Kaweco Classic Sport Chess – pro milovníky královské hry

Hraní šachu má v naší rodině dlouholetou tradici, i když nikdy nešlo o žádnou sportovní, ba vrcholovou úroveň. Jako dítě si pamatuju pasáže z návštěv u babičky, kde jsem vídávala hrát mámu s dědečkem šachy. Jak jsem povyrostla, máma mne též naučila hrát a moji pubertu jsme nesčetněkrát strávily nad čtyřiašedesáti políčky a dvaatřiceti figurkami protichůdných barev, které proti sobě bojovaly do posledního kusu. Proto jsem měla velikou radost, když jsem dostala před dvěma lety trochu opožděný, ale o to neméně skvělý dárek k narozeninám od nejstarší sestry v podobě malého tmavomodrého pera se zlatými prvky a šachovým vzorem na víčku.

V první řadě musím zmínit pár faktů ohledně kolekce Sport. Tato řada německé firmy Kaweco, která vznikla v roce 1883 v Heidelbergu, je jednou z nejpopulárnějších a nejdéle vyráběných (už od 30. let minulého století) řad nejen plnicích per. K dispozici jsou nejen různé psací mechanismy (plnicí pero, propiska, roller, kaligrafické pero), ale i materiály. Vybrat si tak můžete pera z matného či transparentního barevného plastu, hliníku, mosazi nebo s pogumovanými prvky na těle. Čeho se ale Kaweco při výrobě modelů Sport za ona desetiletí nikdy nevzdalo, byl hexagonální tvar buď víčka u plnicích per či rollerů nebo celého těla u propisek a mikrotužek. Mnou vlastněný model má víčko navíc dozdobeno výrazným šachovnicovým reliéfem. U modelu Classic Sport Chess je na výběr buď z modré, nebo černé varianty.

Pero má 23 karátovým zlatem potažený hrot, zlacený je též znak výrobce na vršku víčka a je možné i dokoupit sponu, což platí u všech modelů Sport, protože žádný z nich v základu tuto proprietku nemá. Je to vzpomínka na válečné časy, kdy musely německé firmy drtivou většinu kovových segmentů oželet, protože kovy byly třeba na frontě a ne v kanceláři. Já jsem tuto sponu (též opět zlatou) k peru obdržela a musím říct, že se mi velice líbí. Kopíruje hranatý tvar víčka, i když samotný klip je hezky oblý a elegantní. A pro lidi s dušemi straky – krásně se leskne na sluníčku, ať už ve stříbrné, nebo zlaté barvě.

Šířku hrotu jsem tentokrát zvolila B, čili broad, škála pro výběr začíná od EF hrotů až po velmi silné BB. Při psaní ve správném úhlu se jedná o velmi příjemný zážitek, hrot je dostatečně hebký a nevynechává. To však nemusí být výsadou každého hrotu, je třeba si tedy pero před koupením osobně vyzkoušet, o riziku takzvaných „dětských zadečků“ na perech Kaweco už kolují legendy. Na testovací psaní vám bude stačit bombička ukrytá v těle pera, Classic Sport Chess si rozumí s drtivou většinou náplní v evropském standardu a chcete-li být věrni značce, je u nás na výběr ze zhruba osmi barev inkoustů a to i v klasických třicetimililitrových lahvičkách. Za hranicemi se dá sehnat ještě šedá a oranžová. Ale pokud byste moc trpěli při nasazování bombiček, lze dokoupit za pár desetikorun membránový konvertor, i když v tomto případě je zase za hranicemi tráva zelenější, protože tam se dá sehnat i pístový minikonvertor přímo šitý na míru maličkým sporťákům.

Jelikož je Kaweco přísně kapesním perem, moc nenarostlo, jen deset centimetrů a půl. Je to něco za něco – zabere při transportu málo prostoru, ale bez víčka si s ním zábavu neužijete, s ním se přeci jen o velmi významné tři centimetry povýší. Mně, majitelce malých rukou to nevadí, dokonce se domluvíme i při psaní bez víčka, ale výjimka potvrzuje pravidlo a na dlouhé psaní s touto možností už nekoketuji.
Do per Kaweco jsem se zamilovala už během testování pro Penshop, takže není těžké uhodnout, za jak dlouho jsem si přisvojila i maličkého šachistu. Ano, asi tak po první napsané větě.

Cena modelu Classic Chess Sport je v základu 700,- Kč, pokud budete chtít sponku, připlatíte si 140,- Kč, pokud konvertor, sáhnete pro dalších sedm desetikorun. Určitě se ptáte, proč dávat skoro tisíc korun se vším všudy za takového plastového prcka (ceny Sportů z jiných materiálů už se tyčí hodně nad tisíc korun), ale dostanete za ně německou kvalitu, pozlacený hrot, který pak už najdete jen ve vyšších cenových hladinách, nadčasový design a hlavně velké množství voleb co se barev a kombinací týče.

Parker 61 – mladší brácha legendy

Když se řekne Parker, tak nadšencům do historických kousků vyvstanou před očima tři názvy – Duofold, Vacumatic a Parker 51. Tyto jsou bezesporu v kategorii vintage pen jedny z nejžádanějších. Já jsem spíš tak trochu náhodou sáhla po mladším Parkeru a to modelu 61 ze šedesátých let s velmi zajímavým čerpacím mechanismem.

Černé pero se zlatým víčkem, tak působí „jedenašedesátka“ na první pohled. Nebýt nápisů Parker a Made in England, doplněných klasickým oválem přetínaným šípem, člověk by řekl, že drží nějakou levnou čínu za pár kaček. Když ale zaostříme trochu pozorněji, začne vnímat bezesporu zajímavé detaily.

Na vršku víčka trůní drobný šedavý kámen, jehož dvojče najdeme v pozlaceném prstenci i na spodku krytu těla pera. Víčko, krom výše zmíněných nápisů, je gravírováno jemnými svislými proužky a spona samotná má typický tvar šípu. Když víčko sundáme, odkryje nám aerodynamický kryt hrotu. Odšroubovatelný kryt těla pera od krytu hrotu odděluje tenoučký zlatý prstenec. Na krytu hrotu upoutá pozornost šípovitá zlatá ploška. Vše je vyhlazeno do elegantního lesku. Pod kapotáží se skrývá hebce píšící čtrnáctikarátový hrot. Inkoust, který zatím v peru mám, je černomodrý, možná se jedná o Parker Quink. To nejzajímavější se ale skrývá ve spodní části pera.

Model 61 se vyráběl se dvěma druhy čerpacího systému. Prvním byl klasický vak v kovové kostře, který se plnil stisknutím, ponořením hrotu do inkoustu a pomalým povolováním prstů. Druhým byl teflonový tubus s dírkami vespod, přičemž se pero dotyčnými otvory smočilo v inkoustu a zhruba minutu se čekalo, až se inkoust dostane skrz kapilární systém dovnitř. A právě tím disponuje i můj Parker 61. Plnění je sice pohodlné, ale čištění bude asi dost pekelné, podle návodu na internetu to bude nejlepší pomocí balonku, nebo vlastní pusy (pokud vám nevadí příchuť inkoustu). Nebo si trochu pomoci kompromisem a tankovat do Parkeru 61 jen černé nebo černomodré inkousty.

Musím přiznat, že jakmile jsem s tímto perem začala psát, okamžitě jsem si ho zamilovala a je jednou ze stálic v mém cestovním pouzdře, které tahám po světě. Což mne navádí k myšlence – pokud si koupíte pero, ať už starožitné, nebo moderní a pořizovací cena se šplhá k pár tisícům (zde za Parker jsem dala 900,- Kč), stále se jedná hlavně o věc, která potřebuje být v provozu. Takže s ním je nutno psát.

Centropen 4164 – decentní pracant

Šedesátá léta se nesla v duchu povolování ledů a nesla s sebou naději na pozvolnou demokratizaci, kterou však v srpnu 1968 rozdrtily pásy vojsk Varšavské smlouvy. Mnoho lidí usoudilo, že je to pro ně poslední možnost emigrovat, než klec natvrdo na dalších dvacet let spadne. A v dačickém podniku jsou dál vyráběna pera, protože psát je potřeba, ať už vládne kdokoliv.

Tento Centropen jsem získala na před pár lety na Aukru, měl však poškozený plnicí mechanismus a hrot. Následovala tedy oprava. Pak jsem ho odprodala kamarádce, ale shodou okolností se mi do sbírky vrátil a to letos za neskutečně směšnou cenu – padesát korun.

Centropen 4164 už jde naprosto jiným designovým směrem než předchůdci. Decentní stříbročerná kombinace, větší, masivnější spona hranatého tvaru a hlavně plně vestavěný čerpací mechanismus. Odšroubovatelný je, krom víčka, jen kryt otočného umělohmotného šroubu čerpacího mechanismu. Hladinu inkoustu pisatel kontroluje skrz průhledné, dvěma stříbrnými pruhy lemované „okýnko“ v první třetině krytu pístu.

Víčko je na vrcholu zdobeno černou tlustou ploškou, kryt šroubu je naopak opatřen ploškou stříbrnou. A právě rozumně nakombinované křížení kovových částí s plastovými činí toto pero v ruce dobře vyváženým a příjemným na úchop.

Hrot tohoto Centropenu je velmi nepoddajný, ostatně písmenko T za číslem 42 znamená tuhý. Přesto však píše velmi pěkně a nevynechává.

Centropeny z pozdních šedesátých a pak dalších let už zkrátka nejsou tak podmanivě krásné, jako když se používal perleťovaný celuloid, přesto se jedná, alespoň v případě 4164, o pěkné náčiní, které ještě odvede dobrou práci.

Centropen 10016 – hypnotické vlny perleťových vzorů

V roce 1964 podnik Centropen oficiálně zanikl, ale výrobna v Dačicích spadala pod značku Koh-i-noor Hardmuth, která se tak stala monopolním výrobcem školních potřeb pro československé děti. Dačický podnik nevyráběl jen pomůcky pro psaní. Pera Centropen svůj název neztratila, právě naopak, nosí jej až do současnosti. Navíc vešel do výroby systém, který používáme i v jedenadvacátém století – bombičkové pero.

Model 10016 byl posledním celuloidovým perem s perleťovým vzorem, který byl tak oblíbený na perech předchozí dekády. Sehnat se dal v modré, tyrkysové, šedé, hnědé verzi. Ubyly oblé konce, přibyly stříbrné či zlaté plošky, kvalitní psaní však zůstalo. I Centropen 10016 má integrovaný čerpací mechanismus. Dnes se člověk nejvíce setká s možností odnímatelného pístového, či membránového konvertoru.

Trvalo mi pár let, než jsem ke svému modrému jedináčkovi dokázala získat další tři variety, ale v duchu hesla „Dostaň je všechny“ se mi to nakonec opravdu povedlo.

Modely 10016 nejsou tak výrazně opalizující jako 10012, perleťové vlny jsou spíš decentnější. Pera mají samozřejmě nějaké škrábance, ostatně, je jim kolem padesáti let.

Vršek víčka a konec takzvaného barelu zdobí kulaté stříbrné, případně zlaté plošky plošky, na vrchní si někdo z bývalých majitelů vyryl písmenko H. Těžko říct, zdali šlo o muže, či ženu, případně chlapce nebo dívku. Ústí víčka zdobí stříbrný prstenec, který při koupi chyběl.

Spona je hranatá, opět buď stříbrná nebo zlatá.

Jak již bylo zmíněno, opět nechybí vestavěný čerpací mechanismus.

Hrot všech verzí je standardní 42, příjemně píše. Tak jako u modelu 10012, tak i zde se snažím najít inkoust, který pasuje k barvě pera. Cena se kus od kusu lišila, některý jsem získala za tři sta, některý za padesát korun a ve vynikající kondici.

Centropen Barclay 1304 – Hliníkový švihák z Dačic

Dnes se podíváme na plnicí pero, které bylo vyrobeno sice též v padesátých letech, ale z úplně jiného materiálu, než je celuloid. Přivítejte Barclay 1304, další chloubu dačické továrny.

Barclay 1304 se vyrábělo ve čtyřech verzích – z tvrzené gumy, celuloidové, hliníkové a stříbrné. Mnou ukořistěný je zdobený krásným proužkováním. Samozřejmě se přes šedesát let svého života neubránil nějakým odřeninám – povrch u otvoru víčka je prošoupaný až na základ.

Designově se dá říct, že se jedná o hybrid mezi modelem 10010 se svými oblými konci víčka a těla a 10016 s již hranatou, kovovou sponou. Barclay byla věcí výhradně padesátých let – pak už se nenašel zlatník, který by je tak kvalitně potahoval drahými kovy a ryl.

Když sundáme blyštivý kabátek, zbude nám klasický centropenovský čerpací systém, který jsme viděli i předtím. Nejzajímavější je na tomto peru ale hrot. S největší pravděpodobností nebude originální, protože Barclay se při výrobě osazovaly výhradně hroty od p. Kroutla. I tak mi dělá radost, protože se jedná o hrot 42 S tedy soft. Je ohebný, čili se můžeme bavit o tzv. flex hrotu, který po mírnějším zatlačení od sebe oddálí obě části hrotu a pero tak píše silnější stopou. Když píšete zlehka, pero píše takřka standardní stopou.

Jelikož mne můj kamarád a velká inspirace ohledně per (děkuji Peter) velmi inspiruje, moc jsem si takovýto hrot nebo něco jemu podobného chtěla vyzkoušet a už chápu, proč je s ním taková zábava. Teď už se jen naučit psát hezky ozdobně.

Ač proti svým celuloidovým bratříčkům vypadá Barclay drobet štíhleji, váhou vyhrává na plné čáře. Ne, že by byla celuloidová pera nějak nepříjemně lehká, aby vyskakovala při psaní z ruky, ale kov je kov, i když „jen“ hliník. Malým problémem je poněkud neukotvené víčko, když ho nasadím na tělo pera. Zkrátka ho tam musím poctivě narazit. Ale i tak je 1304 je stabilní, těžší pero, které je radost používat a já ho považuji za velmi reprezentativní šperk mezi svými pery.

Po pár měsících od nákupu stříbrné 1304 se mi podařilo získat i zlatou, jinak vzorkovanou, která měla úplně stejný hrot jako hliníkové pero, takže se potěšení a radost z kvalitního psacího zážitku zdvojnásobila.

Centropen 10012/10014 (1953/1954) – Perleťová padesátá




Zatímco lidé se v padesátých letech po počáteční euforii z nástupu nové síly k moci pomalu propracovávali k deziluzi, podpořené vykonstruovanými politickými procesy a v roce 1953 zlodějskou měnovou reformou, Centropen v Dačicích, nyní už národní podnik, dál dělal to, v čem byl nejlepší.

Vyráběl psací potřeby a mezi nimi i plnicí pera.

Kulatých tvarů se pera od Centropenu nezbavila po celá padesátá léta. K drobným inovacím ale přeci jen došlo. Modely 10012 a 10014 už hýřily mnoha barevnými vzory. Zelené, červené, modré, hnědé, šedé… k mání byly jak perletově vzorované, tak i decentně pruhované, či snobárna nejvyššího kalibru – stříbrná Barclay pera, pro nemajetnější bylo možno zakoupit hliníková. Ovšem tvarově si oba prvně zmiňované typy doslova z oka vypadly, jen 10014 je o kousíček větší a i rozměry transparentních vršků víčka a těla se liší. Plus pokovení hrotů. Spona je totožná s modelem 10010 – oválná plastová. Modely 10012 s jedním prstencem dnes nejsou téměř k sehnání, s největší pravděpodobností potkáte totožné víčko, co se týče zdobení, jako u 10014, čili s jedním silnějším a dvěma tenčími prstenci. Na těle per je vyrytý název výrobku, typ a pořadové číslo výroby. Ty zlacené nejsou, ale bývaly.

Krom přenádherného vzoru na celuloidových částech jsou velmi líbivým prvkem transparentní konce, které jsou lemovány tenkou červenou linkou.

Co ale mají obě pera takřka totožné, jsou útroby. Obě pera jsou vybavena pístovým čerpacím mechanismem, obě byla z tohoto pohledu nepoškozena.

A jak tahle smečka píše?

Po pár peripetiích se ve všech perleťových uhnízdil klasický ocelový hrot velikosti 42, který píše dost hebce na to, aby člověka neomrzelo pera brát opakovaně do ruky.

A cena? Pro pero v opravdu top kondici si připravte pár tisíc.

Centropen 10010 (1951) – socialistický elegán




Česká firma Centropen byla založena v roce 1940 a již v prvních letech své existence začala krom jiných kancelářských potřeb vyrábět i plnicí pera. My se zaměříme až na léta padesátá, kdy začal československá papírnictví zaplavovat model 10010, kopie slavného Angličana – Parkeru 51. Koneckonců, z tohoto designu dodnes vychází kvantum levných čínských per.

Centropen 10010 jsem získala za pár stovek ve velmi žalostném stavu – celuloidový povrch byl velmi zašlý, pero mělo poškozený čerpací mechanismus a jak se později ukázalo, i zlomený hrot. Nechala jsem se nakonec přemluvit na celkovou repasi, což sice vyšlo na vysokou částku, ale při zpětném ohlédnutí toho nelituji. Pero se mi vrátilo vyleštěné, s obnoveným zlacením, funkčním čerpacím mechanismem a naprosto bezchybným hrotem.

Když se podíváme na tvar Centropenu 10010, je úsporný, elegantní a zlacené prvky razí heslo „méně znamená více“. Spona je protáhle oválná, plastová a pružná. Víčko je zdobeno jedním zlatým proužkem, ale dalo se sehnat pero i s dvěma proužky. Vršek víčka je zakulacený a propůjčuje tak peru příjemný aerodynamický tvar. Konec krytu těla pera je též kulatý, ale protáhlejší. Jeho povrch zdobí název výrobku a pořadové číslo. Zlacené prvky však po určité době opět zmatněly.

Co je na tomto peru ale nesporně zajímavé, je chování použitého materiálu. To pero používám takřka denně a po nějaké době začalo opět hnědnout. Byla jsem z toho celkem vyděšená, protože ho přímému slunci opravdu nevystavuji, ale dostalo se mi ujištění, že je to norrmální a pero časem opět ztmavne. Zatím je spíše takové legračně kropenaté, tmavohnědé až černé.

Hrot je až na špičku skrytý a jeho vlastnosti jsou naprosto vynikající. Nevynechává, krásně pouští inkoust, zanechává sytou stopu a hlavně je to ten nejhebčí hrot (tedy naprosto bez odporu a neslyšně klouže po papíře), který zatím ve sbírce mám. Díky tomu ho velmi často beru do ruky a psaní s ním si hodně užívám.

Čerpací mechanismus je pístový, přičemž píst se posunuje otáčením podlouhlého černého závitu. Po opravě je přiměřeně tuhý a zcela těsní. Cena vč. pořízení a opravy se nakonec vyšplhala na 2750,- Kč, což je věru dost, ale pero za takovou láci opravdu stojí.

Ručně vyráběná pera – láska ke psaní zkřížená s řemeslem




Na fakt, že si můžeme nechat ušít oblek nebo vyrobit boty na míru, jsme si už zvykli. Ale pokud chcete odbočit od masově vyráběných plnicích per a koupit si něco originálnějšího, máte vůbec možnost? Odpověď zní ano. I když v českých luzích a hájích byste spočítali výrobce ručně vyráběných per na prstech jedné ruky, v zahraničí jde o velmi oblíbenou a dlouholetou disciplínu. Ale pozor, i zde se nacházejí různá úskalí.

Výrobce a většinou i prodejce v jedné osobě u tohoto bezesporu zajímavého odvětví můžeme rozdělit na dvě skupiny. Na ty, kteří vyrobí celé pero ať už z akrylátu, dřeva nebo kovu doslova od A až do Z a ty, kteří si kupují tzv. kity. Většinou se jedná o kovové části pera a ručně zhotovené jsou jen víčko a tělo pera. Tam se často používají barevné akryláty, exotické dřevo a různé další kombinace. Právě díky použití kitů mohou být i ručně vyrobená pera relativně levná (třeba do dvou tisíc korun), s mírou vlastní práce vložené do výrobku pochopitelně cena roste. Drobným handicapem bývá, že jsou pera již vyrobena, často osazena obyčejným IPG (Iridium Point Germany) hrotem a bez možnosti si zvolit šířku stopy. Ale jsou i výrobci, kteří udělají pero doslova „na přání“. Vyberete si vzor a barvu materiálu, šířku a barvu hrotu a pak… čekáte, až se vám pero vyrobí. Takováhle maximální optimalizace je příjemná, ale samozřejmě sáhnete hlouběji do peněženky.

Tactile-turn-gist

Dobré je si i na YouTube najít recenze (byť většinou v angličtině) na handmade pera, jejich kvalitu, zpracování, cenu a dostupnost, protože co si budeme říkat, cena per od výrobců z USA nabobtná ještě o poštovné a clo. I bez těchto dodatečných nákladů jsou občas ceny přemrštěné a je třeba pozorně vybírat a promýšlet, případně se poradit s někým zkušenějším, například na tematickém diskusním fóru.

Karas-kustoms

Stejně jako svět starožitných a moderních per, je i ten okolo ručně vyráběných kousků fascinující a zajímavý, ale i plný pastí a ošemetností. Níže připojuji seznam vybraných (jistě je jich po světě víc) výrobců handmade per z různých koutů světa, kde zjistíte, že někteří krom plnicích per vyrábějí i pera kuličková či jiné vychytávky například do domácnosti nebo jenom na ozdobu. Jednoho českého výrobce jsem vynechala a to z důvodu, že se mu budu věnovat v samostatném článku – recenzi dvou per, která jsem si od něj nechala vyrobit.

Čeští výrobci

http://peranovak.cz/

https://www.fler.cz/ceska-pera

www.kayu.cz

Irsko

http://www.donegalpens.com/

USA

https://karaskustoms.com/

https://www.pensbyron.com/

https://www.lanierpens.com/

http://www.handhpens.com/

http://www.fountainpenstudios.com/

https://www.djwooddesigns.com/

https://scriptoriumpens.com/

http://www.jcwoodpens.com/

https://www.cadillacpens.com/

http://www.kingpencraft.com/

http://www.jebspens.com/

http://www.broadwellstudios.com/

http://www.oceanviewhandcraftedpens.com/

http://www.tactileturn.com/

Japonsko

http://www.nakaya.org/en/

Indie

http://stores.ebay.com/rangahandmadepens

Imperial (40. léta) – napsáno sklem




Dnes vám představím zajímavého veterána, kterého jsem získala na Vánoce roku 2015. Jedná se o Imperial z válečných let, vyrobený v Pardubicích. I když se sama pofiderním vlastencům dost často směji, zatím se ve vyhledávání starožitných kousků specializuji hlavně na pera československá. Tohle je nejstarší z nich, čilý sedmdesátník zelené barvy se skleněným hrotem. Tato pera se prý používala jako průpisová, protože vydržela větší tlak rukou. A samozřejmě, na rozdíl od klasického hrotu, není co rozskřípat.

Na první pohled vypadá pero velmi decentně. Tmavozelený vzor na celuloidových částech je díky restaurátorskému umu předchozího majitele sytý a kontrastní i po mnoha desetiletích od data výroby. Koncové části víčka a těla pera sice drobet zašly, ale aspoň mi to připomíná, kdy se tenhle střízlík opravdu narodil. Je to zasloužená historická patina. Předpokládám, že kdysi byly černé, nyní zhnědly.

Spona je celkem tuhá a zdobená geometrickými tvary. Víčko je ještě ozdobeno dvěma tenkými prstenci, kdysi zřejmě „zlacenými“.

Hrot pera je skleněný, opatřený drobnými svažujícími se drážkami až k otvoru, kterým vytéká inkoust ven. Ještě dnes se dají sehnat i celoskleněná pera, ale pouze jako dip pen, čili namáčecí pera. Imperial zásobník na inkoust má. Někdy se ale může stát, že starožitné pero má neopravitelný čerpací mechanismus a stejně se namáčení nevyhnete. Tak dopadlo mé druhé pero se skleněným hrotem. Hroty se vyráběly žluté, oranžové, mléčné, i čiré bílé.

Čerpací mechanismus je tlačítkový. Nad úchopovou částí je vak, který pojímá inkoust a je stlačován tlačítkem v zadní části krytu těla pera. Dnes už se takovýto mechanismus nepoužívá, narazíte spíše na pístový, nebo sice váčkový, ale se stlačením ze stran, kde je kovový kryt vaku. Starožitná pera často trpí zpuchřelostí těchto vaků.

Psaní skleněným hrotem je až šokantně příjemné, nechává šťavnatou, tmavou stopu. Jediným dlouhodobějším nešvarem je kumulace inkoustu u hrotu, když začnu psát. To řeším odsáním do ubrousku. Takže ano, psaní není bezchybné, protože se často dočkáte nějaké té kapky na papíře, ale skleněný hrot je dnes už tak neobvyklý, že to za trochu proplýtvaného inkoustu stojí.

A cena? To se liší kus od kusu, ale toto opravené a plně funkční mne přišlo na sedm set.

Pero jako součást vaší identity




Pokud už jste se napevno rozhodli, že do toho „praštíte“ a pořídíte si plnicí pero, je třeba si uvědomit, že tak získáte společníka na několik let, pokud nejste extrémně nedbalí a nezašantročíte ho hned druhý den. Proto je třeba si promyslet několik faktorů, které do výsledného nákupu a užívání pera budou bezesporu mluvit.

Cena a značka

Holdujete luxusu a i psací potřeba je součástí vašeho společenského statutu? Pak určitě začnete hned pokukovat po značkách kalibru Visconti, Montblanc nebo Omas. Nic proti tomu, ale pak si připravte několik desítek až stovek tisíc. Nenechte se obalamutit vírou v to, že jedinou luxusní značkou per, jak je již dlouhá léta proklamováno, je Parker. Už dávno tomu tak není. Ne, že by se tam pořád nenašla pěkná pera, ale ve stejné cenové hladině zkrátka vyberete i kvalitnější kusy od jiných značek, co do zpracování, tak funkčnosti i estetické hodnoty. Proto je dobré si hned zkraje stanovit cenový strop, nad který už jít nechcete. Klidně si vybírejte pero do maxima tohoto limitu. Ale je dobré si rozhodnout, jestli hledáte spolehlivého tahouna na služební cesty nebo blyštivou krásku do vitrínky.

Materiál a barva

Plast? Kov? Tvrzená pryskyřice? Nebo je libo celozlaté pero? Pokud si koupím mosazné pero, jak moc mi bude oxidovat v ruce? Laciný plast… to hned praskne. Ale zase na druhou stranu je takové pero lehké, a když s sebou člověk tahá málo věcí, tolik se nepronese.

Pokud je to alespoň trochu možné, ohmatejte si různá pera. Plastová bývají standardně hodně lehká a skladná, ale zranitelná při pádu. Bojíte se, že budete pod kovovým perem trpět, protože máte slabé nebo netrénované zápěstí? Není problém si najít štíhlejší typ. Plastová pera však v mnoha případech nejsou levnější než ta kovová. „Plasťáci“ z nižších cenových pater mívají také křiklavější barvy, i když výjimky se najdou tím i tím směrem. Třeba kovový Pilot Middle Range má ve své nejnovější edici velmi pestré barvy, zatímco plastové Kaweco Sport má i usedlejší, dospělejší barevnou škálu.

Což je další atribut, podle kterého budeme vybírat. Hlavně ženy, přiznejme si to, na barvy jsme zkrátka vysazenější, i když nemusí to tak mít všechny. Já osobně samozřejmě pasu hlavně po modrých perech, ale je-li lepší pero k mání například „jen“ ve stříbrné či černé barvě, nebráním se ani důstojnějším odstínům. Proč by se ženě nemohlo pero hodit k odstínu bot, rtěnky nebo nehtů? A na druhou stranu – proč by muselo.

Hrot a systém plnění

Jedny z nejpodstatnějších atributů. Máte rádi extrémně tenké linky? Nebo naopak silnou, šťavnatou stopu? Pak je důležité si vybrat adekvátní šířku, případně typ hrotu.

EF – extra fine (velmi tenký hrot)

F – fine (tenký hrot)

M – medium (středně silný hrot)

B – broad (silnější hrot)

BB – double broad (velmi silný hrot)

Stub – rovný hrot, na hrotu chybí kulička z tvrdé slitiny

Oblique – hrot zkosený

Fude – hrot je na konci špičky zahnutý nahoru, vhodné hlavně pro kaligrafické psaní

Flex – plátky hrotu takového pera jsou měkčí a při větším tlaku se rozevřou, přičemž nechávají na papíru širší stopu

Samozřejmě platí, že čím silnější hrot, tím více vynikne případná barva inkoustu. Ale pokud někdo píše drobnějším, uzavřenějším písmem, zřejmě bude pást po tenší lince, zatímco rozmáchlejšímu písmu to bude ladit se šťavnatou, silnou stopou. Opět je třeba si tohle ozkoušet. Jak se vám jaká šířka líbí, jak působí v kontextu s vaším písmem.

Pokud jsme zmínili inkousty, je třeba zmínit i systém plnění, tedy jakým způsobem budeme své pero krmit. Většina moderních per má univerzální systém plnění. Ve vnitřku úchopové části je tyčinka, na kterou se narazí buď bombička, nebo nasadí konvertor.

Bombičky – jsou výhodnější v tom, že se s nimi neumažete, narazíte, necháte chvilku stéct do pera a píšete. Dělají se dva kapacitně odlišné typy – krátké a dlouhé. Značek a barev si můžete vybrat kvanta, i dokumentní inkoust je v těchto zásobnících k mání. Bombičky jsou vhodné na cesty a do prostor, kde si prostě nemůžete rozložit pero s konvertorem, lahvičku s inkoustem a ubrousky.

Konvertor – většinou je k dokoupení a mívá větší kapacitu než bombičky. Mínusem je, že je třeba prostor pro naplnění inkoustu z lahvičky a když vám inkoust dojde někde, kde s sebou patřičné propriety nemáte, jste nahraní. Nahrazení konvertoru bombičkou je samozřejmě možné. Konvertorů existují různé druhy – pístové, membránové, šroubovací. Též se můžete setkat s pery se zabudovaným čerpáním, ale těch je v moderní době méně, protože většina výrobců myslí na variabilitu.

Věk

Chcete si koupit nejnovější limitovanou barvu per Lamy nebo pátráte po stařičkém Parkeru Duofold? Možná se k této otázce doberete později – zkrátka přes pera moderní objevíte kouzlo těch starožitných. Tady je ale důležité si umět vybrat, nekupovat za nelidské peníze nějakou havárku, případně mít člověka, který vám za sice vyšší cenu, ale prodá pero, které je zrestaurované a tím pádem bude s největší pravděpodobností dlouho bez závad. Starožitná pera jsou překrásná. Snoubí se v nich duch doby, kvalitní zpracování a hlavně historie, která ale nám, posledním majitelům, zůstane už nadobro skryta. A půvabná pera se nevyráběla jen v zahraničí, ale i u nás, v bývalém Československu. Výhodou je, že spousta nyní již veteránů byla ve své době obyčejnou masovou výrobou a tak je jich k mání doslova jako hub po dešti.

Vybráno? Pokud ano, nezbývá než popřát, aby vám váš nový přítel vydržel co nejdéle, vykonával dobrou službu a možná vás nahlodal ke koupi dalších vydařených kousků.