Smaragd 1001 – veterán s tajemnou minulostí




Kromě firem J.Brod&Co a Polák & Lukesle z Pardubic a Ripetu bratrů Kroutlových byly po republice rozesety ještě manufaktury menších výrobců per, přičemž minimálně dvě byly i v Praze. Smaragd měl větší štěstí než ony, přežil totiž rok 1948 a pera s tímto názvem se vyráběla cirka do poloviny 50. let.

Můj Smaragd jsem ukořistila opět na Aukru, ale vzhledem k dost zásadním nešvarům (zmrzačený hrot a nesedící víčko) putoval velmi brzy do opravy. Tam bylo vyměněno tělo pera za kus bez označení, osazen hrot Edelstahl Prima, jenže pero mělo velké potíže s dávkováním inkoustu k hrotu a bohužel jsem milý hrot navrch poničila. Doslova po pár dnech tak šlo pero zase do opravy a tentokrát vyšlo definitivně a stoprocentně funkční. Tentokrát pero zdobí hrot Ripedium Point 60, ocelový a mírně flexibilní, každopádně původní hrot mám uschovaný pro strýčka příhodu.

Samotné pero je celočerné s pozlacenými doplňky, sestávajícími ze spony, ozdobného kroužku na víčku a ploškou zakončující odšroubovatelný kryt vespod těla pera, který ukrývá závit otočného mechanismu. Čerpání je integrované, a co se mi na Smaragdu líbí, je velkorysý a čirý rezervoár na inkoust. I s nenasazeným víčkem je pero uspokojivě dlouhé a tak se neztratí ani v mužské ruce. Je však širší, kratší a těžší než poválečné Centropeny, ovšem ne o tolik, aby zbytečně unavovalo pisatelovu ruku.

Po poslední opravě pero píše krásně, stopa je mokrá a díky semiflex hrotu si při psaní můžete i trochu hrát. Smaragd se bez potíží spřátelil s polským inkoustem KWZ.

Dost se mi ověřuje, že čím nenápadnější pero, tím uvnitř zajímavější. U tohoto to platí též. Pokud tedy na nějaký Smaragd narazíte, klidně ho kupte a nechte si ho opravit, pak máte totiž možnost získat pero, které můžete nosit jako předmět denní potřeby a ono bude pracovat, tak jak má. Mně to vždycky po uplynuvších desítkách let od data výroby přijde jako malý, nekončící zázrak.