Doller – zápisník vašeho života?




Hned zkraje se přiznám, že k motivačním zápisníkům nemám velkou důvěru, spíš jsem se jim vysmívala a dlouho tvrdila, že takovou věc ani nepotřebuju. Jenže člověk by měl správně přistupovat k věcem bez předsudků. Tak se stalo, že jsem si objednala Doller a jala se prozkoumávat, co na tom ti lidi teda mají, že je tak hojně používaný.

I když jsem alergická na frikulínské tykání a kampaň i komunikace Dolleru na něm vždycky byla postavená, neodradilo mne to si diář za čtyři stovky koupit. Už v první fázi mne velmi potěšila komunikace s e-shopem, protože jsem si Doller chtěla vyzvednout v místě, které tou dobou jako výdejní nefungovalo, a musela jsem tedy řešit náhradní místo. Vyřízení bylo rychlé a bezproblémové. Doller přišel zabalený v klasické obálce a krom zápisníku jsem obdržela i „firemní“ propisku. Tu jsem okamžitě někomu darovala, protože jsem se chystala psát a stále píšu do zápisníku pouze plnicími pery.

K těm je papír Dolleru přívětivý, lehce propíjí jen velmi šťavnaté a silné stopy, drtivou většinu z mých per akceptuje bez problému, i když text je občas z druhé strany vidět. Desky diáře jsou vyrobeny z umělé kůže, jištěny gumičkou. Na zadní předsádce je kapsička, kam se dají schovat vizitky, účtenky a jiná drobotina. Na výběr jsou dvě barevné varianty, černá a růžová. Nevím, co mě to napadlo, že jsem si objednala růžový, ale příjemná tlumená barva desek je velmi půvabná.

Organizační rozvržení Dolleru je ve své svobodomyslnosti plné plusů a mínusů. Nemáte tam nic nadepsáno, takže začít můžete klidně v půlce roku jako já, protože jsem diář začala používat v červnu. Hned zkraje Dolleru máte velmi bohatý kus místa na úvahu, kým jsem za pět let. Tady jsem trochu nerozuměla, zdali to má být retrospektivní pohled na sebe teď a před pěti lety nebo plánování, co za tu pětiletku chci zvládnout, tak jsem to zatím nechala prázdné. Protilehlá stránka je věnována ročním cílům, které si tam v pohodě můžete vpisovat během těch tři sta pětašedesáti dnů. Další dvoustrana je věnovaná Snáři, kam můžete vepsat svoje plány a naděje. Pokud jste otrlý cynik, nechte prázdné.

Následuje stránka s čísly měsíců, proti ní první z motivačních citátů, které vždy načínají nový měsíc. Pokud motivační citáty nesnášíte jako já, se shovívavým úsměvem pokračujte dál. Doller totiž umí být užitečný i bez nich.

Každý měsíc začíná týdenním kalendářem, kam si ve zkratce můžete vpisovat, co váš čeká a nemine, vlevo máte i řádek na měsíční cíle. Pak už následuje dvoustránkový týdenní rozvrh, kde můžete využít zase rubriku cílů sedmidenních, máte místo i na poznámky, co je nutné udělat, komu zavolat, a nakonec i místo na věci, které vás onen týden nadchly, naštvaly či přinutily k zamyšlení. Na konci každého měsíce máte dvojstranu ohledně toho, co změnit, co jste splnili z předsevzatých věcí, co nesplnili, sepsat si pozitiva a negativa. Poté máte ještě dvoustranu na poznámky a hurá do dalšího měsíce.

Funkce každého diáře stojí a padá s tím, jestli do něj vůbec jste ochotni pravidelně zapisovat a používat ho. To však neznamená, že musíte používat všechny jeho funkce, pokud měsíc nepřinesl nic pozitivního nebo se vám nechce nějaká z předepsaných kolonek používat, nikdo vám za to hlavu neutrhne. Je to váš personální nástroj, uzpůsobte si ho své povaze, zvykům, náladám a prostředí, v kterém žijete. Můj Doller není třeba tak plný jako ty jiných lidí, protože nejsem tak zaměstnaná a kreativní či inspirativní jako jiné bytosti, ale to je fuk. Obrovskou devízu Dolleru jsem totiž našla v tom, že od června, kdy ho používám, už žádný jiný zápisník nepotřebuju, baví mě na konci měsíce si sednout, shrnout plusy a mínusy či promyslet, co dál. Nemusím to dělat, chci to dělat. A právě ta svoboda je příjemná.

Paperblanks Embellished Manuscripts – kus umění do každé tašky




Zápisník. Tenhle pojem může vyvolat mnoho pozitivních, či negativních asociací. Většina lidí si pod pojmem zápisník představí měkký bloček, nejlépe s kroužkovou vazbou, maličkého formátu a za pár kaček. Ale zápisníky nejsou jen kapesní, nejsou jen kroužkové a nejsou jen produktem pásové výroby. Zápisníky mohou být jedinečné a to ještě předtím, než do nich začnete něco vpisovat. A jedněmi takovými jsou zápisníky firmy Paperblanks.

Mladičká firma Paperblanks (je na trhu přes dvacet let) si zakládá na preciznosti a ruční práci. Navíc podporuje fůru skvělých institucí (třeba Lékaře bez hranic, nebo Nadaci pro kanadské stromy), kterým přispívá z dobrovolného placení uhlíkové daně. Nejen tedy, že krásné věci vyrábí, ale i krásné věci podporuje.

Ale hlavně má naprosto skvělé designové řady, jako třeba Autumn Symphony, William Morris, či v tomto článku probírané Embellished Manuscripts. Jejich výrobky jsou k dostání nejen v podobě klasických zápisníků tří velikostí (Mini, Midi, Ultra), ale i diářů, reportérských zápisníků, desetiletých plánovačů… prostě na výběr bylo, je a bude.
¨
Proč jsem se ale zamilovala právě do Embellished Manuscripts?

Protože je to řada inspirovaná význačnými umělci i jinými osobnostmi lidských dějin. A protože je tak nádherně zpracovaná, že si zaslouží pozornost.

Osobně jsem si vybrala velikost Ultra, která už se rozměry podobá skutečné knize.

Pro začátek jsem si vybrala zápisníky „William Blake“ a „Edgar Allan Poe“. Uchvátila mne jejich barevná kombinace. Zatímco „Blake“ je tmavorůžový s černým písmem, „Poe“ je vínový se zlatým písmem. Oba dva zápisníky mají na přední desce reprodukci zápisků dotyčných autorů a na překladu, který kryje necelou polovinu zápisníku, pak svisle položenou signaturu autora. Překlad je magnetický, takže se jen tak sám neotevře. Tento formát je stejný i pro další zápisníky z této řady. Jen barevné mutace se liší. „Victor Hugo“ je například ohnivě oranžový, „Florance Nightingale“ popelavě bílá, „William Wordsworth“ modravý.

Všechny ozdobné segmenty, ať už se bavíme o textu na deskách, ornamentech na hřbetu zápisníku, nebo ozdobných vzorech v rámečcích, jsou mělce vyryté přímo do matného obalu. Vnější ozdobný rámeček je na přední i zadní straně desek knihy metalický. U mnoha zápisníků této edice je i metalickým písmem reprodukce textu a samozřejmě i podpis.

Na zádech knihy najdeme jméno autora spolu s rokem narození a úmrtí. Na zlaté předsádce vpředu najdete název výrobce a řady, vzadu máte napsané i stručné info o autorovi. Německy, francouzsky, italsky, španělsky, japonsky a samozřejmě anglicky. A ještě další bonus navíc – na straně zadní předsádky, přiléhající k deskám zápisníku, máte slušivou papírovou kapsičku.

Ale nejdůležitější věc je přeci jen třeba otestovat uvnitř a to vlastnosti samotného zápisníku. V něm máme ke psaní k dispozici 144 stran, zajistitelných saténovou látkovou záložkou. Papír od Paperblanks není tak bělostný a hlazený jako například od Oxfordu (který považuji za nejlepší papír na českém trhu). Vy s propiskou problém nebudete mít vůbec, ale co když do něj budu chtít psát perem? Jak se bude papír chovat? Nebude moc krvácet? Nebude moc prosvítat?

Papír začal krvácet jen trochu a to při použití toho nejmokřejšího hrotu, který mám u pera Montblanc Classic. Jiné hroty velikostí s papírem problém neměly. Prosvítavost určitá je, vidíte, že jste na druhou stranu něco napsali, ale v pozdějším čtení textu to extrémně rušit nebude.

Samozřejmě si ale za tuhle parádu zaplatíte. Cena zápisníku je kolem 400,- Kč za formát Mini, necelých 500,- Kč za Midi a přes 560,- Kč za Ultra.

Embellished Manuscripts jsou nádherné zápisníky, ale vy, kdo píšete plnícím perem, se jim musíte ohledně psacího nástroje přizpůsobit, hlavně co se síly hrotu týče. A ti, kdo se přizpůsobovat nechtějí, musí hledat jinde.