per má základ postavený na tzv. kitech, což jsou kovové prefabrikované části pera, kupované za malý peníz ve velkých množstvích od dodavatelů těchto součástek.

Tuzemský výrobce tak nakoupí sponu, vršek víčka i spodek těla, kovové tubusy, které jsou kostrou celého pera, úchop, hrot a podavač inkoustu. U posledních dvou částí to není žádný zločin, to dělají i výrobci, kteří zbytek pera vyrobí komplet sami. Na výše zmíněné tubusy nalepí předvrtané kvádry dotyčného těla a pak brousí, brousí a leští, nakonec vše sešroubují dohromady a hle – „originální“ české pero je na světě.

Proto má i drtivá většina per nabízených těmito výrobci velmi podobný, bachratý vzhled, neboť použití kitů má své tvarové limity. Dokonce i cenově se mohou lišit, to co jeden nabízí za necelé dva tisíce, druhý může prodávat za částku vyšší. Samozřejmě chápu zákon nabídky a poptávky či cenovou rozdílnost mezi různými druhy dřeva, ale doporučuji aspoň pár minutek věnovat prozkoumání stránek různých výrobců a malému cenovému srovnání.

Někteří z takových výrobců evidentně nechtějí ani pomyslet na nějakou evoluci, neznalým zákazníkům to stačí a těžko se budou pídit po něčem lepším. Mne osobně jen mrzí, že se na takto prefabrikované kousky někdo neštítí nalepit název „exkluzivní pera“. Pasuje na to takové krásné židovské slovíčko – chucpe. A možnost vygravírování nápisu na přání nebo vytvoření „exkluzivních per k výročí republiky“ či experimenty s jiným druhem materiálu kříženým se dřevem tuhle nehezkou nepravdu moc neuhladí. Trochu se mi zdá, že si spousta z dotyčných výrobců nedohlédne ani na špičku nosu, protože v zahraničí je inspirací od lidí, kteří začínali s kity a pak se hnuli dál k vlastním parádním výrobkům, dost a dost. Ale samozřejmě i tam najdete kitaře, co se své jistoty vzdát nechtějí a jejich výroba stále stojí a padá na prefabrikátech, protože jejich zákazníci jsou konzervativní a inovace buď nechtějí nebo o takových možnostech ani nevědí.

Exkluzivita totiž leží úplně jinde. Pokud si přeji něco neobvyklého, mimo rámec běžné produkce, čekám maximální míru přizpůsobení se mým požadavkům. Třeba co do výběru materiálu a pokud zákazník dokáže ovlivnit barvu určitých částí pera, tím lépe! V tomhle případě se dostáváme ke světlu na konci tunelu, tedy někomu, kdo tyhle možnosti poskytuje.

Existuje i v České republice, bohužel, zatím jen jeden, ale už když najedete na jeho stránky, vidíte, že se vydal úplně jinou cestou než jeho kolegové. Jako zákazníci si můžete vybrat ze dvou tvarů per, je možné si krom druhu dřeva vybrat barvu kovových částí pera, barvu a šířku hrotu… a dotyčný vůbec nespí na vavřínech, snaží se posouvat dál a dál, v nynější době například testuje celokovové pero a očekávám, že na řadu přijdou ještě další materiály.

Jako posledního zmíním výrobce, který vlastně ani ryzím výrobcem per není, protože jeho hlavní zájmy leží v hodinkách a nožích. Pera dělá pro radost, v málopočetném množství, ale jím nabízené možnosti personalizace jsou největší, výběrem materiálu, šířky a barvy hrotu či čerpacího systému. Ano, hádáte správně, od něj mám pera já a vidíte je i na ilustračních obrázcích.

Aby bylo jasno, nikoho nenutím kupovat podle toho, co se líbí mně. Spíš jen tímto článkem chci upozornit, že jsou tu i jiné možnosti, než které vám nabízejí firmy, jejichž odkazy leží na nejvyšších příčkách vyhledávačů. Pokud si přeci jen chcete koupit pero postavené na kitech, zvažte, zdali se taková investice nehodí nasměrovat jinam. Nebo aspoň počítejte s tím, že dotyčné „exkluzivní pero“ je výjimečné akorát tím kouskem dřeva, co obepíná prefabrikované části. Zkrátka a dobře, abych parafrázovala památnou větu z legendárního filmu, tenhle článek vznikl hlavně proto, „ať víte, do čeho jdete.“

Penco Lux – inkoustové okno pěkně malované




Penco Lux mi přistálo ve sbírce díky výměnnému obchodu, kdy moji sbírku opustil kovový Toison D´Or, aby jeho místo zaujal tenhle jantarový elegán, který je opravdu hodný obdivu. Jelikož mám Penca ve sbírce už dvě a jsem velmi spokojena s jejich funkčností, nebylo proč váhat.

Penco Lux je drobnější pero, o dost menší než model 40, ale pořád vzrostlejší než model Junák. Hned na první pohled uhrane velmi zajímavými krátkými svislými proužky, které se na přelévají z téměř bílé až po velmi tmavou hnědou a dodávají tak povrchu pera zajímavou živost. Inspirace Parkerem Vacumatic je evidentní. Tělo pera je celuloidové, takže je třeba dávat pozor, aby se na sluníčku moc neohřálo a nedeformovalo. Nepochybuji, že existovaly i další velmi zajímavé barevné mutace a moc by mne v budoucnu potěšilo na ně aspoň kouknout, když už by se nedostaly do mého vlastnictví.

Víčko i tělo pera končí černou částí se zeleným puntíkem, které proti hnědému tělu působí jako pěst na oko a jsou jediným rušivým elementem v jinak velmi celistvém vzhledu pera. Spona je kovová, ozdobená názvem výrobce a dostatečně tuhá, aby vám pero uchytila jak v kapse košile či kalhot, tak v penále. U ústí víčka se nacházejí tři silnější prstence, tak známé i u jiných modelů.

Lux má vestavěný píst, jehož závit se ukrývá právě pod černým koncem se zeleným puntíkem. Funguje bez chybičky.

Hrot je originální Penco, po prvním testu dost škrabal, takže prošel u mne již tradičním procesem zabroušení. Díky tomu získal širokou, hebkou, šťavnatou stopu, nevysychá a píše velmi plynule.

Nejzajímavější části krom povrchu je však inkoustové okno, které je gravírováno šikmě proužkovaným vzorem a při naklonění ke slunečnímu světlu a zvlášť se světlejšími inkousty jako jsou béžové nebo žluté působí jako kdyby mělo pero v sobě skrytý pohon. Disponuje dostatečnou šířkou, aby si i přes zdobení člověk mohl kontrolovat, kolik inkoustu mu zbývá.

Penco Lux je důkazem, že moje cesta při objevování nových typů a barev v rámci československých per ani zdaleka nekončí a budu asi ještě mnoho let překvapovat jak sama sebe, tak i vás dalšími zajímavými objevy, které neztratily jak na kráse, tak funkčnosti.