Sheaffer Imperial VIII Triumph Touchdown – Sláva aerodynamice!

Americká firma Sheaffer se, stejně jako její přímá konkurence, vydala začátkem dvacátého století cestou inovací. K té přidala cíl udělat z nepohodlných kapátkových per té doby čistší a příjemnější nástroje denní potřeby. Též si dala za úkol vytvořit tvarově charakteristické psací pomůcky. Díky tomu se zrodily jedny z nejaerodynamičtějších modelů amerických plnicích per, která mohl zákazník na pultech najít. My si dnes přiblížíme model Imperial se stlačným čerpacím systémem, vyrobený zkraje šedesátých let.

(Poznámka – ne všechno se musí překládat do češtiny a tak jsem dala přednost originálnímu, anglickému názvu způsobu plnění).

Aerodynamický Američan

Pro drtivou většinu plnicích per Sheaffer byl charakteristický tu podsaditější, tu štíhlejší doutníkovitý tvar a hlavně nezaměnitelný tvar hrotu, který vyšší modely tohoto výrobce provází bezmála od začátku 20. století. Též mezi prvními přišel s možností dvoutónových hrotů (většinou zlato a kov), vytvořil ryze pánskou a ryze dámskou řadu plnicích per a dvěma ikonickými plnicími systémy.

Prvním byl takzvaný „snorkel system“, kdy se zpod hrotu z prostor podavače pomocí zadního otočného závitu vysune kovová dutinka. Pak se pero ponoří do inkoustu, vysune se s pomocí dotyčného závitu píst nahoru a stiskne se dolů. Tím se dostane inkoust do gumového vaku, ukrytého pod kovovým pístem. Pak se dutinka opět zasune šroubováním do pera, to se očistí a může se psát.

Plnění jednoruč? Žádný problém!

Jednalo se o spíše efektivní než efektní systém. Pera se samotným šroubovacím a stiskacím pístem se označovala jako tzv. „touchdown fillers“.  Ten byl tak jednoduchý, že se dal ovládat pouze jedinou rukou. A právě toto plnění má i dnes recenzované pero.

Možnosti pro vybíravé zákazníky

Modely Imperial se daly sehnat jak v klasické podobě, tedy s plastovým povrchem, tak pochromované nebo potažené stříbrem, případně čtrnáctikarátovým zlatem. Imperial Sovereign disponovaly i podmanivými guilloche vzory. Materiálů, barev i vzorů měl Sheaffer vždy na výběr dost a dost. Objekt dnešního článku je celozlatý a na těle i víčku zdobený přerušovanými svislými pruhy.

Proudnicové tvary – symbol elegance

Když jsem v počátku článku uváděla aerodynamiku, i při pohledu na uzavřené pero je jasné, že hlavním cílem výrobce bylo, aby všechny části přesně a pevně lícovaly k sobě a to včetně těch zdánlivě nehybných. Proto i víčko k úchopu těsně přiléhá a jediné co nahmatáte, je slaboučký přechod, tak rozdílný od ostatních výrobců, kteří naopak nechávají často víčko výrazně širší a okraje hmatatelnější oproti tělu pera.

Vršek víčka je zakončen čtvercovou ploškou se zaoblenými rohy, kterou najdeme i na konci pohyblivého závitu. Spona plnicího pera je plochá, bez výřezu a zdobená typickým bílým bodem, podle kterého pera Sheaffer bezpečně poznáte. Tento znak přetrval dodnes. Prstenec u ústí víčka je hladký, jen označen názvem výrobce a zemí původu.

O zajištění pera v zavřeném stavu se starají tři drobné planžetky na prstenci, vsazeném do úchopu. Možná tento systém nevypadá bůhvíjak odolně, ale spolu se šířkou úchopu jistí víčko i kdybyste měli pero vzhůru nohama.

Úchop je černý, směrem k hrotu se zužující a bez jakýchkoliv drážek jistících prsty. Drží se však dobře a mně při psaní pero nijak výrazně neklouzalo.

Originální tvar hrotu jako jeden ze symbolů značky

Sheaffer Imperial osmé generace je osazený Triumph hrotem, jehož tvar je jedinečný a v perech této značky se používá doposud. Zapuštěné hroty per Sheaffer byly dvojího druhu. Výše zmíněný a pak ten, který byl od úchopu oddělen po celém obvodu a stahoval se z podavače jako náramek z ruky. Triumph zasahuje až za polovinu úchopu a i když tento efekt vypadá nadmíru elegantně, bohužel není jeho výměna úplně jednoduchá. V tomto případě se při jakékoliv svízeli s hrotem musí odšroubovat celý úchop, vydloubnout podavač a pak opravit hrot. Proto, pokud si takový druh hrotu pořídíte, ať už na moderním nebo starožitném hrotu, je třeba jeho případnou opravu nechat na expertovi.

Mnou vlastněný Sheaffer Imperial má hrot ze čtrnáctikarátového zlata, ale vyráběly se hroty i stříbrné a ocelové. Zdobeno je vygravírovaným logem výrobce Sheaffer´s a na levém okraji ryzostí kovu. Špici zapuštěnou do úchopu ještě doplňuje vyrytý nápis USA. Šířka stopy by se dala přirovnat k současnému extra fine, píše velmi tence, ale hladce a sytě. Po pauze nezasychá a má plynulý start.

Punc nenápadnosti se týká i otočného a vzápětí vytahovatelného pístu, prsty nahmatáte jen slabou spáru. I tak jde ale s takzvanou falešnou koncovkou pohybovat plynule a tak na tři otočení tuto součást pera člověk lehce odšroubuje a díky skryté pružině v těle mu po kompletním vyšroubování ještě lehce vyskočí nahoru. I pohybování samotným kovovým pístem jde dobře, samozřejmě s lehkým odporem, protože v těle pera je ještě jeden, menší tubus, přišroubovaný k úchopu a skrývající gumový vak pojímající inkoust.

Co je zajímavé, u moderních per používajících tento systém, například modelu Legacy II, je tělo od úchopu odšroubovatelné a celý systém se dá vyjmout a nahradit bombičkou. To je sice dobré v případě, že si ten systém nějak fatálně poškodíte, ovšem nastane problém s přístupem vzduchu a při reinstalaci původního plnění bude třeba asi pero přetěsnit. Ale to se pohybuji na poli hypotéz. Touchdown fillery starého ražení mají tělo k úchopu pevně přidělané. Proto nevidím důvod se do pera nijak dobývat, abych ho nenávratně nepoškodila.

Pokud neoceňujete kouzla starých, restaurovaných věcí, dá se v této podobě u Sheafferu, ať už s výše zmiňovaným plnicím systémem nebo zapuštěným hrotem vybrat spousta per. Mě ovšem pořád víc srdce táhne k veteránům a tak byl tento přes padesát let starý kousek logickým vyústěním mít aspoň jeden starožitný Sheaffer.

Penco Lux – inkoustové okno pěkně malované




Penco Lux mi přistálo ve sbírce díky výměnnému obchodu, kdy moji sbírku opustil kovový Toison D´Or, aby jeho místo zaujal tenhle jantarový elegán, který je opravdu hodný obdivu. Jelikož mám Penca ve sbírce už dvě a jsem velmi spokojena s jejich funkčností, nebylo proč váhat.

Penco Lux je drobnější pero, o dost menší než model 40, ale pořád vzrostlejší než model Junák. Hned na první pohled uhrane velmi zajímavými krátkými svislými proužky, které se na přelévají z téměř bílé až po velmi tmavou hnědou a dodávají tak povrchu pera zajímavou živost. Inspirace Parkerem Vacumatic je evidentní. Tělo pera je celuloidové, takže je třeba dávat pozor, aby se na sluníčku moc neohřálo a nedeformovalo. Nepochybuji, že existovaly i další velmi zajímavé barevné mutace a moc by mne v budoucnu potěšilo na ně aspoň kouknout, když už by se nedostaly do mého vlastnictví.

Víčko i tělo pera končí černou částí se zeleným puntíkem, které proti hnědému tělu působí jako pěst na oko a jsou jediným rušivým elementem v jinak velmi celistvém vzhledu pera. Spona je kovová, ozdobená názvem výrobce a dostatečně tuhá, aby vám pero uchytila jak v kapse košile či kalhot, tak v penále. U ústí víčka se nacházejí tři silnější prstence, tak známé i u jiných modelů.

Lux má vestavěný píst, jehož závit se ukrývá právě pod černým koncem se zeleným puntíkem. Funguje bez chybičky.

Hrot je originální Penco, po prvním testu dost škrabal, takže prošel u mne již tradičním procesem zabroušení. Díky tomu získal širokou, hebkou, šťavnatou stopu, nevysychá a píše velmi plynule.

Nejzajímavější části krom povrchu je však inkoustové okno, které je gravírováno šikmě proužkovaným vzorem a při naklonění ke slunečnímu světlu a zvlášť se světlejšími inkousty jako jsou béžové nebo žluté působí jako kdyby mělo pero v sobě skrytý pohon. Disponuje dostatečnou šířkou, aby si i přes zdobení člověk mohl kontrolovat, kolik inkoustu mu zbývá.

Penco Lux je důkazem, že moje cesta při objevování nových typů a barev v rámci československých per ani zdaleka nekončí a budu asi ještě mnoho let překvapovat jak sama sebe, tak i vás dalšími zajímavými objevy, které neztratily jak na kráse, tak funkčnosti.

Parker Vacumatic Debutante (1940) – malá velká legenda




Když se řekne Parker, většina lidí, kteří se okolo plnicích per ochomýtají, si ihned vzpomenou na tři modely, které jsou jakýmisi pilíři této značky – Vacumatic, Duofold a model 51. I v dnešní době se jedná o sběratelsky velmi žádané kousky, i když za dobře zrestaurovaný kus člověk zaplatí v přepočtu tisíce korun. V tomto textu se budu věnovat modelu Vacumatic, peru, které bylo ve své době revoluční díky systému, jakým se plnilo, žádané díky příznivé ceně a uhrančivé pro nespočet barevných variant, ve kterých se dalo sehnat.

Po velké krizi a krachu burzy v roce 1929 v Americe skončilo mnoho menších výrobců per a trh ovládaly čtyři velké značky, Waterman, Parker, Sheaffer a Eversharp. Jejich zisky ale v té době nebyly nijak úchvatné. Recese se zkrátka dotkla všech. U Parkera se během jediného roku (1929-1930) snížily zisky na polovinu. Bylo jasné, že je třeba model Duofold, vyrábějící se od roku 1920, nahradit něčím novým. Parker nikdy neholdoval páčkovému systému plnění, pro své nejvyšší modely preferoval spíše tlačítkové, ale i tak se snažil stávající možnosti rozšířit. Proto bylo velkým štěstím, že se profesor Dahlberg z Wisconsinské univerzity rozhodl koncem dvacátých let (1927) svůj patent ohledně vakumatického systému plnění nabídnout právě Parkeru, protože potřeboval dořešit nějaké technikálie a navíc byl tak trochu švorc.

Dalších pět let chytré hlavy u Parkeru vychytávaly mouchy, aby mohl být tento systém vůbec použitelný. Mezitím angažovali designéra Josepha Platta, který navrhl podobu symbolu, jenž známe dodnes – spony ve tvaru šípu. Též byl konzultantem ohledně celkového designu Vacumaticu. A roku 1932 se naplno rozjela výroba první generace, tehdy pod názvem Vacuum Filler. První mezinárodní reklama byla uveřejněna až v březnu 1933. A od června 1933 se pero konečně jmenuje Vacumatic. Reklama zabodovala, na konci roku 1933 se prodeje zdvihly o dvaatřicet procent od zahájení hlavní kampaně. Během následujícího roku měl Parker reklamy ve 155 denících a 226 univerzitních denících. Po pár letech od zahájení výroby se Parker vyšvihl do čela amerických výrobců plnicích per a propad byl definitivně zažehnán.

Tento model byl revoluční v mnoha ohledech, za všechny jmenujme fakt, že se poprvé čerpal inkoust ne do vaku schovaného v těle pera, ale do celuloidového těla samotného a plnicí mechanismus byl radikálně odlišný od všeho, co se dosud vyrábělo. Níže na obrázcích je vidět, jak pero s vakumatickým systémem uvnitř vypadá.

Díky tomu, že se vyráběl přes dvacet let, se design Vacumaticu během této doby častokrát měnil, ať už mluvíme o tvaru spony, kdy tu s nápisem Parker a modrým kosočtvercem nahradil prostý kovový šíp nebo prstenci na víčku, který od širokého masivního s bohatým rytím přešel ve dva či tři tenké prstýnky kovu. Ale základní tvar pera se už tolik neměnil, pouze co se týče vršků, takže existují verze jak s jedním kamínkem na víčku, tak se dvěma na vršku i spodu pera. K vidění jsou jak Vacumaticy celobarevné, tak velmi výrazně vzorované či příčně nebo svisle pruhované. Vyrobilo se i pár demonstrátorů, ale to jen pro potřeby obchodních zástupců, kteří nový čerpací systém názorně ukazovali potenciálním kupcům.

Parker Vacumatic se prodával v mnoha velikostech, jejichž míry a názvy se mnohokrát měnily. Já jsem vlastníkem modelu Debutante čili toho nejmenšího, měla jsem však štěstí si ozkoušet a nafotit i tzv. Oversize model, který vlastně může za to, že jsem si přála svůj vlastní Vacumatic. Základ zůstává u obou per stejný, jsou lehká, mají vestavěné čerpání a mezírkami mezi proužky je vidět hezky dovnitř, takže si člověk krásně pohlídá, kolik inkoustu mu ještě zbývá. Debutante je velikostně spíše dámským perem, malinký, roztomilý model, který ale na ničem nebyl ošizený. Oversize je zase vhodný pro lidi co mají rádi velká pera, která se jim v ruce jen tak neschovají.

Model z roku 1940, jehož jsem vlastnicí, patří do kategorie „one jewel“ čili má černý kamínek jen na víčku. To je šroubovací. Hrozně se mi líbí, že celé tělo Vacumaticu Debutante je zdobeno perleťovými proužky, z nichž žádný není stejný a hezky přechází od světle modré až do černomodré barvy. Spona je už jen prostým šípem bez nápisu a modrého kosočtverce, ale funkci plní, je dostatečně tuhá na to, aby pero nevypadlo, ale ne extrémně, aby nešla trochu pozvednout. Plastový pístek na konci pera je chráněn krytem ve stejném vzoru jako zbytek pera, který končí zakulaceným vrškem.

Jak se ale během pár týdnů, co jsem měla svůj maličký Vacumatic v provozu, ukázalo, velmi choulostivou záležitostí se zdá být druh inkoustu, který se do pera dává. Díky tomu, že celuloid je materiál celkem porézní a nadto choulostivý, je třeba si dávat pozor. Já jsem na to doplatila při použití inkoustu Kaweco Royal Blue, který je sice pro moderní pera fajn, ale s Vacumaticem se nepohodl tak, že začal rosit skrz barel pera, a to muselo na opravu. Proto, pokud si Vacumatic chcete pořídit a k tomu vhodný inkoust, buď je třeba se poradit nebo minimálně inkoust očichat, protože pokud z něj jde ostrý pach, nebude do veterána vhodný. Proto jsem nyní dovnitř dala Pelikan Edelstein Sapphire a čekám, jak tohle rande dopadne. Inu, člověk se stále učí.

Hrot mého Debutanta je celobarevný, čtrnáctikarátový, šířkou se dá přiřadit k modernímu F a píše krásně šťavnatě a hebce. Není to sice flex, což by byl moc hezký bonus navíc a Oversize model, který už teď slouží svému právoplatnému majiteli v zahraničí, ho flexibilní měl.

Samozřejmě je jasné, že Debutante nebude jediný Vacumatic v mé sbírce, postupem času bych se ráda dostala jak ke standardnímu, tak největšímu modelu. S největší pravděpodobností to budou opět proužkované verze, ty se vyráběly v šedé, modré, červené, zelené a jantarové barvě, takže na výběr je i s jediným vzorem uspokojivý počet možností. Za Debutanta jsem dala 3500,- Kč, protože modré verze nejsou už tolik k mání a já navíc zvolila možnost odkupu renovovaného kousku od sběratele. Je to sice drobné, ale velmi fascinující pero, jedno z těch, se kterými mě baví nejen psát, ale i se na ně jen tak dívat.

Senator Regent – nenápadná poctivost




Německá značka Senator sice není tak známá jako titáni typu Montblanc, Kaweco nebo Pelikan, přesto vyráběla kvalitní plnicí pera. Objekt dnešní recenze, typ Regent, je toho důkazem. Vraťme se tedy v duchu do šedesátých let a zjistěme, čím je toto elegantní, ale trochu konzervativní pero zajímavé.

Pero se ke mně dostalo jako dar přítele Petera s drobným varováním, že dávkovač inkoustu pod hrotem nefunguje tak jak má – chvilku píše dobře, chvilku pouští do stopy extrémně moc inkoustu. OK, řekla jsem si a pár dní jsem nechala pero tak jak leží a běží, dokud mne nenapadlo vyndat hrot a dávkovač ven, vyčistit a opatrně, ale pořádně ho zarazit zpátky. Od té doby se problém s pliváním inkoustu neobjevil a já mohla vychutnávat devizy tohoto vínového psacího nástroje.

Můj Regent je vyveden ve vínové barvě, velmi podobné „burgundy red“ u Montblancu Classic. K dostání jsou i varianty zelená a černá, tuším, že jsem viděla i modrou. Spona je elegantní s vyraženým názvem výrobce a celý vrchlík nad ní je odšroubovatelný, pokud byste náhodou sponu zlomili, ale opravdu netuším, co byste museli dělat, aby se vám to povedlo, přijde mi dost tuhá a bytelná.

Regent disponuje integrovaným pístovým systémem, který funguje na sto procent. Otočný závit je schovaný pod odšroubovatelnou zadní částí těla, kdy musím ocenit řemeslné zpracování, protože když kryt zašroubujete, není ani památky po nějaké spáře. Nejvýraznějším prvkem pera je krásné, široké inkoustové okno, kde vidíte, kolik vám zbývá „šťávy“ do konce.

Pero je osazeno „jen“ Iridium Point Germany hrotem, tedy klasickým ocelovým, ale ten je hebký a velmi sympaticky mokrý. Můj kus má šířku hrotu M. Mírně pruží, takže při tahu dolů dokáže udělat širší linku, ale jako semiflex nebo dokonce flex bych ho asi neoznačovala.

A cena? U mého kusu nemohu soudit, neb jsem ho dostala darem, ale na eBay se cena modelu Regent pohybuje kolem jednoho a půl tisíce korun a výš, přičemž máte šanci koupit celý set včetně dobového inkoustu a příslušenství.
Pokud tedy chcete starožitné pero, ale zároveň s ním chcete psát a vyžadujete, aby se vám během provozu nijak fatálně nepokazilo, je Senator Regent dobrou volbou. Designově sympaticky konzervativní, spolehlivé a s klidným srdcem mohu říct, že jako startovní pero do vaší budoucí starožitné kolekce by to nebyla špatná volba.